"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

Ovocné aktivity v průběhu roku
na rodovém statku ve střední Evropě




III.díl - Září (9)


    

Pokračujeme v seriálu popisujícím vývoj ovocné situace
ve větší, dobře navržené a hojné ekozahradě.

Podzim je dobou sklizně našich celoročních snah,
od vysázení dřevin, přes zamulčování půdy nad kořeny,
očekávání jejich ujmutí a růstu,
až po sledování kvetení a tvorby plodů.

Ekozahradník bývá aktivní složkou hlavně v počátku,
další děje a přírodní pochody v nastartovaném ekosytému
probíhají velmi zdárně samy.

"Co bych ještě nemusel udělat,
aby to fungovalo?"
ptal se moudře ve svém sadu
mistr bezorebného a bezřezového pěstování
pan Masanobu Fukuoka.

Většina naší další aktivity a interakce se stromy a keři
nastává právě až v době sklizně.


    Září 

    Ačkoliv venku bývá ještě krásně, někdy tepleji než začátkem léta, podzim se pomalu blíží. Dozrávají podzimní odrůdy jabloní, které bývají velice chutné. Speciálně stará odrůda Matčino, nebo různé voňavé odrůdy s příchutí malin a ostružin, s červeně prokvetlou dužninou, kterým se lidově říká malináče. Nové odrůdy se zase vyznačují rezistencí vůči strupovitosti, a každým rokem přibývají nové. Teprve během let zjišťuji, které mi chutnají více, a které se hodí na jaké zpracování. Popisy v knihách pomohou při výběru, ale stejně je to nakonec vždy individuální záležitost. Zvláště když do hry vstupují vlastní "odrůdy",které ještě nikdy nikdo neochutnal - získáme je výsevem jadérek. Oficiálních odrůd jabloní jsou k dispozici stovky, a podzim je doba, kdy nejvíce tuto pestrost můžeme ocenit a vychutnávat. Na obrázcích níže jsou (z leva): Matčino, Rosana, Prima (tyto dvě z mých pravokořenných stromů), a neurčená starší odrůda z Průhonic.




    Plody visí na stromech, větve se sklánějí pod jejich tíhou, a hojnost přírody se zdá být neomezená (také že je).

    Podzimní hrušně nezůstávají pozadu, měkké šťavnaté máslovky jsou obzvláště neodolatelné.
Zimní odrůdy jablek a hrušek jsou naopak stále tvrdé a nevybarvené, a sklidí li se, pak musí do sklípku.
Lepší je sklízet je tak pozdě, jak jen to jde (když začnou v říjnu padat).




    Dříve se pěstovaly malé sladké hruštičky, které se sušily, mlely a používaly na slazení koláčů, nebo jako náhražka kakaa (tzv. pracharanda). Říkalo se jim přededvéřky. Ještě nyní stojí jejich vysoké kmeny u některých starých chalup, a zasloužily by si rozmnožení.


 


    Broskvoně vyseté ze semen většinou tíhnou k tomu být pozdní, takže mnohé překvapí, že na rodových statcích je září dobou velmi hojné a pestré broskvové sklizně. Plné koše broskví z malých stromků, úplně bez péče, bez chemie, zdarma. Lepší jsem snad nikdy nejedl. Dokonce i v chladnějších oblastech, na slunném místě. Stačí sázet pecky a nechat přírodu konat její zázraky. Více o mých semenáčových broskvoních se dozvíte po kliknutí na tento odkaz.


 

    Na keřích malin, u odrůd kterým se říká remontantní, se koncem léta objevuje druhá dávka plodů. Někdy vydrží až do října, ale už nebývají tak dobré.

    Září je bohaté na ekozahradní speciality a netradiční ovoce.

    Ve skleníku nebo v teplých lokalitách u jižních zdí už dozrávají masité fíky. Níže, v měsící říjnu, se o nich dozvíte více.

    A samozřejmě vinná réva. I do horších oblastí se dají vybrat odrůdy révy, které budou spolehlivě plodit. Ovšem plody některých z nich nejsou dostatečně luxusní na přímý konzum, ale určitě na víno, a vždy jsou chutné k pití za čerstva po odšťavnění spolu, nejlépe ještě s jiným ovocem. Samozřejmě vybíráme odrůdy zdravé, které nepotřebují nikdy žádnou aplikaci chemických postřiků. Zda je budete řezat a stříhat je na vás, s každou odrůdou a každým místem je to jinak. Rád pěstuji odrůdy, které bohatě plodí i bez řezu, a mohou popnout i velké (neovocné) stromy, nebo zdi.




    Od srpna do října zrají velkoplodé cizokrajné hlohy, některé mají úžasné aromatické chutě i konzistenci, jiné jsou poněkud mdlé. Je jich mnoho druhů, další se stále objevují. Je to velmi nedoceněné ovoce, které má velký potenciál. Stromy se hodí do zahrad, parků i středních pater všech jedlých lesů. Plody velikosti třešní nebo malých jablíček se jedí přímo syrové, nebo se v mixéru s trochou vody nebo jablečné štávy na pomalé otáčky oddělí dužnina od velkých semen a přecedí. Tekutá složka je výborný výživný hustý nápoj, zatímco semínka se usuší, a pak se dají s vlhkým pískem do lednice stratifikovat, aby se na jaře mohly vysít, a sazeničky zatím těžko sehnatelných hlohů šířit mezi další ekozahradníky (Crataegus tanacetifolia, C. pinnatifida, C. azarolus, ...)




    Naše původní hlohy, hloh obecný a hloh jednosemenný, jsou také jedlé, ale jejich chuť je moučnatá, nevýrazná, a plody jsou velmi malé. Přesto všechno je možné je jíst :-). Je to léčivý strom/stromokeř.




    Dříny jsou další skvost. Oválné třešním podobné plody po úplném dozrání a změknutí chutnají skvěle. Stojí zato mít i několik velkoplodých kultivarů, nebo žlutý dřín jantarový.




    Dřínovka japonská (Cornus kousa) také stojí za ochutnání a pěstování. Dužnina plodů bývá chuťově velmi dobrá až mdlá, dle kultivaru, a je pokrytá hrubou slupkou, která se nejí. Je to velmi okrasný stromokeř, ale potřebuje vlhčí, humózní, mírně kyselou půdu, a ideálně pololesní chráněné mikroklima.




    Kdoulovec, krásně kvetoucí keř, má jedlé plody, tvrdé a kyselé, jež určitým způsobem nahradí citron. Syrové rozmixované s vodou vytvoří chutnou limonádu, v zavařeninách díky pektinu pomáhají zahušťovat konzistenci. Kdoulovec lahvicovitý je vysoký až 3 metry, kdoulovec japonský a různí kříženci zůstávají kolem 1,5m a nižší. Úplně každý kdoulovec má jedlé využitelné plody.




    Kdouloň je naopak malý strom, a její mnohem větší plody začínají nyní žlutě zářit. Většinou dozrají později, fotky viz říjen (následující díl seriálu).

    Šípkové růže několika druhů zrají už od srpna, například růže dužnoplodá, svraskalá a klasická divoká šípková. Konzumují se za syrova trochu obtížně, je třeba vyhnout se pozření chloupků uvnitř plodu. U velikých šípků stojí za tu práci je půlit, vyškrabat vnitřek a omýt. Povařením se chloupky zneškodní, ale vitamíny také. Mimochodem okvětní plátky většiny růží jsou také jedlé a chutné.



    Kustovnice čínská (Goji) plodí na dlouhých šlahounech a její plody podobné dlouhým úzkým šípkům jsou léčivé a prý plné živin. Sušené se dají koupit v obchodech, semínka z nich extrahovaná lze po stratifikaci vysít.

    Kalina klikvová (Viburnum trilobum), nazývaná americká brusinka, je keř podobný naší kalině obecné (Viburnum opulus). Syrové plody chutnají stejně odporně, ale po tepelné úpravě mohou nahradit brusinky. V některých částech Severní Ameriky je to běžná praxe. Navíc je to krásný odolný keř do živých plotů i do polostínu. Též plody té naší kaliny obecné se dají jíst po tepelné úpravě, ale popravdě řečeno, jsem k něčemu takové zatím neměl motivaci.




    Milovníci netradičního ovoce jistě touží sklízet i muďouly (paw paw), zvané banány severu, prý nejchutnější ovoce, jaké v našem klimatickém pásmu může růst. A také tomely viržinské (kaki, churma). S těmito plodinami se zatím u nás experimentuje.



(zdroj fotografií muďoulu, se souhlasem: www.pawpaw.cz)


    Poměrně běžným se stávají popínavky "sibiřské minikiwi", tedy aktinidie (spolehlivě přezimují např. Actinidia arguta, A.kolomikta) ve zvětšujícím se sortimentu odrůd. Skvělé liány plodící malé kiwi plody, které nejsou chlupaté, nemusí se pro konzumaci loupat, a obsahují velké množství vitamínu C. Plody se sklízí až změknou, jsou výtečné. Pro opylení potřebujete k samicím samce, samosprašné odrůdy se zatím moc neosvědčily. Actinidiím všeobecně dlouho trvá, než řádně zakoření a začnou bujněji růst. Potom už rostou velmi bujně.



(zdroj fotografií actinidie, se souhlasem: Kiwiland, pan Hejduk)


    Dle klimatu lze koncem léta sklízet i mandle, v chladnější lokalitách je vyséváme z pecek od odolných jedinců z horských oblastí. Roubované odrůdy mandloní mi v severních Čechách zatím všechny vymrzly, a to jsem jich vyzkoušel poměrně hodně (ale neměl jsem pro ně mikroklima u jižní zdi...). Semenáče těch odolných žijí všechny, nevymrzly ani jako malé výhonky ve školce v květináčcích, což znamená že už přežijí všechno. Budou mít menší plody, ale tak nějak cítím, že menší jsou lepší než žádné.
    Mandloně v našem klimatu, pěstované ze semen, rostou jako vysoký keř, podobný broskvoni.


 


    Lískové oříšky jsou další zajímavá záležitost, a předběhneme-li veverky, a ptáčci v našem živém ekosystému vyzobali housenky broučků lískovníčků (dělají do oříšků dírky), pak nás už ve větvích čeká bohatá úroda. Pod lískami lze i chovat slepice, které zajistí přerušení životního koloběhu lískovníčků. Pokud by se to nepovedlo a z oříšků by nezbylo nic, líska nabízí ještě báječné tyče. Při pravidelném kopicování získáme v zimě úrodu velmi praktického dříví.




    V pravý čas vyběhneme pod ořešáky a ořechovce sbírat spadané plody, které ihned dáme na suché větrné místo a důkladně sušíme, aby se na jádrech nevytvořila mikroskopická plíseň (malinké chloupečky). Ta je pro tělo škodlivá.
    Včas usušené ořechy jsou báječné, zdravé, dokonalé zásoby na zimu. Máme na výběr z desítek druhů ořešáků a ořechovců, a desítek odrůd od každého druhu. Zatím jsou mnohé těžko sehnatelné, ale to se také změní, když se mi podaří těmito články mnohé z vás nadchnout, a bude nás víc, kdo je shání a pěstuje. Více informací na toto téma hledejte v článcích věnujících se tvrdému sadu.





    Sušičkovou specialitou pro toto období zpracovávání obrovských sklizní mnoha dobrot, jsou tzv. ovocné kůže. Vyrábějí se z jakéhokoliv tužšího ovoce, z propasírované nebo mixované dužniny. Výborné jsou z hlohů i mišpulí. Slupky v tom obvykle nevadí, ba naopak. Rozprostřená hmota na sušícím plátu nebo papíru ve tvaru placky ztuhne a vzniklé "kůže" se dají rozkrájet nebo srulovat. Ideální potrava na cesty. Pokud už není dost slunce na solární sušičku, tak přichází čas kvalitní elektrické sušičky (např. Sedona). Sušení musí být rychlé, aby v první fázi nevznikly plísně.

    Milovníci zimních zásob a soběstačnosti propadají s blížícím se podzimem zpracovatelské euforii. Je možno vyrábět mnoho produktů, třeba i na prodej nebo výměnu, včetně ovocných moštů, lehce zahřátých nebo syrových, tlakových, s křenem.




    Je doba večerů u ohýnků, užívání si babího léta a nasávání posledního letošního tepla. Nejen ovocem je člověk živ. Třeba takové placky se překvapivě dají dělat z čehokoliv, stejně jako mouka. Ale nepotřebujete ani namletou mouku, stačí například smíchat jakákoliv jedlá přednamočená lepivá semínka s nastrouhanou zeleninou, prohníst to spolu, a máte těsto. Před pečením placky můžete nechat už uplácané oschnout a odležet, dokonce předsušit pak se to tolik nelepí na plech. Pokud je rovnou nechcete jíst jen sušené (raw), dá se to na ohni opékat na litinové pánvi nebo na pečícím kameni na sucho, bez oleje (ten má tendenci se přepalovat, plamen se hůře reguluje). Hojnost zeleniny a výborného koření je připravena posloužit vám ve vašich kotlíkových veganských guláších. Osmahnutá cibulka nebo pór v kotlíku na oleji, nakrájená dýně hokkaido, tymián který roste poblíž ohniště, nějaká přírodnější sůl, zalít studánkovou vodou a uvařit nad ohněm z dřeva z vlastních kopicovaných stromů, a báječná společenská večeře pro několik lidí je na světě.






Tento článek navazuje na první a druhý díl:

Ovocné aktivity v průběhu roku I.

Ovocné aktivity v průběhu roku II.


A pokračuje čtvrtým a pátým dílem:

Ovocné aktivity v průběhu roku IV.

Ovocné aktivity v průběhu roku V.




Bylo vám někdy po konzumaci ovoce nepříjemně?

Zde je článek  Jak jíst ovoce, aby vám dělalo dobře.




Text a foto (není-li u fotky uvedeno jinak): Jaroslav Svoboda, 2015

 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt