Přechody ve stravování

Co se týče různých stravovacích režimů, dalo by se to pojmout tak, že dokud nedosáhneme „ideálních přírodních podmínek pro život“ všechno je v podstatě přechod. Důležité je jen vědět, kde jsme, kam směřujeme a kam chceme dojít.

Styl stravování se také většinou harmonicky snoubí s celkovým životním stylem. Málokdy je tomu jinak. Věci spolu prostě souvisí a nelze je od sebe příliš uměle oddělovat. Často člověk začne v jedné oblasti života směřovat směrem od konzumu k něčemu alternativnějšímu (může jít o ekodomy, ekologické domácí prostředky, ekozahrady apod.) a pokud pokračuje jeho přirozený pohyb, objevuje stále další a další alternativní oblasti (přírodní výživa, přírodní prostředky léčení, osobní rozvoj atd.). Proces nekončí, jen se prohlubuje. Z mého pohledu je to neustálý vývoj k přirozenosti...

Tyto jednotlivé fáze, jsou jenom hrubé obrysy, náčrtky, není zde samozřejmě žádné 100% pravidlo. Jen vypozorované a zprůměrované styly dohromady. A je docela možné, že se na různých úrovních svého života dokážeme zařadit do všech tří kategorií.

To je jednoduše nemoc. Její příčiny tkví v nevědomosti a aroganci. Vede jenom ke dvěma věcem: k nemoci anebo ke změně (anebo obojímu pěkně za sebou). Je to fáze, ve které se nacházel snad každý - kratší nebo delší dobu. Není proto dobré odsuzovat kohokoliv, kdo je v tomto stavu chycen. Lidem se také často stává, že na určité úrovni již zdaleka nežijí nevědomě a konzumně (například cíleně pracují na zlepšení vztahů s lidmi, přebírají svůj díl zodpovědnosti a zkvalitňují svojí osobnost), ale na ostatních úrovních trčí v konzumu. Myslím si, že pokud poctivě pokračují, vyvíjejí se, učí se a přijímají výzvy, změny neodvratně přijdou i na dalších úrovních našeho života.

Blýská se na lepší časy. Čím více člověk přebere zodpovědnost za své činy a uvědomí si, že je to především na něm, jak kvalitní život prožije, tím více se snaží a pečuje o sebe a své děti. To je dobře. Zdravou výživu a ekologický styl lze praktikovat i ve městě. Životní standard se nesnižuje, naopak. Tento směr se dnes již stává trendem a je čím dál populárnější. Strava, která se k němu váže je taková lahůdková v bio-kvalitě a s menším podílem živočišné stravy...

Je to lepší nebo horší? Kdo ví. Je to jiné a stěží aplikovatelné ve městě. Příroda na blízku je prostě nutná. Člověk v této fázi inklinuje k tomu si ledacos vypěstovat sám, jíst plané rostliny, vařit na ohni (v létě i venku, ale pěknou pec nebo kamna v luxusním domě z místních přírodních materiálů to nevylučuje), chodit aspoň občas bosky, nosit oblečení z přírodních materiálů (může být stylové, nemusíte nutně mít dredy ani batikované tričko), sušit si léčivé bylinky, chodit v zimě dřív spát... takový člověk může být chudý i bohatý, tohle není otázkou peněz, to již není módní trend. Je to vědomé rozhodnutí a silná vnitřní motivace žít více v souladu s přírodou... a to může postihnout kohokoliv :-). Strava? Může být trochu prostší např. o dovážené BIO pochutiny z Francie, ale o to více pestřejší o potraviny z vlastního pozemku. Mnoho produktů totiž nelze koupit ve zdravé výživě - jen vypěstovat či sbírat. Taková strava může být zdánlivě prostá, ale rozhodně chutná.

Kam to vlastně vede? Víte, že jsou lidé (v minulosti i v současnosti), kteří nepotřebovali vůbec jíst aniž by utrpěli nějakou zdravotní újmu? Zřejmě jim k životu stačí pouze jemnohmotná energie. Ačkoliv to asi ani nechceme dotáhnout až sem, ve světle těchto možných skutečností můžeme uvidět zdravou výživu jako celkem normální záležitost, žádný extremismus, ne?

Vypadá to, že prvním přechodem od hrubší energie k jemné, je pravděpodobně přechod od živočišných výrobků k rostlinným. A rostliny jsou pouze přetransformovaná energie slunce (viz článek "Cukry a škroby"). Tedy další stupeň míří sem. A skutečně, objevují se zprávy o lidech, kteří sluneční energii umí využít přímo. Živí se solární energií. Doma to zatím raději nezkoušejte :-)

Pro zajímavost
(nalezeno na internetu a neručím tedy 100% za pravdivost obsahu)

Muž, který se živí Sluncem

Pro absolventa školy v Balimari se sledování Slunce na naší obloze stalo přímo vášní. "Je pro mne něco jako pudink. "Dokážu čtyři dny nic nejíst a nemám hlad ani žízeň," prohlásil čtyřiadvacetiletý Dimbesvara Basumatary ze státu Ásám v severovýchodní Indii.
Jak chutná Slunce?
Místo úst používají oči a místo jídla sluneční paprsky. Zatímco jiní by při delším pozorování naší životodárné hvězdy oslepli, někteří Indové se vyzařující energií živí. Zda a jak je to vůbec možné, to právě zkoumá americká kosmická agentura NASA. Obejdeme se v budoucnosti bez potravin?
Člověk, který se dívá do paprsků naší hvězdy déle než půldruhé minuty, riskuje těžké poškození sítnice nebo slepotu. Basumatary pozoruje náš zdroj tepla od svítání do soumraku již pět let a zatím mu to žádné vážné problémy nezpůsobilo. Potvrdil to i hlavní oftalmolog První ásámské oční kliniky Šankardéva Netralaji, podle kterého je student obdařen dobrou citlivostí na barvy. Dimbesvara předvádí své schopnosti před diváky po celé své zemi. Byl rovněž filmován ásámskou televizí a usiluje o zařazení do Guinnessovy Knihy rekordů.
Hodina s paprsky
Pozornost americké NASA na sebe upoutal další pojídač slunečních paprsků ze státu Kérala v jižní Indii. Čtyřiašedesátiletý strojní inženýr Hira Ratan Manek začal pociťovat nechuť k jídlu v roce 1992. Jak uvedl list Hindustan Times, zcela přestal jíst po své pouti do Himálaje, kterou podnikl v roce 1995. "Každý večer se bez mžiknutí oka dívá hodinu do slunečního světla. Je to jeho potrava. Občas pije kávu, čaj nebo jiné tekutiny," prozradila jeho žena Vimla.
Loni v červnu vědci z NASA potvrdili, že Manek - zvaný též Hirachand - strávil 130 dní jen o vodě. Americká kosmická agentura věří, že výzkum povede k objevům schopností lidského těla, využitelných při vesmírných expedicích. Uchovávání a přeprava potravy do kosmu představují totiž stále jeden z nevyřešených problémů. Výzkumníci z NASA pojmenovali podle Maneka schopnost živit se slunečními paprsky 'HRM-fenomén'. Právě v těchto dnech by měl být strojní inženýr součástí zkoumání přímo v americkém výzkumném centru. Zda mají Manek a Vimla pravdu, ukáže čas. Oba totiž věří, že lidé využívají pouze pět procent svého mozku a zbytek může být aktivován sluneční energií.
Zcela jistě je to zajímavá představa nechat se 'dobíjet' teplými paprsky. Ale zkoušet ji na vlastních očích? Zdravotní pojišťovny by zřejmě takovým přísunem potravy nebyly příliš nadšené.
Indický muž žije ze slunce [Tiscali/ČTK]
Originální recept, jak skoncovat s hladověním milionů lidí na celém světě, nabízí pětašedesátiletý Ind Hira Ratan Manek. Ten údajně od roku 1995 nepozřel ani kousek pevného jídla. Všechnu energii, kterou k životu potřebuje, prý získává ze slunce.
Každý člověk podle něj může předělat své tělo na konzumaci sluneční energie, když bude upřeně hledět do slunce během první hodiny od úsvitu nebo poslední hodiny před soumrakem a stát přitom bosky na zemi.
"Po několika dnech tréninku budete cítit, jak vám očima vstupuje do těla energie. Přijímáním slunečních paprsků očima se mozek dobije a začne využívat své netušené schopnosti," tvrdí Hira Ratan Manek. Aby dokázal, že mluví pravdu, podrobil se pod lékařským dohledem 411 dní trvajícímu půstu, který na něm nenechal viditelnější stopy.
"Sluneční energie absorbovaná očima zničí duševní choroby, nemoci těla, psychickou nedostatečnost a učiní život šťastným a klidným. Hlad jednoduše zmizí," dodává sluneční muž. Zní to krásně. Jen nesmí být pod mrakem.

Webové stránky Hira Ratan Maneka: http://www.solarhealing.com

V žádném případě vám nedoporučuji přestat jíst a začít se dívat do slunce! Tyto informace zde dávám také proto, abychom vzali v potaz, že mnoha procesům, které se dějí v těle, oficiální věda ještě plně nerozumí a že je tedy možné, že se v některých předpokladech (jako již mnohokrát) jednoduše mýlí...

Dalším zajímavým fenoménem, který s tímto pravděpodobně přímo souvisí, je "Transmutace prvků v těle".