Říjen

    Nastává čas pro sklizeň raně zimních a zimních odrůd jablek a hrušek. Předpokládá to mít místo, kde je lze uskladnit v chladnu a relativním vlhku, aby měly možnost dozrát a neztratily šťavnatost. Sklípek, nebo raději několik sklípků, aby nemuselo být ovoce spolu se zeleninou. Do začátku stačí krecht, což je díra v zemi, zabezpečená proti mrazu a hlodavcům. Často se jako krecht používá zakopaný kovový sud (s drenážními otvory ve dně, přiklopený víkem a velkou vrstvou slámy). Plastové barely raději nepoužívat, nejsou-li schválené na pitnou vodu. Do krechtu se ovoce nebo zelenina vrství v patrech, proložených slámou, pilinami, chvojím, sušenými bylinkami, nebo pískem.

    Opadané ovoce je vhodné na mošty. Ovoce pro uskladnění je nutné trhat ručně nebo česáčkem. Snadno dosažitelné větve tedy obereme na uskladnění, a s plody na které nedosáhneme obvykle pomůže časem gravitace, zpracujeme je ihned po opadání v kuchyni. Jsou-li přebytky, ocení to naše drůbež i naši psi, kteří milují sladké ovoce i chroupavou zeleninu. Jsou-li ještě větší přebytky, ocení to půdní organismy a žížaly žijící v našem kompostu, nebo přímo pod stromem, kde popadané ovoce díky živé půdě zmizí velmi rychle z povrchu zemského. Žádné choroby nemají šanci se tam vyvíjet. Přebytků se tedy bát nemusíme, ani nemusíme vše zpracovat, v přírodě jsou přebytky a hojnost normální jev.

    Podzimní odrůdy jablek a hrušek se nyní stále konzumují čerstvé přímo ze stromu, na delší uskladnění se nehodí. Vydrží ve skvělé kondici tak měsíc, pak se kazí, nebo moučnatějí.

    Na fotkách níže jsou báječná jablka, z kategorie takzvaných "malináčů". Mají červeně prokvetlou dužninu a chutnají po malinách nebo ostružinách. Sklízíme je v jedné z našich hektarových zahrádek ze stoleté, rozlomené jabloně. Je to podzimní až raně zimní odrůda, která se dá jíst hned (nejlepší), nebo skladovat zhruba do prosince (moučnatí).

    Kdouloně plodí kdoule mnoha odrůd a tvarů, je možné sklízet od září do listopadu, nádherně provoní celý dům. Přidávají se do šťáv, mixů, dají se zapékat nebo z nich vyrábět rosoly.

    Netradiční, ale extrémně perspektivní ovocný druh, je hlošina okoličnatá, a též hlošina mnohokvětá. Keře velké kolem tří metrů do všech stran, obsypané rudými bobulemi s miniaturními bílými puntíky, velikosti menšího rybízu. Chuť je skvělá, v některých letech (když je moc suchý rok, a tvořící se bobule se v létě dost nenapijí) dozrávají do konzumního ideálu později, až v říjnu nebo listopadu. Ekozahradu bez hlošiny okoličnaté si již neumím představit, to by byla opravdu noční můra. Musí v tom být nějaká konspirace, že je stále tak málo známá. A ta vůně, když kvetou hlošiny! Připomínají ty nejkrásnější vůně květů na dovolené v Jižní Evropě.

    Velkoplodé hlohy také ještě visí na stromech, a je čas dokončit sklízení.

    V nevytápěném skleníku nebo fóliáku vedle zbylých rajčat a paprik zrají poslední fíky, které po mrazech přijdou o listy. Ve skleníku jsou plody veliké a šťavnaté, i z malého tříletého keříku jich loni byly desítky. Fíky vysazené venku mohou přežívat u jižních zdí, a pokud je horké léto, tak plody krásně dozrají. Když je chladný průběh léta, opadají ty venkovní nedozrálé. Pokud fíkovník vymrzne, obvykle přežije podzemní část, z níž vyrazí nové větve a ještě tentýž rok plodí. Důležité je mít tedy zem kolem fíkovníků důkladně zamulčovanou, a vhodné jsou poblíž i velké tmavší kameny, které akumulují teplo.
    Dají se už koupit odrůdy, které jsou velmi odolné nízkým teplotám, a nic nám nebrání z nich vysévat semena a šlechtit přirozeným výběrem další generace fíkovníků ideálních pro naše klima. Fíkovník lze také množit řízkováním, takže máte-li jednu odolnou rostlinu v bezpečí ve skleníku, můžete z ní namnožit další klony (řízek je část těla rostliny, takže každá odrůda množená vegetativně = klon) a ty zkoušet vysazovat na různá vhodná místa ven. Generativní množení semeny má ale tu výhodu, že nová generace se může přizpůsobit lépe místu kde vznikla.

    Říjen je čas padání zralých plodů jedlých kaštanovníků. Plody lze zpracovat různě, například přeseknout napůl a usušit. Ze slupek suché vypadnou dobrovolně. Dají se pak vařit, mlít na mouku, nebo namočit přes noc a péct. Nebo se vyloupou a zavaří ve sklenicích. Ponechané vlhké nezpracované někde v tašce rychle hnijí. Pokud je chcete vysévat (jen ty sklizené osobně, ty z obchodu by pak vymrzaly), musíte si pospíšit a vysít je do květináčů s propustným substrátem hned po sklizni, a květináče uskladnit v chladném sklepě, na chladné chodbě kde nemrzne atp. Ideální je teplota tak 10 až 15 °C. Udržovat mírně vlhké. Až v předjaří vyklíčí, dají se za okno na světlo, kde budou až do května, po mrazech mohou ven. Na podzim přesadit do větších květináčů, nebo na trvalé stanoviště.

Pár rad závěrem tohoto podzimního ovocného dílu:

    Pokud vás předchozí výčty božských plodů dráždí k nepříčetnosti, protože je ještě nemáte, je nejvyšší čas to napravit. Koncem října začíná nejlepší období výsadby.

    Buďte informovaní ekozahradníci, vybírejte stromky na co nejvzrůstnějších podnožích, případně vše sázejte místem roubování pod zem, aby stromky mohly zpravokořenit (pokud netrváte na nějaké kmenotvorné podnoži například u starých odrůd). Vyhýbejte se hlavně u jabloní zakrsajícím podnožím (pokud vše důkladně nezpravokořeňujete), protože z takových stromků bude po jedné dekádě ubohé umírající koště, a jejich korunka potřebuje během jejich krátkého života pravidelný řez. Nebojte se říkat v zahradnictvích nahlas, že takové stromky vy nechcete, pokud to tak vnitřně cítíte. Na druhou stranu, nemá zatím smysl ptát se po ovocných stromech pravokořenných. O nich v běžném zahradnictví většinou nikdy neslyšeli, a na celém světě (k dnešnímu dni) nevím, ani jsem neslyšel o nikom, kdo by prodával například zpravokořenělé odrůdy jabloní nebo hrušní. Vyjímkou jsou semenáče z jadérek nebo pecek, ale ty se pěstují jako podnože, z divočejších forem s menšími plody (lepší si je tedy vysít sami abyste znali rodiče). Snadno sehnatelné jsou pravokořenné stromky mnoha ovocných keřů nebo divočejšího ovoce, které se řízkují nebo též množí semeny ve školkách zcela běžně (nikoliv roubováním). Pokud před běžným zahradníkem řeknete že chcete ovocné stromky pravokořenné, obvykle si myslí že jste se spletli, a chcete prostokořenné. Chcete-li v dnešní době mít zahradnictví prodávající pravokořenné stromy (jejich výhody a filosofii popisuji jinde), musíte si takové zahradnictví založit. Já na to zatím čas nemám, a pokud někdy ano, bude fajn, když nás bude víc.

    Keře (rybíz, angrešt, aronie...) kupujte jen v keřové podobě, nedoporučuji roubované na kmínku. Nemáte-li na vybranou, pak je zde řešení: místo roubování a půlka korunky pod zem (je-li kmínek vysoký, tak ho celý zakopat našikmo), a každá větvička angreštů a rybízů za jednu sezónu zakoření. Můžete si to tímto způsobem zároveň dobře rozmnožit (i ze starších keřů které máte a ještě jdou přesadit "do hrobečku"), když po roce či dvou zakořenělé větvičky bývalé korunky vykopete a rozsadíte.

    Všechny stromky sázejte do drátěných ochran! Srnky a zajíci nikdy nespí!

    Kupte si větší pozemky! Copak nevidíte, že se vám to všechno na tu vaši zahradu prostě nevejde? :-))

    Dělejte kvalitní, snadno-údržbové designy jedlého lesa, v patrech stoupajících od jihu. Bude to dobře fungovat.

    Vysévejte si vlastní stromy a keře ze semen. Nebojte se experimentovat, nebojte se ničeho, tvořte s radostí.

    ..... podrobněji o tom všem v jiných článcích na tomto webu a v mé knize.

Tento článek navazuje na první, druhý a třetí díl:

Ovocné aktivity v průběhu roku I.

Ovocné aktivity v průběhu roku II.

Ovocné aktivity v průběhu roku III.

a zde pokračuje posledním pátým dílem:

Ovocné aktivity v průběhu roku V.