Učily nás to již naše maminky: Je potřeba
být laskavý a mít porozumění pro potřeby druhých. A právě na tohle jsem
si neodbytně vzpomněla, když jsem poslouchala vyprávění jednoho
"zeleného" nadšence v malé vesničce nedaleko Remscheidu v německém
Porýní.
S množícím se počtem nových rodinných domů, bungalovů i nepravděpodobných
rezidencí přibývá také zahrad. Je vyhráno, řekne si letmý pozorovatel.
Konečně získá zahradní umění zpátky svou ztracenou slávu a čest a přírodě
a krajině budeme alespoň maličko prospěšní, vrátíme-li jí pár bezpečných
kapsiček, odborně zvaných biologické niky.
Avšak pozor: Nevrátíme zahradám kvalitu
uměleckého díla, nevytvoříme
cenný biotop, pokud se bude dnešní zoufalá
konfekce stále patlat ze stále
stejných zahradnických klišé,
pyšnými tvůrci předkládaných jako odborně
založené zahrady! Poctivější přístup
vidím ve stále sílícím trendu
návratu
k "přírodním zahradám", polopřirozeným
biotopům s cíleně
vytvořenými vazbami mezi rostlinami a s lákavou
nabídkou k osídlení živočichy
a hmyzem. Takto založeným společenstvům se odborně
říká permakultura,
neboli: jde o spojení rostlin a živočichů na základě
znalosti jejich přirozených
vlastností, potřeb a vazeb na prostředí. Zahrady
založené podle této
teorie jsou přírodně krásné a obdivuhodně
zdravé.
Johannnesova
zahrada
Přírodní,
nebo také permakulturní zahrada rozhodně není totéž co zdivočelý sad
nebo zplanělá zahrádka. Pro vytvoření takového společenstva je třeba mít
hodně vědomostí o vlastnostech rostlin, možnostech daného prostředí a
vazbách na živočichy. Z tohoto důvodu vytvořil nadšený zahradník v přehuštěně
osídlené oblasti Wuppertal - Remscheid svou lesní zahradu, ukázku produkční
a současně odpočinkové oázy, založené výhradně na spolupráci rostlin,
hub, hmyzu a živočichů. Za symbolickou jednu marku ročního nájmu pronajal
kousek lesa stísněného mezi vesnicemi. Byla to zpočátku spíše odpadky
zavezená rokle, kterou probublával zcela mrtvý potůček. Všechen odpad
nechal odvozit na regulovanou skládku a pustil se do práce. S respektem k daným
půdním a klimatickým podmínkám založil zahradu, ve které není rozdílu
mezi užitkovostí a krásou. Vysázel zde v převaze samé přírodní druhy
rostlin. Použil ovšem nejenom původní evropské druhy, ale také zástupce
asijské a americké flóry, kde to bylo zapotřebí. Měkké kompozice z vitálních
krásných rostlin se skromnými barvami překypují zdravím. Původní
botanické druhy jsou totiž od přírody mnohem lépe vybaveny pro souboj s
chorobami a škůdci a se znalostí věci lze jejich rozvážným kombinováním
tuto odolnost ještě podpořit.
Kupříkladu
šanta kočičí odpuzuje dřepčíky. Druhy lákající protivné mšice se
prosázejí mátou, která je naopak odpuzuje. A úplným přeborníkem je
kopretina řimbaba, účinný univerzální insekticid. Právě z této
kopretiny bylo izolováno pyrethrum, které dalo základní vzorec několika
generacím pyrethroidů, k přírodě šetrných insekticidů.
Zlatou stuhu šampiona si zasluhuje ovšem aksamitník, též známý jako afrikán.
Nejen že působí jako účinný repelent na většinu škodlivého hmyzu, ale
také desinfikuje zem od půdních háďátek. Proto jej vysazovali mezi užitkové
rostliny jihoameričtí Indiáni na svých terasovitých polích. Tam by přemnožení
jakéhokoli škůdce zničilo staletou práci při stavbě opěrných zdí.
Brutnák zase vysazuje Johannnes mezi keříčky jahod a rajčat. Velmi jim to
spolu sluší a navíc to podporuje jejich růst. V zeleninových záhonech také
kvete řebříček obecný, který posiluje odolnost proti houbovým chorobám a
svými kořenovými výluhy zlepšuje chuť zelenin.
Často zde prší
a tak houbové choroby někdy zaútočí na jabloně a brambory. Potom Johan vytáhne
do boje výluhy z cibule, česneku a kostivalu. Kostival jako ochrana proti plísním
a současně jako dobré hnojivo se nastýlá do řádků mezi brambory a rajčata.
Všechny organické zbytky se samozřejmě kompostují a vracejí zpět do
zahrady. Spadlé stromy v okolním lese se pouze odvětví, hlavní kmen se nechá
ležet a po třech měsících se naočkuje kulturou nějaké jedlé houby. Díky
těmto kmenům se do místa vrátily vzácné druhy brouků, celá desetiletí v
oblasti nespatřené. Za slézy, náprstníky, stračkami, kakosty a dalšími
květinami přilétli motýli a vzácné druhy můr. Najednou bylo místo lákavé
pro další a další druhy ptáků. Bahenní rostliny vysazené na břehy
potoka postupně vyčistily vodu a do přehrazené tůňky se nastěhovali
mloci. Ten "zelený" blázen nehubí dokonce ani slimáky. Ty přece
potřebuje pro své ježky! Tohle bývalé smetiště je dnes nejbohatší
biologickou nikou v širém okolí. Zdravé a krásné rostliny okolo besídky a
malé chaty přinášejí radost a zeleninovo-květinové záhony a padlé kmeny
plné houbových plodnic zase užitek. V současnosti získal Johannes grant města
Wuppertalu a vyučuje ve své zahradě principy permakultury studenty zdejšího
přírodovědného gymnasia.
