|
"Stránky o ekozahradách a
životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem,
jimž zdraví naší planety není lhostejné."
|
Semenáčové broskvoně
Broskve ze stromů vypěstovaných z pecek broskví...
A z nich jsou pecky na další stromy plodící broskve a pecky....
Hromady šťavnatých plodů, rok co rok, jen díky zasazení pecky.
Jo, to je pecka!
Již tradičně,
jako každý podzim,
musím psát a šířit ódy na semenáčové broskvoně.
Zasadil jsem jich mnoho
- z pecek - na vlastních i cizích pozemcích, dokonce mám na svědomí i
několik broskvoní ve volné krajině. Nejsou invazivní, potulného poutníka potěší. Všechny
rostou a plodí. Nikdy, doslova nikdy, se mi nepodařilo vypěstovat nic
"planého", nebo nechutného.
Broskvoně jsou v tomto ohledu naprosto dokonalé.
Již třetím rokem mají
první plody, pátým rokem jsou obsypané, jsou odolné a zcela soběstačné.
Nesuďte je však podle těch úplně prvních plodů, někdy mohou být malé,
nebo něčím napadené. Mladý stromek ještě nemá tu sílu, aby zaplodil
tak, jak bude v dospělosti. Po dětech a teenagerech také nechceme
nějaké světoborné výkony. Stromek nejdříve vytváří "dřevo" a hluboké
kořeny, první plody jsou jen tréninkové. To platí u všech ovocných
semenáčů. Lidé je v této době obvykle vyhodnotí jako nekvalitní a
uříznou je. Velká chyba! Obvykle po dvou až třech letech plození se
objeví úroda té správné velikosti a kvality.
Léto 2015 bylo extrémně suché. Dokonce břízy a topoly ve větrolamech
nám v srpnu téměř opadaly, ztratily většinu listů. A to i v kvalitní
půdě. A semenáčové broskvoně, rostoucí na mírném suchém jižním
svahu? Nejen, že jim neopadaly listy, ale udržely si i plnou
zásobu plodů. Ranější normálně dozrály koncem července, pozdnější až v září
a říjnu, jak bývá zvykem. Při podzimních deštích se donapily a úroda byla
obrovská.
Roubované odrůdy broskvoní jsem na tomto pozemku
také na zkoušku vysazoval
mnohokrát - ale ty vždy spolehlivě a se ctí umřely. Nemám z nich ani
jedinou, z
asi dvaceti pokusů, které zahrnovaly i "velmi odolné speciality". Mohu
je doporučit v našem kraji (Severní Čechy,
Českolipsko, 300 m n.m.) pouze do chráněných zahrad, někam k jižní zdi.
Semenáče, na rozdíl od nich, bujaře plodí i na otevřené planině s
neúrodnou půdou, dokonce rostou lépe než naše původní pionýrské stromy.
Meruňky mi tu bohužel tak dobře nejdou, semenáčové
meruňky mi
několikrát zaplodily, ale v zákeřné zimě 2011 mi většina odumřela (v
teplém průběhu zimy začaly rašit a následné tuhé mrazy nepřežily, samotný mráz by jim nevadil).
Možná
přispěly i myši svou prací u kořenů (máme kolem hodně polí).
Broskvoně mi naopak přežily všechny. Momentálně roste nová generace
meruněk ze severských semen, tak uvidíme. Na mé bývalé zahradě u Mladé
Boleslavi, vedle zdí domu, byly úrody meruněk velké každý rok. V
teplejších oblastech
samozřejmě meruňky prospívají skvěle, roubované i semenáčové.
Kvetoucí broskvoně na jaře patří mezi nejkrásnější dřeviny na pozemku.
A choroby? Ze semenáčových broskvoní, které přežily
úspěšně
dětské stadium, jsem zlikvidoval jen jedinou, která od mala začala být
kadeřavá. Ostatní tím většinu let netrpí, pouze jednou za pár let je
nějaké nevhodné jaro a listy se kadeří u většiny z nich. Nijak to neošetřuji, přejde to
samo, narostou nové zdravé listy. Jiné roky se nekadeří nic. Na
slupce téměř všech plodů se letos objevují drobné tmavé flíčky (lze
vidět na fotce výše), asi těmi výkyvy počasí, ale na kvalitu plodu ani na jeho chuť nemají tyto estetické vady
žádný vliv.
Všeobecně doporučuji opustit styl zahrádkaření,
kdy si člověk
myslí, že
stále musí vše bedlivě sledovat a každou věc ihned řešit. Je lepší si
pořídit hektarový pozemek, sázet si, co se vám líbí a co vám chutná, a
mít takové nadbytky, že ztratíte chuť řešit každou blbost. Příroda
mezitím provede selekce, to nejlepší pro všechny zúčastněné vám
zůstane. Nikdy jsem žádný ovocný strom neošetřoval žádným postřikem,
ani přírodním. Na to opravdu nemám čas ani chuť. Pokud něco přece jen
nevyjde dobře a nechcete to dále
pěstovat, můžete to uříznout. Většinu času můžeme jen nechat přírodu
růst a radovat se z toho. Nepotřebujeme pro své potřeby marketingově
dokonalé plody za každou cenu. Tento odlehčený přístup je nejlepší lék
na každou zahradnickou fobii. Tuto nutkavou
psychózu neustálého vyhledávání (a tím vytváření) problémů lidem do
hlav během minulého století nasadili výrobci chemických postřiků, aby
toho víc prodali (a zahradnické školy, aby měly co učit :-)).
Sázejte
pecky, z nich dopěstujte pěkné malé sazenice v květináči, po výsadbě je
chraňte na stanovišti proti okusu zvěří (drátěnou ochranou) a nic víc
neřešte! Za pár let budou broskve.
Většina semenáčových broskvoní roste v první etapě
života spíše keřovitě, košaté stromky se z nich stanou až v druhé polovině
života. Nikdy tyto stromky nestříhám, ani neupravuji jejich růst. Řezné
rány by jen vpustily do jejich těla choroby, a zásah do koruny by
porušil přirozenou harmonii. Nikdo jiný než strom sám neví lépe, jak má
růst! Výjimkou je snad jen případ, když se pod tíhou úrody nebo ve vichřici nějaká větev
nalomí, což se děje i v přírodě. To ji holt potom zakrátím před místem
lomu, nebo celou uříznu, dle situace.
Zde v severních Čechách jsou to stromy relativně
krátkověké, počítám s životností kolem 15 až 20 let. V teplejší oblasti mohou
být mnohem větší a žít déle. Čím je lokalita chladnější, tím to bude
obráceně a musíte vybírat chráněnější a co nejslunnější stanoviště. Z
těch
nejlepších si znovu vezměte pecky a sázejte průběžně nové stromky.
Každou generací se lépe přizpůsobí vašemu pozemku, půdě a klimatu.
Zajímá vás, odkud jsou původem mé zázračné broskvoně? Kde se berou elitní pecky pro divoké výsadby?
Pašují
se tajně z neviditelné Atlantidy, nebo jsou ze speciálního tajného
permakulturního e-shopu? Ne.
Jsou z tržnice, z chodníku, vyplivnuté na odpočivadlech u silnice, ze
supermarketu, z pláží Máchova jezera, od přátel (několik jich mám od
Aleše Heulera, od Heleny Vlašínové, od lidí ze zahrádek po okolí, kde
jsem bydlel). Ano, můžete zasadit
pecku z jakékoliv broskve. Čím větší rozmanitost genů, tím lépe. Pokud
v sobě nedokáže probudit odolné a zdravé geny, příroda to vyřeší za
vás - prostě nevyklíčí, zahyne po vyklíčení, nebo zmrzne v prvních
letech. Pecky jsou zdarma. I když vám z dvaceti pecek v jednom
květináči vyroste jedna
krásná broskvoň, nemáte co ztratit, pořád je to enormní důvod k
radosti a nic vás to nestálo.
Díky
velké rozmanitosti zdrojů máme broskvoně různých
tvarů a různé bujnosti, plody se značně liší. Letos jsme
sklízeli broskve s růžovou dužninou, také takzvané bělomasé a
žlutomasé. Některé z nich mají zvenčí slupku zelenou i v plné zralosti,
jiné žlutou, nebo žíhanou. Ty zelené bývají známé pod názvem
"vinohradnické broskve". Ty obvykle mají nejméně výraznou chuť, méně
šťávy, ale hodně hmoty. Nejaromatičtější a nejšťavnatější bývají ty
růžovo-bílé. Každopádně se všechny mohou křížit a vznikat nové
kombinace. Je to velmi dobrodružné a velmi chutné hobby.
Co
s takovou úrodou? Jíme je celé, nebo zpracované na jinou konzistenci,
kdy stále zůstanou syrové.
Kombinace: broskve, jablka,
hrušky, aronie nebo jakékoliv jiné plody a silný mixér nebo odšťavňovač
vytvoří lahodné smoothie nebo čerstvou šťávu = cesta k orgasmicky
ideální
ovocné snídani, očistě těla, dodání vitamínů a minerálů, zlepšení
trávení. Ovoce jíme hlavně ráno a dopoledne, nalačno, dokonale se
stráví, nekvasí
v těle (což se děje, když se zasekne ve střevech o nějaké předchozí
hutnější jídlo, pak se prdí). Ovoce tepelně zpracované se stává v těle
kyselinotvorným a neobsahuje už své hlavní prospěšné složky, ale dobrá
marmeláda, džem nebo povidla se občas také hodí, hlavně v zimě.
Kromě syrového zpracování na šťávy, smoothies, nebo jiné raw dobroty,
což znamená využití okamžitě nebo v rámci několika dnů, je možné ho
ještě sušit, nebo fermentovat. Mrazení je méně vhodné, ale stále lepší
než zavařování. Mražené vypeckované broskve házíme do smoothies s čerstvým ovocem v
jiných obdobích roku, hlavně začátkem léta, místo ledu. Dodají luxusní chuť. Pak i obyčejný rybízový mix chutná jinak.
Tip na uskladnění šťáv: čerstvé šťávy lze nalít do
lahví, co nejplnější, do hrdla nacpat přesně ořezaný kus křenu, nebo
nastrouhaný křen zamotaný v kusu přírodní tkaniny nebo gázy, láhev důkladně zazátkovat. Je
dobré k tomu používat kvalitní tlakové skleněné lahve s patentním
uzávěrem (zátka na drátkách). Bez jakékoliv tepelné úpravy vydrží v chladnu pro
pozdější použití, někdy i měsíce. Možná lehce nakvasí, perlí, ale nezkazí se.
Z počátku je dobré s tím trochu experimentovat, u špatných lahví hrozí
bouchnutí, tak je skladujeme raději v nějaké nádobě, aby to případně
neteklo po podlaze. Plastové lahve nejsou ideální kvůli látkám, které
se luhují z plastu.
Nemusíte sklidit a zpracovat vše, co se vám urodí.
Divoká zvířátka na pozemku a mikroorganismy v půdě se o přebytky rádi
postarají. Stane se z toho úrodný humus, žádné choroby se nešíří.
Základem musí být, že máte pod korunami stromů živou zahradu, s živou
půdou, nikoliv chemický golfový trávník. Na něm to může ležet a hnít
celé měsíce. Nám s přebytky veškeré sezónní úrody pomáhají účastníci
našich výukových akcí, ale ještě více nám pomáhají domácí zvířátka -
naši dva velcí psi (milují zeleninu i ovoce odmalička), naše kachny a
slepice také nemají problém zpracovat libovolnou dávku přebytků.
Z většiny semenáčových broskvoní se stávají stromky pozdní, tedy
jejich plody dozrávají na podzim. Jen malé procento je rané, to jest s
dozráváním v létě. Kdykoliv se tedy vyskytne ze semene raná broskvoň,
její pecky považuji za velmi vzácné. Jednu takovou máme v centru, kde
pořádám semináře a účastníci letních seminářů si odvážejí domů nejen
chuťový zážitek z dokonalé broskve, ale i velmi speciální pecky.
Logickou variantou, jak dosáhnout ranosti u semenáčových broskvoní, je
vysévat co nejvíce pecek nasbíraných z raných roubovaných odrůd.
Na obrázku je mladý semenáčový sad/jedlý les z broskvoní, meruněk a jiných keříků.
Konstrukce vpravo nahoře je akátové bidýlko pro dravce.
Sedají tam ve dne i v noci (máme hodně sov), vyhlížejí a loví díky němu hlodavce velmi efektivně.
V tomto jedlém lese se kosí alespoň jednou ročně kosou nebo bubnovou sekačkou
a seno se přihrabuje ke stromkům jako mulč a hnojivo. Mezi stromky je místy vysetá květnatá louka,
která se sama šíří kam potřebuje.
Jak se pecky vysévají?
Máte vícero možností. Nejprve ale zmíním překvapivě
velmi častý dotaz, zda pecky kladívkem rozbíjet, a sít jen měkké jádro? Rozhodně ne! Pecky nerozbíjíme, sázíme je, jak jsou, ve
tvrdé skořápce. Samy si puknou, až to na ně přijde. Tak to má přeci příroda vymyšlené.
Pokud víte, že nemáte schopnosti a čas nic
konstantně pěstovat v květináčích, nejlepší je natlouct ihned po
získání
pecek do země kůl a kolem něho je zahrabat do země, několik cm
hluboko (2 až 10 cm). Je možné pecky natloukat do země i kladívkem. To
se
překvapivě osvědčilo nejvíc. Simuluje to zašlápnutí do země kopytem
zvířete, pecky by nikdy na povrchu půdy nepřežily. Dáme jich poblíž
sebe víc, aby byla větší
šance, život je pak vytřídí. Nebo prostě podpatkem
zašlápnout pecku právě dojedené broskve do kypré půdy, na slunném
místě, kde může trvale růst. Jen ji nesmíte pak posekat, nebo je nesmí
zadustit plevel. Takže dát kůl, po vyklíčení kolem nastlat mulč.
Při této divoké metodě
nemáte kontrolu nad ničím, mohou vám pecky sežrat myši nebo zničit
velký mráz. Úspěšnost ale bývá přesto dobrá, doporučuji to (i s
meruňkami). Na pozemcích bez kvalitního oplocení je nutné po vyklíčení
dodat rostlinkám drátěnou ochranu proti okusu od zajíců a srnek.
Nedělám tuto metodu se vzácnými peckami, jen s těmi, kterých mám
nadbytek a nelpím moc na výsledku (pak to funguje).
Chcete-li více kontroly a větší šanci na úspěch, je
nejlepší vysadit je ihned (po vyplivnutí) do květináčku se zeminou, ten
udržovat do podzimu někde ve stínu nebo ve sklepě (bez myší!) mírně
vlhký a na
zimu ho dát do lednice (ne do mrazáku!), nebo
do chladného sklepa (znovu zdůrazňuji - ochránit proti myším!). Ve
všech případech se
jedná o to, že semena musí projít několikaměsíčním obdobím chladu,
jinak by nevyklíčila. Říká se tomu stratifikace. V březnu je můžete
vyndat z lednice/sklepa a postavit i s květináčky v bytě za slunné
okno, začnou klíčit a růst. V květnu po posledních mrazech mladé
rostlinky můžete dát ven a pečovat o ně různými způsoby jako o cokoliv
jiného.
Proč doporučuji zasadit semínka do květináče hned po
snědení plodu? Semínko, které přeschne, dlouho někde leží, může ztrácet
klíčivost. Druhý důvod je zapomětlivost. Běžní lidé často pecky a
jadérka dají někam do šuplíku a najdou je po pár letech... To se mi
stávalo, dokud jsem si nevypracoval dostatečně snadný a efektivní
výsevní postup, který obnáší vymyslet:
1) kam dát květináčky s výsevem
2) jak je označit jmenovkami
3) kde je stratifikovat (zimovat), aby tam
nemrzlo ale bylo dost chladno (5 až 10 °C)
4) kam je dát na jaře,
aby měly klíčící rostlinky slunce, ale nezmrzly venku (zimní zahrada,
slunné okno, temperovaný skleník)
5) kde je mít, když v dubnu jdou
ven (v květináči) a budou potřebovat zalévat a nesmí je nic sežrat.
=================
DALŠÍ PĚSTEBNÍ POSTUP:
Pokud je máte jednotlivě, můžete je rovnou i s balem
z květináčku vysadit během jara, až trochu zesílí, do zahrady a dát jim
tyčku, aby byly vidět.
Já je však nemívám jednotlivě ani v sadbovačích. Roste mi prostě trs semenáčů, třeba po dvaceti ve velkých květináčích, celý první rok takto pospolu. Sazeničky
nejraději ještě druhý rok pěstuji, aby na naše hektary přišly už velké
a silné rostliny, vysoké nejméně metr a trochu rozvětvené. Broskvoně
rostou extra rychle, budete překvapení. Nějaké malé nitky by v té
divočině neměly šanci. Máme tedy takovou malou květináčovou školku,
pěkně na očích, většinou vedle skleníku a blízko vody na zalévání. Můžu je
rozsazovat do samostatných květináčů i za zelena během roku, pokud mám
vhodné podmínky, aby se po přesazovacím šoku rostlinky dobře ujaly a
zakořenily (vláha, polostín). Většinou je ale pěstuji ve výsevním
velkém květináči hromadně celou sezónu jako trs, počkám do podzimu,
rozsadím je po jedné (slabší po dvou, proběhne selekce) do jednotlivých
květináčů a druhý rok je dopěstuji do velkých sazenic. Hnojím
přírodními zákvasy z kopřiv a kostivalu (jícha), ředěnou močí, ale
někdy nemám čas to dělat pravidelně, a tak používám i pomalurozpustné
umělé hnojivo (Osmocote časované kuličky, Silvamix), protože objem
květnáčku je malý a rostliny potřebují hodně živin. Jinak zakrní a po
celé sezóně skončíme s vyčerpanými bonsajemi, které nelze zdárně nikam
sázet.
Choulostivější dřeviny z výsevů (muďouly, tomely,
některé ořechovce a jedlé kaštany) obvykle přezimovávám v květináčích v
chladném, temném sklepě, udržuji čas od času zálivkou vlhký substrát.
Broskvoně po prvním roce pěstování můžete přezimovávat pro úplnou
jistotu také tak. Já to většinou nedělám, nechávám je pro selekci na
odolnost už venku, jen květináčky zasypu v naší školce hustě štěpkou,
aby nevymrzaly kořeny.
Pro shrnutí - výsadbu na trvalé stanoviště můžete opatrně i s balem (květináčovou
bábovičkou) provést už během první sezóny, nebo na podzim, nebo je ještě
další rok pěstovat v květináči a zimovat je v chladné bezmrazé místnosti nebo sklepě, i temném, mírně
občas zalít, aby neuschly.
Podrobnější popis a rozpis
pěstitelských možností najdete na několika stranách v mé knize
Ekozahrady (str. 204-207). O semenáčovém sadu a divoké školce, v níž se
pecky zatloukají do země kladivem, se dočtete na str. 96-99.
Mladá semenáčová broskvoň v průběhu roku:
Závěrem bych vám
ještě poradil, abyste každého, kdo vám řekne, že z pecek a jadérek
vyrostou jen plané stromy, poslali s jeho radami tam, kam si zaslouží. Každá
existující odrůda, s výjimkou několika mutací, vyrostla nejprve ze
semene. Teprve potom ji začali množit vegetativně, roubováním (=
klonováním), aby ji udrželi absolutně stejnou ve více exemplářích. Při
generativním množení (ze semen) se míchají geny předků a vždy z toho
vyleze něco trochu jiného. Jako u lidí. Samozřejmě, ne každý semenáč
bude plodit tak skvěle, aby se z něho stala světoznámá odrůda. Většina
bude plodit dost dobře, některý bude grandiózní, sem tam nějaký bude
plodit hůře. No a co? Každý z nás také nemusí být blondýna 90-60-90,
nebo vypadat natolik dobře, zdravě a důvěryhodně, aby byl zvolen
prezidentem. I my obyčejní a prostí lidé si můžeme dovolit být
sami sebou, bez cizího posuzování! :-) A můžeme to tedy dovolit i svým stromům!
Prostě si jen tak růst, vychutnávat slunce, a plodit, když se nám
chce... Život má být zábavný a hravý.
Text a foto: Jaroslav Svoboda, 2015
(doplněno 2018)
