"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

Semenáčové broskvoně

Broskve ze stromů vypěstovaných z pecek broskví...
  A z nich jsou pecky na další stromy plodící broskve a pecky....



Hromady šťavnatých plodů, rok co rok, jen díky zasazení pecky.
Jo, to je pecka!

 
    Již tradičně, jako každý podzim, musím psát a šířit ódy na semenáčové broskvoně.
Zasadil jsem jich mnoho - z pecek - na vlastních i cizích pozemcích, dokonce mám na svědomí i několik broskvoní ve volné krajině. Nejsou invazivní, potulného poutníka potěší. Všechny rostou a plodí. Nikdy, doslova nikdy, se mi nepodařilo vypěstovat nic "planého", nebo nechutného.



    Broskvoně jsou v tomto ohledu naprosto dokonalé. Již třetím rokem mají první plody, pátým rokem jsou obsypané, jsou odolné a zcela soběstačné. Nesuďte je však podle těch úplně prvních plodů, někdy mohou být malé, nebo něčím napadené. Mladý stromek ještě nemá tu sílu, aby zaplodil tak, jak bude v dospělosti. Po dětech a teenagerech také nechceme nějaké světoborné výkony. Stromek nejdříve vytváří "dřevo" a hluboké kořeny, první plody jsou jen tréninkové. To platí u všech ovocných semenáčů. Lidé je v této době obvykle vyhodnotí jako nekvalitní a uříznou je. Velká chyba! Obvykle po dvou až třech letech plození se objeví úroda té správné velikosti a kvality.




    Léto 2015 bylo extrémně suché. Dokonce břízy a topoly ve větrolamech nám v srpnu téměř opadaly, ztratily většinu listů. A to i v kvalitní půdě. A semenáčové broskvoně, rostoucí na mírném suchém jižním svahu?  Nejen, že  neopadaly listy, ale udržely si i plnou zásobu plodů. Ranější normálně dozrály koncem července, pozdnější až v září a říjnu, jak bývá zvykem. Při podzimních deštích se donapily a úroda byla obrovská.


 

    Roubované odrůdy broskvoní jsem na tomto pozemku také na zkoušku vysazoval mnohokrát - ale ty vždy spolehlivě a se ctí umřely. Nemám z nich ani jedinou, z asi dvaceti pokusů, které zahrnovaly i "velmi odolné speciality". Mohu je doporučit v našem kraji (Severní Čechy, Českolipsko, 300 m n.m) pouze do chráněných zahrad, někam k jižní zdi. Semenáče, na rozdíl od nich, bujaře plodí i na otevřené planině s neúrodnou půdou, dokonce rostou lépe než naše původní pionýrské stromy.

    Meruňky mi tu bohužel tak dobře nejdou, semenáčové meruňky mi několikrát zaplodily, ale v zákeřné zimě 2011 mi většina odumřela (v teplém průběhu zimy začaly rašit a v následné tuhé mrazy nepřežily, samotný mráz by jim nevadil). Možná přispěly i myši svou prací u kořenů (máme kolem hodně polí). Broskvoně mi naopak přežily všechny. Momentálně roste nová generace meruněk ze severských semen, tak uvidíme. Na mé bývalé zahradě u Mladé Boleslavi, vedle zdí domu, byly úrody meruněk velké každý rok. V teplejších oblastech samozřejmě meruňky prospívají skvěle, roubované i semenáčové.



Kvetoucí broskvoně na jaře patří mezi nejkrásnější dřeviny na pozemku.

 


    A choroby? Ze semenáčových broskvoní, které přežily úspěšně dětské stadium, jsem zlikvidoval jen jedinou, která od mala začala být kadeřavá. Ostatní tím většinu let netrpí, pouze jednou za pár let je nějaké nevhodné jaro a listy se kadeří u většiny z nich. Nijak to neošetřuji, přejde to samo, narostou nové zdravé listy. Jiné roky se nekadeří nic.
Na slupce téměř všech plodů se letos objevují drobné tmavé flíčky (lze vidět na fotce výše), asi těmi výkyvy počasí, ale na kvalitu plodu ani na jeho chuť nemají tyto estetické vady žádný vliv.

    Všeobecně doporučuji opustit styl zahrádkaření, kdy si člověk myslí, že stále musí vše bedlivě sledovat, a každou věc ihned řešit. Je lepší si pořídit hektarový pozemek, sázet si co se vám líbí a co vám chutná a mít takové nadbytky, že ztratíte chuť řešit každou blbost. Příroda mezitím provede selekce, to nejlepší pro všechny zúčastněné vám zůstane. Nikdy jsem žádný ovocný strom neošetřoval žádným postřikem, ani přírodním. Na to opravdu nemám čas ani chuť. Pokud něco přece jen nevyjde dobře a nechcete to dále pěstovat, můžete to uříznout. Většinu času můžeme jen nechat přírodu růst a radovat se z toho. Nepotřebujeme pro své potřeby marketingově dokonalé plody za každou cenu. Tento odlehčený přístup je nejlepší lék na každou zahradnickou fobii. Tuto nutkavou psychózu neustálého vyhledávání (a tím vytváření) problémů, lidem do hlav během minulého století nasadili výrobci chemických postřiků, aby toho víc prodali (a zahradnické školy, aby měly co učit :-)).
Sázejte pecky, z nich dopěstujte pěkné malé sazenice v květináči, po výsadbě je chraňte na stanovišti proti okusu zvěří (drátěnou ochranou) a nic víc neřešte! Za pár let budou broskve.



    Většina semenáčových broskvoní roste v první etapě života spíše keřovitě, košatý stromek se z ní stane až v druhé polovině života. Nikdy tyto stromky nestříhám, ani neupravuji jejich růst. Řezné rány by jen vpustily do jejich těla choroby, a zásah do koruny by porušil přirozenou harmonii. Nikdo jiný než strom sám neví lépe, jak má růst! Vyjímkou je snad jen případ, když se pod tíhou úrody nebo ve vichřici nějaká větev nalomí, což se děje i v přírodě. To ji holt potom zakrátím před místem lomu, nebo celou uříznu, dle situace.

    Zde v severních Čechách jsou to stromy relativně krátkověké, počítám s životností kolem 15 až 20 let. V teplejší oblasti mohou být mnohem větší a žít déle. Čím je lokalita chladnější, tím to bude obráceně a musíte vybírat chráněnější a co nejslunnější stanoviště. Z těch nejlepších si znovu vezměte pecky a sázejte průběžně nové stromky. Každou generací se lépe přizpůsobí vašemu pozemku, půdě a klimatu.



    Zajímá vás, odkud jsou původem mé zázračné broskvoně? Kde se berou elitní pecky pro divoké výsadby?
Pašují se tajně z neviditelné Atlantidy, nebo jsou ze speciálního tajného permakulturního e-shopu? Ne. Jsou z tržnice, z chodníku, vyplivnuté na odpočivadlech u silnice, ze supermarketu, z pláží Máchova jezera, od přátel (několik jich mám od Aleše Heulera, od Heleny Vlašínové, od lidí ze zahrádek po okolí kde jsem bydlel...) Ano, můžete zasadit pecku z jakékoliv broskve. Čím větší rozmanitost genů, tím lépe. Pokud v sobě nedokáže probudit odolné a zdravé geny, příroda to vyřeší za vás, prostě nevyklíčí, zahyne po vyklíčení, nebo zmrzne v prvních letech. Pecky jsou zdarma. I když vám z dvaceti pecek v jednom květináči vyroste jedna krásná broskvoň, nemáte co ztratit, pořád je to enormní důvod k radosti a nic vás to nestálo.



 


    Díky velké rozmanitosti zdrojů máme broskvoně různých tvarů a různé bujnosti, plody se značně liší. Letos jsme sklízeli broskve s růžovou dužninou, také takzvané bělomasé a žlutomasé. Některé z nich mají zvenčí slupku zelenou i v plné zralosti, jiné žlutou, nebo žíhanou. Ty zelené bývají známé pod názvem "vinohradnické broskve". Ty obvykle mají nejméně výraznou chuť, méně šťávy, ale hodně hmoty. Nejaromatičtější a nejšťavnatější bývají ty růžovo-bílé. Každopádně se všechny mohou křížit a vznikat nové kombinace. Je to velmi dobrodružné a velmi chutné hobby.




  
Co s takovou úrodou? Jíme je celé, nebo zpracované na jinou konzistenci, kdy stále zůstanou syrové. Kombinace: broskve, jablka, hrušky, aronie nebo jakékoliv jiné plody a silný mixér nebo odšťavňovač vytvoří lahodné smoothie nebo čerstvou šťávu = cesta k orgasmicky ideální ovocné snídani, očistě těla, dodání vitamínů a minerálů, zlepšení trávení. Ovoce jíme hlavně ráno a dopoledne, nalačno, dokonale se stráví, nekvasí v těle (což se děje, když se zasekne ve střevech o nějaké předchozí hutnější jídlo, pak se prdí). Ovoce tepelně zpracované se stává v těle kyselinotvorným a neobsahuje už své hlavní prospěšné složky, ale dobrá marmeláda, džem nebo povidla se občas také hodí, hlavně v zimě.
    Kromě syrového zpracování na šťávy, smoothies, nebo jiné raw dobroty, což znamená využití okamžitě nebo v rámci několika dnů, je možné ho ještě sušit, nebo fermentovat. Mrazení je méně vhodné, ale stále lepší než zavařování. Mražené vypeckované broskve házíme do smoothies s čerstvým ovocem v jiných obdobích roku, hlavně začátkem léta, místo ledu. Dodají luxusní chuť. Pak i obyčejný rybízový mix chutná jinak.

    Tip na uskladnění šťáv: Čerstvé šťávy lze nalít do lahví, co nejplnější, do hrdla nacpat přesně ořezaný kus křenu, nebo nastrouhaný křen zamotaný v kusu látky, láhev důkladně zazátkovat. Je dobré k tomu používat kvalitní tlakové skleněné lahve s patentním uzávěrem (zátka na drátkách). Bez jakékoliv tepelné úpravy vydrží
v chladnu pro pozdější použití, někdy i měsíce. Možná lehce nakvasí, perlí, ale nezkazí se. Z počátku je dobré s tím trochu experimentovat, u špatných lahví hrozí bouchnutí, tak je skladujeme raději v nějaké nádobě aby to případně neteklo po podlaze. Plastové lahve nejsou ideální kvůli látkám, které se luhují z plastu.

    Nemusíte sklidit a zpracovat vše co se vám urodí. Divoká zvířátka na pozemku a mikroorganismy v půdě se o přebytky rádi postarají. Stane se z toho úrodný humus, žádné choroby se nešíří. Základem musí být, že máte pod korunami stromů živou zahradu, s živou půdou, nikoliv chemický golfový trávník. Na něm to může ležet a hnít celé měsíce. Nám s přebytky veškeré sezónní úrody pomáhají účastníci našich výukových akcí, ale ještě více nám pomáhají domácí zvířátka - naši dva velcí psi (milují zeleninu i ovoce odmalička), naše kachny a slepice také nemají problém zpracovat libovolnou dávku přebytků.

 


 Z většiny semenáčových broskvoní se stávají stromky pozdní, tedy jejich plody dozrávají na podzim. Jen malé procento je rané, to jest s dozráváním v létě. Kdykoliv se tedy vyskytne ze semene raná broskvoň, její pecky považuji za velmi vzácné. Jednu takovou máme v centru kde pořádám semináře a účastníci letních seminářů si odvážejí domů nejen chuťový zážitek z dokonalé broskve, ale i velmi speciální pecky. Logickou variantou jak dosáhnout ranosti u semenáčových broskvoní, je vysévat co nejvíce pecek nasbíraných z raných roubovaných odrůd.

 

Na obrázku je mladý semenáčový sad/jedlý les z broskvoní, meruněk a jiných keříků.
Konstrukce vpravo nahoře je akátové bidýlko pro dravce.
Sedají tam ve dne i v noci (máme hodně sov), vyhlížejí a loví díky němu hlodavce velmi efektivně.
V tomto jedlém lese se kosí alespoň jednou ročně kosou nebo bubnovou sekačkou,
a  seno se přihrabuje ke stromkům jako mulč a hnojivo. Mezi stromky je místy vysetá květnatá louka,
která se sama šíří kam potřebuje.


  
     Jak se pecky vysévají?
    Máte vícero možností. Nejprve ale zmíním (překvapivě velmi častý dotaz), že pecky už nerozbíjíme, sázíme je jak jsou, ve tvrdé skořápce. Samy si puknou, až to na ně přijde.

     Pokud víte, že nemáte schopnosti a čas nic konstantně pěstovat v květináčích, nejlepší je natlouct ihned po získání pecek do země kůl a kolem něho je zahrabat do země, několik cm hluboko (2 až 10cm). Lze pecky natloukat do země i kladívkem. To se překvapivě osvědčilo nejvíc. Dáme jich poblíž sebe víc, aby byla větší šance, život je pak vytřídí. Nebo prostě podpatkem zašlápnout pecku právě dojedené broskve do kypré půdy, na slunném místě, kde může trvale růst. Jen ji nesmíte pak posekat, nebo je nesmí zadustit plevel. Takže kůl, po vyklíčení mulč. Při této divoké metodě nemáte kontrolu nad ničím, mohou vám pecky sežrat myši nebo zničit velký mráz. Úspěšnost ale bývá přesto dobrá, doporučuji to (i s meruňkami). Na pozemcích bez kvalitního oplocení je nutné po vyklíčení dodat rostlinkám drátěnou ochranu proti okusu od zajíců a srnek. Nedělám tuto metodu se vzácnými peckami, jen s těmi, kterých mám nadbytek a nelpím moc na výsledku (pak to funguje).

    Chcete-li více kontroly a větší šanci na úspěch, je nejlepší vysadit je ihned (po vyplivnutí) do květináčku se zeminou, ten udržovat do podzimu někde ve stínu nebo ve sklepě (bez myší!) mírně vlhký a na zimu ho dát do lednice (ne do mrazáku!), nebo do chladného sklepa (znovu zdůrazňuji - ochránit proti myším!). Ve všech případech se jedná o to, že semena musí projít několikaměsíčním obdobím chladu, jinak by nevyklíčila. Říká se tomu stratifikace. V březnu je můžete vyndat z lednice/sklepa a postavit i s květináčky v bytě za slunné okno, začnou klíčit a růst. V květnu po posledních mrazech mladé rostlinky můžete dát ven a pečovat o ně různými způsoby jako o cokoliv jiného.

    Proč doporučuji zasadit semínka do květináče hned po snědení plodu? Semínko které přeschne, dlouho někde leží, může ztrácet klíčivost. Druhý důvod je zapomětlivost. Běžní lidé často pecky a jadérka dají někam do šuplíku a najdou je po pár letech... To se mi stávalo, dokud jsem si nevypracoval dostatečně snadný a efektivní výsevní postup, který obnáší vymyslet 1) kam dát květináčky s výsevem 2)jak je označit jmenovkami 3)kde je stratifikovat (zimovat) aby tam nemrzlo ale bylo dost chladno (5 až 10°C)  4) kam je dát na jaře, aby měly klíčící rostlinky slunce ale nezmrzly venku (zimní zahrada, slunné okno, temperovaný skleník)  5) kde je mít když v dubnu jdou ven (v květináči) a budou potřebovat zalévat a nesmí je nic sežrat.

    Pokud je máte jednotlivě, můžete je rovnou i s balem z květináčku vysadit během jara, až trochu zesílí, do zahrady a dát jim tyčku aby byly vidět. Já je však nemívám jednotlivě ani v sadbovačích, roste mi prostě trs semenáčů
třeba po dvaceti ve velkých květináčích, celý první rok takto pospolu. Sazeničky nejraději ještě druhý rok pěstuji, aby na naše hektary přišly už velké a silné rostliny, vysoké nejméně metr a trochu rozvětvené. Broskvoně rostou extra rychle, budete překvapení. Nějaké malé nitky by v té divočině neměly šanci. Máme tedy takovou malou květináčovou školku, pěkně na očích, většinou vedle skleníku a snadnou zálivkou. Můžu je rozsazovat do samostatných květináčů i za zelena během roku, pokud mám vhodné podmínky, aby se po přesazovacím šoku rostlinky dobře ujaly a zakořenily (vláha, polostín). Většinou je ale pěstuji ve výsevním velkém květináči hromadně celou sezónu jako trs, počkám do podzimu, rozsadím je po jedné (slabší po dvou, proběhne selekce) do jednotlivých květináčů a druhý rok je dopěstuji do velkých sazenic. Hnojím přírodními zákvasy z kopřiv a kostivalu (jícha), ředěnou močí, ale někdy nemám čas to dělat pravidelně a tak používám i pomalurozpustné umělé hnojivo (Osmocote časované kuličky, Silvamix), protože objem květnáčku je malý a rostliny potřebují hodně živin, jinak zakrní a po celé sezóně skončíme s vyčerpanými bonsajemi, které nelze zdárně nikam sázet.

    Choulostivější dřeviny z výsevů (muďouly, tomely, některé ořechovce a jedlé kaštany) obvykle přezimovávám v květináčích v chladném temném sklepě, udržuji čas od času zálivkou vlhký substrát. Broskvoně po prvním roce pěstování můžete přezimovávat pro úplnou jistotu také tak. Já to většinou nedělám, nechávám je pro selekci na odolnost už venku, jen květináčky zasypu v naší školce hustě štěpkou, aby nevymrzaly kořeny.




    Pro shrnutí - výsadbu na trvalé stanoviště můžete opatrně i s balem (květináčovou bábovičkou) provést už během první sezóny, nebo na podzim, nebo je ještě další rok pěstovat v květináči a zimovat je v chladné bezmrazé místnosti nebo sklepě, i temném, mírně občas zalít aby neuschly.

    Podrobnější popis a rozpis pěstitelských možností najdete na několika stranách v mé knize Ekozahrady (str.204 -207). O semenáčovém sadu a divoké školce, v níž se pecky zatloukají do země kladivem, se dočtete na str. 96 -99.

Mladá semenáčová broskvoň v průběhu roku:


 
    Závěrem bych vám ještě poradil, abyste každého, kdo vám řekne, že z pecek a jadérek vyrostou jen plané stromy, poslali s jeho radami tam, kam si zaslouží. Každá existující odrůda, s vyjímkou několika mutací, vyrostla nejprve ze semene. Teprve potom ji začali množit vegetativně, roubováním (= klonováním), aby ji udrželi absolutně stejnou ve více exemplářích. Při generativním množení (ze semen) se míchají geny předků a vždy z toho vyleze něco trochu jiného. Jako u lidí. Samozřejmě ne každý semenáč bude plodit tak skvěle, aby se z něho stala světoznámá odrůda. Většina bude plodit dost dobře, některý bude grandiózní, sem tam nějaký bude plodit hůře. No a co? Každý z nás také nemusí být blondýna 90-60-90, nebo vypadat natolik dobře, zdravě a důvěryhodně, aby se stal prezidentem a okrasou České republiky! I my obyčejní a prostí lidé si můžeme dovolit být sami sebou, bez cizího posuzování! A můžeme to tedy dovolit i svým stromům! Prostě si jen tak růst, vychutnávat slunce, a plodit když se nám chce... život má být zábavný a hravý.


Text a foto: Jaroslav Svoboda, 2015
(doplněno 2018)



Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt