"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

Osmradník

Ekologický pachový ohradník nové generace! :-)

Aneb poměrně spolehlivá a ekologická ochrana dřevin proti okusu,
kterou si můžete za zpěvu písně "Ktož jsú boží bojovníci" vyrobit doma.



    Bez ochrany to zatím nejde
    Na většině pozemků hrozí nově vysazeným dřevinám v prvním desetiletí jejich existence poškození volně žijící zvěří. Dokonce i na oplocených pozemcích, nebo v centru vesnic a měst, nejsou výsadby zcela v bezpečí - s vyjímkou opravdu dokonalého oplocení, což je možné dosáhnout spíše u menších pozemků. Proniknuvší srnky ozobávají pupeny, ožírají kůru, ukusují celé větvičky, taktéž zajíci. Kromě okousání tlamičkami patří k nejhorším škodám odírání lýka (kůry) z mladých kmínků. Dělají to samečci vysoké zvěře, kteří si "odrbávají" parůžky. Zatím jsem nepochopil, proč mají potřebu páchat tím takové škody, proč si nevyberou třeba dospělý strom, kůl v plotě, nebo něco podobného. Dokonce i okus od srn a zajíců někdy postrádá smysl, protože ukouslou větvičku nechávají ležet na místě. Jindy samozřejmě mají hlad a snědí to, ale škody na výsadbě jsou ve všech případech obrovské. Někdy za pár nocí mohou zničit stovky vzácných sazenic a mnoho dní práce přijde na zmar. Je to přirozené? Je to normální? Úplně ne.

    Většina lesů vypadá jako monokulturní jehličnaté plantáže, kde se zvěř těžko uživí. Stáda pobíhají a živí se na monokulturních polích, která také pokrývají plochy, jež kdysi byly pestrými ekosystémy. Myslivci si nepřirozeně vysoké stavy hýčkají (pasou si svou kořist v krajině). Náhrady škod jsou od nich téměř nevymahatelné (nebo to stojí moc úsilí). Zároveň byly po staletí hubeny šelmy, přirození predátoři býložravé zvěře (mezi myslivci se jim říká "škodná", mnozí myslivci dravce považují za svou konkurenci).

    Občas se zřejmě nevyhneme zanadávání na ty potvory srnky a zajíce, ale z vyššího nadhledu jediným škůdcem v tomto příběhu je opět jen člověk. Žádné zvíře nenapáchalo nikdy takové škody na planetě, jako my lidé. Možná, že zvěř není ten pravý cíl pro naše osmradníky....

    Jinými slovy, v dnešní krajině vinou člověka chybí rovnováha a rozmanitost. Abychom ji opět zavedli, musíme sázet a zúrodňovat, a též své výsadby pečlivě ochránit, aby vůbec mohly vyrůst. Proto je nutno provést ochranná opatření už při výsadbě (pletiva), nebo nejpozději následující den po výsadbě (nátěry).
Až vše co vysadíme vyroste, i sama divoká zvěř na tom vydělá! Odpuzujeme ji jen dočasně, do našeho společného ekosystému samozřejmě patří.

    Pletiva to řeší skvěle
    K dalším možným škodám může dojít od hlodavců a divokých prasat. Na ochranu proti dvěma posledně jmenovaným mám jiné rady, které popíši v samostatném článku o mechanických ochranách. Aplikace individuální ochrany z pletiva, respektive z kombinace tří pletiv zároveň, je zatím nadevše, funguje to na všechny výše uvedené potvůrky. Chcete li absolutní bezpečí pro své sazenice, správně a hojně aplikované dráty vás spasí.

    Ale osmradník je rychlý a levnější, ne však všespasitelný
    Nyní se chci podělit o zatím nejlepší verzi "osmradníku", který spolehlivě odpudí vysokou zvěř a zajíce. Divoká prasata teprve testuji, na efekt na myši dle dosavadních pozorování také nemám utříbený názor. Možná to dovyzkoumáte vy. Neradím vám tímto, abyste důvěřovali pouze osmradníku! Ty nejcennější rostliny chraňte vždy mechanicky, a při větších výsadbách celý pozemek raději vždy oploťte lesnickým pletivem.
    Osmradník je skvělý, vydrží i roky, předčil má nejsmělejší očekávání... ale sem tam to může i z nějakého zatím neznámého důvodu nebýt stoprocentní. U několika sazenic z tisíce to nezafungovalo dodstatečně - párkrát proti okusu, vícekrát nezabralo na odrbávání parůžků. Nevím, je tam mnoho otázek. Mohou mít srnky rýmu? Může najít mladý paroháč v příštích letech partnerku, když má hlavu a růžky od osmradníku? Proč to někdy tak skvěle funguje, a jindy je několik natřených sazenic poškozených? Třeba když jsou po ránu větvičky omrzlé, tak to není cítit?




    Po deseti letech sázení na rozsáhlých pozemcích, mezi poli, mohu prohlásit, že: Osmradník může škody na výsadbách snížit na minimum, ale nemůže nahradit drátěné individuální ochrany, a celkové oplocení pozemku lesnickým pletivem. Doporučuji kombinovat - vše cenné, hlavně ovocné stromy, musí být v individuálních drátech a nepotřebuje to osmradník. Doplňkové dřeviny, to jest keře v živých plotech, stromy ke kopicování nebo do větrolamů, kterým nevadí když budou růst vícekmenné následkem občasného poškození, mohou být ošetřeny pouze osmradníkem. Přesto jim i tak bude lépe na oploceném pozemku.



    Komerční produkty selhávají
    Vyzkoušel jsem několik kupovaných repelentů a "pachových ohradníků", což jsou uměle vyrobené odpuzovače zvěře od pozemku nebo výsadeb. Efekt se dostaví, ale obvykle bývá krátkodobý, případně neodstatečný. Po období dešťů nebo po zimě to zřejmě "odsmrádlo". Moc rychle, na můj vkus. Kdo má dnes čas a chuť lítat se štětcem nebo nějakým drahým sprejem pětkrát do roka po pozemcích? A zvěř ožírá a odrbává celoročně. To, že je to jen sezónní záležitost, se někdy mezi lidmi traduje, ale zvěři to asi nikdo neřekl. Jednou nám stádo srnek poničilo 200 metrů nových živých plotů v červenci.
Mnoho repelentů, které se na stromky natírají, obsahuje i různé chemikálie, které si na pozemku rozpatlávat nechceme. Testoval jsem před lety i dva přípravky uváděné jako ekologické, ale nefungovaly moc dobře. Po měsíci jsem našel okousanou kůru i když byla ještě celá modrá od onoho přípravku.
Navíc je to poměrně drahé, a nevyrobitelné doma, u normálních lidí. Tedy popravdě řečeno, to co vám zde představím také není určeno pro běžnou veřejnost (brzy pochopíte :-)).
Nevymyslel jsem to sám, je vícero zdrojů s různými variantami, jedna trochu jiná verze (založená na speciální metodě vypékání tuku z morkových kostí) pochází od Seppa Holzera, který to také někde objevil jako starou lidovou moudrost. Zjednodušil jsem to po rozsáhlém testování na nejjednodušší a nejrychlejší recept, který si můžete všichni snadno doma zhotovit.

    Kdo z rodiny si vylosuje "nejkratší sirku"?
    Základem přípravy "Osmradníku" je obětovat jednoho člena rodiny, který při výrobě osmradníku nasmrádne, a nebude následně týden vpuštěn do domu. Příprava smrdí hodně. Výsledný produkt je překvapivě poměrně čichově přátelský, i když ne zrovna z kategorie "libý", a slabými povahami rozhodně není vyhledávaný.

    Základem je lněný olej.
    Lze ho zakoupit až v 25 litrových kanystrech. Používá se k napouštění dřeva, nebo jako doplňěk krmiva pro koně. Mě ho zaslala přes eshop firma Fichema. Jeden takový kanystr vystačí opakovaně na několik hektarů výsadeb. Máte-li malou zahradu, můžete si sehnat jen pár litrů, a případný zbytek výsledného produktu věnovat někomu k narozeninám.


 

    Zdrojem smradu jsou...
    uškvařené lidské vlasy, lidské chlupy, psí chlupy, ovčí vlna, nehty, paznehty, syrové lehce zasmrádlé morkové kosti... fantazii se meze nekladou. V praxi to vypadá tak, že je potřeba celý rok pečlivě schraňovat vlasy z hřebenu, chlupy oholené z podpaží, zad, nohou, pohlaví... cokoliv si holíte, je jen vaše věc, a lze to použít. Plešatí muži obvykle bývají alespoň dobrým zdrojem chlupů a vousů. Když ani to ne, pořiďte si chlupatého člena rodiny. My na to máme v koupelně i poblíž psí boudy skleněné lahve od mrkvových šťáv se širším hrdlem, z nich ty vlasy a chlupy po natlačení nevylejzají a kapacita se zdá neomezená. Variantou naznačující neosobní přístup a sklony k woodoo praktikám, je oslovit kadeřnické salóny. Ale to je fakt až poslední štace, domácí produkty jsou vždy nejlepší. Zatím nemám vyzkoušeno, zda zvířecí a lidské chlupy jsou rovnocenné, nebo by stačilo pálit jen třeba ovčí vlnu. Pro jistotu dělám vždy pestřejší směs.



    Co se děje v hrnci...
    Zvolíme samozřejmě ten nejlepší a nejdražší hrnec co je v kuchyni :-), pořádně velký. Už nikdy ho nebude možno úplně umýt a použít na nic jiného. Na sucho do něj vložíme vlasy, chlupy a nehty, a za důkladného míchání vše uškvaříme do té podoby, že tam fyzicky žádné vlasy ani chlupy nezbudou celé (komplikovaly by nanášení). Vše se změní na mazlavý smrdutý prach, přiškvařený u dna hrnce. Znovu opakuji, že zcela na sucho, jinak to nefunguje. Stráááášně to smrdí, ale o to přeci jde, ne?

    Je lepší mít při "vaření" kolem sebe několik hektarů neobydlené krajiny. Budete li to dělat v nějakém domě či bytě, ani vašim potomkům se tuto neobyvatelnou nemovitost nepodaří prodat. Zápach je to dokonce horší, než některé deo-spreje a parfémy! Proto to vaříme nejlépe na kempingovém vařiči, venku. V upgradované verzi s ochranou proti větru (viz foto). Pokličku lze použít ve fázi, kdy už není třeba pražící se ochlupení míchat, to jest až po zalití olejem.

    Jakmile vše zpopelníme, přihodíme rozseknuté morkové nebo jiné kosti (lze získat z prodejen masa, ale jde to i bez kostí) a zalijeme to lněným olejem. Vaříme plný hrnec a mícháme. Až přijde olej k varu, necháme to ještě přibližně 15 minut probublávat na mírném ohni. Potom slijeme do prázdných plechovek (kosti vyndáme a pohřbíme, s poděkováním jejich nebohému bývalému majiteli).

    Potřebujeme-li více Osmradníku, než kolik se vejde do hrnce, použijeme slitou první várku jako základ, a vždy jí trochu přilejeme z plechovky do nově naplněného hrnce novým olejem, a společně provaříme. Ta první várka má dostatek pachu na infikování mnoha dalších hrnců (dávek). Nemusíme tedy škvařit stále nové vlasy, jednou to vystačí pro spousty litrů.

    Je to tedy takový rituál, který se praktikuje jen jednou ročně. V nové osvícené společnosti se možná dočkáme v kalendáři i státního svátku s názvem "Den Osmradníku", následovaný týdnem pracovního volna.



Veganská verze jde i bez kostí.
Já jsem vegan (protože při pohledu na tento obrázek se mi nesbíhají sliny,
vím tedy jistě, že nejsem masožravec),
ale kosti používám, protože v místní prodejně masa je stejně vyhazují.

 

 



Shrnutí postupu výroby Osmradníku:

1. Vlasy a chlupy na sucho upražit za stálého míchání v hrnci, dokud se úplně nerozpadnou.
2. Přihodit rozseknuté morkové kosti (jde to i bez nich) a naplnit hrnec lněným olejem.
3. Promíchat a nechat přibližně 15 minut vařit.
4. Slít do plechovek, nebo tím po vychladnutí naplnit kanystr od oleje.
5. Aplikovat nanášením štětcem na dřevité části vysazených dřevin.
.
.
.

6. Pokud chcete osmradník "vylepšit", hoďte do již chladného osmradníku několik syrových kostí (nebo několik mrtvých myší vyndaných z pastiček, nebo kus masa které jste plánovali k obědu, ale stali jste se do té doby vegany), a nechte to tam pár týdnů či měsíců vyhnít. Pach oleje se velmi zintenzivní, a je možné, že se celkový efekt tohoto výrobku zvýší. To je doporučení pro ty, kdo chtějí mermomocí ušetřit za pletivo.




  Vytoužená aplikace
    Po vychladnutí lze vzít štětec, a jít natírat stromky. Osvědčil se spíše menší štětec, asi takový, jakým byste natírali rámy u oken. Větší štětka, nebo dokonce smetáček, způsobí velké plýtvání. A nejen to, aplikující osoba pak smrdí snad více, než ty stromky. Malý štětec je přesný a málo cáká. Nejlépe se natírají dřeviny v období vegetačního klidu, bez listů (jsou li opadavé). Natřete li převážně opadavé listy a málo kmínek, po opadu to nebude dostatečně smrdět. Zaměříme se tedy hlavně na napouštění kůry kmínku a větviček. Lněný olej je dokonalý v tom, že vydrží až několik let! Ne nadarmo slouží k ekologickým nátěrům dřeva, dokonce i kovu.

    Výsledky z praxe
    Jedna testovací jablůňka, s kmínkem úplně ideálním k odrbání, na srnkami frekventovaném místě, přežila už několik let pouze s jediným nátěrem! Ať jsem k ní čuchal jak jsem chtěl, nic cítit nebylo. Ale na kmínku bylo stále vidět, že byl natřený olejem (tmavší a lesklý). Zvěř to cítí, ten zlověstný pach smrti. Přijde, čuchne, a udělá se jí špatně. Nemusíte se bát, srnky nemohou zvracet, takže nepořádek na pozemku mít nebudete.
  
    Pokud sami sbíráte odvahu k přípravě osmradníku, vězte, že jsem ho již několikrát připravoval, naposledy před dvěma týdny (fotky, i mé venku pověšené pracovní oblečení, jsou toho důkazem), a stále jsem v některých kruzích relativně oblíben (například u našich dvou psů), a jsem i schopen psát tento článek :-). Takže tak hrozné to zase není, a těším se na novou výrobu příští rok!


Smradem k zarostlejším zítřkům!

Ať vám vzkvétá vaše ekozahradní vize,
bujně, neohroženě, a neokousaně!



Text a foto: Jaroslav Svoboda, listopad 2015





Zde je návod na Holzerovu "kostní omáčku", včetně videa s přípravou.
Osobně jsem ji nezkoušel (jsem spokojen s výše uvedeným receptem),
ale je jasné, že bude určitě také velmi účinná.

Pokud máte nějaký jiný recept na nátěr,
který je netoxický, účinný (vyzkoušený!), a připravitelný doma,
dejte vědět, uveřejním to tady.



 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt