"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt


Duben v ekozahradě
TRVALKY

 
Milí přátelé ekozahrad, vítejte v kytkovém článku. Je o naladění se na krásu a na možnosti, které nám tahle planeta nabízí.
Tolik květů, vůní, barev - doslova rozkoše deroucí se s prvními slunečními paprsky ze země (ze Země).

Každý rok života znamená jedno jaro. Škoda je prosedět ten venkovní potenciál přírodní krásy někde v místnosti. Je samozřejmě taková doba, asi se toho zatím úplně nezbavíme. Sedím nyní často u počítače, ale rozdíl je znát. Sedím u něj nabitý životní energií, inspirovaný tvořit, nikoliv ubitý prací a povinnostmi. Energie na jaře ze země přímo prýští, stačí se jí otevřít, nasávat plnými doušky. Recept k načerpání životní síly (jeden z mnoha) je mít ruce občas v hlíně a dopřávat si kontakt s vlastnoručně vysázenými rostlinami.

Nám se líbí ekozahradně-permakulturně-duchovní filosofie, že můžeme žít v naprostém ráji, pokud si ho vědomě vytvoříme.
Myslím tím tvorbu na všech úrovních. V myšlení a cítění (tam to začíná), na zahradě, v pracovní oblasti, ve zdraví, v mezilidských vztazích,
v hojnosti, v radosti, v dostatku volného času a svobody dělat si co nás baví...

S mou ženou Ladou sázíme spousty rostlin na naší velké zahrádce, prožíváme radost ze společného tvoření a z jeho pozorování.
Shodli jsme se, že je to úplně jiné, být v kontaktu s rostlinou na vlastní zahradě, versus jinde.
To se nedá vysvětlit, to se musí zažít. Proto jich tolik sázíme a tak moc si to užíváme.

Rostliny, které jsme vědomě vybrali, umístili a opečováváme je, s námi mají jiný vztah - a my s nimi.
Je to citlivé téma, protože plně se otevřít vnímání svých rostlin (nebo svého partnera, svých dětí) vyžaduje mít otevřené srdce.
A k tomu udržet své srdce a své vnímání plně otevřené, je potřeba ... jít po své vlastní cestě, následovat přirozenou touhu duše růst,
zpracovávat si své emoční bolesti z dětství. Přepisovat nefunkční názory a přesvědčení těmi, které nám lépe slouží.
Má to své etapy a principy a bylo by to na mnohem delší článek než mám teď v úmyslu.

Ale chtěl jsem to lehce zmínit, protože jsem si všiml, že většina lidí nedokáže krásu rostlin pořádně vnímat,
protože se tomu otevřít vyžaduje odvahu. Bojí se možná podvědomě otevřít se životu, lásce a své pravé životní síle.
Měl jsem to dříve také tak, veškerou krásu jsem vnímal tak nějak z dálky a v běhu nebo spěchu.

Krása květin je velmi hluboká, má mnoho vrstev a dimenzí, stejně jako my lidé.
Kvetení je pro rostlinu posvátná životní fáze.
Rostlina se stane napůl éterickou, něžnou a otevřenou. Je to výzva k opylení.
Přeloženo do lidského myšlení, je to přírodní akt svádění, milování se, splynutí.
Vůně, tvary a barvy květů jsou velkolepá erotika rostlinného světa, v tom nejposvátnějším slova smyslu.

Být s něčím tak niterně intenzivním opravdu v souladu, je značná výzva.

Mým záměrem je nalákat vás na cestu otevírání svých srdcí tomu nádhernému světu,
který je neustále kolem nás, připraven dávat nám vše co má,
a přijímat naší lásku na oplátku (v různých formách, od zálivky až po pocity).
Možná to zní moc poeticky, ale je to tak.

Teď se pojďme podívat, letem čmeláčím světem, na následujících 35 fotkách,
jak vypadát voňavě magicky barevné trvalkové jaro v ekozahradě
(tento článek záměrně vynechává dřeviny i zeleninu, aby to nebylo nekonečně dlouhé).




Na jaře rozkvetou i stromy a keře, ale většina trvalkové barevné radosti se odehrává poměrně nízko u země.
Teprve s nástupem května a června trvalkové patro vykvete ve větších výškách, zatímco duben patří obvykle rostlinám nízkým,
maximálně tak půlmetrovým (a to jsou převážně ty člověkem vyšlechtěné kultivary).
Má to logiku, po zimě je bylinná vegetace zatažená a první jarní květiny nemusí s ničím vysokým soupeřit,
ani plýtvat silami v tomto ještě občas studeném období na tvorbu nadměrné biomasy.





Koniklece lze sehnat v množství barevných zahradních kultivarů, které jsou při pěstování odolnější než ten původní druh z naší přírody.
Základem je sušší propustné místo s hlubší půdou (v našem případě vyvýšené štěrkové záhony).







Narcisy je radost pěstovat v každé zahradě, protože jsou nenáročné a hlavně nechutnají hlodavcům!
Jsou jich tisíce kultivarů, různých velikostí, tvarů, barev a nároků na pěstování. Některé dokonce krásně voní, jiné vůbec.
Ty hodně šlechtěné a zhýčkané chtějí kvalitní půdu a jednou za pár let potřebují vyrytí a přesazení na nové místo.
Takové sázíme k jiným trvalkám, se kterými to budeme dělat taky.
Hlavně však sháníme do jedlého ovocného lesa takové kultivary, které mají schopnost zplaňovat.
Ty nemusíte přesazovat ani hnojit, samy se o sebe postarají a pod stromy nebo v louce se rozrostou
(ačkoliv rozsazení jejich šíření urychlí).





Tulipánky nás nejvíce baví tzv. botanické, a jejich kultivary. Vypadají jinak než běžné tulipány a některé omamně voní.
Tulipa pulchela, T. humilis a T. kurdica například. Na fotce kultivar ´Persian Jewel´ s typickou velmi sladkou a nepopsatelnou vůní
(nic jiného v rostlinném světě zatím nevonělo podobně jako tyto magentově zářivé tulipány).
Nejen barvy, ale i vůně otevírají vnímavým ekozahradníkům brány do jiných světů.
Já i Lada jsme oba vizuálně i čuchově založení,
a to zda konkrétní kultivar květiny voní, je pro nás velmi důležité.



Iris pumila, divoká forma minikosatce.
Je původem i ve Střední Evropě a stal se základem šlechtění zakrslých kultivarů kartáčkatých kosatců.
Ze všech mých stovek kosatců kvete vždy jako první.







V dubnu vykvétají i první šlechtěné kartáčkaté kosatce a to zpravidla od těch nejmenších (skupina SDB).
Mají menší listy a nízké květní stvoly. Starší trsy výšku vynahradí množstvím květů z každého trsu.
Jsou absolutně nenáročné, potřebují jen slunce, propustnější půdu a po několika letech (přibližně po čtyřech) trsy vyrýt, rozdělit na oddénky
a přesadit (získáte přebytky na rozdávání, výměnu či prodej).
Na výběr je ze stovek kultivarů téměř všech barev.
Objednávají a vysazují se ideálně od července do konce srpna (nebo do poloviny září), aby do zimy zakořenily.
A mnohé z nich také krásně voní. Před pár dny jsme dělali prohlídku (spíše průčuch) vůní právě rozkvetlých
kosatců a bylo to neuvěřitelně pestré, od nádherných vůní připomínajících dokonce i jiné květiny (šeřík, fialky, citrusy, jasmín, černý bez...),
až po spíš méně zajímavé vůně umělé voňavky, či mycího prostředku. Ty příjemné převládají.



Trvalky se probouzejí i pod stromy, mezi starými listy stromů vylézají svěží čerstvé lístky škornic, kakostů, dlužich a kapradin.
Čemeřice už měsíc kvetou naplno.



Červená verze kuklíku - Geum coccineum. Listy nenápadné, ale jinak nádherná kvetoucí trvalka do polostínu.







Narcisy máme všude... Odrůdy na obrázcích odshora ´Jetfire´, ´Mother Duck´ a ´Bantam´.



Ladoňky jsou drobné cibuloviny s něžnými kvítky. V zahradě mohou zplaňovat. Jejich drobná černá semínka roznášejí mravenci.



Zakoupit a vysadit cibulky tulipánů i narcisů (a mnoha dalších cibulovin) musíte už koncem léta nebo na podzim,
aby vám na jaře vykvetly. Vzpomenout si na jaře, že je chcete, znamená udělat si poznámku do podzimní části kalendáře.
Chcete-li objenávat od odborníků a pěstitelů po internetu (velmi doporučeno),
místo nákupu v hobby narketech, začněte prohlížet jejich webové nabídky a katalogy ještě dřív,
hned jak vyjdou. A studujte nejen barvy, ale i nároky jednotlivých druhů a kultivarů.





S pivoňkami je to pestré - některé jsou rané a koncem dubna už kvetou, jiné teprve vystrkují své bizarní lístky ze země.
Nahoře pivoňka´Dancing Butterfly´. Mnohdy jsou mladé listy a řapíky pivoněk červené a pak zezelenají.



Pivoňka Paeonia banatica již v dubnu vytvořila velký trs a rozkvétá.





Pro zpestření vysazujeme i zajímavé česneky. Od běžného kuchyňského, kterému se v záhonech daří a odpuzuje houbové choroby (a roste tam v trsech klidně i mnoho let), přes česnek medvědí jako jarní půdní pokryv v jedlém lese, až po čistě okrasné záležitosti viz tyto fotografie. Allium neapolitanum a A. karataviense a další neobvyklé česneky se nejedí, ale obdivují. Ze země vyrazí růžice listů a teprve potom se vysune květ.



Včelka s delikátním vkusem se rochní v pylu exotického tulipánu, zatímco kolegyně tvrdě makají na pampeliškách.



Nechce-li se vám zjišťovat nezbytná fakta, co jaká trvalka potřebuje, kam ji vysadit a jak s ní nakládat v dalších letech,
doporučuji zaměřit se především na pampelišky.
Nemůžete je koupit v žádném zahradním centru, jsou jedna z těch věcí, které se prostě dějí z vyšší vůle.
Jako třeba láska nebo samouzdravování těla, je to dar.
Když v dubnu vykvetou, krása narcisů a tulipánků, hlavně těch žlutých kultivarů, trochu pobledne.
Pampelišková žlutá je přeci nejkrásnější žlutá barva na planetě.



V sušších částech jedlého lesa, tam kde byla horší půda, písčitá, na skalním podloží, jsem vysadil odolné myrobalány, lísky a rakytníky.
Ty to zvládnou. Postupně, po minulých horkých a suchých letech, mizí tráva a vytváří se pod nimi různá jiná společenstva.
Typické jsou půdní pokryvy z hluchavek nachových (Lamium purpureum) a macešek polních (Viola tricolor).
Stromy a keře rostou, opad jejich listí bude půdu stále vylepšovat, přibude stín a společenstvo se zase změní. Tak do deseti let.



Hluchavky nachové extrémně chutnají čmelákům.
Toho na první úvodní fotce článku jsem zvěčnil přímo zde, v tomto jarním divokém kvítí.



Oranžový je Tulipa praestans ´Shogun´.



Tulipánky vykvétají postupně celý duben i první polovinu května a je to opravdu radostné zpestření jarní trvalkové palety.
Nutno podotknout, že běžně v zahradě mi nikdy žádné dlouho nepřežily, chutnají hlodavcům a jsou málo průbojné,
nemají rády útlak od bujné vegetace. Ve vyvýšených štěrkových (přesněji odvalových) záhonech se mají skvěle.



Zatímco dříve se rostliny šířily po světě pomocí zvířat a živlů, dnes k tomu zneužívají lidi, jejich auta, květináčky a přepravky.
Rádi spolupracujeme. Zde je nákup z trvalkových školek.



Záhonková víla Lada přistižena v akci. Rostlinky jedou do svého nového domova.



Tam na ně už od minulého roku čeká luxusní záhon. Tento má být výživnější a ne moc vysychavý.
Proto není štěrkový, ale skládá se z podkladní vrstvy kartonu (pro zahubení trávy a plevele), 10cm vrstvy zeminy s kompostem
a je přikrytý 10cm vrstvou štěpky.



  Jsou v něm jako nosný druh pivoňky, Lada zrovna sází mezi ně další desítky jiných druhů, které se s nimi budou vhodně doplňovat.
Záhon je schválně v polostínu, přes poledne je chráněný před slunečním úpalem.
V popředí, to rozmazané, je kosatcový záhon, který je na plném slunci a je štěrkový a vyvýšený.
Díky tomu se kosatce mají skvěle a v zimě neuhnívají.

Ačkoliv jedno jaro právě probíhá a končí, příprava na to následující se dělá vždy rok předtím
A není potřeba zahradničit na hektarech a mít desítky trvalkových záhonů (tak jak to ve volných chvílích provozujeme my).
Jarní cibuloviny, nízké kosatce a jiné trvalky jsou přesně ty rostliny, které se vejdou i na tu nejmenší zahrádku. Nevyžadují moc péče, jen je důležité pro ně vybrat nebo připravit dobré místo. Užívat si jejich krásu znamená mít je denně na očích, přibližovat se k nim, kochat se a očuchávat je.
Takže i kdybyste měli velký pozemek, dáte si tyhle jarní klenoty stejně co nejblíže místu, kde trávíte čas,
nebo kam vidíte i z okna. Vhodné jsou i na speciální místa do zeleninového záhonoviště, kde na jaře ekozahradníci často pobývají.




K fotkám:
Ačkoliv fotím kudy chodím, všechny fotky jež zde vidíte, jsem záměrně vybral z naší ekozahrady (rodového statku)
a všechny jsou čerstvé z letošního dubna.

Poznámka pro fotografické nadšence -  je zde osm fotek  vytvořených se staršími objektivy z mé malé sbírky, poznáte je podle zvláštního rozostření a bublinkového "bokehu" na pozadí snímku. Je to umělecky příjemný a poslední dobou vyhledávaný efekt způsobený tehdejší konstrukcí objektivů (jejich "nedokonalostí"). Každý kus je jiný, každý je už trochu originál. Tyto objektivy se dají docela levně koupit na internetu v bazarech, jedná se o Pentacon, Helios, Trioplan, Tair, Industar, Tessar, Sonnar a další. Jsou poctivé, kovové, trvanlivé, i když třeba čtyřicet let staré. Možná nějaký máte doma na filmové zrcadlovce po dědovi. Můžete ho používat, prodat, nebo mi ho s poděkováním za tento článek darovat :-). Detaily o nich popisují různé weby a youtube videa, zjistěte si předtím o nich co nejvíce. Musí mít čisté čočky a fungující clonu a ostření. Fungují s bajonetovým adaptérem (většinou ze závitu M42 na vaší značku fotoaparátu) na každé zrcadlovce a bezzrcadlovce, ale jen s manuálním ostřením a v manuálním režimu. Je třeba se s tím chvíli učit. Používám je jen na blízko, na rostliny. Pro snímky z větší dálky a krajiny nasazuji na své Nikony moderní ostré objektivy.




Foto a text: Jaroslav Svoboda, duben 2019
Spolupráce na všech úrovních tvoření: Lada Svobodová
 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt