"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné."

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

Bezy

Bezy patří do čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae) a je známo více jak 20 různých druhů.

    Areál původního rozšíření byl po celém severním mírném a subtropickém pásu. Nejvíce druhů je rozšířeno v severní Americe a Evropě. Bez není náročný na půdu a úspěšně roste jak na kyselých, tak na neutrálních i zásaditých půdách. Dobře roste i v přímořských oblastech a nevadí mu ani městské znečištění. Ačkoliv není na typ půdy náročný, přesto dává přednost vlhčím humózním půdám. Původní rozšíření bezů bylo převážně v nížinách při řekách a ve světlých, řídkých lesích, kde plnil funkci podrostové dřeviny. Za své současné rozšíření bez vděčí jednak člověku, který od pradávna sázel bezy u svých stavení, ale hlavně ptákům, kteří semínka pomáhají rozšiřovat do širokého okolí. Protože jde o rostlinu dobře snášející a vyhledávající vyšší obsah dusíku v půdě, dokáže bez růst nejen při zdech či plotech, ale často jej nalézáme také na rumištích a skládkách. Bezy také úspěšně osidlují zanedbané části zahrad a díky ptákům posedávajících na kabelech elektrických rozvodů mohou za příhodných podmínek pod nimi vytvářet i souvislé řady bezového porostu.

    Bezy se dobře množí jak vegetativně, tak generativně. Vegetativně lze množit bezy pomocí zpola vyzrálých řízků, které se řežou na přelomu července a srpna. Jejich délka má být 10 cm. Dále lze použít jednoleté řízky dlouhé až 20 cm. Tyto řízky velice dobře zakořeňují. Bezy mají vůbec velice dobrou regenerační schopnost. Často se totiž stává, že pokácené bezy mohou za vlhkého počasí zakořenit i na skládkách. Bezy se dále rozmnožují díky početným semínkům, které ptactvo roznáší i do lidských zahrádek, kde velice dobře klíčí. Díky této vlastnosti ale vyvolává velikou nelibost u většiny zahrádkářů a ti ho považují za nežádoucí plevel. Bohužel se ale zapomíná na to, že to byli také lidé, díky nimž je nyní bez tak hojně rozšířen. Lidé ještě v nedávných dobách jej úmyslně sázeli u svých stavení, protože byl nejen významnou součástí v lidovém léčitelství, ale také proto, že bez odpuzoval obilné škůdce a hlodavce. Hlavní zpracovávanou částí bezu byly květy a plody, v menší míře i listy. Květy v sobě obsahují glykosidy (sambunigrin, rutin), silice, třísloviny a organické kyseliny, plody v sobě obsahují opět glykosidy a pak karoteny a vitamíny C a B. V lidovém léčitelství jsou bezové květy ceněné jako podpůrný prostředek při pocení u horečnatých onemocnění, kde se využíval v různých čajových směsích spolu s lipovým či diviznovým květem. Bezové čaje mají také močopudné a projímavé účinky a působí na uklidnění organizmu. Plody jsou zase využívány při nervových onemocněních, migrénách a jako protikřečový prostředek.  

    Kromě lidového léčitelství byly květy a plody bezu využívány také jako součást lidské potravy. Ačkoliv bezinky nejsou pro člověka přímo jedovaté, přesto se na přímou spotřebu kvůli své trpké chuti nehodí. I když konzumace malého množství čerstvých bezinek je neškodná i pro člověka, po požití většího množství se u většiny lidí zpravidla projeví určité příznaky nevolnosti a zrychlené srdečné činnosti. Lidé proto bezinky před konzumací nejprve tepelně zpracovaly, což vedlo k odstranění těch látek, které tyto potíže vyvolávaly. Využití květů a plodů ve staročeské kuchyni bylo opravdu hodně široké. Z květů se připravovaly různé čajové směsi, které se pily i preventivně proti nachlazení. Z květů obalovaných ve sladkém těstíčku se připravovala smažená cukrovinka nazývaná kosmatice. Plody se zpracovávaly na různá povidla, do kterých se pro zlepšení chuti přidávaly švestky. Z plodů se dále připravovala i marmeláda, do které se pro lepší chuť přidávaly buď jablka nebo hrušky. Z bezinek se dále připravovaly různé šťávy nebo limonády, které byly dříve velice oblíbené. Velice ceněná byla také různá bezinková vína nebo likéry. V minulosti se z bezinek vyráběly také různé kompoty, kde se spolu s bezinkami používalo také další ovoce jako jablka, hrušky a další druhy. Ze sušených plodů se v zimě vařily bezinkové čaje. V potravinářském průmyslu se využívaly bezinky jako přírodní barvivo pro barvení potravin. Jak je vidět, dokáže bez poskytnout člověku mnoho užitku a je proto škoda, že je dnes tento keř opomíjen a řadí se spíše mezi nežádoucí plevely.

Bez černý (Sambucus nigra)

    Náš nejznámější druh bezu, opadavý keř dorůstající až 6 m do výšky a až 6 m do šířky. Původní rozšíření bylo v Evropě a v oblasti Kavkazu. Není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –30°C. Letorosty mívají šedohnědou barvu. Listy jsou vejčité, tmavě zelené a jsou dlouhé až 30 cm. Zpravidla bývá olistěn od března do listopadu. Na přelomu června a července se vytvářejí žlutobílé laty široké až 25 cm. Květy jsou velice vonné, samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů se vytvářejí plody velké až 0,8 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující dvě až tři semínka. Tyto plody mají černofialovou barvu a dozrávají od srpna do září. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo. Není náročný na druh půdy a dobře snáší větrná stanoviště a městské znečištění, hůře už snáší přímořské oblasti. Tento druh patří mezi rychleji rostoucí druhy a bývá často šlechtěn. Existuje již vyšlechtěný rakouský kultivar "Haschberg", který má chutnější plody a hodí se i na přímý konzum. Pro uchování těchto vlastností se ale musí množit pouze vegetativně. V zahradnictvích často narazíte i na okrasné formy, například stříhanolistou odrůdu "Laciniata".

       Bez hroznatý (Sambucus racemosa)

    Je to opadavý keř dorůstající až 4 m do výšky a až 3 m do šířky. Původní rozšíření bylo ve střední Evropě a částečně zasahovalo také do Evropy západní, jižní a severní. Není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –35°C. Letorosty mívají světle hnědou barvu. Listy jsou kopinaté, ostře pilovaté, mají tmavě zelenou barvu a jsou dlouhé až 25 cm. Na přelomu dubna a května se vytvářejí žlutobílé laty široké až 6 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů se vytvářejí plody velké až 0,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující dvě až tři semínka. Tyto plody mají rumělkově červenou barvu a dozrávají od června do července. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo. Není náročný na druh půdy a snáší dobře větrná stanoviště a městské znečištění, hůře už snáší přímořské oblasti. Tento druh bývá často šlechtěn a mívá nejchutnější plody ze všech druhů bezu.

A zde jsou další druhy, se kterými se setkáte třeba na zahraniční dovolené :-):

Bez modrý (Sambucus caerulea)

    Je to opadavý keř dorůstající u nás až 3 m do výšky, ve své domovině jde spíše o větší stromek dorůstající 7 až 15 m. Původní rozšíření bylo v západní části severní Ameriky. Není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –30°C. Letorosty mívají světle hnědou barvu. Listy jsou lichozpeřené, asymetrické, mají tmavou šedozelenou barvu a jsou až 15 cm dlouhé. Na přelomu června a července se vytvářejí žlutobílé laty široké až 18 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů se vytvářejí plody velké až 0,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující dvě až tři semínka. Tyto plody mají modročernou barvu, jsou ojíněná a dozrávají od srpna do září. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo. Není náročný na druh půdy a dobře snáší větrná stanoviště i městské znečištění, hůře snáší přímořské oblasti. Tento bez snáší i sušší půdy.

Bez kanadský (Sambucus canadensis) 

    Je to opadavý keř dorůstající až 4 m do výšky a až 4 m do šířky. Původní rozšíření bylo ve východní části severní Ameriky. Není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –40°C. Jedná se o výběžkatý keř s šedavými letorosty. Listy jsou lichozpeřené, ostře pilovité, mají světle zelenou barvu a jsou dlouhé až 15 cm. Na přelomu června a července se vytvářejí žlutobílé laty široké až 15 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů se vytvářejí plody velké až 0,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující dvě až tři semínka. Tyto plody mají purpurově červenou barvu a dozrávají v září. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo. Není náročný na druh půdy a dobře snáší větrná stanoviště i městské znečištění, hůře už snáší přímořské oblasti. Tento druh patří mezi rychleji rostoucí druhy a bývá často šlechtěn.

Bez černoplodý (Sambucus melanocarpa) 

    Je to opadavý keř dorůstající až 4 m do výšky. Původní rozšíření bylo v západní části severní Ameriky. Není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –25°C. Letorosty mívají červenohnědé barvu. Listy jsou kopinaté, ochlupacené, mají tmavě zelenou barvu a jsou dlouhé až 15 cm. Na přelomu června a července se vytvářejí bílé laty široké až 7 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů se vytvářejí plody velké až 0,6 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující dvě až tři semínka. Tyto plody mají černou barvu a dozrávají od srpna do září. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo. Není náročný na druh půdy a dobře snáší větrná stanoviště a městské znečištění, hůře už snáší přímořské oblasti.

Bez pýřitý (Sambucus pubens)

    Je to opadavý keř dorůstající až 4 m do výšky, ve své domovině jde spíše o větší stromek dorůstající až 7 m do výšky. Původní rozšíření bylo ve vlhkých lesích severní Ameriky. Není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –35°C. Letorosty mívají žlutohnědou barvu a bývají ochlupacené. Listy jsou lichozpeřené, pilovité a jsou dlouhé až 10 cm. Na přelomu června a července se vytvářejí žlutobílé laty široké až 7 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů se vytvářejí plody velké až 0,5 cm. Plody jsou kulaté peckovice obsahující dvě až tři semínka. Tyto plody mají šarlatově červenou barvu a dozrávají v září. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo. Není náročný na druh půdy a snáší dobře větrná stanoviště a městské znečištění, hůře už snáší přímořské oblasti.

Tento článek pro vás zpracoval a k uveřejnění poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory.


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt