"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt

(Ne)řez ovocných stromů

Ovocné stromy jsou zapeklité téma a názory se různí. Stříhat a řezat? Budou nebo nebudou plodit? Nepřerostou?


    Ovocné stromy lze pěstovat mnoha způsoby. I v permakultuře je v některých knihách doporučováno pěstovat při nedostatku prostoru ovoce na různě tvarovaných zákrscích, pnout stromy podél zdí, vyvazovat na ploty a opory atd. Osobně to nedělám a ani nedoporučuji, ale je to možnost. Připadá mi to pracné a je to snaha udělat ze stromu něco jiného, než to doopravdy je. Myslím, že se dá vždy raději pěstovat jiný druh plodiny vyhovující rozměrem místu, nebo si pořídit větší pozemek. Stromy by neměly doplácet na náš životní styl a´la sardinky. Upozorňuji tedy, že následující názory jsou mé osobní a nejsou v současné době sdíleny všemi permakulturisty, ovocnáři, jinými autoritami... ehm, no ale Bůh se přidal na mou stranu. Říkal, že prý stvořil každý strom tak, aby mohl růst sám. A kdo by se s ním chtěl hádat, že?


Bývaly doby, kdy všechny ovocné stromy byly hezké
a kromě dávání bohaté úrody pomáhaly tvořit zajímavou krajinu a duchaplné tajemné zahrady.


    Uznávám, že současné ovocné stromy nejsou původní záležitost. Byly stovky let šlechtěny pro vyšší úrodu, lepší chuť, jiný vzrůst, jsou už stovky let (občas nebo stále) roubovány na nějakou podnož aby se zachovala odrůda atd. Už to vše naznačuje, že jsme je učinili do jisté míry závislými na naší péči – i když by mohla být mnohem menší a méně škodlivá, než obvykle je. Šlechtěné odrůdy si nevybojují své místo na okraji lesa jako jejich divocí předchůdci. Potřebují, aby je člověk vysadil tam, kde budou mít prostor bez konkurence větších stromů, dostatek slunce, vhodné klima, chráněnou polohu před větry a úrodnou půdu. To vše mi připadá už dost věcí, které pro ně můžeme (musíme) udělat. Zbytek bych nechal na ně. Třeba některá odrůda nezvládne bez řezu dobře žít, protože je přešlechtěná až moc - i to se může stát. Nicméně strom je živá bytost jako člověk. Lidské dítě také potřebuje rodičovskou péči, ale zároveň tato péče má mít své hranice, aby nebyla násilná, manipulativní, vyděračská a narušující přirozený vývoj. Živým tvorům lze pomáhat, ale ze předpokladu, že zároveň s pomocí nabízíme i volnost bez omezování jejich kreativity a bez přehnané péče, aby z nich nevyrostl pokřivený, nesamostatný a trvale poškozený jedinec.

Téměř klasický pohled - foceno přes plot v náhodných zahrádkách. Takovýto řez nemá VŮBEC ŽÁDNÝ smysl! Dotyčný zahrádkář by měl raději vědomě pěstovat bonsaje nebo chodit do sadomasochistických salónů.


Řezzzz ovocných stromů

    Důvodem k řezu prý je to, že když dobře nezaložíme korunu, bude příliš hustá, větve si budou stínit, mohou se pod tíhou neobvykle velkých plodů lámat, nebo v příliš husté koruně zahnívat, trpět chorobami a nedozrávat. Třešničkou na dortu je ovšem fakt, že přesně tohle se většině stromům děje hlavně kvůli řezu.


    Strom má své genetické předpoklady, se kterými je zbytečné bojovat. Strom který chce vyrůst do výšky 10 metrů je nesmysl nějak omezovat v růstu, stejně jako nepřinutíme trpaslíka vyrůst ještě o metr. Strom to má tak pevně zapsané ve svém DNA, že žádná pilka to z něj nevytluče. Když uříznete stromu terminál (špičku), tak ji nahradí tou nejvyšší větví která se napřímí, nebo vyžene jiný terminál z nejvyššího pupenu. Chce být vysoký tak, jak má ve svém programu. Pravidelný řez mu způsobí takový stres a chaos, že se rozhodne nasadit všechny síly a vyrůst za každou cenu. Výhonům které v této zoufalé snaze vystřeluje ze své koruny vzhůru říkáme vlky. A co s nimi lidé dělají? Stříhají je. Chudák strom, v tu chvíli jediná moudrá bytost mezi šílenci, nemá na vybranou a bojuje jak může, dokud ho neskolí hniloba a houbové choroby, které do jeho těla pronikají četnými řeznými ranami.

    Strom má v genech zakódovanou nejen ideální výšku a šířku své koruny, ale i její tvar, rozložení větví a množství plodů, které je pro něj ideální. Proto je již od semínka pro svůj celý život vybaven vším co potřebuje. Po pilkách ani nůžkách se nikdy nesháněl, nepotřebuje je. 


    Velkým podrazem pro dnešní ovocné stromy je roubování na vegetativně množené zakrsající podnože. Strom sice má své geny a touhu po ideální velikosti, ale zahradník poroučející větru i dešti ho naroubuje na slabou podnož. Strom, který ke své velkolepé koruně potřebuje mít i velkolepou a silnou základnu, najednou dostane slaboučké kořeny a neduživou spodní část kmínku. Jako kdybyste olympijskému atletovi vzali jeho nohy a implantovali mu nohy trpasličího důchodce. Horní část koruny nemůže růst, když jí kořeny nedávají dostatek živin a síly. Strom už nemůže být ta celistvá, harmonická bytost, energetický zářič a zprostředkovatel energií mezi nebem a zemí. Je ochrnutý, zmrzačený a zbývá mu jen pár let života. Stromy na zakrsajících podnožích se dožívají maximálně dvacet let, pak nastává fáze odumírání. Některé podnože jsou ještě více trpasličí, na nich strom žije jen deset, nebo i pět let. Zůstane malý, brzy plodí (ze zoufalství, aby zachoval svůj rod), vejde se i do malé zahrádky, ale není to šťastný život. Ani pro jeho majitele. Harmonická koruna se nekoná, větve rostou divně, strom je často nemocný a pohled na něj duši člověka nepotěší.


Toto je jabůňka roubovaná na extrémně zakrsající podnoži. Ještě tak rok nebo dva bude roztomilá, pak začne být krapet ubohá. Druhým rokem po výsadbě plodí, brzy umře, dá se koupit nová... skvělý byznys, ale pro potomky zůstane jen vyčerpaná půda, polomrtvá zahrada, a nově namnožené choroby.


    "Odjakživa" se roubuje i na vzrůstné semenáčové podnože (vyrostlé z jakéhokoliv semínka stejného druhu -odrůdy nebo pláňky). Na nich strom může vyrůst velký, nic ho tolik neškrtí, někdy trochu ano, jindy ho to naopak dopuje živinami až moc. Takové jsou všechny staré odrůdy jabloní, hrušní a třešní a některé slivoně (ty se často množívaly odkopky). Roubovat na vzrůstné podnože je mnohem lepší než produkovat trpaslíky a díky za to všem ovocnářům, kteří mají rozum a dělají to. 

    Ale ani oni mne nemají moc v lásce, protože tvrdím, že nejlepší by bylo, kdyby každý strom měl své vlastní kořeny, byl tzv. pravokořenný, nikoliv roubovaný. Příroda dobrovolně nepěstuje roubované stromy. Názory na to všechno se velmi různí, nikoho nechci přesvědčovat násilím, ale je logické, že vaše vlastní část těla s vámi bude více v souladu než cizí část těla. A ačkoliv učím jak zpravokořeňovat roubované stromy a doporučuji to, z praxe vím, že úplně nejharmoničtější růst předvede vždy stromek ze semínka - z pecky nebo jadérka. Koruna bude silná, dobře rozložená a plody bývají velmi chutné. Možná nebudou mít tržní kvality vybraných odrůd (stejná velikost všech plodů, barva, neotlačitelnost slupky při transportu...), ale pokud máte ovoce pro sebe a svou rodinu, můžete preferovat jiná kriteria (chuť, vůni, originalitu, krásný zdravý strom...).

       

    Argumenty, že jen díky podnoži může některá konkrétní odrůda růst v horších podmínkách než je zvyklá, neuznávám. Odrůda jakéhokoliv ovocného stromu by měla vždy růst v podmínkách, ve kterých vznikla a pro které se hodí. Díky tomu bude i její nadzemní i podzemní část spokojená a zdravá. Kraje a oblasti v naší zemi se budou od sebe lišit různými odrůdami, které jsou pro ně typické, a kulturní rozmanitost je na světě. Tak to dříve bývalo, a ještě stále někde je. Udělat to tak, aby všechny odrůdy rostly všude, je další globalizační iluze a slepá ulička. Zbytečná, protože odrůd jsou tisíce a vždy máte bohatě na výběr z těch starých i nových které jsou pro váš kraj a nadmořskou výšku i chuťové receptory vhodné. To jim i dává šanci, aby se zachovaly, protože marketingové smýšlení že "jedna velikost padne všem" velmi rychlým tempem podporuje zánik již přizpůsobených, našimi předky vyšlechtěných krajových odrůd.

Místo roubování na této staré hrušni v aleji u cesty je velmi dobře znatelné. U některých starých stromů ho nenajdete, protože je v jedné rovině se zemí, nebo byl srůst podnože a roubu velmi kvalitní.


Takto roste díky ropě, chemii a těžké technice "naše celosvětové ovoce",
které se produkuje v intenzivních zákrskových sadech.
Harmonie v každém kousku!


    Shrnutí co bylo, je a bude    

   Snad nikdo ze současných zahrádkářů dnes nesouhlasí s tím, že stromek dobře poroste úplně bez řezu. Nikdo z nich to ale nezkusil a ani pravděpodobně žádný takový strom nikdy neviděl. Paradoxem je, že čím více se řeže a stříhá, tím více strom roste, obráží a vyhání spousty planých výhonů. Ustřihněte jednu větvičku a vyroste vám jich místo ní pět. Když takto budete pokračovat celé roky, je jasné, že ve chvíli kdy přestanete, strom začne být přehoustlý a neschopný bez dalšího řezu existovat a plodit. Řez stromů je natolik vžitý, že nikdo nemá tušení, jak může vypadat dospělý strom té které odrůdy, kterého se nikdy (od naroubování) nedotknuly zahradnické nůžky. Proč to nevyzkoušet? Třeba je příroda schopna sama zachovat světlou korunu a zesílit větve natolik, aby se pod tíhou úrody nelámaly. Je-li některá odrůda ovoce díky šlechtění na řezu závislá, pak ji lze nahradit jinou, výběr je velký. Dle mého názoru jsou klíčem k úspěchu pravokořenné stromy a stromy ze semínka, které nikdy nikdo nestříhal do jejich terminálu (vrcholu) a horních větví. Vyjímku, která nepoškodí horní korunu, dělám u dolních větví, když potřebuji dole holý kmen kvůli chození kolem stromu na malém pozemku- vysokokmen. Druhou vyjímkou je ustřihnutí druhého vrcholového výhonu v případě, že se stromek rozdvojil a má dva terminály- zamezíme tím jeho možnému rozlomení vejpůl až bude starší.

     Hlavním důvodem k pravidelnému řezu bývá zvětšení úrody. Když někomu budete mířit pistolí na hlavu, taky vám dá víc peněz. Harmonii na zahrádce to však neprospívá. Tvrdě řezané a silně plodící stromy rychleji zestárnou, někdy jsou méně odolné chorobám a škůdcům, vypadají jako mrzáci, nehodí se do přírodního vzhledu zahrady, dají spoustu práce a až odumřou, budete čekat desítky let (u nového velkého stromu), než znovu vyroste a začne plodit. Tím přijdete o veškeré předchozí výhody vyšší úrody stříhaného stromu. Koho to baví???

     Permakultura nabízí i jiné metody jak zvýšit výnosy z určitého kusu půdy, např. pěstováním v rostlinných patrech (kořenové, bylinné, keřové, stromové, liánové). I kdyby nestříhaný strom méně plodil (a to není pravidlem!), získáte mnoho dalších plodin rostoucích v jeho blízkosti a v harmonické symbióze s ním (viz „Jedlý les"). Toto je můj osobní názor a nikomu ho nevnucuji. Stříhání stromů je velmi vžitá tradice a těžko lze někoho přesvědčit, aby přestal dělat to, co dělal vždycky. Jen si myslím, že českým vesnickým i městským zahradám by prospělo více krásných stromů a méně pahýlů zmrzačených jabloní, švestek a hrušní. U mnoha z nich ani při nejbujnější fantazii nelze najít smysl zásahu, který byl proveden.  

    Také si myslím, že stromy se mají nechat dožít, pokud to místo dovolí. Vytvářejí na zahradě vynikající mikroklima k růstu ostatní vegetace a lze je (i po odumření) využít jako oporu pro pnoucí růže, kiwi, vinnou révu, plaménky, chmel, psí víno, břečťan atd. Mnoho druhů užitečného hmyzu i ptáků nachází domov a potravu právě v trouchnivějících kmenech starých stromů. Pomůže nám to ve vytváření krásné zahrady s vlastní atmosférou a k pocítění důvěry v přírodní moudrost a koloběh života. Starý strom propůjčuje zahradě další rozměr – hloubku času. Ani my tu nebudeme věčně a také nechceme, aby nás někdo zlikvidoval nebo mrzačil ve chvíli, kdy přestaneme být dle něčích měřítek užiteční nebo nevzhlední.


Zpravokořeňování a metody jak a proč vysévat ovocné stromy popisuji ve své knize "Kompletní návod k založení ekozahrady"


autor článku a fotografií: Jaroslav Svoboda (napsáno v r. 2004, doplnění v r. 2011)


Úvodní Ekozahrada Rostliny Klub Kurzy Doporučuji Kontakt