"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

PŮDA III.

Zúrodňování půd


    Začínáme tvořit úrodnou půdu
Dostatečně kvalitní půdy pro dokonalý růst rostlin už dnes skoro neexistují, proto se je naučíme vytvořit! Můžeme do půdy vkládat různé "hodnoty", které se nám i s úroky vrátí lépe než z banky. Pouhých několik rad, a zvládnete léčit půdy lépe než současní agronomové. Všechno platí stejně ať je vaše půda příliš písčitá nebo jílovitá, humus a nakrmený půdní život uzdravuje každou půdu.

    0. začátek s tím co je - kypření
Často se stává, že půda je nejen neúrodná a vyčerpaná, ale též zhutnělá, ušlapaná, uježděná. Ačkoliv v permakultuře uctíváme :-) bezorebné a nerycí metody, na počátku veškerého zúrodňování pořádné přerytí a rozorání může být naprosto zásadní krok. V rámci tohoto procesu můžeme zapravit do hlubších vrstev i spousty zúrodňujících elementů, které jsou popsané níže (písek, dřevěné uhlí, perlit, kompost..). Dobře známá a účinná metoda prvotního založení záhonů je rygolování, anglicky "double digging". Na internetu najdete obrázky různých postupů, princip je v tom, že je třeba smíchat půdní vrstvy tím, že horních 30cm půdy vyměníme za spodních 30cm půdy a ještě do toho přidáme zúrodňovací látky. Někdo je zásadním odpůrcem pohřbení svrchní vrstvy dospod. Osobně souhlasím, ale záleží na situaci. Pokud je svrchní vrstva živá, bylo by lepší nechat ji na povrchu, spodinu jen prokypřit a smíchat s přísadami, a vrátit obohacenou vrchní vrstvu zpět nahoru. Pokud je svrchní vrstva mrtvá nebo polomrtvá, pak je to skoro jedno. Záměrně raději nemluvím o "ornici", protože na mnoha místech už nic takového nezbylo, a slovo ornice zavání oráním (což bývá příčinou jejího ničení a erodování). Cokoliv zbyde nakonec nahoře, můžeme úspěšně a rychle oživit. Kořeny rostlin tak získají dostatek nadýchaného a úrodného prostoru pro svůj růst. Je to velmi pracné, vyplatí se najmout si na větší záhony šikovné kopáče a řídit je, přihazovat jim průběžně pod lopaty ty přísady. Bagr to zvládne taky, a rychleji, ale poničí a ujezdí celé okolí, takže je pro větší plochy, z nichž bude postupně couvat a kypřit po sobě. Na tvorbu záhonů tedy raději používám ruční sílu, svou nebo najatou. Za celý život záhonu toto děláme pouze jednou! Díky cestičkám a promyšleným tvarům záhonů na záhon již nešlapeme a nezhutňujeme ho, proto už nikdy nebude třeba rýt. Půdu za nás kypří půdní organismy a kořeny rostlin. Naopak dalším rytím by byla po čase více slehlá, kdybychom tu důmyslnou přírodní strukturu narušovali. Půdu tedy prokypříme jen pokud tam žádná taková struktura ještě není. Předem si připravíme vše, co tam do hloubky chceme přidat, další šance už nebude (pouze na povrch můžeme stále dál dodávat nové "vklady").


Pomocník provádí dvojité rytí v našem budoucím skleníku, příprava půdy do hloubky. Původní zemina byla
slehlá udusaná jílohlinitá slehlina.
Při vracení zeminy do příkopu je v celém profilu přidáváno (promícháváno) dřevěné uhlí, perlit a kompost.

    1. vklad - odumřelá organická hmota
Půda se skládá hlavně z miniaturních kousků hornin, které samy o sobě život rostlin nespasí. Ta magická substance, která vše oživuje, se nazývá humus. Humus je rozkládající se a rozložená hmota odumřelé flóry a fauny. Ideální by bylo pořídit si na pár tisíc let zase prales, ale máme i rychlejší metody. Můžete jakoukoliv organickou hmotu přivézt a použít ji jako mulč na povrch půdy. Posekaná tráva, listí, kompost, hnůj, sláma. Ideální je kombinace všeho, nic nepřijde na zmar. Dokonce to, co neinformovaní sousedé pracně vyhazují, je pro nás úplný poklad. Žížaly a jiní půdní borci to postupně zapraví do půdy, mulč sám po pár měsících zmizí. Nemusíte nic zarývat, to by spíše uškodilo nově vznikající půdní struktuře. Lepší je mulč stále přidávat, aby se půda najedla. V mnoha částech ekozahrady (jedlý les, tvrdý sad, trvalkové záhony) je naším cílem, aby se humus časem začal tvořit sám díky vegetaci, která na ní roste. Ale do začátku musíme vozit vše co seženeme. Mulčujeme kolem keřů, stromů, trvalek, po sklizni na zimu i zeleninové záhony... jen na záhony nedáváme seno, aby se na ně nevysemenilo co nechceme. Čerstvý hnůj dáváme přímo na povrch, ale raději dál od mladých keřů a stromků, aby je jeho intenzivní výluh nepoškodil. Přikryjeme ho ostatními materiály a brzy se rozloží. Rok starý zkompostovaný hnůj ničemu neuškodí, může se přidat i do jámy při výsadbě. Veškerý mulč brání růstu plevelů a drži vlhkost v půdě. Pro zaplevelené pozemky do spodní vrstvy můžeme dát karton z krabic, udusí plevel a pak se rozloží. Krabice jsou ekologicky nezávadné, pokud nejsou barevné. Odstraníme z nich kovové sponky a plastové pásky. Na mulčování ve velkém, obvykle nad ty kartony, se dá výborně využít sláma z těch družstevních polí, dokud ještě existují... lze si nechat dovézt na zahradu celé velké balíky.


Na obrázku je přeměna plevelem zúrodňované plochy v mulčováním zúrodňovanou plochu. Díky tomu se v tom dá rovnou pěstovat. Na plevel je nasypáno dřevěné uhlí a kladen kachní trus s podestýlkou (lze jakýkoliv hnůj), kartony a sláma.  První rok v tom mohou růst hlavně dýně, jiné plodiny čerstvý hnůj nezvládají. Plevel zahyne, chodí se jen po cestičce mezi záhony. Půda zde byla ryta a rigolována již loni, ale nestihl jsem už mulčovat a sázet.

    2.vklad – živá organická hmota
Dobře známé zelené hnojení. Je praktické na úplném začátku, když začínáme na holé půdě a chceme ji nejprve trochu podpořit, než vysadíme stromy a keře. Nebo ho lze občas využívat na záhoncích pro střídání plodin. Zelené hnojení je vlastně vše, co roste. Záměrně můžeme vysít například jeteloviny nebo luštěniny, které dodávají ve spolupráci s kořenovými bakteriemi do půdy dusík. Toto téma je často rozepisované v mnoha zdrojích. Považuji za důležité hlavně objasnit, že není vůbec potřeba zelenou hmotu zarývat. Jednoleté druhy samy v zimě umřou a stanou se vpodstatě mulčem, vytrvalé druhy lze snadno zahubit dalším mulčem, jak je popsáno výše. Vše se společně rozloží a máme o humus navíc. Mrtvé kořeny pohnojí prostory pod zemí a zbydou po nich chodbičky pro vzduch a vodu. Nebo můžeme jen porost kosit, pokosenou hmotu přihrabat jako mulč k dřevinám nebo zkompostovat, a vznikne nám z toho časem louka. Samotný plevel je též výborným zeleným hnojením, roste sám, osivo je zdarma, a půdě velmi pomáhá v regeneraci. Příroda ví co dělá, zve si přesně takový plevel, který je nejvíce potřeba. Když ho na plochách kde ještě nic nepěstujeme stihneme kosit před vysemeněním, ničím nám nebude škodit a též se transformuje po pár letech v louku.


Záhon osetý zeleným hnojením několika druhů - pohanka, měsíček, svazenka, vikve, žito..

    3.vklad – kompost
Co není dobré jako mulč hned, můžeme nejdříve na hromadě zkompostovat. Například kuchyňské zbytky, větvičky, obsah kompostovací ekotoalety, trávu, hnůj, listí, plevel.... Vše co jednou žilo, může díky kompostu žít v nové formě znovu. Ze zbytků jídla bude nové jídlo. A co myslíte, kde jsou všechny ty generace našich předků?

Kompost se dá vytvářet ležérně, tím že házíte všechen organický materiál na jednu hromadu, a když jednou on i vy máte čas, můžete ho rozvozit na povrch půdy před mulčováním. Jiná metoda kompostování je pracnější a důležitá na pochopení určitých principů poměru uhlíku a dusíku v materiálech, ale můžete tak získat hromadu vynikající humózní hmoty velmi rychle. Doporučuji pořídit si báječný permakulturní film Soils (Půdy), ve kterém Geoff Lawton názorně vysvětluje jak vytvořit 18denní kompost, který vám zároveň naočkuje půdy užitečnými organismy (k filmu mám zdarma ke stažení české titulky na svém webu). Kompost je vzácný, stačí ho přidávat po trochách ke každé důležité rostlině, nebo plošně rozprostřít na záhony. Vždy ho potom zakryjeme nějakým mulčem, aby nevyschl a nebyl vystaven slunci. Potřebujeme ochránit ty živé tvorečky v něm, kteří osídlí okolní půdu. Kompost se nezarývá, v hloubce by z něj také nic moc nepřežilo.

    4.vklad – minerály
Půdy obsahovaly kdysi mnohem více minerálních látek než nyní. Z nich rostliny i my živočichové stavíme svá těla. Pokud se v půdě jen pěstuje a v koloběhu živin se nic moc nevrací zpět, půda je na minerální látky chudá. Pokud našim předkům stačilo sníst jedno jablko, my jich musíme sníst nejméně pět, abychom získali stejné množství minerálů jako oni. Jde o to, v čem rostla ta jabloň. Není divu, že rostliny i lidé jsou nemocnější než bývalo zvykem. Zdraví je přirozený jev v přirozeném prostředí. Kořenová zelenina z mineralizované půdy vydrží ve sklípku i několik let, zatímco z chudé půdy jen několik týdnů. Minerály půdě vrací rostliny, které svými kořeny těží horniny z hloubek, a odumřelými listy je předávají do koloběhu. Ale to je zase proces obnovy na pár století. I zde máme rychlejší metodu. Kamenné moučky. V zahraničí je běžnější zakoupit jejich směsi ve velkých pytlích, ale u nás to ještě není tak běžné. Naštěstí v lomech ve vašem okolí, kde těží kámen a písky, mají obvykle jako odpadní produkt prach z třídiček, a je to levné nebo zdarma. Ten když se vám podaří získat a za bezvětří rozházet po pozemku, máte mineralizováno. Ideální je prý obsahem látek prach z čediče, ale většina jiných nerostů je též výborná. Pozor na radioaktivní horniny a na vápence, vápníku dávejte půdě s mírou. Čím více druhů lomového prachu seženete tím lépe. Stačí taška na záhon, lopata na pár metrů čtverečních, náklaďák na hektar. Prach rozpuštěný ve vodě má dlouho plavat, to co sedne hned ke dnu je písek, který také bude mineralizovat, ale až se třeba po tisíci letech rozpadne. Při aplikaci prachu potřebujete kvalitní gumovou masku s prachovými filtry (ne roušku), plicím kamenný prach moc neprospívá, raději to tělu později dodejte skrze své ovoce a zeleninu. V ekozahradě toto stačí udělat jednou za život, na intenzivních pěstitelských plochách, kde se více z půdy bere než vrací, se to třeba po pěti až deseti letech opakuje.

    5.vklad – dřevěné uhlí
To je taková prastará novinka. Kdysi tím lidé v Jižní Americe vytvářeli velmi úrodné tmavé půdy, kterým se dnes říká terra preta, neboli černozem indiánů. Dávali do půdy vše organické, včetně kostí, výkalů i keramických střepů, ale jednou z hlavních komponent bylo dřevěné uhlí. Jeho tajemství spočívá ve faktu, že je velmi porézní, a i malý kousek má v sobě tolik prostůrků a chodbiček, že vytváří obrovskou plochu pro život půdních mikroorganismů a váže do sebe cenné látky. Samotné dřevěné uhlí není hnojivem, ale dá se aktivovat mnoha způsoby. V půdě se to postupně stane samo, urychlením je nechat ho nasáknout něčím výživným v kbelíku nebo staré vaně na zahradě. Výživná lázeň je jícha, což je dvoutýdenní zákvas z kopřiv, kostivalu nebo libovolných plevelů. Smrdí to, ale hnojí to. Alternativou je lidská moč, výluh zvířecích trusů, kompostu atd. Fantazii se meze nekladou, v rámci ekologicky neškodných složek. Dřevěné uhlí se dá mělce zarýt (záhonky), nebo jen rozházet a něčím přemulčovat (jedlý les, stávající dřevinné výsadby). Dřevěné uhlí (nepoužívejte jiné uhlí!) lze již koupit po pytlích v různých frakcích přímo určené pro zahrádkářské potřeby. Ne vždy je ho ale dost k sehnání, poptávka často převyšuje nabídku. Na internetu lze nalézt i snadné metody jeho výroby, v uzpůsobených plechových sudech. Metod je mnoho, od jednoduchých po složitější, například:

http://sobestacnost.cz/clanky/DUdvousudovka/DUdvousudovka.htm

http://www.holon.se/folke/carbon/simplechar/simplechar.shtml

http://www.youtube.com/watch?v=77w5uPLvKVg


    Vklad 6. - další kypřící přísady
Do půd jílovitých, udusaných, těžkých, sléhavých... je vhodné přidat i další provzdušňující přísady. Klasikou je písek, lze i jemný štěrk, antuka, nebo nezávadný suťový recyklát. Tam ale pozor na velké obsahy vápna z případných nadrcených omítek, azbest z eternitu, nebo jiné škodliviny. Nadrcenou suť si tedy dáme do půdy jen pokud máme jistotu, že je to zdravá suť s jasným původem (beton, cihly, kameny a trochu omítky bývá ok). Do záhonků na zeleninu si dáváme extra pozor, co tam dáme. Pro vylehčení půd se s úspěchem používá agroperlit. Perlit je lehký, expandovaný vulkanický materiál přírodního složení. Dá se koupit od výrobce ve velkých pytlích, můžeme ho namíchat do půdy v libovolných množstvích.
Do půdy pro pěstování plodin není vhodné zamíchávat jemnou dřevěnou drť, piliny nebo slámu, protože rozklad jejich uhlíkaté struktury odebírá z půdy hodně dusíku, potřebného k růstu rostlin. Tyto materiály lze použít povrchově, jako mulč, ideálně smíchané s něčím více dusíkatým (hnůj, zelená tráva, kuchyňské zbytky, moč), nebo přimíchat do půdy až po zkompostování, opět s trochou něčeho dusíkatého (poměr 1 díl dusíkatého materiálu : 25 dílů uhlíkatého). Štěpka = hrubší dřevěná drť, nejlépe z listnatých dřevin, je geniální pro zúrodnění půdy, za výše uvedených předpokladů (dostatek spoludodaného dusíkatého materiálu). Nakompostovaná, již tlející štěpka, může trvale pokrývat veškeré záhony jako mulčovací a zároveň v humus se přeměňující organická hmota. Potlačuje růst plevelů, podporuje půdní houby a mikroorganismy.


    Je libo poušť, nebo rajskou zahradu?
Pečovat o půdu není práce, je to posvátný rituál. Magické propojování substancí a oživování největšího zázraku, jaký existuje. Není žádné jiné prostředí na světě bohatší na různé formy života, než je půda. Půda nás živí, proto na této planetě nezbývá mnoho činností, které by byly smysluplnější. Kvalita půdy prý svědčí o inteligenci a uvědomělosti civilizace, která na ní hospodaří. Je důležité aby v kontaktu s půdou byli lidé myslící, cítící a zodpovědní nejen za nejbližší úrodu, ale i za budoucnost země a Země. Nemyslím si, že se situace zlepší díky vysokým školám nebo vědcům s novými hnojivy a stroji. Půda potřebuje hluboké pochopení, láskyplný dotyk mnoha lidských rukou a nohou, i na malých zahrádkách. Bohatě vám pak vaši péči vrátí zpět, a to nejen skrze zamilované úsměvy na tvářích vašich spokojených žížal.








Happy end sezóny 2013 ve skleníku, příklad z praxe:
Na závěr několik fotek ze sezóny kdy proběhlo zúrodnění půdy ve skleníku (viz jedna fotka výše) a jeho stavba začátkem května (firma http://www.vp-sklenik.cz/ - vřele doporučuji). V druhé půli května jsme ještě stihli vysadit rajčata, papriky a jednu dýni Hokkaido :-). Dýni jsem pak nechal růst dveřmi ven, aby nezabírala uvnitř další místo. Vše bujelo
velmi zdárně, jak můžete vidět z fotografií, rajčata pěti odrůd jsme nestíhali ani sklízet, skleník 9x3m by mohl zásobovat v sezóně rajčaty minimálně pět rajčatožravých rodin. Nejzajímavější bylo, že zavlažování probíhalo pouze 1x za dva týdny, několika kbelíky dešťové vody, smíchané s nasbíranou močí z ekotoalety (jediné použité hnojivo, kromě trochy kompostu, mimochodem jedno z nejkvalitnějších, nezávadné a zdarma). Pouze v největším vedru jsem zaléval jednou každý týden, a od konce června jsem nepřidával žádnou moč, hnojivo už nebylo potřeba, moč tedy nepřijde do kontaktu s plody. Půda smíchaná s dřevěným uhlím, perlitem a kompostem perfektně hospodařila s vláhou. Návštěvníci kurzů kteří se tam byli podívat byli překvapení, protože doma ve sklenících musí zalévat v létě denně. Podíl na našem vláhovém úspěchu měl i mulč z kartonů a slámy, který jsme dali na povrch půdy a sazenice sázeli do hnízd v něm. Bez něho bychom se utopili v plevelu, protože použitý kompost i hlína z výkopu byly plné semen plevelů. Vytrhli jsme jen několik lebed které rostly přímo z hnízd kolem sazenic, aktivní rajčata by je ale stejně brzo vyřadila ze hry. Problémy se slimáky jsme ve skleníku neměli, ačkoliv okolní pozemek je jich plný (toto je na pozemku kde ještě nejsou slimákožravé kachny).





text a foto: Jaroslav Svoboda, 2013

Články o zúrodňování půdy:

Půda I. - Půda pro přežití
Půda II. - Musíme hnojit?
Půda III. - Zúrodňování
Mulčování

   
Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt