"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

Semenáčové broskvoně

Broskve ze stromů vypěstovaných z pecek broskví...
  A z nich jsou pecky na další stromy plodící broskve a pecky....



Hromady šťavnatých plodů, rok co rok, jen díky zasazení pecky.
Jo, to je pecka!

 
    Již tradičně, jako každý podzim, musím psát a šířit ódy na semenáčové broskvoně.
Zasadil jsem jich mnoho - z pecek - na vlastních i cizích pozemcích, dokonce mám na svědomí i několik broskvoní ve volné krajině. Nejsou invazivní, potulného poutníka potěší. Všechny rostou a plodí. Nikdy, doslova nikdy, se mi nepodařilo vypěstovat nic "planého", nebo nechutného.



    Broskvoně jsou v tomto ohledu naprosto dokonalé. Již třetím rokem mají první plody, pátým rokem jsou obsypané, jsou odolné a zcela soběstačné. Nesuďte je však podle těch úplně prvních plodů, někdy mohou být malé, nebo něčím napadené. Mladý stromek ještě nemá tu sílu, aby zaplodil tak, jak bude v dospělosti. Po dětech a teenagerech také nechceme nějaké světoborné výkony. Stromek nejdříve vytváří "dřevo" a hluboké kořeny, první plody jsou jen tréninkové. To platí u všech ovocných semenáčů. Lidé je v této době obvykle vyhodnotí jako nekvalitní, a uříznou je. Velká chyba! Obvykle po dvou až třech letech plození se objeví úroda té správné velikosti a kvality.




    Léto 2015 bylo extrémně suché. Dokonce břízy a topoly ve větrolamech nám v srpnu téměř opadaly, ztratily většinu listů. A to i v kvalitní půdě. A semenáčové broskvoně, rostoucí na mírném suchém jižním svahu?  Nejen, že  neopadaly listy, ale udržely si i plnou zásobu plodů. Ranější normálně dozrály koncem července, pozdnější až v září a říjnu, jak bývá zvykem. Při podzimních deštích se donapily a úroda byla obrovská.


 

    Roubované odrůdy broskvoní jsem na tomto pozemku také na zkoušku vysazoval mnohokrát - ale ty vždy spolehlivě a se ctí umřely. Nemám z nich ani jedinou, z asi dvaceti pokusů, které zahrnovaly i "velmi odolné speciality". Mohu je doporučit v našem kraji (Severní Čechy, Českolipsko, 300 m n.m) pouze do chráněných zahrad, někam k jižní zdi. Semenáče, na rozdíl od nich, bujaře plodí i na otevřené planině s neúrodnou půdou, dokonce rostou lépe než naše původní pionýrské stromy.

    Meruňky mi tu bohužel tak dobře nejdou, semenáčové meruňky mi několikrát zaplodily, ale vzákeřné zimě 2011 mi většina odumřela (v teplém průběhu zimy začaly rašit a v následné tuhé mrazy nepřežily). Možná přispěly i myši svou prací u kořenů (máme kolem hodně polí). Broskvoně mi naopak přežily všechny. Momentálně roste nová generace meruněk ze severských semen, tak uvidíme. Na mé bývalé zahradě u Mladé Boleslavi, vedle zdí domu, byly úrody meruněk velké každý rok. V teplejších oblastech samozřejmě meruňky prospívají skvěle, roubované i semenáčové.



Kvetoucí broskvoně na jaře patří mezi nejkrásnější dřeviny na pozemku.

 


    A choroby? Ze semenáčových broskví, které přežily úspěšně dětské stadium, jsem zlikvidoval jen jedinou, která od mala začala být kadeřavá. Ostatní tím většinu let netrpí, pouze jednou za pár let je nějaké nevhodné jaro a listy se kadeří u většiny z nich. Nijak to neošetřuji, přejde to samo, narostou nové zdravé listy. Jiné roky se nekadeří nic.
Na slupce téměř všech plodů se letos objevují drobné tmavé flíčky (lze vidět na fotce výše), asi těmi výkyvy počasí, ale na kvalitu plodu ani na jeho chuť nemají tyto estetické vady žádný vliv.

    Všeobecně doporučuji opustit styl zahrádkaření, kdy si člověk myslí, že stále musí vše bedlivě sledovat, a každou věc ihned řešit. Je lepší si pořídit hektarový pozemek, sázet si co se vám líbí a co vám chutná, a mít takové nadbytky, že ztratíte chuť řešit každou blbost. Příroda mezitím provede selekce, a to nejlepší pro všechny zúčastněné vám zůstane. Pokud něco přece jen nevyjde dobře a nechcete to dále pěstovat, můžete to uříznout. Většinu času můžeme jen nechat přírodu růst a radovat se z toho. Nepotřebujeme pro své potřeby marketingově dokonalé plody za každou cenu. Tento odlehčený přístup je nejlepší lék na každou zahradnickou fobii.
    Tuto nutkavou psychózu neustálého vyhledávání (a tím vytváření) problémů, lidem do hlav během minulého století nasadili výrobci chemických postřiků, aby toho víc prodali (a zahradnické školy, aby měly co učit :-)).
Sázejte pecky a nic neřešte! Za pár let budou broskve.



    Většina semenáčových broskvoní roste v první etapě života spíše keřovitě, košatý stromek se z ní stane až v druhé polovině života. Nikdy tyto stromky nestříhám, ani neupravuji jejich růst. Řezné rány by jen vpustily do jejich těla choroby, a zásah do koruny by porušil přirozenou harmonii. Nikdo jiný než strom sám neví lépe, jak má růst! Vyjímkou je snad jen případ, když se pod tíhou úrody nebo ve vichřici nějaká větev nalomí, což se děje i v přírodě. To ji holt potom zakrátím před místem lomu, nebo celou uříznu, dle situace.

    Zde v severních Čechách jsou to stromy relativně krátkověké, počítám s životností kolem 20 let. V teplejší oblasti mohou být mnohem větší a žít déle. Čím je lokalita chladnější, tím to bude obráceně, a musíte vybírat chráněnější a co nejslunnější stanoviště. Z těch nejlepších si znovu vezměte pecky, a sázejte průběžně nové stromky. Každou generací se lépe přizpůsobí vašemu pozemku, půdě a klimatu.



    Zajímá vás, odkud jsou původem mé zázračné broskvoně? Kde se berou elitní pecky pro divoké výsadby?
Pašují se tajně z neviditelné Atlantidy, nebo jsou ze speciálního e-shopu? Ne. Jsou z tržnice, z chodníku, vyplivnuté na odpočivadlech u silnice, ze supermarketu, z pláží Máchova jezera, od přátel... Ano, můžete zasadit pecku z jakékoliv broskve. Čím větší rozmanitost genů, tím lépe. Pokud v sobě nedokáže probudit odolné a zdravé geny, příroda to vyřeší za vás, prostě nevyklíčí, zahyne po vyklíčení, nebo zmrzne v prvních letech. Pecky jsou zdarma. I když vám z dvaceti pecek vzejde jedna krásná broskvoň, nemáte co ztratit, pořád je to enormní důvod k radosti.



 


    Díky velké rozmanitosti zdrojů máme broskvoně různých tvarů a různé bujnosti, a také plody se značně liší. Letos jsme sklízeli broskve s růžovou dužninou, a také takzvané bělomasé, a žlutomasé. Některé z nich mají zvenčí slupku zelenou i v plné zralosti, jiné žlutou, nebo žíhanou. Ty zelené bývají známé pod názvem "vinohradnické broskve". Ty obvykle mají nejméně výraznou chuť, méně šťávy, ale hodně hmoty. Nejaromatičtější a nejšťavnatější bývají ty růžovo-bílé. Každopádně se všechny mohou křížit a vznikat nové kombinace. Je to velmi dobrodružné, a velmi chutné.




  
Co s takovou úrodou? Jíme je celé, nebo zpracované, vždy však syrové. Kombinace: broskve, jablka, hrušky, aronie nebo jakékoliv jiné plody a silný mixér nebo odšťavňovač = lahodné smoothie nebo čerstvá šťáva = cesta k orgasmicky ideální ovocné snídani, očistě těla, dodání vitamínů a minerálů, zlepšení trávení. Ovoce jíme zásadně ráno a dopoledne, nalačno, dokonale se stráví, nekvasí v těle (což se děje, když se zasekne ve střevech o nějaké předchozí hutnější jídlo, pak se prdí). Ovoce tepelně zpracované se stává kyselinotvorným a neobsahuje už své hlavní prospěšné složky. Proto kromě syrového zpracování na šťávy, smoothies, nebo jiné raw dobroty, což znamená využití okamžitě nebo v rámci několika dnů, je možné ho ještě sušit, nebo fermentovat. Mrazení je méně vhodné, ale stále lepší než zavařování. Mražené vypeckované broskve házíme do smoothies s čerstvým ovocem v jiných obdobích roku, hlavně začátkem léta, místo ledu. Pak i obyčejný rybízový mix chutná jinak.

    Tip na uskladnění šťáv: Čerstvé šťávy lze nalít do lahví, co nejplnější, do hrdla nacpat přesně ořezaný kus křenu, nebo nastrouhaný křen zamotaný v kusu látky, a láhev důkladně zazátkovat. Je dobré k tomu používat kvalitní tlakové skleněné lahve s patentním uzávěrem (zátka na drátkách). Bez jakékoliv tepelné úpravy vydrží
v chladnu pro pozdější použití, někdy i měsíce. Možná lehce nakvasí, ale nezkazí se. Z počátku je dobré s tím trochu experimentovat, u špatných lahví hrozí bouchnutí, tak je skladujeme raději v nějaké nádobě aby to případně neteklo po podlaze. Plastové lahve nejsou ideální kvůli látkám, které se luhují z plastu.

    Nemusíte sklidit a zpracovat vše co se vám urodí. Divoká zvířátka na pozemku a mikroorganismy v půdě se o přebytky rádi postarají. Stane se z toho úrodný humus, žádné choroby se nešíří. Základem musí být, že máte pod korunami stromů živou zahradu, s živou půdou, nikoliv chemický golfový trávník. Na něm to může ležet a hnít celé měsíce. Nám s přebytky veškeré sezónní úrody pomáhají účastníci našich výukových akcí, ale ještě více nám pomáhají domácí zvířátka - naši dva velcí psi (milují zeleninu i ovoce odmalička), naše kachny a slepice také nemají problém zpracovat libovolnou dávku přebytků.

 


 Z většiny semenáčových broskvoní se stávají stromky pozdní, tedy jejich plody dozrávají na podzim. Jen malé procento je rané, to jest s dozráváním v létě. Kdykoliv se tedy vyskytne ze semene raná broskvoň, její pecky považuji za velmi vzácné. Jednu takovou máme v centru kde pořádám semináře, a účastníci letních seminářů si odvážejí domů nejen chuťový zážitek z dokonalé broskve, ale i velmi speciání pecky. Logickou variantou jak dosáhnout ranosti u semenáčových broskvoní, je vysévat co nejvíce pecek nasbíraných z raných roubovaných odrůd.

 

Na obrázku je mladý semenáčový sad/jedlý les z broskvoní, meruněk a jiných keříků.
Konstrukce vpravo nahoře je akátové bidýlko pro dravce.
Sedají tam ve dne i v noci (máme hodně sov), vyhlížejí, a loví díky němu hlodavce velmi efektivně.
V tomto jedlém lese se kosí alespoň jednou ročně kosou nebo bubnovou sekačkou,
a  seno se přihrabuje ke stromkům jako mulč a hnojivo.


  
     Jak se pecky vysévají? Máte vícero možností - natlouct ihned po získání pecek do země kůl, a kolem něho je zahrabat do země, několik cm hluboko (2 až 10cm). Lze je natloukat do země i kladívkem. Nebo prostě podpatkem zašlápnout pecku právě dojedené broskve do kypré půdy, na slunném místě, kde může trvale růst. Můžete je vysadit do květináčku a dát na zimu do lednice, nebo do chladného sklepa (ochránit proti myším!). Ve všech případech se jedná o to, že semena musí projít několikaměsíčním obdobím chladu, jinak by nevyklíčila. Říká se tomu stratifikace. V březnu je můžete vyndat z lednice/sklepa a postavit i s květináčky v bytě za slunné okno, začnou klíčit a růst. V květnu po posledních mrazech mladé rostlinky můžete dát ven.



    Výsadbu na trvalé stanoviště můžete opatrně i s balem (květináčovou bábovičkou) provést už během sezóny, nebo na podzim, nebo je ještě další rok pěstovat v květináči a zimovat je v bezmrazé místnosti, mírně občas zalít aby neuschly.

    Podrobnější popis a rozpis pěstitelských možností najdete na několika stranách v mé knize Ekozahrady (str.204 -207). O semenáčovém sadu a divoké školce, v níž se pecky zatloukají do země kladivem, se dočtete na str. 96 -99.

Mladá semenáčová broskvoň v průběhu roku:


 
    Závěrem bych vám ještě poradil, abyste každého, kdo vám řekne, že z pecek a jadérek vyrostou jen plané stromy, poslali s jeho radami někam. Každá existující odrůda, s vyjímkou několika mutací, vyrostla nejprve ze semene. Teprve potom ji začali množit vegetativně, roubováním (= klonováním), aby ji udrželi absolutně stejnou ve více exemplářích. Při generativním množení (ze semen) se míchají geny předků, a vždy z toho vyleze něco trochu jiného. Jako u lidí. Samozřejmě ne každý semenáč bude plodit tak skvěle, aby se z něho stala světoznámá odrůda. Většina bude plodit dost dobře, některý bude grandiózní, sem tam nějaký bude plodit hůře. No a co? Každý z nás také nemusí být blondýna 90-60-90, nebo vypadat natolik dobře, zdravě a důvěryhodně, aby se stal prezidentem České republiky! I my obyčejní lidé si můžeme dovolit být sami sebou, bez cizího posuzování! A můžeme to dovolit i svým stromům! Prostě si jen tak růst, vychutnávat slunce, a plodit jen když se nám chce...


Text a foto: Jaroslav Svoboda, 2015


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt