"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt



Téma: Chtěl/a bych se přihlásit na roční kurz,
ale nemohu/nechci si to dovolit.

Finance bývají důležitý rozhodovací faktor skoro u všeho.
Abych si ušetřil jednotlivé odpovědi, dám tomu otevřeně prostor zde.




    V roce 2020 to bude 15 let, co vedu kurzy. Není to zas tak moc, ale už předem vím, na co se někdo zeptá a jaké maily bude třeba zodpovědět. Píši tedy rád odpovědi předem :-). Možná nejsou právě pro vás a nemusíte je číst.

    Téměř pokaždé mi někteří lidé píší (dokonce někdy i naštvaně, s podtextem výčitek nebo pocitu diskriminované oběti), že si přeci nemohou dovolit zaplatit takový obnos najednou. Naprosto tomu rozumím a také jsem prožíval etapy života s malou hojností a mnoha omezeními, které mě štvaly a bránily naplno tvořit. Dobře však vím, že to byly výživné životní fáze, které mne nejvíce motivovaly k růstu a vývoji. Rozhodl jsem se nebýt obětí okolností, ale (nejdříve ve svých pocitech) si vytvořit okolnosti jiné.

    Na podobné dlouhé a dražší akce se přihlásí lidé opravdu nadšení, kteří to myslí vážně a dosáhli již určité finanční a časové svobody. S těmi nyní chceme spolupracovat.

    Ano, nechat se provázet, vzdělávat, stravovat, pečovat o sebe, dopřát si roční souznění s velkou skupinovou akcí, je trochu náročnější na peníze i čas. Je to taková skrze celý rok roztažená luxusní dovolená, jen možná smysluplnější a s dalekosáhlými pozitivními následky. Za podobnou částku také můžete mít jedny velmi kvalitní dřevěné vchodové dveře, nebo rychlejší počítač, nebo pěkná hliníková kola na auto... To, co někdo vnímá jako drahé, na jiného působí levně, nebo jako běžná věc. Je to o úhlu pohledu, který je velmi subjektivní.

    V dnešní době je obrovská škála permakulturních, zahradnických i stavitelských informací na internetu i v knihách, které jsou zdarma, nebo se dají relativně levně získat, a vystačí to na mnoho let studia. Každý si může vybrat to, co souzní s životní etapou a mírou hojnosti, v níž se aktuálně nachází. A hlavně s prioritami, které si člověk sám stanoví.

    Pokud máte životní období, kdy si tento kurz nemůžete dovolit, ale chtěli byste, doporučuji to brát jako výzvu do dalších let. Zjistěte si, jak se vědomě tvoří životní realita, ta o další level lepší než jakou jste si už vytvořili. Je mnoho lidí, kteří si to dovolit mohou, tak proč vy byste měli žít v něčem méně? Co ve vás to určuje?

    Vše kolem nás si tvoříme svým vnitřním nastavením, tím jak sami sebe vnímáme. Když se vnímáme jako chudé, nebo jako oběti něčeho (táta a máma také nikdy neměli peněz na zbyt, to je přeci normální...), odrazí se to ve všech oblastech života. A upřímně - s takovým nastavením na nouzi nemá smysl začínat s tvorbou ekozahrady nebo rodového statku, jejichž hlavní smysl je hojné žití na planetě Zemi.

    Změnou nastavení se mění cokoliv si přejete změnit. Několik minulých let jsem dělal silně transformativní meditační seberozvojové kurzy právě proto, že jsem si vědom, kolik lidí je díky výchově zaseklých ve svých nevyhovujících realitách a vzorcích v hlavě, a neví, jak z toho ven. A to je škoda. Je to práce na sobě (spíše v sobě), kterou každý musíme udělat, chceme-li něco víc, než co už máme. Je mnoho kurzů, knih a metod, jak se posunout v každé oblasti svého života - a funguje to, dá-li se to do každodenní praxe. Samotná teorie a mít "duchovně" načteno změnu neudělá, efekt nastane, až když to pevně začleníme do života.

    Já vím, tohle konstatování každého jenom naštve. "Tvoříte si to takhle sami..." Hrůza, tyhle esoterické kecy! :-) Ale to je dobře. Vztek nebo naštvanost je vhodná energie k začátkům krásných změn. O tom, kolik máte peněz, času, co děláte za práci, nebo kde žijete, opravdu rozhodujete plně jen vy sami. A to je skvělá zpráva. Nikdo není obětí ničeho a nikoho, pouze své vlastní hlavy a programů, dle nichž se stále duplikují okolnosti. A to lze postupně změnit, lze se probourat ze svých omezení, z příliš malé krabičky, do níž jsme byli myšlenkově zformátováni. Chce to jen jasný záměr a silné rozhodnutí.

    Překvapilo mne (vlastně nepřekvapilo), že absolventi meditačních kurzů o seberozvoji a šťastném životě, kteří dali do praxe víc zdravé sebelásky a sebeúcty, tvoří mnohem snadněji (a velmi rychle) nádherné zahrady a vzkvétající rodové statky, než ti, kdo ví úplně vše o permakultuře a zahradním designu, ale láska a vnitřní pocit naplnění jim chybí a stávají se dokola "obětí nějakých okolností". Je smutné vidět zanedbané zarůstající rodové statky s hnijícími maringotkami, opuštěné dříve nadšenými zakladateli, kteří však skrze své nezvědomené myšlenkové vzorce zůstali bez peněz (před nimiž chtěli uniknout k vyšším vizím) a rozhádaní s celým světem se vrátili do měst a bytů a do práce.

    Míra hojnosti, klidu, nadhledu, pocitu lásky a plynutí rozhoduje o tom, co z našeho tvoření nakonec vznikne. Sám jsem si prošel mnoha fázemi vývoje, a příklady zde uvedené pocházejí z praxe mé osobní i vypozorované.

 



Tak fajn, ale stejně, proč ten roční kurz nestojí méně?

    Z textu uvedeného výše lze odvodit, že cena čehokoliv určuje zákazníky. Správně stanovená cena je skvělé síto, kterým projdou ti, pro něž je nabídka určena. Může to znít nepříjemně, ale je to tak. Když jsem dělal přednášky zdarma, levné úvodní kurzy, nebo když to účastníkům zaplatil nějaký grantový program, přišli tam lidé, kteří mě neposlouchali, argumentovali se vším, co se jich dotklo, a nedávali tomu hodnotu. To mě opravdu nebaví a nemotivuje, ztráta životního času. Výsledný efekt mizivý. Skoro nikdo potom nic krásného nevytvoří a lektor končí vyhořelý. Nikdy víc.

    Ale nejen to, samozřejmě. Pro nás (mě a mou ženu) je roční kurz celoroční závazek, vyžadující mnoho příprav mimo dny kdy jsou fyzická setkání. Přípravy prezentací,fotek, skript, venkovních prostorů, materiálů, ukázkových projektů, celkového zázemí a mailová komunikace zaberou obvykle dvoj až trojnásobek času, než trvání samotných setkání. I když s kurzem na našich pozemcích něco vytvoříme, lidé si myslí, že je to výhodná pracovní síla. Kdo to někdy zkusil, a chtěl, aby byli všichni spokojení a proběhla i kvalitní výuka, tak ví, že organizace takové skupiny lidí je někdy náročnější, než si tu práci udělat sám nebo s placenými brigádníky. Přírodní stavitelé často říkají "..teď tam budu mít kurz, tak to půjde pomaleji...". Proto se to vyplatí jen když je to zároveň zastřešené cenou kurzu a hlavním smyslem je výuka. Existují výjimky, některé akce mohou být od začátku koncipované spíše jako brigáda s bonusem výuky. Ale to není případ kurzů jako je tento.

    Stanovil jsem nejnižší možnou cenu, za jakou mám chuť tuto vzájemnou energetickou výměnu v příštím roce realizovat. Peníze které získáme, investujeme do rozvoje dalších pozemků, staveb, výsadeb a projektů, jež opět poslouží lidem. Možná i vám konkrétně, možná už i během této akce, možná za pár let. My sami pro svůj život už všechno máme zajištěno, a to velmi hojně. Vše, co dál tvoříme a do čeho investujeme značné prostředky, je nadstavba, kterou vnímáme jako naší životní práci, něco co nás převyšuje a co má sloužit světu. Například nádherné veřejné výukové ekozahrady a permakuturní centra v ČR, propojená s jinými po Evropě, jsou jedna z našich jasných vizí, která ale vyžaduje, i v tom skromném počátku, kde nyní jsme, milionové částky. Abychom mohli tvořit větší projekty, které nám dávají smysl, a které vyžadují delší čas k dokončení do stabilní fáze, nemůžeme si dovolit vyměňovat svou energii a čas za odměnu nižší, než jaká pomáhá našim vizím vzkvétat v hmotné realitě (máte-li někdo miliony peněz nebo pozemky navíc, darům jsme zcela určitě otevřeni).

    Pro mne je důležité dávat na kurzech maximum, stále zvedat laťku a předat účastníkům to nejlepší. Stojím si za tím, že kurzy, které pořádáme, mají pro účastníky a jejich následné životy mnohem větší hodnotu, než jak je vyčíslena finančně. Možná proto se cokoliv co vyhlásím naplní během několika dní, a je dost možné, že i tato akce bude během týdne či dvou plná a mě nezbude, než s těžkým srdcem odmítat mnoho dalších zájemců. Speciální hodnota těchto akcí spočívá i v tom, že jsem schopen jich dělat relativně málo (např. jen jednou za několik let) a počet účastníků je omezen tak, aby byl průběh příjemný. V podstatě roční kurzy nelze opakovat dvakrát stejné, pokaždé je nutné vytvořit něco nového, jiného, dle měnících se okolností, a rozestupy mezi nimi mohou být i víceleté. Nebo se nemusí další uskutečnit vůbec. Dělám každý kurz jako by byl poslední, a kvalitě to prospívá.

Kdo si v klidu vytvoří prostředky a čas se účastnit, ten si to také nejvíc užije.

    Když se sejde skupina odhodlaných lidí, kteří si již prošli tím, co v životě nechtějí, a vytvářejí si už vědomě to co chtějí, má to obrovskou sílu. O to smysluplnější pro mě je takový kurz vést, když účastníci mohou začít hned doma tvořit, místo aby řešili, z čeho zaplatí nájem (a většinu z toho, co nasáli na kurzu nedokázali uplatnit). Pro všechny zúčastněné je nesmírný přínos, když jsou v pravý čas na pravém místě a mají míru hojnosti, která jim umožní volněji tvořit.

    Je vpořádku, pokud někomu nestojí zato investovat v tuto chvíli čas a peníze do podobného restartu svého tvoření a života, nebo to není zrovna absolutní priorita, případně peníze na to prostě nejsou. Pak je dobře, že tam dotyčný není, protože třeba má být úplně jinde. Život se odvíjí v logických následných krocích a přeskakovat je nefunguje, vždy nás to vrátí zpět.

    Kdo je už v životní fázi, kdy je zabezpečen a má i dostatek času, tak si z takové akce odnese maximum a může to dát hned do praxe. Ví například, že si může koupit svůj vysněný pozemek, nebo ho už má, může zafinancovat terénní úpravy bagrem, oplotit ho, zakoupit dřeviny, vybudovat jezírko, skleník, případně dům dle svých představ...  To vše jsou statisíce až miliony, pokud jste to nezdědili už hotové. Roční ekozahradní kurz je jen kapkou do tohoto víru tvoření, ale ta kapka může být hodně zásadní, kápne-li v pravý čas.

    Vír tvoření, cesta životem, která nás nutí stále růst a rozvíjet se - o tom to celé je. Cíle a výsledky jsou jen body na cestě. Nic nejde dokončit a zůstat ve vysněném statickém stavu blaženosti a nečinnosti, to by znamenalo konec cesty. Něco nás bude pohánět stále dál, chceme-li žít.

    Pokud je pro vás aktuální nyní spíše získat hojnost na běžné žití a přežití, vyžít z měsíce na měsíc, od výplaty k výplatě, pak by vám náš kurz nemohl dát to, co byste chtěli. Protože následné tvoření, smysl kurzu, je zase jen na vás a testovalo by znovu a znovu, jaké hojnosti se tedy v životě otevřete. A nemluvím o hojnosti jen jako o penězích - hojnost je nastavení, které peníze mohou často symbolizovat, ale projeví se i hojností na záhoncích, hojností v lásce a radosti, ve vztahu, i v hojností zdraví... je to stav bytí, kdy necháváme život plynout a nic se nezasekává. Pokud se zasekává, design zahrady není to nejdůležitější, co by měl člověk jít řešit.

    Někteří lidé mohou vnímat permakulturu jako nějaké východisko z nouze, únik ze systému, zbavení se břemene těch "odporných" peněz... Nevím, kde takový omyl vznikl. Klidně vám podepíši, že takhle to nikdy dlouhodobě nefunguje. Kdo před něčím uniká, toho to vždy dožene. Východiskem z nouze je vždy jen práce na svém nitru, na změně svých přesvědčení a převzatých bludů. Permakultura je v mé realitě synonymem pro hojnost, radost a svobodné žití, které už nemusí před ničím unikat - a to celé začíná uvnitř. Tvoření zevnitř ven. Neutíkat před žádným systémem, ale vytvářet nový, velkorysejší, hojnější.

    Kdo utíká, nemá čas ani energii tvořit nic lepšího. Neutíkat ani před penězi, nebo před "systémem", ale když už, tak vytvořit jednou peníze i systém lepší. LETS systém (alternativní peněžní systém komunit lidí opěvovaný permakulturou) je například také systém, a bude fungovat jen v případě, že jsou v něm zapojeni lidé otevření hojnosti. Bez plynutí hojnosti a velkorysosti by se zasekl, zadřel, uschl. To se v mnoha komunitách stalo, i nám tady kdysi, protože byl založen jako únik ze současné společnosti.

    Proto považuji za velmi praktické, v této fázi vývoje společnosti, v době uprostřed transformace, otevřít se proudění peněz a konat s nimi to nejlepší, čeho jsme schopni. Pozemky se dají koupit obvykle jen za peníze.  Řemeslníci, i ti alternativní, i ti co "plácají hlínu na slámu", obvykle požadují za práci peníze, dýně jim jako výplata nestačí. Potřebují auto, počítač, vlastní dům, potřebují koupit věci sobě a své rodině.

    Závěr tohoto povídání? Necháváme našimi životy proudit hojnost, nesedíme na ní a posíláme ji dál. Je to plynutí, proudění, které přináší krásné tvoření, a to pomáhá zrodit další zájemce o permakulturu. Čím více hojnosti volně proudí do toho, co nás baví, tím více jí přichází. Jste vítáni stát se součástí tohoto společného proudění a růstu nových možností, nebo se součástí nestát. A vše je vpořádku.

    Předkládám své názory a pozorování, nemusíte s nimi souhlasit. Já je veřejně vyjadřuji, abych v lidech, kterým to prospěje podnítil přemýšlení a změny, ne proto, abych někoho o něčem přesvědčil. Toto není pokus nalákat na kurz někoho, kdo s tím není plně v souladu, ale přesně naopak - ujasnit, pro koho a v jaké životní fázi kurz nabízíme.

Přeji vám všem nádherné tvoření a naplňující cestu životem.

Jaroslav Svoboda

 

 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt