Jsme to co jíme a jíme co známe. Stránky pro energii, zdraví a životní pohodu. 
Čtení jen na vlastní nebezpečí :-)

sekce: Přírodní výživa

Obiloviny - zdroj klidné síly

   Předpokládá se, že naši předkové kultivovali a konzumovali celá obilná zrna již před mnoha tisíci lety. Obiloviny jsou tedy tradiční potravinou. „Staří Číňané se živili prosem, pohankou a rýží, Aztékové a Májové kukuřicí, Egypťané pěstovali jednu z nejkvalitnějších pšenic, Evropané měli všechny hlavní obiloviny – pšenici, ječmen, žito a oves, Britové oves a pšenici, Hindové rýži a pšenici a mnoho afrických kmenů jáhly. Japonské slovo pro mír a harmonii je shodné s výrazem pro obilí.“ 

(M. Kushi – makrobiotická cesta, Votobia 1997, str. 80)

    Energie obilovin je vyvážená. Co se týče složení převažují uhlovodany neboli polysacharidy (tj. složité cukry), což je pro dnešního člověka nejlepší zdroj energie. Celozrnné obiloviny se tráví velmi harmonicky a proto je lze doporučit k denní konzumaci. Ideálně vařená jako celá zrna. Nezbytnou součástí je pořádné žvýkání, neboť v ústech máme enzym ptyalin, díky němuž obiloviny strávíme. 
Je dobré si uvědomit, že obiloviny jsou mírně kyselinotvorné, proto je třeba pro vyváženost talíře je jíst s dostatkem zeleniny, která je naopak zásadotvorná. Podrobněji na toto téma článek: "Kyseliny a zásady".

Celá zrna

    Obilná zrna, ať už se konzumovala přímo nebo se mlela na mouku, vždy se používala jako celek - vnější vrstvy totiž obsahují minerální a další látky, které jsou nejen zdraví prospěšné, ale zajišťují správné strávení. Když odstraníme vnější vrstvy zrna, získáme sice jemnou mouku bílou, ale na úkor našeho zdraví. Více o této problematice v článku "Rafinovaná strava". 

Celé obilné zrno	Složení jednotlivých vrstev a jádra
	1 – vnější vrstva – především celulóza 2 – další vrstva – asi 1/5 celulózy a 3/5 pektinů, trochu bílkovin a minerální látky (stopové prvky) – mezi nimi vápník, křemík, mangan 3 – aleuronová vrstva – vysoce kvalitní bílkoviny, vitamíny 4 – klíček – vysoce kvalitní bílkoviny, minerální látky, vitamíny (E, B, B1, B6), tuky (nenasycené mastné kyseliny), enzymy a potenciál vitální energie 5 – jádro – převážně škrob (70%), bílkoviny - převážně lepek (30%), málo vitamínů – jde o tu část zrna, ze které je vyprodukována bílá mouka.
(nákres převzat z knihy J. Průchové, Příroda se nemýlí, str. 66)

V nákresu je též vidět sedm vrstev obilného zrna. Slyšela jsem inspirující názory, že se jedná o analogii se sedmi těly člověka. Co v této analogii asi znamená, když zrno semeleme a obrousíme a zaměříme se pouze na střed?
Ať je to jakkoliv, moudrá příroda ne náhodou vytvořila zrno jako celek a tak by mělo být i konzumováno.

Porovnání obilovin z hlediska jinu a jangu

    Také z hlediska jinu a jangu potravin jsou obilniny velmi vyvážené, i proto by měly tvořit trvalou součást naší stravy. Ale i obiloviny jdou na ose mezi jinem a jangem porovnávat mezi s sebou:

    Středem tabulky je rýže natural, je považovaná za nejharmoničtější potravinu vůbec. Možná nevíte, že rýže se u nás v Polabí také pěstovala! Navíc zkušenosti M.Fukuoky ukazují, že nepotřebuje být pěstována ve vodě (to se dělá hlavně kvůli potlačení plevele). Co se týče ostatních obilovin - z energetického hlediska je vhodnější konzumovat pohanku spíše v zimě a v chladném počasí, protože stahuje a zahřívá. A naopak kukuřici konzumujeme spíše v létě, neboť uvolňuje a má chladivé účinky. Více o energiích potravin v článku: "Energie potravin".

Zásady při vaření obilovin
Pro vaření obilovin se vyplatí používat tzv. hrnkovou metodu. Je to rychlé, jednoduché a přesné.

• Některé obiloviny – pšenice, žito, oves, ječmen (kroupy) a kukuřice je dobré před vařením máčet. Rýže, jáhly a pohanka se máčet nemusí. Obiloviny můžeme vařit v tlakovém hrnci nebo v litinovém či smaltovaném hrnci s těžkou pokličkou v mírně osolené vodě. Pokud obilovinu vaříme s mořskou řasou, vyrovnáváme její kyselinotvornost k neutrálu.

• Pro zpestření můžeme obilovinu – např. rýži před vařením opražit nebo jí vařit s vlašskými ořechy či jedlými kaštany nebo se zeleninou či luštěninou.

• K obilným produktům se řadí též kuskus (granulky vyrobené z kvalitní pšeničné mouky), bulgur (připravuje se z naklíčené pšenice, ta se povaří na páře, vysuší a rozdrtí na trhanku), těstoviny, knedlíky a noky.

  ---

  Jednoleté obiloviny

      Zde jsou fotky obilovin, které je možno vypěstovat v našem pásmu. Nejperspektivnější je do budoucna sehnat obiloviny trvalkové (sejí se jednou za 7let) a také rozvíjet bezorebnou metodu pěstování obilovin v podsevu z jetele, vhodné především pro drobné pěstitele (k tomu je zapotřebí sít jen staré odrůdy).

pšenice	žito	ječmen (kroupy)	oves
proso (jáhly)	pohanka	kukuřice	rýže

Zpracování obiloviny: po tepelné úpravě k přímé konzumaci jako příloha, nadrcené na vločky použít na kaše a dezerty, semleté na mouku pro pekařské výrobky (chléb, placky, koláče a ostatní pečivo).

autorka článku: Květa Svobodová (prosinec 2007)

Ostatní články v sekci Přírodní výživa:

Výživové směry a systémy
Dokonalý stravovací model
Strachy a předsudky vůči ZV
Přechody ve stravování
Makrobiotika jako přechod?
Energie potravin
Stravování dle ročního období
Co na talíři?
Úprava pokrmů
Obiloviny - zdroj klidné síly
Zelenina
Ovoce
Luštěniny
Ořechy a semena
Plané rostliny k jídlu
Jedlé kořeny a hlízy
Rodový chléb - kváskový chléb
Produkty vhodné pro ZV

zpět na úvodní stranu