"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

Čas ovocných stromů

O pěstování ovocných stromů včera, předevčírem, dnes a zítra. 

    Ve starší pomologické literatuře (tak zhruba do poloviny 20.století) se lze dočíst o pěstování ovocných stromů a jednotlivých odrůdách mnohem více užitečných informací než v literatuře dnešní, nebo té z komunistické éry. Každé staré odrůdě bylo kdysi věnováno spoustu pozornosti, opisovaly se příběhy o jejím původu, rozebíral se tvar koruny, její vhodnost k polním cestám, na meze nebo do zahrádek, lákavost pro poutníky a zloděje, prodejnost na trhu, nároky na stanoviště a půdu ... a to vše ještě velmi pěkným starým nářečím jazyka českého. Je opravdu radost takovou odrůdu objevit a při listování ve starých pomologiích se dovídat o tom kam ji zasadit a co si kdy o ní kdo myslel. Čtení je to zajímavé, ba až detektivní. Popsaná historie může sahat i mnoho lidských generací nazpět. Tak se může stát, že i jablko, které je méně chutné než ta která dnes známe, nám přiroste k srdci (a možná i zachutná) daleko více díky tomuto důvěrnému seznámení. Už to není anonymní jablko. Díky tomu můžete dopřát jabloni dotyčného druhu vše co potřebuje, nebo si pořídit takovou, pro které jsou vaše podmínky jako stvořené.


(květ jabloně vyrostlé ze semínka - foto v květnu 2008)

    Zlom nastává v druhé polovině dvacátého století, kdy nastupuje  komunismus a socialismus s intenzivními zákrskovými sady. Literatura začíná být strohá, neosobní, plná síranu draselného, traktorů, stylů řezání, DDT a průmyslových hnojiv. Krásné romantické sady z vysokokmenů a polokmenů se mění na tisíce hektarů choulostivých zákrskových monokultur s rozorávaným a chemicky udržovaným „černým úhorem“. Ovoce se přestalo pěstovat, začalo se vyrábět. Radost nad rozmanitostí odrůd se změnila na násilnický užitkový mechanizmus pro výrobu identických a dokonalých kopií několika málo vybraných odrůd. Poručíme větru, dešti ... vyrobíme více a lépe, jak si žádá zpracovatelský průmysl, vývoz a výživa pracujícího lidu. Pracující lid tak začal ve velkých dávkách požívat různé dosud nevyzkoušené jedy a kvalitní orná půda začala erodovat a přicházet o humus. Lidé začali více trpět rakovinou a alergiemi, stromy novými chorobami. Ačkoliv si politický režim oblékl slušivější kabátek, s menšími obměnami se tak ve většině případů hospodaří do dnes. Sousední či velmi vzdálené země postihl stejný osud ve formě kapitalismu, takže z politických systémů si asi nevybereme.

    Stává se mi, když vyslovím bohulibou myšlenku o rychlém zrušení intenzivních chemických sadů, že slýchám panické výkřiky typu „a kdo to bude pěstovat“, „budeme to muset dovážet“, „vysoké stromy nelze sklízet“, „všechno sežerou škůdci, bez chemie už to nepůjde“ atd.

    Dočetl jsem se (protože nejsem pamětník), že až do roku 1950 se u nás jabloně pěstovaly téměř výhradně extenzivně, jako vysokokmeny a polokmeny v selských a domácích zahradách, ve stromořadích a polních sadech. Ještě po 26 letech, v roce 1976, zahrádkáři vlastnili 50% všech jabloní v ČSR. Byli ovšem nabádáni k zavržení většiny tehdejších starých odrůd na vysokokmenech a k pěstování „hlavních tržních odrůd, které se pěstují i ve výrobním sektoru“. Tehdejší odborníci si libují, že se „v tržních výsadbách začaly pěstovat kvalitní odrůdy, vyžadující příznivé podmínky a vysokou úroveň agrotechniky“. Jinými slovy, je potřeba za každou cenu využít strojní a chemický průmysl. A to se nepovede, dokud nebudou místní přizpůsobené a odolné odrůdy vytlačeny choulostivými a náročnými odrůdami z dovozu. Příznivé podmínky pro některé např. jihoevropské odrůdy jsou totiž přesně ty, které u nás nejsou. Vláda tenkrát zareagovala a schválila „koncepci rozvoje výroby, intenzifikaci a mechanizaci“ desítek tisíc hektarů jabloňových sadů. Zní to přesně tak jak to vypadá. Lidé byli „odsunuti“ ze svých statků a sadů, dostali družstevní byty v panelácích a malou zahrádečku v zahrádkářské kolonii. Do malé zahrádky se hodí malý ovocný stromeček a k němu malé balení herbicidu, fungicidu, pesticidu a hnojiva. Propaganda vytvořila nový umělý trend pěstování ovoce. Znalost správné aplikace postřiků a různých stylu stříhání a řezání zakrslých stromů se stala mezi občany váženou. Tento zvyk je stále uznáván a mediálně propagován. Každý nový stromek je „ošetřován“ automaticky, rok co rok. Znetvořené stromy odsouzené ke krátkému životu jsou pýchou mnoha zahrádek.

    Je na čase přehodnotit některé zažité praktiky. Dnešní doba otevírá obrovské možnosti. Na světě je plno starých i nových kvalitních chorobám rezistentních odrůd, spousty metod a návodů. Je tedy mnoho směrů, kterými se můžeme vydat. Při volbě toho pravého ovšem budeme muset vzít v úvahu o jednu veličinu navíc, a tou je svědomí. Ničení a erodování půdy, otravování vod, zabíjení živočišných druhů a neustálé ořezávání zákrsků nám z tohoto úhlu pohledu už neprojde. Vsadíme-li strom do sterilního prostředí intenzivního chemicko-mechanického sadu, uděláme z něho továrnu na ovoce, na choroby a k tomu ještě na břehu Labe musíme provozovat továrnu na postřiky.

    Budoucnost tedy můžeme bez pochyb nazývat bio... a eko... , ale dle mého názoru pravý úspěch přijde, když začneme vidět ovocné stromy jako živé organismy, spolutvořící plnohodnotnou součást zemského ekosystému. Strom je propojený s půdou, vzduchem, místem, generacemi lidí, okolní vegetací a také se zvířaty, půdními houbami, mikroorganismy a žížalami.  

    Je možné, aby to bylo tak jednoduché? Aby se mohl zasadit strom a pak jen sto let sklízet ovoce? Mohu vás uklidnit- tak jednoduché to zatím není. Říkám zatím. Za několik desetiletí, až bude půda plná humusu díky kvalitnímu zacházení a až bude znovuobjeveno které odrůdy se hodí pro vaše klima a až se nám povede prosadit bezúdržbové pěstování, pak to bude jediný přijatelný způsob pěstování ovocných stromů. Do té doby budeme experimentovat. Ale výsledky určitě budou dobré i tak, a hlavně to bude celkem zábava. Sbírat houby je také zábavnější, když je musíme hledat v lese, než kdyby rostly vedle chodníku. Navíc nám nic jiného nezbývá.

Konkrétně je potřeba

pěstovat odrůdy na místech dle jejich skutečných nároků, ne přizpůsobit strom místu podnožemi

pěstovat stromy převážně pravokořenné, nikoliv roubované na cizí část těla jiného stromu

začít množit stromy i generativně, tzn. přirozenou cestou, ze semen

pěstovat stromy ve společenstvech rostlin a živočichů, ne monokulturně

vyloučit potřebu mechanizace a chemického ošetření, přestat poroučet větru dešti

nebát se sklízení vyšších stromů, použít pomůcky, a pozvat si výpomoc, když jsme třeba už stařenka nebo stoletý dědeček

mít větší než malou zahradu, dovolit si více prostoru pro život svůj i svých stromů

žít zdravě, abychom stromům nezáviděli jejich zdraví a nemuseli jim ho taky všemožně ničit.

autor článku: Jaroslav Svoboda, 2005, 2006


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt