"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt


Sázení stromků s ochranou

Aneb aby vynaložené úsilí korunovaly plody


    Ovocné stromky jsou oblíbenou položkou na jídelníčku některých chlupatých savců, například srnčí zvěře, zajíců, králíků a hlodavců. Taktéž je může snadno vyrýt divoké prase. S vyjímkou prasat se to může stát i na pozemcích ve městech a uprostřed vesnic, kdy srnka přeskočí nějaký plot, ale hlavně zajíci a hlodavci se dostanou skoro kamkoliv. Chováte-li domácí zvířata, i ta lehce jakoukoliv sazeničku mohou poškodit. Je tedy potřeba sázet stromky rovnou s ochranou, kterou, jak je již jistě jasné, nepotřebujete vy, ale stromek.



    Nejdříve jsem spoléhal na obvodové oplocení pozemku lesnickým pletivem. To doporučuji (u rodových statků), díky němu nemusím individuálně chránit keře v živém plotě, ani většinu sazenic lesních stromů ve větrolamech a remízcích. Srnky ale občas přeskočí, občas to probourá divoké prase, zajíci podlezou, kůly padají. Není to nikdy 100% záruka bezpečí sazenic. Důkladné oplocení malé zahrady může fungovat lépe, zvláště s podezdívkou, ale u velkých pozemků to není finančně reálné (ani žádoucí). Jakmile se však srnka dostane na pozemek, neomylně jde sežrat to nejovocnější a nejvzácnější, a najde i malý výhonek. Přesně ví, co kolik stálo, a jak těžko se to shání. Vyzná se lépe, než mnozí pracovníci zahradních center. Ověřeno mnoha případy (srnek i pracovníků). Chráním individuálními ochranami tedy hlavně ovocné stromky, a stromky vzácnější, kde nechci nic riskovat.




    Vyzkoušel jsem už všechny myslitelné ochrany stromků. Existují drátěné, plastové, dřevěné i pachové, to vše v nejrůznějších verzích. Můžete splétat ochrany i z trnitých větví šípkových růží. Sázím ročně stovky až tisíce stromků a keřů, ovocných i neovocných. Potřebuji tedy, aby to bylo praktické na aplikaci, trvanlivé, spolehlivé a do budoucna bezúdržbové. Nejlépe, aby se s ochranou už nikdy nic dělat nemuselo. Jako první jsem kompletně zavrhl jakékoliv plastové. Síťové plastové rukávy se jevily fajn díky nižší ceně, ale už nikdy. Dělají na pozemcích nepořádek a škrtí stromy, některé rychle praskají vlivem slunečního záření. Část vystavená slunci se rozpadá na kousky, ale část která je ve stínu nebo v zemi je skoro věčná. Rozpadlé kousky taky nikam nemizí, jakmile leží na zemi, zarostou trávou. Tyto ochrany často stromek škrtí, když na ně zapomeneme. Také snadno selhávají, srnečci odrbávající si parůžky, je umí během chvíli ze stromku "svléknout".




Plastové pletivo/mřížka/síť pro ochranu stromků. Nedoporučuji. Nahoře ukázka smrčku, kterému po "svlékání" ochrany parůžky z ní zbyl jen límeček. Pokud by se dolní okraj plastové ochrany zahrabal do země, zůstane tam navěky a může stromek škrtit. Dřevěné ochrany (na fotce vyrobené z palet) jsou zase moc pracné, a silný vichr mi je jednou všechny povalil.


    Dřevěné ochrany jsou přírodní, ale pracné na udělání a s krátkou životností. Vhodné jen pro někoho, kdo má pouze několik stromků a chodí to kontrolovat. Chemická pachová ochrana a různé nátěry fungují velmi krátkodobě. Byl jsem nepříjemně překvapen, že některé přípravky, pracně nanášené, vydrží jen pár týdnů, nebo do nejbližšího deště. Je to celkem drahé a málo efektivní. Nevěříte-li, vyzkoušejte je. Ale zjistěte si i složení, nebude si chtít přeci po pozemku roznášet další jedy (když už na vás leze širší vědomí souvislostí). Nalezl jsem jediný dlouhodobě funkční pachový repelent, který se natírá na sazeničky dřevin, říkám mu Osmradník. Je plně přírodní a rozložitelný. Musíte si ho sami vyrobit, recept mám na webu. Skládá se z lněného oleje, uškvařených chlupů a vlasů a vyvařených morkových kostí. Velmi to doporučuji, lepší a trvanlivější pachová ochrana neexistuje, pokud vím, ale i tak není stoprocentní. Nefunguje to někdy proti otloukání parůžků (srnečci asi mají tou dobou rýmu) a proti okusu v létě, když vyrostou nové, nenatřené větvičky. Bohužel okus zvěří probíhá celoročně. Nejvíce na jaře, ale i v létě nám stáda srnek chodí spásat výsadby. Hlodavci zase nejvíce baští v zimě pod sněhem.

    Na tomto místě musím napsat, že úplně největší škody od srnčí zvěře nepůsobí okus, ale odrbávání (otloukání) parůžků mladých srnečků o kmínky stromků. Prostě si nemohou vybrat dospělý strom, který by to v pohodě vydržel, ale třením hlavy o malé kmínky zničí i za jedinou noc desítky i stovky čerstvých až několik let starých sazenic. Mnozí lidé si myslí, že je to ožrané, ale visí-li zbytky kůry z oholeného kmínku, je to odrbané.


Ani starší stromky ještě nejsou v bezpečí, pokud mají jemnou chutnou kůru. Toto je okus od zajíců.


Toto je ukázka okusu od přemnožených myší z pole, až takto vysoko.
Jeden rok byl na to extrémní, obvykle to takto hrozné nebývá.



    Už mne přestalo bavit zkoušet polovičatá řešení a každoročně odepsat část výsadeb. Jediné opravdu osvědčené ochrany jakýchkoliv dřevin jsou drátěné! Pokud jsou správně aplikované. Zpočátku jsem zatloukal kolem stromků kůly a k nim upevňoval drátěné ochrany ve tvaru tubusu. Ale přišel srneček, a nejpozději na třetí pokus ochranu z kůlů vysadil. Sledoval jsem to z dálky v přímém přenosu několikrát. Různě jsem to přitloukal, přivazoval, a vždy to občas někde nějak selhalo. Tenké kůly brzy uhnijí, tlusté zase není ekonomické stále pořizovat, a je to pracnější. Navíc, když se uvolněná drátěná ochrana zatoulá do vysoké trávy, může to poškodit sekačku nebo na větších pozemcích při zadření do rotoru spálit spojku sekajícího traktoru. Prostě bylo potřeba, aby drátěná ochrana pevně a trvale držela, nejméně pět let až osm let, kolem kmene stromku a nic s ní nemohlo pohnout.

    Až mi to jednou došlo. Sázím teď ochrany spolu se stromky. Nepoužívám vůbec žádné kůly, žádné drátky ani jiné fixování. Prostě z pletiva určeného na individuální ochrany stromků (viz foto) ustřihnu necelý metr, stočím do tubusu, a dvěma dolními oky vsadím do půdy i s rostlinou. Po důkladném udupání patou kolem vnějšího okraje ochrany to drží ihnde docela dobře, a po pár týdnech už to nikdo nevyndá. Několik let to už šířím mezi lidi, a kdo to udělá pořádně, je vždy spokojen.

    A co s tím potom? Pozinkované pletivo ochran začne rezavět na vzduchu přibližně za deset až dvanáct let. Jednou jsme nakoupil něco z Polska a zrezlo už za osm let (pokud bylo levnější, tak to v tomto případě nevadí, u plotu kolem pozemku to vadí). Ve styku s půdou zmizí zinek možná i rychleji. Rozpadnou se drátky, železo se vrátí do půdy. Ropné plasty toto neumí, proto preferuji "železo". V rámci našich tisíců různých dřevin na naší farmě nemám ambice to někdy odstraňovat, ale na běžné zahradě není problém vzít štípačky a když ochrana není už potřebná (stromek má tlustší kmen a kůru) během chvilky drátěnku nad povrchem půdy odstranit. V případě keřů mnoho větví proroste oky, a odstranění už není možné. Většinou pletivo není vůbec skrz větve vidět a ničemu to nevadí. Oka jsou dost velká na to, aby to větve nebyly škrcené. U stromů je vhodné to občas projít a buďto případné nižší větve uříznout (zapěstovávat polokmen nebo vysokokmen) nebo proštípnou drátky kolem větve která ochranou prorůstá, aby do ní nezarůstaly.




Vlevo jemnooké pletivo proti hlodavcům. Nejlépe se stříhá novými kvalitními nůžkami na plech.
Vpravo velkooké pletivo proti větším srnkám a zajícům, nejlépe se stříhá většími štípacími kleštěmi nebo těmito pákovými kleštěmi na ocelové svorníky (na dráty do betonu). Konce drátů jsou ostré, požívejte rukavice a dlouhé rukávy proti poškrábání.



    Možná někomu může připadat, že chudáci rostlinky rostou v drátěné klícce, ale pohled na tyto dobře ochráněné bujné a spokojené rostliny i celý vzkvétající ekosystém kolem, versus mrtvé, nebo jako bonsaje vypadající zbytky neochráněných ožraných rostlin, je jasná odpověď. Rostlinám se v pletivu daří skvěle. Samozřejmě bych byl raději, kdyby potřeba nebylo.
    Na pozemcích v krajině, kde se procházejí po polích stáda srnčí zvěře a zajíci, opravdu nic bez ochrany normálně vyrůst nemůže, snad jen rychlerostoucí a snadno obrážející topoly a vrby to dají, je-li jich hodně pohromadě.
    Zvěř za tyto škody vinit nelze, dělá jen co umí pro přežití a dle svých instinktů. Za tento stav může jen člověk. Počátkem disharmonie jsou uměle vysázené nepřirozené monokulturní lesy, v nichž chybí potrava, a původně pestrá krajina byla přeměněná na monokulturní pole. Zemědělské a lesnické "pouště" jsou tam, kde dříve zvěř měla pestrý a hojný domov. Navíc ještě stále myslivci chovají zvěř v krajině, jako by to byl jejich soukromý dobytek, a vybíjejí divoké šelmy, které vnímají jakou svou konkurenci. Tato nerovnováha ústí v problémy, které by jinak normální nebyly. V nepřirozeném světě tedy používáme nepřirozené ochrany, aby se dalo vůbec pěstovat, a nějakým smysluplným směrem vykročit k větší harmonii a pestrosti.

    Hlodavci zcela ignorují ochrany s velkými oky, takže ovocné stromky (pro lesní druhy a pro jakékoliv keře to nikdy nebylo třeba) chráním ještě druhým pletivem, tzv. chovatelským, s oky max. 1x1cm, které obalím přímo okolo kmínku pod povrchem půdy, a kus nad povrchem. Ptáte se, co dělá kmínek stromku pod povrchem půdy? Zde je důležité pochopit mou specialitu sázení roubovaných stromků hlouběji, aby místo roubování bylo kolem 20cm pod povrchem půdy. Díky tomu může stromek zpravokořenit a zbavit se podnože. Proč to dělám, je popsáno detailně v jiném článku. Ale v tomto článku níže je návod, jak na to.

    Pokud máte na pozemku hryzce, což poznáte podle kopletně ohlodaných kořenů, kdy vytáhnete kmen ze země ořezný dole jako tužku, pak je nutné dávat jemné pletivo do celé jámy pod kořeny, a po zasazení ho nahoře zabalit ke kmínku. Já řeším na nových pozemcích mezi poli převážně myši, a ty s oblibou ohlodají bázi kmínku pod zemí a kousek i nad zemí. Kořeny v jámě tedy neobaluji pletivem, ale jen kmínek. Mluvíme o ovocných. U lesních stromů jsem nikdy větší škody od hlodavců neměl, takže ty takto nechráním. S velkou výjimkou u jinanů (gingko) a dřezovců (gleditsia). Ty jim chutnají moc, a proto úplně vždy obaluji protimyším pletivem celý bal. Kořeny holt musejí prorůstat pletivem, což je může škrtit a zaroste do nich. Ale zvládnou to, a zbytky pletiv se jednou rozpadnou. Hlavní je, že stromy vůbec přežijí a rostou. Pletiva těchto typů jsou určitě investice navíc, ale dobře vložená. Na pozemcích (několik hektarů, dříve pole) které mám osázené již přes deset let, nastává harmonie, která hlodavce odsunula do mezí, kde skoro neškodí. Lasičky, draví ptáci, užovky, kočky z okolí, se starají o regulaci. Nastěhovalo se k nám několik druhů sov. Když mají mladé, v podvečer neustále létají s myškami v zobáku od jedlého lesa k hnízdům. Tam už sázím v klidu i ovocné stromy bez hlodavčích ochran. Na nových pozemcích, bývalých polích, bych bez nich neměl šanci nic vypěstovat. Tak aspoň vztyčuji bidýlka (z akátu, tři metry výška), na nichž dravci mohou usednout a lépe se jim tak loví, dokud tam nejsou větší stromy k posezení.




    Jak se sází protisrnčí ochrana se stromkem

(a zároveň fotoukázka pokusu o zpravokořenění stromku na místě)


    Nejprve vykopu díru jakou potřebuji pro pohodlné umístění kořenů stromku. Stromek vložím do díry (poškozené silnější kořeny mu zakrátím až na zdravé bílé místo), a spodek kořenů přisypu zeminou, zatřesu s ním aby propadla mezi kořeny, a mírně ušlapu nohou nebo udusám rukou. Kořeny musí mít pevný kontakt s půdou. Nyní jsme ale ještě na částečně naplněném dně díry. Když jsem v plnění pod okrajem díry na 10 až 20cm, což jsou nejméně dvě oka drátěné ochrany, vložím ji tam. Stočím ji do tvaru tubusu a spojím ji jejími vlastními koncovými drátky, které trčí na okrajích po ustřihnutí z role (přestříhávám oka cik-cak, vždy jeden dlouhý drátek zůstane na jedné, u dalšího oka na druhé straně, snadněji se to pak spojuje). Pokračuji v zasypávání díry, nyní už stromku z ochranou. sypat se dá skrze velká oka, nebo horem. Sami brzy naleznete nejlepší techniku. Někdy přidávám kvalitní kompost, nikdy ne čerstvé hnoje nebo organickou nerozloženou hmotu. Většinou nepřidávám nic, hnojím až následně shora, formou mulčů a slamnatých hnojů na povrchu půdy. Živiny z nich stejně prosakují dolů.



Toto je roubovaná odrůda hrušně. Tlustá část je podnož, na níž je naočkována odrůda (slabší část kmene).
Místo roubování dávám zcela záměrně hluboko, kopu tedy hluboké díry. Nad místem roubování poraním trochu kůru, aby se snadněji tvořily kořeny. Poranění kůry se dělá odrůdě, ne podnoži. ta už je má, té se ale chceme zbavit. Zpravokořenění tímto laickým způsobem můžet trvat i roky, a není zaručeno.
Je však jednoduché, a nadále trvale bezpracné.
Stromek většinou během pár let zpravokoření úspěšně.
Podnož někdy zůstává živá a funguje stále jako jeden z kořenů, někdy zcela odumře. Většinu stromků nevykopávám, abych to kontroloval :-).


(Jsou i dokonalejší, ale na celoroční péči náročnější metody, které vám vyprodukují mnoho pravokořenných stromků z jediného roubovaného.) Proč vůbec chtít mít stromek pravokořenný vysvětluji v jiných článcích.



Zde vidíte stromek zasaný kořeny na dně díry, a pletivo proti myším. Toto pletivo je jen ohnuté kolem stromku, není sdrátkované. Když stromek sílí a kmen tloustne, může si ho sám otevírat. Časem pletivo zmizí.




    Když díru naplníte, zjistíte, že není snadné mírně udusat půdu kolem stromku uvnitř ochrany. Takže to nedělám. Proto jsem udusával půdu už dřív kolem spodních kořenů, než jsem ochranu do jámy vložil. To stačí, funguje to skvěle. Stromek opravdu nesmí mít kolem kořínků velké vzduchové kapsy, to je jasné, dbám na to při zasypávání, aby nějaký drn nevytvořil u kořenů vzduchovou jeskyni. Samozřejmě kořeny musí i dýchat v půdě, takže zlatý střed mezi hutněním a volností je nejlepší.

    Zcela zásadní tečkou je důkladné udupání půdy kolem vnějšího okraje ochrany. Dělám to patou boty na špičato, a vší silou. Díky tomu ochrana v původně sypké půdě hned drží. Čím je jílovitější nebo těžší půda, tím lépe to drží a ochranu stačí dát mělčeji. V písčitější dávám ochranu hlouběji. A žádné zapíchané kolíky ani tyčky, prostě to drží samo. Pokud za ní lehce vezmete a zavikláte, měla by klást odpor, než ji vytrhnete. Za pár týdnů a dešťů se půda tak spojí a prokoření, že bez rýče žádnou z ochran už nevyndáte. Dokonce tuto metodu používám místo kůlů pro stavbu plotů kolem hektarů. Žádné kůly, pletivo se věší přímo na ochrany. V nich je dřevina, která brzy vyroste a vše ještě více zpevní. Toto popíši podrobně v jiném článku.





    Kdyby sazenice stromku byla našikmo a opírala se zevnitř o ochranu, hrozí že se bude při větru odírat, nebo proroste skrz nějaké oko, je-li nižší než ochrana. Jednoduchým způsobem narovnání sazenice je prostrčit vodorovně oky napříč ochranou nějaký klacík, nebo tyčku, která sazenici odtlačuje ze směru naklánění a podepírá. Někdy dávám dva klacíky pro úplnou stabilizaci. Jednoduché, rychlé, funkční.



    Pletivo kupuji po internetu, jmenuje se "pletivo pro individuální ochrany stromků", obvykle v rolích po 25metrech. Pro běžné výsadby stačí výška 120cm. I když zvěř dosáhne výše, málokdy to dělá. Nemůže-li dolů ke kmínku, je to pro ně nezajímavé. Pro ochrany používané na tvorbu "držáků na ploty" místo kůlů používám pletivo výšky 150cm, čím tlustší drát mají, tím lepší. Obvykle z jedné role nastříháme 30 až 40 ochran. Jedna tedy nevyjde na víc, než třeba na 20Kč a méně, u širších na 30Kč. Vyplatí se to mnohonásobně, na ochranách nešetřete, zvláště na pozemcích v krajině. Raději vysadit méně stromků a pořádně, než hodně bez ochran, a o většinu přijít. Nemusíte je dělat široké, keřům větve prorostou, a kmeny stromků během životnosti pletiva nikdy nebudou tak tlusté, aby je i úzký tubus omezoval. Příliš úzké tubusy by ale byly méně stabilní, méně samonosné, takže vnitřní průměr 30cm a více je stabilnější.
Tzv. králíkářské pletivo je moc jemné a nedrží tvar, vytvářet z něho ochrany bez kůlů je nepraktické.

    Fotky vám jistě vyjasní případné detaily, které nepředal text. Ať vám stromky spokojeně a v bezpečí rostou!





Foto z osobního setkání na našich pozemcích. Pohled z očí do očí.... nastává komunikace...

    Duchovní poznámka závěrem:
    Zcela běžně na svých kurzech a přednáškám slýchávám, že se přeci se zvířaty dá vnitřně domluvit. Požádat je energeticky, třeba na úrovni morfického pole vědomí (oficiálně dokázaná věc - existence nadvědomí druhů, knihy Ruppert Sheldrake) aby nechaly naše rostlinky na pokoji. Určitě to jde. Zajímavá je o tom kniha "Kooperace s přírodou"- Eike Braunroth. Mě se to už daří se slimáky, například. Je o tom už hodně napsáno a přichází doba, kdy se tomu lidstvo začíná otevírat (zatím tedy spíš teoreticky a nejčastěji v centru Prahy :-).
Ale vážně. Čím víc jste sami v harmonii se sebou i se světem, tím méně problémů všeho druhu žíváte na všech úrovních bytí. Já běžně komunikuji se svým pozemkem, s duchem místa, se stromy i zvířaty, na úrovni pocitů a vjemů. Je to přirozené a umí to každý, když přestane vnitřně naučeně vzdorovat lásce vesmíru, a uvolní se "po proudu života". Tak, jak nás to nikdy nikdo nenaučil.

    Jenže můj pocit, zatím, při komunikaci se srnkami a hlodavci, byl asi následující: představte si, že půjdete do nějaké "rozvojové" země, kde hladoví i děti. Do nějakého vybydleného gheta, které vaši předci pomáhali "stvořit" svým hamižným přístupem ke světu, zatímco žili v luxusu za vysokou zdí. A rozložíte si tam mezi chatrčemi pokrytými vlnitým plechem a odpadky deku, a na ní si pro sebe vyskládáte samé dobroty, úžasný piknik. Pak si sednete opodál, do svého masážního koženého křesla, s plným talířem v ruce, a budete vysílat telepaticky místním lidem, kteří trpí hlady většinu dní, aby vaše jídlo nechali na pokoji. Ať si jdou po svých. Že se jich to netýká. Že přeci chápou, že je to VAŠE. A přitom sedíte na jejich území a hrajete si na boha. No necítili byste se jako totální blbci? Já ano. Nejsem schopen říkat srnkám do očí, že těch pár proutků je mých, když ony stojí na holém rozoraném poli, a opodál mají "zasraně jednotvárný smrkový les" (to je prosím od nich telepaticky převzatý odborný termín). Nejsem v pozici si něco nárokovat. Mám jen pocit, že mám prostě zamakat všemi způsoby, aby to tady zase kvetlo a zelenalo se. Hotovo. Duchovno je fajn, ale někdy je potřeba koupit hektary, vzít do ruky rýč, a dělat něco pro lepší zítřky. Až se to zazelená, lépe se komunikuje na jemnějších úrovních.


... hele Jardo, víš co, já se ti na tu telepatii můžu vykašlat, jdu radši něco odrbat.


    Pole a krajina kolem je tak trochu jako vybydlené gheto (i když nezainteresovaní lidé mají pocit, že je "profesionálně udržovaná). V porovnání s tím, co tu kdysi bývalo, než to člověk změnil. A naše sazenice jsou jako lahůdky pro zvířátka, jejichž chudou a jednotvárnou dietu určil svými zásahy do ekosystému opět jen člověk. Já tedy nemám vnitřní kapacitu z této pozice něco zvířatům ordinovat, ještě k tomu na jejich území. Cítím se na "svém pozemku" spíše jako člověk, jehož mise je napravit škody napáchané předchozími lidmi na živosti tohoto místa. Prostě je stav neutěšený, a jednou zde i divoká zvířata zase budou moci žít v krásném prostředí v souladu s námi (možná kromě záhonoviště, tam dialog se srnkami nad salátem nevidím úspěšně).

    Na některých hektarech se vzrostlou vegetací mi už srnky nevadí, oždibují větvičky, běžně tam pobíhají, ale stromům už neublíží. Do té doby, do této stabilní fáze, je prostě musím ze hry dočasně vyloučit, aby nový ekosystém mohl povstat. Pletivo kolem celého pozemku, pletivo kolem nejcennějších sazenic, bagr na jezírko a svejly, traktor na sekání, vozejky mulčů a hnoje... to vše je start nové permakulturní zahrady, farmy, planety. Krátký a efektivní přechod k harmonii, v souladu s permakulturní filosofií, chceme-li ekosystém, který produkuje jedlé kvalitní plody i pro nás. Mohli bychom to nechat zcela volně, na přírodě, aby obnovila lesy přírodní sukcesí. Břízky, trnité růže, křoví, pak buky a duby... ušetříme za pletivo, půjde to samo, bude to trvat desetiletí až staletí, ale vyloučíme tím ze hry sebe. Nebudeme tam mít nic moc k jídlu my, kromě šípků a bukvic a hub. A někde jinde zase musíme něco narušit, abychom si tam vypěstovali své jídlo. Takže toto je přechodová fáze, kterou zatím nejsem schopen srnkám ani myším tepelaticky vysvětlit. Ale pracuji na sobě. Vy také můžete. Najdete-li způsobné, taktní, protiokusové telepatické poselství, při němž se zároveň cítíte dobře, a opravdu vám to na vašem poli nejméně pár let funguje bez pletiv, dejte mi prosím vědět!

Text a foto: Jaroslav Svoboda (2017)

===========================================================================================



 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt