"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt


ZÁHONOVIŠTĚ /
DÝŇOVIŠTĚ 2018



Příběh našeho menšího záhonoviště, které jsme se rozhodli na jaře 2018
celé pořádně zadýňovat. Bylo to intuitivní a velmi dobré rozhodnutí.
Tento rok byl u nás hodně horký a extrémně suchý
(zatímco jinde na světě si vypůjčili "naší vodu" na záplavy).


Vzhledem k faktu, že máme záhonoviště dvě,
a také spousty jiných výsadeb
a projektů,
nemůžeme ničemu z toho věnovat moc času.
Na ostatní zeleninu jsme si ponechali letos "jen"
to druhé větší záhonoviště s třiceti záhony
a to menší "obětovali" teritoriálním tykvovitým rostlinám.

Dýně nám naprosto bez péče poskytly z této plochy gigantickou úrodu.
Svými kořeny plně využily hlubinně zúrodněné záhony,
jejichž výrobu máte podrobně představenou fotoseriálem
začínajícím v naší knize Zelenina z ekozahrady na str. 265.

Ano, opravdu je tato plocha (na fotkách níže) tím samým prostorem,
jehož proměnu vidíte v knize. Pouze přibyl hustý mulč z koňské podestýlky
a bujné dýně vše pokryly svými listy.



Čím dříve se podaří dýně a cukety vysadit,
tím dříve (a tím větší) bude úroda.

Problémem jsou pouze poslení květnové mrazy.
Pokud přijdou, je po sazenicích, a musíme sít znova.

Jaro 2018 bylo velmi rychlé a teplé,
riskli jsme tedy zapíchat dýňová semínka do hnízd v záhonech
už v polovině dubna.

Mrazy nepřišly vůbec,
bylo velmi teplo a v půli května byly rostliny silné a krásné.
Ta na horní fotce už má sundaný plechový límec z mědi,
který ji chránil před slimáky. V této velikosti ho už nepotřebuje.




Jak to vypadalo v polovině června? Záhony zmizely.
Tyčky, které z porostu dýní koukají, značí rohy záhonů.
Usnadní to na podzim nebo příští rok na jaře jejich obnovu.
Pro jiné druhy zelenin zase nastolíme pořádek!




Dýním jsme poskytli prostor i několik metrů
na všechny strany kolem záhonoviště.

Dlouhé šlahouny, plazící se volně
mnoho metrů od středu rostliny,
přinesou o to více plodů.




Druhovou rozmanitost záhonoviště zachraňovala bylinková spirála
a popínavkové opory na severním okraji.

Na fotce níže, na jedné z těchto drátěných opor,
okrasnou fialovou povíjnici přerostlo
a skoro zadusilo bujné kiwano.
 
A to bylo nakonec skoro zadušeno
všudypřítomnými šlahouny dýní.

Když dýně, tak dýně...



Je červenec, neprší ani jednou, hluboké záhony skvěle fungují,
rostliny zcela bez zálivky bujně rostou.





Léto však pokračovalo den za dnem
v nemilosrdně horkém a suchém stylu.

Listy dýní začaly postupně uvadat.
Pokusili jsme se o zálivku, ale nepomohlo to.

 



Brzy nám došlo, že to není jen suchem,
ale že dýně předčasně splnily svou misi.

Listy velmi rychle zmizely a odhalily báječnou úrodu.
Teplo vše urychlilo.

Je polovina srpna a sezóna růstu tykví skončila.

Obvykle tyto bujné rostliny vegetují až do konce října,
dokud je nesežehnou první podzimní mrazy.

Letos je to prostě jinak.



Nechali jsme tam plody ležet celý srpen,
až do začátku září.

Některé kusy na posledních dlouhých šlahounech,
skrytých v okolní trávě,
úplně mimo záhonoviště,
dozrávaly i koncem září.


Sluníčko nám je perfektně připravilo pro zimní uskladnění.
Stopky plodům důkladně zaschly a zdřevnatěly,
takže nedocházelo po sklizni k uhnívání.
Drobné rány na slupce se jim hezky zacelily.

Jen jsou tím sluncem dost vybledlé, vyšisované.




Optimisticky jsem očekával, že konečně zaprší,
tak jsem dýně odvozil do domu. Nezapršelo.
Ale plodům bylo v domě už lépe.

Tato sbírka vyrovnaná v patře na podlaze ještě není kompletní,
přibylo jich po nejposlednější sklizni zbytků ještě o třetinu víc.

Uskladnili jsme mimo jiné i hodně velkých cuket,
které také vydrží v klidu až do poloviny zimy,

jsou-li zralé a skladované v teplotě mezi 15-18°C.



Jaké jsou to odrůdy?
Upřímě řečeno, vysévali jsme "poctivá" odrůdová semínka,
ale i naše oblíbené hybridy z minulých let, takže je to mix.

V popředí jsou Hokkaida (menší sytě oranžové).
Zelenošedé jsou pravé i křížené dýně odrůdy Sweet Meat Oregon Homestead a odrůda Blue Ballet.

Růžové velké jsou náš mnohaletý experiment z několika namíchaných odrůd.
Jsou plodné, bujné a skvělé, semínka rozdáváme přátelům
a na kurzech, ale je to "no name" hybrid.
Bez záruky, co z toho vyroste ten další rok.
Nás to baví, ale nespoléháme jen na to.
Dýně se prostě volně kříží, pokud tomu nedáme péči
a neopylujeme vědomě.
Neopylovali jsme vědomě, měli jsme letos jiné priority.

Zeleno-žlutě pruhované jsou jakési zvláštní kulaté cukety s dýňovitými aspekty.
Na fotkách výše, na trakaři, figuruje ještě odrůda Buttercup "Laura"
(ta podlouhlá), a na druhém záhonovišti jsme okrajově testovali
ještě několik jiných odrůd, v malém množství.

Nepěstujeme takové ty klasické halloweenské dýně, nebo ty úplně obří,
protože jejich dužnina není tak pevná a chutná. Nevyužili bychom je.
Vybíráme si odrůdy, které mohou sloužit jako chutná příloha, nebo i hlavní složka jídla.



Chuťově jsou všechny tyto dýně velmi dobré a poměrně rovnocenné.
Hokkaidovité typy mají samozřejmě vždy tužší bramborovitější dužninu,
ty ostatní jsou po uvaření o něco měkčí a při delším vaření se rozpadají.
Čerstvě rozkrojené mají příjemnou jemně melounovitou vůni.
Skoro všechny mají jedlou slupku, která po uvaření změkne,

netřeba je při přípravě loupat. Nejčastěji je zapékáme, denně z nich vaříme polévky.

Semínka s vydlabaným měkkým středem mixujeme
na jemné smoothie (s vodou, trochou oleje, občas stroužkem česneku nebo jiným
dochucením) a servírujeme jako tekuté svačinky našim pejskům,

je to velmi výživné. Též dostávají vařené dýně, zbožňují to.

Poznámka k česneku - tvrdí se, že je pro psy jedovatý, ale opak je pravdou.
Pravidelně ho syrový ke svým i k psím pokrmům přidáváme,
podrobně vysvětleno v naší knize Zelenina z ekozahrady str. 425.




Konečně je zde důkaz, že pod tím vším byly záhony!
V listopadu už za nás podzim uklidil mrtvé natě, uschly a rozkládají se.

Kromě sklizně dýní jsme s tím zatím nic nedělali.
Další etapou je navození nového mulče, případně i kompostu,
podle toho, v jaké trati na nich budeme chtít pěstovat příští rok zeleninu.
Cestičky se musí vymulčovat také, aby v nich nerostla tráva nebo plevel.




Tento článek vznikl v lednu 2019 a většina těch plodů z fotek stále žije.

Denně jíme nějaké dýňové speciality, ale vypadá to, že neubývají.

Jsou velké, z jedné jsou i tři vydatná jídla,
spolu s dalšími zeleninami ze sklípku.

Vaříme je pravidelně ve směsi s jinými potravinami,
má žena k nim vytváří luxusní omáčky, přílohy a saláty.

Žádné dýně se zatím nekazí, slunce je pěkně zakonzervovalo.
Budou tu s námi až do jara, možná i do  léta.




Tak snadná, hojná a výživná úroda!
Dýně vyrostou na jakémkoliv úrodném slunném místě.

Hnojit se dají jakýmkoliv zkompostovaným trusem nebo biodpadem,
dokonce i ředěnou močí, nebo jíchou z trávy a plevele.


Jak může, proboha, někdo na tomto světě hladovět?
Pouze díky zásadní chybě v civilizačním designu!

Z jediné pořádné dýně je tolik semen, že rostliny z nich vyrostlé
by nasytily na celou zimu menší město.

Kdyby to město kompostovalo svůj bioodpad a trus,
mohlo by si na tom bez dalších hnojiv vypěstovat potravu na další zimu.
Skoro bez práce.

Když nepočítám tvorbu záhonů,
které mohou sloužit stovky let,
pokud se zavezou každoročně mulčem,
péče o veškeré dýně nám včetně výsadby a sklizně
zabrala asi necelé dva dny v tomto roce.




Text a foto: Jaroslav Svoboda (za podpory Lady Svobodové)
Ilustrace s dýní (z naší knihy): Zdeňka Řezbová -
Morávková.
Publikováno: leden 2019

 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt