"Stránky o ekozahradách a
životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
| Úvodní | Ekozahrada | Rostliny | Kurzy | Doporučuji | Kontakt |
|
|
|
O autorovi, webu, seminářích, projektech...  Kde se berou ekozahradní stránky a ekozahradníci? Mé znalosti permakultury a ekologického zahradního stylu se zakládají na prostudování téměř veškeré dostupné literatury na toto téma, většinou v anglickém jazyce, na poměrně bohatých osobních zkušenostech s pěstováním rostlin, na experimentování a uplatňování přírodních metod v praxi (nejdříve na vlastním pozemku a později i v projektech pro zákazníky a přátele), na celoživotním zájmu o veškeré květiny, stromy, keře, jejich požadavky a funkce v přírodě, na pozorování přírody, ekosystémů, fungujících i nefungujících zahrad nejen v ČR, ale i osobní zkušenosti a pozorováních při mnohaletém cestování a pobytech v dalších částech světa (USA + Hawaii, Nový Zéland, Izrael, Fidži, Malajsie, Thajsko, Egypt, Maroko a mnohé evropské země). Všude lze bohužel pozorovat pokračující devastaci krásné přírody a převládající způsob trvale neudržitelného hospodaření s půdou. Ale všude jsou také k nalezení i světlé výjimky ve vztahu člověk a Země, z nichž ty nejsvětlejší fungují na stejných principech jako příroda, permakultura a ekozahrady. Proto jsem se pro tento směr rozhodl a veřejně ho propaguji - je to plnohodnotná alternativa všem destruktivním přístupům, tedy celkem neodkladná záležitost :-). Vlastně to není žádná alternativa. Je to jediná možná cesta, jak na této planetě důstojně, v hojnosti a radosti žít. Je to plný respekt k tomu, jak jak je planeta Země navržena. Žádnou vysokou školu na toto téma jsem neabsolvoval, protože žádná taková neexistuje, a s minulým a současným odborným školstvím se názorově značně rozcházím. Své vzdělávání také rozhodně nepovažuji za ukončené a ani nedoufám, že by mi příroda někdy udělila diplom za dokončené studium :-) Příroda nám skýtá možnosti sebevzdělávání na více než několik životů. Svou první ekozahradu jsem vytvářel od mala, pokusy o přetváření klasické okrasné atriové zahrady. Hodně jsem se přitom naučil, něco vyšlo, něco ne. Nyní žiji se svou partnerkou, psy, žížalami a drůbeží na rodovém statku - rodinné farmě, a společně tvoříme svůj jedlý ráj na několika hektarech bývalých polí.  Proč již nenabízím návrhy soukromých zahrad? Hlavní motivací ke vzniku těchto stránek bylo poskytnout zdarma základní užitečné informace a témata k přemýšlení pro každého, kdo o to měl, má a bude mít zájem. V roce 2002 se na webových stránkách objevila i nabídka placených služeb - návrhů a realizací zahrad. Teprve až na začátku roku 2005 se objevily v nabídce ekozahradní kurzy. Má prioritní snaha je (a vždy byla) přiblížit znovu přírodu a její přirozenou krásu lidem, aby se s ní kontaktovali a naučili se s ní spolupracovat. Přijímáním zahradních zakázek jsem musel za zákazníky přejímat až příliš velkou část tohoto kontaktu s jejich půdou, a čím byla má ekozahradní kompozice propracovanější, tím méně kompetentní se někdy její majitel cítil do ní zasahovat. Pak na obou stranách mohl vznikat pocit, že je to "ekozahrada pana Svobody". Proto jsem alespoň při realizaci (pokud byla součástí zakázky) trval na tom, že výsadba keřů a stromů nebude provedena "na klíč", nýbrž formou spolupráce s rodinou zákazníka (což bývalo někdy náročné, ale příjemné). Vznikem kurzů, rozšiřováním webu a napsáním knihy, jsem toto své dilema vyřešil. Tak se snažím veškerou tvořivost a starost o půdu vložit do rukou lidí samotných a dle svého nejlepšího svědomí předávat potřebné informace, které mohou pomoci nalézt správný směr v ekozahradních začátcích. A je na každém, co s tím udělá. Ona totiž neexistuje jen jedna jediná správná ekozahrada pro každý pozemek. Je jich tolik, kolik by tento pozemek mohl mít uvědomělých majitelů, a každá bude úplně jiná (a každá zřejmě bude ta správná).  A kde se vzaly rodové statky? Rodové statky částečně přibyly na tyto stránky v roce 2004 a naplno formou www.rodovystatek.cz v roce 2005. Přiznám se, že po rodovém statku jsem toužil v podstatě odjakživa, jen jsem nevěděl, že se tomu bude oficiálně říkat rodový statek a že bych se tam někdy chtěl trvale přestěhovat. Původní záměr bylo koupit hodně velký pozemek, nejlépe několik hektarů poblíž našeho rodinného domu, kde mě nebude omezovat místo a kam budu moci chodit sázet vše, co se na mou domácí ekozahrádku již dávno nevešlo. Takové místo pro volné chvíle na soužití a tvoření s přírodou. Najednou se odněkud objevily knihy o Anastásii (autor Vladimír Megre, všem doporučuji), které mě čtenáři mých stránek doslova donutili přečíst svými maily a otázkami, zda už jsem je četl :-). Rodové statky bezvadně zapadly do mé vize ekozahrad a světlé budoucnosti tohoto světa, takže jedinou logickou možností bylo rozšířit svou vizi o tento pojem. A také už bylo načase. Domácí zahrádka přímo začínala trpět mou snahou na ní něco přidat nebo zkoušet - praskala ve švech, nezbylo ani místo na malý jedlý trávníček...:-) Prostě by ráda a dobrovolně byla bezúdržbová a nechaná sama sobě. Permakultura tvrdí, že i mini-zahrádky mohou plodit velké množství rozmanité potravy, což je samozřejmě pravda a stojím za tím, ale s tím se zcela jistě dlouhodobě nesmíří člověk, který chce mít sad (celý pěstovaný bez řezání a roubování), bezorebná obilná políčka, rozdivočelou zeleninu, rybníčky a vlastní kus lesa, napojený na kvetoucí louku :-). Takže z vysněného "externího" pozemku pro volné chvíle se vyklubalo několik hektarů ekozahradní farmy, rodový statek. V dnešním uspěchaném světě se taková představa stává atraktivnější pro stále větší množství lidí, což je vpořádku, protože vytvořit si rodový statek je reálná možnost pro každého, kdo rád traví čas venku a nebojí se počáteční práce s rýčem, slámou a kosou/sekačkou. K rychlejší transformaci směrem na rodový statek došlo díky společnému tvoření s mou bývalou ženou Květou Kolouchovou (www.pracenasobe.cz), které za to a za mnoho dalších věcí, které jsme společně podnikli a prožili, velmi děkuji.  Odpověď na dotaz - "Přijde nová generace ekozahradních architektů?" Už je tady! Bylo by úžasné, kdyby současná "polomrtvá" sterilní zahradní architektura byla nahrazena armádou ekozahradních designérů, kteří umějí vytvářet přírodní a harmonické ráje. V ročním "Výcviku Permakulturních Designérů" předávám veškeré své zkušenosti, nápady a znalosti budoucím profesionálům, ale myslím si, že ta pravá budoucnost "přírodních architektů" nebude jen v soukromých zahradách (nyní je to hlavně o soukromých zahradách, aby se designéři uživili). Koho tento směr nadchne, ten by si měl svou zahradu raději vytvořit sám. S potřebnými informacemi, kterých je nyní již mnoho k dispozici, to je snadné, a člověk bude k takové zahradě mít vlastní vztah. Rodový statek je dle mého názoru velmi intimní věc a nikdo vám ho nevytvoří lépe, nežli vy sami (pokud jste do toho nadšení). Samozřejmě těm, kteří nemají zrovna čas nebo chuť tvořit a vše studovat sami, pomoc perma-designéra vřele doporučím. Ale nejdůležitější budoucnost těchto nových profesí, myslím si, bude spočívat v obnově městských parků, příměstských periferií, a ekosystémů této planety, tedy mimo soukromé zahrady. To, co zde lidstvo na krajině páchalo celá minulá staletí, potřebuje přehodnotit, "opravit" a transformovat v krajinu, která podporuje život. Lidem, kteří budou chtít napravovat škody v krajině, nebudou potřebné žádné současné vysoké školy a univerzity. Nevěříte? Tak se podívejte kolik je tu škol a studovaných lidí, tituly a diplomy se to všude hemží, a jak mizerně to tu vypadá! Lidé jsou (až na výjimky) absolvováním odborných škol zformátovaní, svázaní zbytečnými uměle vykonstruovanými informacemi, bojí se dát opravdový průchod své tvořivosti, touze, a otevřenému srdci. Lidé s tituly, kteří nyní konají dobro a nechávají se vést svou duší, musí ještě ve vlastním volném čase a z vlastního nadšení dostudovávat to, co se na školách nenaučili, případně hlavně zapomínat věci, které jsou s jejich novým směřováním v rozporu. Nejdůležitější vlastností přírodních architektů bude vnitřní probuzení, cítění živé přírody, zodpovědnost vůči budoucím generacím a geomantické schopnosti pro práci s krajinou (které se dají vědomě oživit, vypěstovat). Najdou velké uplatnění v právě se rodící vědomě žijící společnosti, založené na pochopení jednoty a provázanosti. To jest, že dobro všech lidí, zvířat, rostlin i celé planety, je i mým dobrem. Všichni jsme jedno, a škodit kvůli osobnímu zisku někomu nebo něčemu jinému, je nepřípustné. V moudré společnosti, kterou už nyní postupně vytváříme, se postupně najde i dost prostředků (ať už to budou peníze či cokoliv jiného), jak zaplatit schopné lidi, ale i potřebné krajinné úpravy. Jak udělat ráj z každého kousku země. Jde jen o to, kdy se probudí dostatečné množství lidí, kdy tyto změny nastanou všude. Místně, v malém, a většinou neveřejném měřítku, to probíhá už mnoho desetiletí. Získávají se zkušenosti, prošlapávají cesty. V pravý čas neodvratně přijde i ta velká změna... Permakulturní designéři jsou již nyní velmi žádaní, poptávka po nich převyšuje nabídku a ve všech formách i oblastech na ně čeká spousta práce! Přeji jim, aby i odměna za jejich práci byla kvalitní jak si zaslouží. Přesto závěrem musím poznamenat, že žádnou změnu kolem sebe nepoznáme, dokud ji důkladně neprovedeme uvnitř sebe. Čekat na něco z vnějšku, je přesně to, pro co tu nejsme. Svět se mění zevnitř nás, nikoliv zvenčí! Každý z vás má v sobě obrovskou sílu ke změně jakékoliv reality, kterou si přeje mít jinak.
Jaroslav Svoboda
Něco z historie:
 Autor při nakládání krmiva pro půdní mikroorganismy (koňského hnoje), foto z roku 2003  Šest let strávených na cestách světem a po vlastech českých. Stopem, pěšky, hromadnou dopravou, letecky... motorky byly svého času můj nejoblíbenější dopravní prostředek. Ano, pravda, koně jsou ekologičtější...  Domácí zahrada, před mnoha lety, a příroda na ní - moji nejlepší učitelé, (spolu se světovými permakulturními průkopníky minulého století). |
|
|
