|
Hlošiny Hlošiny patří do čeledi hlošinovitých (Eleaegnaceae), která má přes 20 druhů.
Původní areál rozšíření
sahal od jihovýchodní Evropy přes Malou Asii a
Himaláje až do Číny, Koreje a Japonska. Jedná se
v některých případech o velice otužilou dřevinu,
která je rozšířená po celém mírném pásu
severní polokoule a s úspěchem ji lze pěstovat
i v chladných ruských oblastech. Jsou to
opadavé keře, které jsou po dozrání plodů jimi
doslova obsypány a zvláště ptactvo si na nic rádo
pochutnává. Pro tuto její vlastnost se může stát,
že díky hojným semínkům se neudržované hlošiny
mohou stát po určité době doslova neproniknutelným
houštím, čehož opět četná drobná zvířátka
využívají k tvorbě bezpečných úkrytů.
Hlošina úzkolistá, česká oliva (Elaeagnus angustifolia) Jde o opadavý strom nebo keř, který dorůstá až
7 m do výšky a až 7 m do šířky. Původní rozšíření
bylo od jihovýchodní Evropy až po Himaláje. Tato
hlošina není náchylná na mráz a často přežívá
i mrazy až –45°C. Proto ji lze s úspěchem
pěstovat i v Rusku až k 55. rovnoběžce.
Jde o druh, se kterým se nejčastěji u nás setkáváme.
Vykvétá v červnu drobnými žlutými kvítky,
které jsou samosprašné a jsou opylovány včelami.
Z těchto kvítků se pak vytvoří drobné oválné
jedlé plody velké 1 cm, které je třeba
nechat pořádně dozrát, jinak bývají trochu trpké.
Plody zpravidla dozrávají od září do října a
obsahují jedno velké semeno. Obsahují bílkoviny,
glukózu, fruktózu, draslík a fosfor. Kulturní odrůdy
mohou mít plody až 2cm dlouhé a 1 cm široké. Často
se prodávají na orientálních tržištích. Pro svůj
vzhled a barvu se jim říká česká oliva. Nemá žádné
zvláštní požadavky na půdu a spokojeně roste
jak na písčitých, tak hlinitých i jílovitých půdách,
které mohou být jak kyselé, tak zásadité. Dokáže
dokonce růst i v půdách chudých na živiny a
také v suchých a zasolených půdách. Dobře
roste jak na slunných, tak částečně stinných místech.
Hlošina mnohokvětá (Elaeagnus multiflora) Jde o opadavý keř, který dorůstá až 3 m do výšky a až 2 m do šířky. Původní rozšíření bylo v Číně a Japonsku. Tato hlošina je již více náchylná na mráz, ale prý by měla bez potíží vydržet mrazy až –25°C. Vykvétá drobnými krémově zbarvenými kvítky od konce dubna až do května, takže může být ohrožována pozdními jarními mrazíky. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány včelami. Květy vytvářejí intenzivní vůni a často dokáží zcela provonět i malou zahrádku. Z těchto květů se později tvoří tmavě červené až šarlatové plody, které jsou až 2,5 cm velké. Dozrávají v červenci a obsahují jedno velké semeno. Také tyto plody je třeba nechat vyzrát, protože nedozrálé bývají trpké. Tato hlošina je pro své velké a chutné plody v Japonsku velmi oblíbená a bývá zde často šlechtěna. Jde tedy o perspektivní ovocnou dřevinu, která navíc netrpí na žádné škůdce či choroby a podobně jako hlošina úzkolistá se spokojí s jakýmkoliv typem půdy, tedy i s půdou chudou na živiny či půdou suchou.
Hlošina okoličnatá (Elaeagnus umbellata) Jde o opadavý keř, který dorůstá až 4,5 m do výšky a až 4 m do šířky, často však zůstává menší. Původní rozšíření bylo v Číně a Japonsku. Také tato hlošina je velice mrazuodolná. Vykvétá drobnými kvítky od konce května do června a zpravidla tak uniká pozdním jarním mrazíkům. Nenápadné květy jsou samosprašné a jsou opylovány včelami. Jedlé plody (bobule velikosti rybízu) jsou velice atraktivní pro lesní zvířátka a ptactvo, dají se konzumovat syrové a jsou velmi chutné, lepší například nežli rybíz. Dozrávají od konce září do začátku listopadu a obsahují jedno velké semeno. Také tyto plody je třeba nechat pořádně vyzrát, aby se zbavily své trpkosti. Dokonce se doporučuje je nechat 15 dní při pokojové teplotě změknout. Také tento druh je často šlechtěn a existují i komerční kultivary s většími plody. Podobně jako ostatní hlošiny je zcela nenáročná na typ a druh půdy, zvládá sucho, slunce i vítr, pouze jí nevyhovují stinná místa, kde špatně dozrává. (plody hlošiny okoličnaté- foto J.S.)
|
|