"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

Hrátky se slimáky


    Slimáci škodící v zahradě jsou především známkou toho, že člověk uškodil přírodě, která kdysi v místě zahrady byla. Slimák je pouze snahou přírody napravit lidmi stvořenou nerovnováhu - tak jako každý škůdce, jako každá invazivní rostlina. Pokud si toto uvědomíme, pochopíme, že veškerý boj se slimáky je marný. Jedovatými přípravky jen ještě více uškodíme své zahradě i svému zdraví. Zajímavým úkazem také je, že v zahradách lidí, kteří slimáky intenzivně zabíjejí, slimáků stále přibývá... Zabíjení slimáků všemi možnými rafinovanými způsoby vytváří boj, vně i uvnitř nás, a naším nejvyšším cílem je harmonie a mír. Proč bychom jinak chtěli mít zahradu?




    Vnitřní i vnější přístup společně

    Jaké je tedy řešení? Má dvě etapy - první etapou je přenastavit svou mysl na vytváření harmonie na zahradě, a na uzavření míru s živými tvory. K tomu by nám mohlo dopomoci uvědomění, že největší škody na této planetě páchá člověk, a nemáme tedy jiným druhům co vyčítat, dokud si "nezameteme před vlastním prahem". Můžeme veškeré síly napřít k tomu, aby se naše zahrada stala malým fungujícím ekosystémem, kde slimáci mají své přirozené nepřátele (predátory), a kde jejich služby nejsou už potřeba. Opravdu i na malé zahradě během několika let dojde ke změně. Též zeleninu pěstujeme ve zdravé humózní půdě, v pestrých společenstvech. Monokultury na polích, záhony s jednou plodinou, si o škůdce prostě koledují.
    Mimochodem, slimáci španělští k nám přišli v minulých desetiletích se zeleninou dováženou do supermarketů, z míst, kde lidé drancují Zemi pro zisk. Není to symbolické, že se slimáci pustili i do našich zahrádek, abychom viděli, jakou globální hamižnost sponzorujeme, pokud si nejsme schopni tvořit s láskou potravu za vlastními humny?

    Ochranná opatření do začátku, aby něco vyrostlo

    Druhou etapou, která probíhá zároveň, je ochránit své rostliny, než harmonii vytvoříme (v sobě i na zahradě). Slimáci žerou jen něco. Mladé rostliny tykvovitých druhů (dýně, cukety) můžeme ochránit v prvních týdnech límci z plechu (viz fotonávod níže), používám měděný plech. Ten v kontaktu s půdou vytváří mírný elektrický náboj a slimákům není příjemný. Límec se sundá v době, kdy ho rostlinka přerůstá. Měď by dlouhodobě na záhoně být neměla. Celý záhon například se saláty nebo brukvovitými zeleninami lze ochránit plechem s ohnutým okrajem směrem ven (nerez, pozink). Tento okraj se jim špatně přelézá. Plech musí být vždy i několik cm v půdě, a nejméně 15 cm nad povrchem. Z vnitřku záhonu je postupně sbíráme, zvenčí se tam nedostanou. Někde opodál pod ovocný stromem vytvoříme speciální kompost, kam se slimáci stahují, a ty nasbírané tam odnášíme. V kompostu slimáci pracují pro naše dobro, rozkládají organické zbytky. Zároveň se tam začnou množit slimáčí predátoři, což je přírodní zákon. Tento kompost při občasném rozebrání používáme ke dřevinám, nikoliv do záhonů, abychom si do nich nenanosili i slimáčí vajíčka.

    Kachny jen pro nadšené chovatele

    Pro ty kdo mají chuť chovat drůbež, připadají v úvahu plemena kachen, která pozřou i velké slimáky. Nejroztomilejší a nejznámější jsou indičtí běžci. Kachny ovšem mohou napáchat větší škody na zelenině než slimáci, musíme je tedy chovat odděleně od zeleniny, a vpouštět kontrolovaně. Vyžadují každodenní péči, ochranu proti dravcům, jsou tedy hobby samo o sobě, nikoliv jen doplněk zahrady.

    Předpěstováním na stolech překleneme kritické stadium

    Další zajímavou ochranou rostlin je předpěstovat si sazeničky zelenin na pěstebních stolech, ve skleníku, pod světlem... a vysadit je na záhony už jako silnější rostliny. Tím uniknou nejchoulostivější fázi, a slimákům utečou. To se vyplatí například se saláty, kedlubny, a brukvovitými (zelí, kapusta, kaděřávek). Občasný ukousnutý lístek už větší rostlinu nezničí, zatímco pro čerstvě vyklíčenou mladou rostlinku na záhoně je jedno kousnutí fatální.

    Sbírání v uzavřených prostorách

    Ve skleníku, pařníku, nebo záhonu obehnaném zahnutým plechem, má smysl v noci s čelovou baterkou pravidelně z jara chodit sbírat mladé slimáky. Pokud se tam nemohou dostat další, a vysbíráte mladé dřív než začnou klást vajíčka, budete mít na zbytek roku klid (s občasnou preventivní prohlídkou). Já ve skleníku sbírám a buďto je ubytuji v kachní voliéře (celou kachní misku mají na chvíli pro sebe), nebo je vypustím někam, kde jejich služby jsou vítány. Zúrodňují půdu, konzumují tlející vegetaci - v tvrdém sadu, na pastvině, nebo ve vzrostlých částech jedlého lesa nevadí. Naopak, když jich tam bude více, tím více se namnoží jejich predátoři. To funguje na rodových statcích, tedy hektarových pozemcích, nikoliv na malých zahradách, kde je pro slimáka otázkou jedné sliznící noci vrátit se zpátky na záhony.

    Nevraždím je

    Nikdy nasbírané slimáky nezabíjím. Vnímám je jako živé bytosti, které konají svou službu, o kterou my lidé nevědomě žádáme. Oni ukousnou list aby se najedli. Nebojují s námi. Pouze lidské ego pána tvorstva se s tím neumí vyrovnat. Zabíjet je, je mnohem horší čin, než jaký dělají oni. Oni jedí, my vraždíme? To nezní jako cesta k harmonii v zahradě.
    Když je dám sežrat kachnám, vnímám to jako součást koloběhu, pro nějž se narodili slimáci i kachny. Zabíjení (topením, solením, otrávením, stříháním), krom toho, že je to extrémně nechutné, vytváří v mysli pocit boje a nevraživosti. To nelze dělat, a mít srdce otevřené. Každý boj proti něčemu přináší do života ještě větší lekce na toto téma - více slimáků, více škůdců, i více bojů v mezilidských vztazích.

    Naše mysl tvoří naší realitu - nastává doba, kdy to konečně lidstvo může začít akceptovat. I v praxi.
Sami si vyberte, v jaké fázi vývoje lidstva se chcete nacházet.

 


Cesta vytváření trvalé harmonie

    Po 15 letech zkušeností na různých pozemcích, s kachnami i bez nich, mohu konstatovat, že cesta vytváření pestrosti a přirozenosti je jediná smysluplná. Každým rokem je to o úroveň lepší. Po zhruba čtyřech až pěti letech ekozahradního (permakulturního) hospodaření, jsem na každém z našich několika pozemků mohl konstatovat, že slimáci tam stále jsou, ale vpodstatě nám většinu let skoro neškodí. Jednou za několik jsou škody větší, ale zároveň je to obvykle i sezóna, kdy toho stejně vyroste více než obvykle. Je to takové testování, a vše probíhá ve vlnách.

    Slimáci, dokonce i ti nepůvodní (jako naše nepůvodní jedlé i okrasné rostliny) jsou součástí živé zahrady, stejně jako ještěrky, slepýši, brouci, ptáci, šneci, hlodavci a motýli. Když to přijmeme, můžeme opustit nenávistné a všem stranám škodící stanovisko, vnímající je jako brutální vetřelce. Neberte si na své zahrádce, ani jinde, nic osobně!
(Miguel Ruiz a jeho Čtyři dohody jsou i tady platné.)

    Cesta k větší harmonii uvnitř nás, odrážející se i na venek, je tím, o čem to celé je. Ne každý je ochoten toto pochopit, ale kdo tráví své dny bojem, rozčilováním se a nadáváním, ten hubí především sám sebe. Tvoří si nemoci ve svém těle svým otráveným zlostným myšlením. Kdo vysílá nenávist, nemůže zároveň vysílat ani přijímat lásku. To je přeci snadno pochopitelné.

    Takže kolem a kolem - zas tak moc na vybranou s volbou přístupu nemáme, chceme-li příjemný dlouhý život, a radost i hojnost zároveň. Přátelé, pojďme si to přiznat - nic proti Komenskému a Dalajlámovi, ale především slimáci jsou v této transformativní době naši velcí učitelé!  :-)) Když nám žerou "naši" potravu, nelze tak snadno přivírat oči, jako nad moudrými citáty v knihách, musíme opravdu něco v sobě měnit. Tak je pozdravujte, a láskyplně si vzájemně stanovte své hranice.




Slimáčí ochrany - plechové límce

Toto používáme preventivně pro ochranu křehkých a šťavnatých sazenic,
především dýní, cuket, a brukvovitých zelenin.
 

Prohnojený a zamulčovaný záhon na dýně a cukety - vytváříme hnízda v mulči.  To většině lidí vytvoří obraz líhně na slimáky. Ale v kombinaci s dočasnými plechovými límci získáme všechny klady mulče - odplevelení, vláhu, hnojení, a přitom bezpečí sazenic je většinou zajištěno na 95 až 100%. Loni jsme nepřišli ani o jednu sazenici, letos je slimáků více než obvykle, i v takových letech je to odzkoušeno s výborným výsledkem. Hnízda v mulči plníme kompostem pro první prokořenění rostlinkou. Ta brzy zapustí kořeny do půdy pod mulčem. Kartony pod mulč ani nepoužívám, toto co vidíte je mulč jen z velmi tlusté vrstvy slamnatého koňského hnoje. Pod ním byl porost kopřiv, který tímto velmi snadno zlikvidujeme. Záhony jsou pak připraveny na další rok pro jiné rostliny kompletně odplevelené. Výborné je používat jako mulč i štěpku.

Výroba měděných límců z pásoviny (objednávám po internetu od výrobců větší náviny), které ochrání mladé rostlinky proti slimákům. Nemusíte používat měď, lze i nerez nebo jen ocelové plechovky bez dna. Hliníkové nápojové plechovky ani plastové lahve moc nefungují. Slimák po těchto límcích sice vždy může lézt, ale kovový povrch (a měděný zřejmě více) je jim nepříjemný. Plechový límec vsadíme do hnízda několik centimetrů hluboko, aby byl stabilní a slimáci ho nepodlézali. Límce jsou jen zatočené, nespojené na pevno, aby se daly snadněji sundat.


Připravíme si semínka, rozplánujeme druhy a odrůdy... Moje metoda označení odrůd které seji - vše podrobně nafotím na záhoně v době setí s přiloženými pytlíčky a názvy. Záhony máme číslované (máme jich desítky) a kdykoliv chci vědět co kde rostlo, podívám se do fotek z jara. Pytlíčky na záhonku nenechávám, jak se to často dělalo - déšť je brzy zničí. Cedulky občas dáváme, ale  také se ztratí nebo smažou, takže digitální fotky v dnešní době představují velké pohodlí. Většinu oblíbených odrůd za ty roky už poznáme, ledacos si pamatujeme, takže je to spíše jen pro upřesnění. Dobrým nápadem na ekologické cedulky jsou klacíky se seřízlou kůrou v horní části (na hladké bílé dřevo), na něž se píše elektrickou vypalovačkou do dřeva. Estetické, kompostovatelné, vydrží celou sezónu - ale pracnější, při velkém množství .


Vysadíme semínka do kompostu v límcích a zalijeme. Na fotkách jsou dýně velmi blízko sebe, stačí dávat dále, metr a více. Pro cukety je metr optimální. My jsme počítali s velkou expanzí šlahounů dýní do okolí, kde bylo tou dobou dost místa. Bujnost tykvovitých rostlin nás překvapuje každým rokem, do dvou měsíců od výsadby sklízíme cukety a záhony se ztratí pod záplavou listů. Pokud z mulče roste nějaký plevel (což znamená, že to byl slabý mulč), tak ho vytrhneme, nebo přemulčujeme. Pokryv listů dýní většinu plochy zastíní a nic pod nimi neroste.

Pokud v této fázi máte na záhonech opravdu hodně slimáků a přelézají ze zoufalství i plechy, pak je potřeba situaci pomoci sbíráním a odnášením slimáků pryč. Sbírání si ulehčíte hromádkami kuchyňského odpadu, které je stáhnou na jedno místo. Pivní pasti jsou sice slavné, ale moc nefungují.


Límce sundáme dostatečně včas, aby je rostliny nepřerostly. Nadále jsou tam zbytečné, a měděnka stékající z plechu by neprospívala půdě. Límce tam tedy jsou obvykle jen dva až tři týdny, dle počasí a rychlosti růstu. Věci se dějí docela rychle, je dobré to sledovat. Rostlinky brzy vyrostou, těmto větším už slimáci nemohou ublížit. Zvláště pokud někde opodál necháte na hromádkách tlející zbytky plevelů, to je pro ně mnohem zajímavější.

 
Podobně fungují i tyto velkoplošné plechové ochrany z nerezového nebo pozinkovaného plechu. Ta nalevo je celkem malá, pro skupinu rostlin, ale dělají se takto ohrazení pro celé záhony (druhé foto). Okraj plechu je zahnutý směrem ven, a slimák ho nepřeleze. Nesmí tam ale být přepadávající listy, sloužící jako mosty. Z vnitřku záhonu slimáky vysbíráme (v noci, ve dne obvykle zalezou), a ti venkovní dovnitř nemohou. Na fotce plech jen stojí, ale v praxi je zakopán alespoň 10cm v zemi (na googlu můžete zadat "Schneckenblech" a uvidíte více fotek).


A veliká úroda vás nemine. Obrovské přebytky jsou obvyklé. Cukety, které jsme nechali dozrát do větších rozměrů a tuhosti, se dají skladovat celou zimu v nižší pokojové teplotě, spolu s dýněmi. Krmíme jimi nejen sebe, ale i naši psi je rádi chroupou, pro zpestření, a samozřejmě drůbež je z nich nadšená - když je venku sníh, a chovatelé obvykle krmí jen zrním. Hojnost pro všechny. Mnoho slimáků také vždy přežije sezónu i zimu a mohou nám i další rok pomáhat na naší cestě k rovnováze.

Jestliže nemáte na zahrádce žádné slimáky, určitě stojí zato sehnat si od někoho chovný pár,
nebo malé stádečko, a tuto zábavnou mezidruhovou interakci si také dopřát ;-).


text a foto: Jaroslav Svoboda, www.ekozahrady.com (2017)





Další článek na téma "škůdců" Škůdci nebo pomocníci?




Po napsání výše uvedeného článku mi přišel následující e-mail, s nímž rezonuji,
myslím si, že by mohl toto téma dále rozšířit. Po dohodě s autorkou zde zveřejňuji:


Dobrý den!
Už delší dobu vystupuji na obranu slimáků. Mrzí mě štvanice proti nim a zejména rady jak je utratit - aniž by se zmiňovaly nějaké ohledy na to jestli se ten tvor dlouho netrápí. Všimla jsem si dvou podstatných souvisejích věcí. V přírodě jich je někdy ohromné množství, na silničkách mezi loukami jsou některé roky stovky pochodujících slimáků. Přesto nikde kolem není vidět žádný holožír - ani v trávě, ani na keřích. To je jedna věc. Ta druhá, taky dost podstatná je ta, že dávají přednost zavadlé a mrtvé hmotě. Poznala jsem to jednou, v době kdy jsem ještě měla zahradu "uklizenou, vymetenou", všechno jsem odnášela na kompost. Jednou jsem nechala hromady vytrhaného plevele pár dnů na cestičkách u záhonů. Asi po dvou dnech jsem objevila na těchto hromadách hodující slimáky a šneky, ačkoliv kolem byly ty samé rostliny ještě rostoucí. Od té doby nikdy plevel neuklízím, nechávám ho v kopičkách zavadnout pár dnů na krajích záhonů, odklízím až uschlý. Ale většinu plevele hned házím pod keře našeho živého plotu. Zjistila jsem, na silničkách, že hodují ve větších skupinách na přejetých tvorečcích, i na mrtvých slimácích, dokonce na psích hovínkách. Dřív jsme viděli masařky a červy, teď to odklízí tahle pracovitá četa ještě než se to začne rozkládat.  Podle mě dělají ohromný kus práce v koloběhu hmoty. Slimáků nyní máme ale v zahradě málo, protože jsme pár let, od podzimu do jara měli volně puštěné slepičky, které byly neuvěřitelně akční a prohrabávaly zejména půdu pod keři plotu. Domnívám se, že slimáky tím decimovaly, protože jejich mělké úkryty likvidovaly. Šnekům to nevadilo, ti jsou zavrtaní hluboko v zemi celou zimu. Těch máme velké množství a nijak neškodí, mám je ráda, líbí se mi jak tráví dny na větvích stromů a keřů, občas na obložených zdech domu, pak je vidět jejich zelený trus, hnojivo připravené k použití. Slimáci na louce ve slunných dnech tráví siestu na stoncích miříkovitých květů, nehnutě přilepeni, na sluníčku, na každém stonku jeden, je to hezký pohled, pohodička.
Prostě, myslím si, že největší příčinou pro škody od slimáků je vymetená zahrada, takže se z možných pomocníků stávají obávaní škůdci. A vy byste určitě dodal, že zahrada chudá na druhy rostlin, se sterilním trávníkem, atd... Nemusíte mi odpovídat, vím, že toho máte hodně, jen jsem chtěla ještě něco dodat k vašemu pěknému článku o slimácích. Přeju hodně zdaru a dík za vaši krásnou práci.  Zdravím, Zacharda z Provodína (zr1@seznam.cz)
 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt