Jeřáby (Sorbus) a Hruškojeřáb

    Jeřáby patří do čeledi růžovitých (Roseceae) a je dnes známo více jak 80 různých druhů. Areál původního rozšíření byl velice rozsáhlý a vytvářel souvislý pás po celé severní polokouli od chladného severu až po subtropický jih. Nejvíce různých druhů je rozšířeno hlavně v Evropě, Malé Asii, severní Africe a na jihovýchodě zasahuje až ke Kaspickému moři, druhově bohatá na jeřáb je také východní Asie. Jedná se o velice otužilou dřevinu, která s úspěchem roste až k horní hranici lesa a lze ji nalézt v keřovité formě i ve skandinávských horách či na Islandu. Jsou to opadavé stromy, které lze nalézt i na půdách chudých na živiny i na půdách vápenitých. Dokáže prosperovat jak na půdách písčitých, tak na půdách hlinitých i jílovitých. Také s úspěchem roste jak na půdách kyselých, tak i neutrálních či zásaditých. Díky svému velice pružnému dřevu dobře prospívají i na větrných místech, dobře rostou na mořském pobřeží a snáší také městské ovzduší.

    Ještě nedávno byl jeřáb bohužel považován za neužitečnou dřevinu a jeho rozšíření v lese i mimo něj bylo často omezováno. V dávné minulosti ale byla situace jiná a některé druhy jeřábů byly považovány za důležité ovocné dřeviny. V současné době, kdy výnosové lesní dřeviny mají často velké potíže s kyselými dešti a dalšími imisními vlivy způsobovaných lidskou činností, se tato situace opět lepší a jeřáb je jedním z dřevin používaných v takto postižených oblastech. Živí ptactvo i zvěř a ve všech ohledech přispívá k ekologické lesní rovnováze. Díky své velké mrazuvzdornosti a celkové nenáročnosti je také využíván při zalesňování chudých půd či rekultivaci. Stále častěji je také používán jako příměs do nově zakládaných remízků či slouží k výsadbě do stromořadí podél komunikací od nížin až do horských oblastí.  

    Jeřáb je velice pěkný strom, který kromě svého estetického přínosu také lidem poskytoval nemalý užitek. Dá se říci, že z jeřábu lze zužitkovat vše od plodů přes listy až po dřevo a kůru. Plody v minulosti byly důležitou součástí lidového léčitelství a dnes se na tuto tradici opět navazuje. V čerstvých jeřabinách je obsažen sorbit, který se využívá jako náhrada cukru při dietách. V plodech je též velký obsah vitamínu C a kyseliny jablečné. Různě upravené plody sloužily jako podpůrné prostředky při léčbě nechutenství či úpravě žaludečných šťáv. Oblíbené jsou také různé alkoholické nápoje, které se z jeřabin pálí. Z květů jeřábu se vyráběly různé čaje proti kašli. Kůra jeřábu se využívala k barvířským účelům. Dřevo jeřábu bývalo velice ceněnou surovinou a většina řemeslníků je využívala pro většinu svých výrobků. Dá se říci, že skoro všechno od dřevěných příborů až po lisy na víno bylo vyrobeno právě z jeřábu. Proto lidé dříve tolik pečovali o své jeřáby a starali se i jejich záměrnou výsadbu mimo les.

Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)

    Je to náš opadavý strom, který dorůstá až 15 m do výšky a 7 m do šířky. Původní rozšíření bylo v celé Evropě, Západní Sibiři a Malé Asii. Tento jeřáb není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –45°C. Jde o druh, se kterým se u nás nejčastěji setkáváme, hlavně v horských oblastech. Listy jsou lichozpeřené, mají světle zelenou barvu a jsou dlouhé až 20 cm. Na podzim se zabarvují do žlutých odstínů. Na přelomu května a června se vytváří bílé laty široké až 12 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Tyto květy vytvářejí svou specifickou vůni, která může být až nepříjemná. Z květů se později vytváří drobné plody velké až 0,8 cm. Plody jsou kulaté oranžově červené malvice dozrávající od srpna do září. Plody jsou atraktivní pro zvířata žijící ve volné přírodě. Roste ve světlých lesích či na volných, prosluněných místech, dobře snáší větrná místa i městské znečištění a nevadí mu ani přímořské oblasti. U nás je oblíbená varianta "Moravica" nebo "Edulis" (Moravský sladkoplodý), což je přírodní mutace nalezená počátkem 19. století na severní Moravě. Plody této varianty obsahují méně hořkých látek a kyseliny pasorbinové, zato více cukru a vitamínu C. Proto mají příjemnou navinule sladkou chuť a jsou vhodné i pro přímý konzum. Tato varieta se pro uchování svých vlastností musí množit vegetativně. Jedlý jeřáb se liší od obecného také vzpřímenějším růstem, tvarem koruny a méně výrazným ozubením lístků.

Jeřáb muk (Sorbus aria)

    Je to opadavý strom, který dorůstá až 15 m do výšky a 8 m do šířky. Původní rozšíření bylo v západní, střední, jižní a jihovýchodní Evropě. Tento jeřáb není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –30°C. Jde o druh, se kterým se u nás můžeme občas setkat. Patří mezi celolisté jeřáby. Listy jsou kožovité, po okrajích pilovaté, mají tmavě zelenou barvu a jsou dlouhé až 12 cm. Na podzim se tyto listy zabarvují do žlutohnědé barvy. Na přelomu května a června se vytvářejí žlutobílé laty široké až 8 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů se později vytváří drobné plody velké až 1,2 cm. Plody jsou kulaté až soudkovité. Červené malvice dozrávají od září do října. Jsou atraktivní pro zvířata žijící ve volné přírodě. Není náročný na půdu, snese i vápenitou. Nejčastěji jej nacházíme v řídkých, světlých lesích, na slunných stráních nebo v otevřené krajině.

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica)

    Je to opadavý strom, který dorůstá až 15 m do výšky.  Původní rozšíření bylo v jižní Evropě, Malé Asii a severní Africe. Tento jeřáb není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –25°C. Listy jsou lichozpeřené, pilovité, světle zelené a jsou dlouhé až 10 cm. Na podzim se zabarvují do oranžové barvy. Začátkem června se vytvářejí bílé laty široké až 10 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů se později vytvářejí plody velké 3 až 5 cm. Plody jsou žlutozelené malvice dozrávající od září do října a mají tvar malého jablíčka či hruštičky. Tyto plody mají po dozrání chutnou jedlou sladkokyselou dužninu, která po zhniličení ještě více zesládne. Jedná se o prastarou ovocnou dřevinu v minulosti velice ceněnou. Je nenáročný na druh půdy, vyhovují mu teplé vinorodé oblasti a je suchomilný. Pro úspěšné dozrání svých plodů vyžaduje slunná stanoviště, ale daří se mu i ve slunných, světlých lesích. 

Jeřáb břek (Sorbus torminalis)

    Je to opadavý strom, který dorůstá až 20 m do výšky. Původní rozšíření bylo v Evropě, severní Africe, Malé Asii a Kavkazu. Tento jeřáb není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –25°C. Patří mezi celolisté jeřáby. Listy jsou široce vejčité, peřenoklané, pilovité, se dvěmi úkrojky a jsou až 10 cm dlouhé. Na podzim se zabarvují do červenohnědých barev. V červnu se vytvářejí bílé laty široké až 10 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů se později vytvářejí plody velké až 1,5 cm. Plody jsou hnědé malvice dozrávající od září do října a mají kulovitý nebo hruštičkovitý tvar. Tento druh není náročný na půdu a je suchomilný. Úspěšně roste jak na slunci, tak ve světlých lesích. Snáší větrná stanoviště.

Jeřáb prostřední (Sorbus intermedia)

    Je to opadavý strom, který dorůstá až 12 m do výšky a také 12 m do šířky. Ve své domovině roste pouze jako keř. Původní rozšíření bylo v jižním Švédsku, Dánsku, severním Německu a Skotsku. Ve Švédsku je natolik rozšířen, že se mu také říká jeřáb švédský. Tento jeřáb není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –30°C. Listy jsou široce vejčité, mají světle zelenou barvu a jsou velké až 11 cm. V květnu se vytvářejí šedobílé laty široké až 10 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Zvláštností tohoto jeřábu je to, že se rozmnožuje též apomikticky, tj. semeny z neoplodněných květů. Tuto zvláštnost mají všechny druhy jeřábů původem ze Skandinávie. Z květů se později vytvářejí plody velké až 1,2 cm. Plody jsou kulaté, oranžově červené malvice dozrávající od září do října. Tento druh není náročný na druh půdy, úspěšně roste jak na slunných místech, tak i ve světlých lesích. Snáší také městské znečištění.

 Jeřáb horský (Sorbus Chamaemespilus)

    Nebo taky Muk horský, Jeřáb mišpulka. Vysoký jen 1-3m, roste v lesích, původem z hor střední a jižní Evropy, u nás původní na Šumavě. Dává přednost suchým a slunným polohám. V dobách hladu se mletím sušených plodů získávala přísada do mouky pro výrobu pečiva. V přírodě někdy vytváří křížence s Mukem Mougeotovým (Sorbus Mougeotii), kterému se říká Muk Hostův (Sorbus x hostii).

U nás běžně nerostoucí druhy jeřábů:

 Jeřáb pomíchaný (Sorbus commixta)

    Je to opadavý strom, který dorůstá až 10 m do výšky a 6 m do šířky. Původní rozšíření bylo v horských oblastech Japonska a Koreji. Tento jeřáb není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –25°C. Listy jsou lichozpeřené, pilovaté, mají zelenou barvu a jsou dlouhé až 25 cm. Na podzim se zabarvují do žlutočervené barvy. V květnu se vytvářejí bílé laty široké až 12 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z květů se později vytvářejí drobné plody velké až 0,8 cm. Plody jsou kulaté šarlatově červené malvice dozrávající v září. Tyto plody mají suchou dužninu. Tento druh není náročný na druh půdy, snáší polostín i plné slunce, nevadí mu ani větrná stanoviště, ani městské znečištění.

Jeřáb zvrhlý (Sorbus hybrida)

    Je to opadavý strom, který dorůstá až 9 m do výšky. Původní rozšíření bylo v jižní a jihozápadní Skandinávii. Jedná se o hybridní verzi jeřábu ptačího. Tento jeřáb není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –30°C. Patří mezi celolisté jeřáby. Listy jsou podlouhle vejčité, pilovité, se 4 úkrojky a jsou dlouhé až 10 cm. Na podzim se zabarvují do hnědé barvy. Koncem května se vytvářejí bílé laty široké až 10 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Zvláštností tohoto jeřábu je to, že se rozmnožuje též apomikticky, tj. semeny z neoplodněných květů. Tuto zvláštnost mají všechny druhy jeřábů původem ze Skandinávie. Z květů se později vytvářejí plody velké až 1,2 cm. Plody jsou kulaté, matně červené malvice dozrávající v září. Tento druh není náročný na druh půdy, úspěšně roste jak na slunných místech, tak i ve světlých lesích. Snáší i velmi silné větry.

Jeřáb pohuašanenský (Sorbus pohuashanensis)

    Je to opadavý strom, který dorůstá až 10 m do výšky a až 8 m do šířky. Původní rozšíření bylo v horských oblastech Mandžuska a Koreji. Tento jeřáb není náchylný na mráz a je mrazuvzdorný až do –30°C. Listy jsou lichozpeřené, pilovaté, mají tmavě zelenou barvu a jsou dlouhé až 20 cm. Na podzim se zabarvují do růžových a červených odstínů. Na přelomu května a června se vytvářejí bílé laty široké až 12 cm. Květy jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Tento druh jeřábu je v období květu jimi doslova obalen. Odtud také pochází jeho čínský název, neboť „Po-Hua-Shan“ je v překladu „Hora květů“. Patří mezi nejkrásnější čínské jeřáby. Z květů se později vytvářejí plody velké až 0,8 cm. Plody jsou tmavě červené malvice dozrávající od září do října. Jedná se o jeden z nejrychleji rostoucích druhů jeřábů. Tento druh není náročný na druh půdy, úspěšně roste na slunných stanovištích i řídkých, světlých lesích. Snáší i velmi silné větry.

 A jedna přírodní zajímavost na závěr:

Hruškojeřáb ouškatý (Sorbopyrus auricularis)

    Hruškojeřáb patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a jedná se o výsledek mezirodového šlechtění a křížení hrušně s jeřábem mukem. Hruškojeřáb se tudíž ve volné přírodě prakticky nevyskytuje a protože vytvořená semínka mají nízkou klíčivost, je nutné tuto ovocnou odrůdu množit pouze vegetativním způsobem. Nejčastěji se používá očkování či méně často roubování na hrušní podnož.

Jedná se o  opadavý strom dorůstající až 12 m do výšky. Je mrazuvzdorný až do -30°C. Má vzpřímený, jehlancovitý růst a roste velice bujně. Listy bývají až 5 cm velké a tvarem se podobají spíše listům jabloní než hrušní. Tyto listy jsou na rubu plstnaté. Hruškojeřáb bývá olistěn od května do listopadu. Na podzim se listy zabarvují do hnědožlutých až červenožlutých barev.

Vykvétá v květnu a to velice bohatě. Květy mají bílou barvu, jsou samosprašné a jsou opylovány hmyzem. Z těchto květů se později vytvářejí plody velké až 5 cm. Plodem jsou kulovité až hruškovité malvice seskupené v bohatém plodenství na společné stopce. Tyto malvice obsahují několik drobných semínek, které ale bývají většinou nevyvinutá a proto málo klíčí. Tyto plody bývají v nezralosti plstnaté a po dozrání mají oranžově červenožlutou barvu. Plody dozrávají v polovině září a mají svérazně velmi dobrou chuť, která je příjemně sladká. Bohužel má díky brzké moučnatosti krátkou skladovací dobu.

Hruškojeřáb není náročný strom a spokojí se s každým typem půdy, která by ale neměla být vysychavá. Vyžaduje proto spíše vlhčí druhy půd a nebo pravidelnou zálivku. Nejlépe mu vyhovují prosluněná otevřená prostranství, ale dá se pěstovat i v částečném stínu. Ve vyšších polohách se ale doporučují pouze slunná stanoviště. Je velice odolná vůči škůdcům a chorobám. Díky netradičnímu vzhledu jak stromu, tak i ovoce je velice krásnou okrasnou dřevinou.

Původ hruškojeřábu je v Alsasku u dolnorýnského města Bollville, kde byl nalezen před rokem 1650 jako náhodný semenáč. Z tohoto semenáče se později vyšlechtil nový ovocný druh nazývaný podle místa nálezu Bollvilleriana. Existují ale i další druhy hruškojeřábů, a to třeba naše Tatarova hrušeň. Jedná se o semenáč vypěstovaný ze semen Bellvilleriany v bývalé botanické zahradě v Praze na Smíchově v roce 1858. Tatarova hrušeň či Tatarka má plody větší, zlatitě žluté, šťavnaté a jsou také velice chutné. Velkou výhodou je, že málo moučnatí a lze ji déle skladovat. Svým tvarem, barvou i chutí připomíná exotické ovoce. Dalším zajímavým druhem hruškojeřábu je Šípková hrušeň či Shipova, původem z bývalé Jugoslávie, která se často komerčně nabízí v západní Evropě. Má také do žluta zabarvené plody, které dozrávají už koncem srpna.

Více info zde ve formátu Word

Článek pro vás zpracoval a k uveřejnění na těchto stránkách poskytl Vladimír Zajíc z Kutné Hory