"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

sekce: Rostliny

Meruzalka velkoplodá
 (Ribes aureum)

    Meruzalka patří do čeledi lomikamenovitých (Grosssulariaceae) a dnes je známo již několik desítek komerčních odrůd. Je to jeden z úspěšných hybridů vyšlechtěných křížením meruzalky zlaté s jinými druhy meruzalek. Potěšující je, že zásluhu na vyšlechtění této vynikající dřeviny mají převážně jihomoravští pěstitelé. V současné době se již získané kultivary nadále šlechtí pro dosažení kvalitnějších a chutnějších plodů, které by této meruzalce otevřely cestu do našich zahrádek.

    Meruzalka je menší keř dorůstající do výšky až 2,5 m a do šířky 2 m. Bývá olistěná již brzy zjara začátkem dubna a opadává koncem října. Podzimní listy se zbarvují od oranžově žluté do tmavě červené barvy. Ale již v průběhu vegetace může meruzalka části svých lístků zabarvovat do světle červených až světle hnědých odstínů, což není na závadu. Od konce dubna do začátku května se vytvářejí podobně jako u rybízu hrozny krásných žlutých kvítků. Tyto kvítky jsou samosprašné a jsou opylovány převážně včelami, kterým poskytují výbornou snůšku. Jde o brzy plodící rostlinku a často plodí již druhým či třetím rokem od výsadby. Z těchto květů se později vytváří zprvu zelené plody, které mají zpočátku zelenou barvu a při dozrávání se zabarvují do tmavě fialové až do černé barvy. Konečná barva závisí od vysazeného kultivaru. Plodem jsou bobule velké až 1,5 cm a dozrávají postupně od července do srpna. Dozrálé plody často zůstávají na keři a tak je buď můžeme otrhat najednou a nebo je lze trhat již průběžně po dozrání. Mají svou typickou, příjemně navinulou chuť, kterou lze přirovnat k borůvkám, brusinkám či jeřábu. Tyto plody jsou vynikající jak pro přímý konzum, tak i pro kuchyňské zpracování na džemy a do koláčů.

    Protože velkoplodá meruzalka je mezidruhovým křížencem, není doporučené množit tuto meruzalku semínky nasbíraných z vyzrálých plodů. Tato semínka se mohou vyznačovat nízkou klíčivostí a také semenáčky se vyznačují rozdílnými znaky. Přesto se může stát, že můžete získat jedince s podobnými či lepšími vlastnostmi, než mají již známé kultivary. Pokud se tedy rozhodnete velkoplodou meruzalku množit výsevem semínek, tak je nejlepší, když se vysejí semínka z čerstvě dozrálých plodů na podzim do volné půdy. Tak bude dosaženo nejlepší klíčivosti. Uložená semínka vyžadují alespoň 3 měsíce chladnou stratifikaci při -2 až +2 °C a pak dát klíčit při běžné pokojové teplotě. Při dobrém uložení si semínka podržují klíčivost i 17 let a více. Vyklíčená semínka se přesazují do květníků hned, jak to velikost a stav semenáčků dovolí. První rok je lepší nechat přezimovat semenáčky buď ve studeném skleníku či v garáži nebo sklepě.

    Doporučovanější metodou je vegetativní množení, nejčastěji to je řízkování. To zaručuje získání rostlinek se stejnými vlastnostmi jako u matečních rostlin. Řízkovat lze buď pomocí zpola vyzrálých řízků či z plně vyzrálých řízků. Zpola vyzrálé řízky mají být 10 – 15 cm dlouhé, nejlépe s patkou a pořizujeme si je na sklonku července a srpna. Řeznou ránu ošetříme stimulátorem a zapíchneme do připraveného substrátu  tvořeného pískem a kvalitní zeminou. Plně vyzrálé řízky z jednoletých výhonků mají být dlouhé 15 cm, nejlépe s patkou se dřevem z předchozího roku. Pořizujeme je od listopadu do února následujícího roku a po ošetření růstovým stimulátorem je zapichujeme do substrátu tvořeného pískem a kvalitní zeminou.

    Meruzalka je velice vděčná rostlinka, která není nijak náročná, spokojí se s každou, alespoň trochu kvalitnější půdou, která může být jak kyselá, tak neutrální či zásaditá. Tato půda může být jak lehká písčitá, tak i střední hlinitá či těžká jílovitá. Dokáže růst jak na slunečných místech, kde plody dobře vyzrají, tak i lehce zastíněné místa jako světlé hájky či lesíky. Bez obtíží snáší jak sušší, tak i mokřejší půdy. Dokonce pro ni nejsou problémem i větrná stanoviště, ale hůře se vyrovnává s přímořskými oblastmi. Pro tyto své vlastnosti ji lze doporučit do každé zahrádky.

 Článek pro www.ekozahrady.com  zpracoval Vladimír Zajíc z Kutné Hory. 

Ostatní články ze sekce Rostliny:

Ořešáky
Jeřáby
Moruše
Hrušeň tatarova
Ginkgo biloba
Mišpule
Myrobalán
Střemcha
Mahalebka
Muďoul - Pawpaw
Rakytník
Muchovníky
Lísky
Hlošiny
Svídy
Bezy
Trnka
Aronie
Zimolez kamčatský
Meruzalka velkoplodá
Malinoostružiník Tayberry
Josta
Višeň plstnatá
Rosa rugosa
Mahónie
Kiwi
Klanopraška
Středomořské bylinky
Třapatka nachová

 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt