"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

 

Léčivé "plevele" kolem domu

Aneb proč bojovat s planými rostlinami, když je můžeme využít?


Text: Ing. Lada Svobodová (dříve Ludmila Zažímalová), Foto: Jaroslav Svoboda



Nic v přírodě není zbytečné, nebo určené k tomu, aby nám komplikovalo život.
Plevely mají dokonalé využití jako jídlo, léčivo, kosmetika, nebo hnojivo.
Chemické látky, kterých si lidé domů v různých podobách nosí plné tašky,
a které stojí mnoho peněz, nemají ani zdaleka tak dobré účinky.
Naopak mají prokazatelně mnoho nežádoucích vedlejších efektů.
Bylo by pro nás všechny velkým přínosem
přehodnotit pohled na plevely, a též na různé chemické náhražky.



    Každý snad už zná bylinkové záhonky, zídky či spirály k pěstování bylinek jako přísad do jídel, čajů či kořenících směsí. Většinou si lidé vybaví suché slunné místo s levandulí, dobromyslí (oregano), majoránkou, tymiánem..., které vesměs představují rostliny u nás zdomácnělé, původem ze Středomoří. Z těchto běžně pěstovaných bylinek je u nás doma pouze dobromysl. Lidé již odpradávna pěstovali tyto vonné, aromatické, světlomilné rostliny jako „životabudiče“, voňavky či prostředky na odpuzování domácích „škůdců“. Levandule proti molům, ve Středomoří i proti obtížnému hmyzu či štírům, a v neposlední řadě jako koření a prostředky podporující trávení a vylučování (když tyto funkce nefungují, stává se to většinou původcem většiny zdravotních problémů). Takto se tyto rostliny plné slunce a vůní staly běžnými doplňky každé jedlé zahrádky či okenních truhlíků. Díky své vůni a aromatickým vlastnostem tak trochu zastínily mnoho jiných našich stejně nebo i jinak prospěšných bylin a „plevelů“, které se běžně vyskytují v našem okolí a které nevyžadují žádnou zvláštní péči. Každý, kdo se chvíli zabývá zahradničením, se s nimi většinou rychle seznámí.

    V první řadě bych ráda upozornila na takzvané plevele. Co je to vlastně plevel? Z hlediska obecné definice je to něco, v tomto případě rostlina či skupina rostlin, které někde nechceme a ony tam samovolně rostou a na první pohled „škodí“ námi upřednostňovaným rostlinám. V přírodě však mají plevele, jakožto rostlinní pionýři, nezastupitelnou funkci. Lidé se na tyto pionýrské rostliny dívají zpravidla jako na škodnou, ale protože je pojem škůdce v přírodě (pokud je zachován její harmonický běh a funkce) neznámý, tak jakýkoliv „boj“ s pleveli je vlastně z přírodního hlediska nesmyslný a vlastně i škodlivý. Jak vůči přírodě, tak i vůči lidem, kteří na to zpravidla využívají nevhodné, či dokonce jedovaté látky, čímž škodí v první řadě sobě a v druhé řadě i celému ekosystému v okolí a uvnitř vlastní zahrádky. Kromě živočichů v půdě, na rostlinách i na zahradě, často trpí i domácí mazlíčci, zahradníkova nálada, nervy a v neposlední řadě i peněženka. Pokud však zahradník chápe přírodní procesy a umí jich moudře využívat, spokojeni budou všichni.



Kopřiva

    Velmi zajímavé je využití plevelů v kuchyni. Můžeme začít třeba kopřivou (Urtica dioica, Urtica urens). Každý zná žahavou královnu půd s vysokým obsahem dusíku. Kopřiva je jedna z nejléčivějších rostlin u nás, je velmi účinná při pravidelné očistě (detoxikaci) organismu. Nálev (bylinný čaj) z mladých kopřivových listů lze pít každý den po několik týdnů, bez vedlejších účinků, narozdíl od různých chemických léků nebo drastických diet, určených například pro hubnutí. Látky v kopřivách odvádějí jedy a škodliviny z těla a mohou též sloužit i pro podporu hubnutí, samozřejmě spolu s nutnou úpravou jídelníčku. Velký význam má kopřiva rovněž při léčení velkého množství alergií, neboť alergie zpravidla vznikají při různých druzích zanesení organizmu. Ideální je tzv. jarní a podzimní kůra pro preventivní očistu organismu v přechodových obdobích. Odvar z kořene kopřiv „čistí krev“, odvar z celé kopřivy nebo nadzemní části i s květy je pak skvělý jako balzám na vlasy, když vlasy řídnou, ztenčují se a ztrácí lesk. Velmi levný, rychlý a efektivní přírodní vlasový elixír. Podpořit ho lze rovněž listy z břízy či březovou vodou. Břízy se také řadí k pionýrům a většina klasických lesníků považuje břízu za lesní plevel. Přitom se jedná o jeden z našich nejodolnějších a nejflexibilnějších stromů, s krásným bílým kmenem, třepotavými lístky a skvělým palivovým dřívím.

    Nezdá se vám divné používat drahou, chemickou vlasovou kosmetiku, když nám vlasový elixír roste přímo za domem a sám od sebe?

    Pokud potřebujete rozšiřování kopřiv omezit, většinou stačí pravidelné sekání. Při hodně častém sekání nakrátko kopřivy vymizí během několika let úplně. Při občasném pokosení porost do několika dnů až týdnů opět obroste, ale tím pádem můžeme sklízet mladé listy, které jsou ideální nejen na čaj či sušení, ale rovněž i jako vynikající pokrm v kuchyňské úpravě jako špenát. Mají maličko výraznější chuť než pravý špenát, takže je zpočátku dobré k nim přidávat buď přímo špenát (1:1 nebo 1:2, dle chuti) a nebo další „plevelné“ rostliny jako je bršlice, merlíky a lebedy, o kterých bude řeč dále. Další metodou redukce kopřiv je ruční pletí, ale to už bývá většinou časově i fyzicky náročnější a nebývá stoprocentní. Pokud se kopřivy vyskytují kolem stromků, na záhonech či na cestičkách, lze je úspěšně vymulčovat, tj. kopřivy posekat a pokrýt pořádnou vrstvou slámy či štěpky, můžeme zapojit i nepotištěné kartony. Někdy zmizí kopřivy samy po několika letech po ustálení zahradního ekosystému, kdy stromy odčerpají přebytečný dusík z půdy. Podmínkou je znát a uplatňovat principy permakulturního hospodaření. Dělat méně zásahů, ale správně načasovaných a efektivních, pak se zahrada vyvíjí správně.


Kostival

    Podobně lze přistupovat i k ostatním „plevelům“. Do doby něž zmizí, jsou skvělí pomocníci v lékárně i v kuchyni. Kromě toho vykvašené kopřivy, pýr, kostival a různé plevely, tzv. jícha, je perfektní hnojivo na záhonky a pro ovocné stromky. Je 100% přírodní, zadarmo a bez vedlejších účinků, nehrozí po něm žádná rezidua, zasolování a jednostranné vyčerpání půdy, jako v případě chemických hnojiv.

    Důvod, proč lidé většinou používají průmyslové chemické látky, ať už jde o hnojiva, herbicidy, pesticidy nebo farmaceutické přípravky, je dle nejčastějších odpovědí ten, že je to rychlé, efektivní (krátkodobě), pohodlné a „čisté“ řešení, které „nesmrdí hnojem“. Ale to je jen klam a iluze, který vytvářejí producenti těchto látek a jejich marketingová oddělení. Chceme jíst to co na zahradě pěstujeme, vlastní a zdravé výpěstky. Nikoliv pesticidy postříkané plody pěstované na chemikáliích. Většinou pesticidů zahrádkář vyhubí i mnohé užitečné tvory, takže pak vznikají další a další choroby, objevují se další škůdci, protože je nemá kdo „žrát“... Od cíle se tím člověk jen vzdaluje. 

    Vše „chemické“ je na první pohled rychlé a efektivní řešení, ale s nedozírnými následky do budoucna a navíc ne vždy to funguje, tak jak chceme. Například totální herbicidy již zdaleka nezabírají na všechny „plevely“, a to co po nich zbude v půdě a v rostlinných zbytcích, kontaminuje půdu, vodu a živočichy na dlouhá léta. Každý z nás má tyto látky v těle, dokonce i zvířata v Antarktidě. Nikdo neví, co vše ještě mohou tyto chemikálie způsobit a ovlivnit, jakkoliv nás reklamy a „odborníci“ z řad prodejců ujišťují, že jsou nezávadné. Určitě by je ale sami nepili, ani se v nich nekoupali, do jídla i krevního oběhu se nám však dostávají! Pravda, v jíše z kopřiv by se také nikdo z nás nekoupal, ale například kachny s tím nemají žádný problém a ptáci z ní klidně pijí, kdežto po koupeli v herbicidu, byť ředěném, by kachny už tak spokojené nebyly a o divokém ptactvu ani nemluvě.

Bršlice

    Ale nyní pojďme k chutnějšímu tématu. Další z „oblíbených“ plevelů je bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria). Tato miříkovitá rostlina (je příbuzná petrželi, mrkvi, celeru, kopru či kmínu) se hodně rozrůstá, je považována za „expanzivní“. Má ráda vlhčí místa s živnou půdou a je schopna porůst i stinná místa v parcích nebo na zahrádce pod velkými stromy či keři. Toho se dá skvěle využít k porůstání velkých ploch, kde nechceme pravidelně a často sekat. Krom toho jsou její mladé listy s typickým bršlicovitým kořenitým aroma skvělé do jarních polévek, špenátů a salátů. Po povaření již není aroma téměř cítit. Bršlice je skvělý přírodní lék pro očištění krve, pomáhá při revmatu či dně, léčí otoky, rány, harmonizuje práci střev. Samozřejmě je důležité to s ní nepřehánět, hlavně zpočátku, a nikomu ji nenutit. Je dobré ji brát jako zpestření jarní či podzimní stravy. Rozdrcené čerstvé mladé listy lze rovněž s úspěchem použít na hojení ran.

Jitrocel

    Na rány, škrábance i hluboká poranění lze s velkým úspěchem použít také rozdrcené čerstvé listy jitrocelů – prostředního (Plantago media) a kopinatého (Plantago lanceiolata) , které najdeme téměř na každé zahrádce. Rány zaceluje a krvácení staví rychle a efektivně též řebříček lékařský (Achillea millefolium), který rád osidluje osluněná sušší místa se zhutnělou půdou, podobně jako oba jitrocele. Máte i nadále chuť tyto laskavé léčivé rostliny polít pořádnou dávkou herbicidu, až zežloutnou a uschnou?


Pelyněk černobýl

    Další pionýrské „plevelné“ rostliny, které zbytečně stříkáme herbicidy na ruderálních a zanedbaných půdách, či čerstvě navršených valech, kopečcích, haldách či záhonech, jsou pelyněk černobýl (Arthemisia vulgaris) a merlíky (Chenopodium). Zbytečně proto, že jsou to pionýři, sice mají mnoho semen a rychle se šíří, ale jsou krátkověcí a za jeden až dva roky sekání, nebo mulčování, jako všichni pionýři prostě zmizí a místo nich zůstane úrodnější půda. Nastoupí trvalejší ekosystémy, nebo tato společenstva sami vytvoříme – vysadíme nebo vysejeme. Pelyněk černobýl je vskutku neprávem řazen mezi „škodnou“. Je to vynikající koření k tučným jídlům, hodí se k moxování (moxa je doutnající suchý svazeček, kterým se nahřívají body na těle), do čajů, na léčbu plicních obtíží (1:2 nebo 1:3 se šalvějí). Spolu s dalšími hořčinami léčí trávicí obtíže. Koupele z kvetoucí natě jsou skvělé na regeneraci unavených nohou a rukou. Pelyněk černobýl je taktéž známý alergen, avšak alergické reakce způsobuje většinou jen v květu – proti tomu se lze chrání posečením rostlin před rozkvětem a samozřejmě není dobré se ho příliš dotýkat, pokud vám vadí (sekat či hrabat v rukavicích a nebo poprosit o pomoc někoho, komu nevadí). Ale jak už bylo řečeno výše, alergií se lze zbavit vyčištěním organizmu a hlavně změnou stravování a životních návyků. Mléčné výrobky například jsou hlavním tvůrcem většiny alergií v těle. Informací o těchto problémech a jejich řešeních přírodní cestou je již k dispozici dost. Protože je k tomu zapotřebí komplexní přístup, prosím zájemce, ať se informují u znalých bylinářů, léčitelů, a v dostupných herbářích knižních i na internetu.


Kedlubny v záplavě merlíku bílého

    Merlík bílý (Chenopodium album) se svými šedozelenými téměř kosočtverečnými listy, je také velmi běžným „plevelem“ narušených odkrytých půd. Mladé rostlinky jsou chutnou náhradou špenátu (jsou si i blízce příbuzní). Špenát, stejně jako pravděpodobně většina našich druhů zelenin, byl kdysi také divoká rostlina, než byl prošlechtěn na odrůdy s různě tvarovanými a chutnějšími listy. A stejně jako další merlíkovité rostliny má i špenát hodně semen a rychle roste, ale vzhledem ke značnému prošlechtění již špenát upřednostňuje záhonové podmínky, na rozdíl od merlíku bílého, který roste sám a téměř všude na narušené půdě, není třeba žádná péče.

    Zajímavý příbuzný merlík peruánský (Chenopodium quinoa), je významnou složkou výživy původních jihoamerických obyvatel Chile a Peru. U nás je stále více oblíben  a dostanete jej pod jménem quinoa (můžete si ho i vysít a pěstovat jako jednoletou plodinu). Na rozdíl od špenátu se ale konzumují semínka, která se upravují jako obiloviny. Merlík bílý má taktéž jedlá semínka, ale menší. Ve střední Evropě se v dobách hladu v určitých oblastech skutečně semínka merlíku bílého používala jako náhrada za obilovin.


Merlík všedobr

    Další velmi léčivý a „špenátový“ je merlík všedobr (Chenopodium bonus henricus). Odolná trvalka, doprovázející odnepaměti lidská sídla. Dá se jíst syrový i vařený (mladé listy). Užívá se na nehojící se rány, záněty na kůži, hemeroidy a podlitiny. Podporuje tvorbu mateřského mléka (i u dobytka) a rychlý odvar se používá na záněty dýchacích sliznic jak u lidí, tak u ovcí. Spolu s mátou peprnou je vhodný též při léčbě anémie.


Ptačinec žabinec

    Na vlhčích stanovištích s živnější půdou najdeme další neprávem opovrhovanou rostlinku – ptačinec žabinec (Stellaria media). Jsou to drobné šťavnaté pokryvné rostlinky s malými bílými kvítky, které jsou schopné porůst větší plochy (záhonky, cestičky, skleníky). Krom toho, že jej zbožňuje drůbež a drobné ptactvo, je to i pro nás dobrý „materiál“ do salátů, hlavně na jaře. Má spoustu vitamínů a „čistí krev“, pomáhá tedy léčit kožní choroby, dokonce i lupénku. V Rusku čerstvou šťávou stavějí krvácení. „Kašovité“ obklady z celé natě jsou skvělé na revmatické klouby. Homeopaticky je využíván jako součást tinktur na odhlenění plic, léčbu TBC a ostatní plicní potíže. Na hojení kůže se používá spolu s jitrocelem a přesličkou.

    Spolu s ptačincem můžeme na záhoncích a ve sklenících potkat také pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora), který pochází z USA. Původně byl dopraven do Evropy jako okrasná rostlina, pro své roztomilé malé kopretinkovité kvítky. Původní obyvatelé USA jej velebili jako všelék. Žvýkání nati zabraňuje paradentóze, nálev či odvar se užívá při horečkách a jako desinfekce podporující hojení. Zevně léčí ekzémy a podrážděnou pokožku, vymývají se jím bércové vředy. Není vhodný pro těhotné (stahuje dělohu), ale naopak se doporučuje pro kojící ženy, čerstvá šťáva podporuje tvorbu mateřského mléka.

    A takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Letmo zmíním ještě dvě sice „obtížně“ plevelné, leč perfektní detoxikační rostliny jako je pýr a přeslička. Pýr plazivý (Elytrigia repens) nemá vedlejší účinky ani kontraindikace. Odvar z pýru detoxikuje a posiluje organismus. Přeslička rolní (Equisetum arvense) je vhodnější spíše pro zevní užívání na hojení všech možných kožních problémů, sedací koupele při bolestech bederní páteře. Vnitřní užití je lepší konzultovat s odborníkem, jelikož je mírně toxická, každopádně je skvělá jako zdroj křemíku, jako antisklerotikum, léčí plicní choroby, hojí urologické potíže, podporuje červené a bílé krvinky a má výrazné protirevmatické účinky. Je vhodná do směsí na léčbu neplodnosti.

    A to vše vám pravděpodobně roste za domem nebo v nejbližším okolí. A zadarmo.

    Opravdu máte ještě pocit, že jste na zahrádce obklopeni sobeckým, „krvelačným“ plevelem, který vám chce vše zahubit? Naše civilizace je stále učena, že je třeba pořád bojovat a tvrdě se vymezovat. Boj však vždy vzniká tam, kde je nějaký nesoulad, kde dochází k omezování svobodné vůle a neúměrnému prosazování se na úkor ostatních (v tomto případě na úkor přírody). Boj je však z 99% zbytečným plýtváním energie a bývá uměle vyvolaný. Navíc v dnešní době je velká škoda si jej ještě z „velkého“ světa přenášet i na zahrádku, do svého malého či většího ráje, když už teď navíc víme, co nám tam vše roste a jak nám to může prospívat. Stačí se zamyslet, zastavit, a začít se dobře dívat po souvislostech, být trpěliví a spolupracovat s přírodou. Pak nám jako odraz láskyplné péče a pochopení přijde vstříc harmonie a hojnost. Tento přístup samozřejmě znamená zásadně přehodnotit pohled na svět, naučit se znát přírodní cykly a zákony.



Dodatek a doporučení:

Pro správné a účinné používání planých rostlin je třeba mít na paměti několik věcí:

a) při sběru bylin je třeba rostliny znát, v případě nejistoty nesbírat a nebo se informovat před sušením či konzumací u znalých lidí nebo v herbářích.

b) taktéž léčebné využití je třeba znát a dávkování je dobré si ověřit u odborníků či v herbářích

c) pokud nám užívání rostlin nedělá dobře, tak v tom rozhodně nepokračujeme! Důležité je rozlišování alergických reakcí a reakcí organizmu v podobě detoxikačních příznaků, jako je například průjem po kopřivovém či bršlicovém špenátu. To je vcelku obvyklá reakce, pokud toto jídlo jíte poprvé :-). Jde o to, že rostliny spustily očistné procesy, a je obvyklé, že nečistoty a škodliviny jdou rychle ven. Někdy může i lehce a krátce bolet hlava. Průjem většinou do půl dne přejde. Samozřejmě je důležité, aby radikálnější očisty neprováděly vážně nemocné, alergické či jinak choulostivé osoby. Pokud se do toho chtějí pustit, tak pod dohledem zkušeného bylinkáře, léčitele či lékaře seznámeného s alternativní bylinnou léčbou. Pokud máte pochyby či nejasnosti, konzultujte vše s odborníkem!

d) sbírejte rostliny pouze z míst, která znáte a o kterých víte, že se zde nenachází či nenacházel nějaký toxický odpad či zdroj jiného znečištění.

e) pokud to jde, omyjte rostliny před konzumací čistou vodou (byliny na sušení, sbírané z čistých lokalit samozřejmě omývat nemusíme).






Text: Ing. Lada Svobodová, Foto: Jaroslav Svoboda, 2015




 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt