"Je to umění s láskou a pokorou pečovat o Zemi jako o nádhernou zahradu ... 
... umění, které po dlouhou dobu spalo v našich srdcích"

Dobrodružství začíná

Lidí kteří se rozhodli založit svůj rodový statek přibývá. Chtějí ho pro sebe, pro své narozené či ještě nenarozené děti a pro své budoucí či již chodící vnuky. V dnešním světě má, a to zcela po právu, něco takového nádech dobrodružství a převratné změny životního stylu.

        Od myšlenky k činům
        Odvážný čin, doslova po vzoru vážených otců a matek národů, spočívá ve volbě, kam umístíme svůj rod – jednou pro vždy. Země zaslíbená .... je pro každého jinde, a nezbývá než poslouchat hlas svého srdce a zvolit kraj, ve kterém se cítíme dobře, který nás podporuje svou energií a vyhovuje nám i vizuálně. Většina lidí tíhne tam, kde se narodila. Tato pradávná moc, zakódovaná v člověku, zajistí pokračování rodů na rodových statcích, protože každý chce své „doma“. Všichni emigranti a lidé měnící často trvalé bydliště mají pro stěhování své důvody, z nichž žádný nenastane tam, kde mají vše co potřebují k životu a kde jsou vítáni. Existuje jen jediný správný a opravdový důvod pro změnu domova, a tím je láska. Láska zajistí „domov“ i potřebné míchání genetických informací pro zdraví populace.

         Koupě pozemku
       Po definitivním výběru místa pro život následuje nalezení a získání konkrétního pozemku. Rodové statky jsou mnohem efektivnější pohromadě, ve vzájemné spolupráci, jako rodová osada. Koupě pozemků se z pravidla lépe provádějí ve skupině spřátelených a podobně motivovaných lidí. Jednání s prodejci se spojí, stejně tak finanční prostředky na koupi větších celků, které by nešly koupit po kouscích. Člověk či pár se také necítí sám a nepochybuje tak často o tom, zda to co dělá, má v tomto světě pravdu smysl. Má!

        Kontakt s okolím
        má být příjemný a přátelský, není nutné vysvětlovat každému svou filosofii. Sami jsme většinou k určitým rozhodnutím dospěli po dlouhé životní cestě a pátrání po něčem naplňujícím. Častokrát nemůžeme a ani neumíme někomu sdělit vše co cítíme a co nás motivuje v několika větách, při rozhovoru na návsi, aniž budeme riskovat nepochopení, či vznik fám a pomluv. Říkejme vždy pravdu o tom co děláme a o co se snažíme, ale v takové formě, která je srozumitelná a oplývá zaběhnutými výrazy. To se bude hodit i při jednání s úřady. Rodinná farma, ekologické zemědělství, přírodní hospodaření .... Nesmyslům o sektách, idealistických utopiích, bandách šílenců :-)  a o tom, že se „nám to nepovede“ se lze také snadno vyhnout založením uznávané právní formy, která celou skupinu lidí sjednotí a v jistém smyslu i ochrání před různými spekulacemi. Touto formou může ideálně být družstvo, občanské sdružení nebo spolek vlastníků.

        Kontakt s půdou a realitou
        Máme svou rodovou půdu, máme sousedy, máme plány. Stojíme většinou  uprostřed pole. U nás jsou pole nejlepší a asi nejzáslužnější možnost jak získat hektarový či větší kousek půdy pro zvelebení. Jsou to plochy, které nutně potřebují opět rozdělit mezemi, remízky a rybníčky. Naše násilně socialisticky „kolektivizovaná“, vyvlastněná, meliorovaná a rozoraná krajina nepřirozenými lány hodně trpí. Potřebuje rozčlenit, osázet, obnovit vodní koloběhy, zrušit meliorační zásahy, vylepšit půdní vlastnosti, oživit rozmanitostí zvířat a rostlin. 

        Vytváření správného designu
        My všichni kdesi v hloubi duše víme jak na to, jenom jsme to zapomněli. Existují znovuobjevené metody přírodního hospodaření, jsou citlivé metody pro zlepšování půdy i nastolení přírodní rovnováhy. Získání prvních hlubších znalostí jakoby odblokuje mysl, která je naučená někde ve skrytu stále pochybovat, jestli je to vůbec možné. Každý, kdo pochopí, jak to „doopravdy“ ve světě přírody funguje, může bez obav a bez zábran intuitivně vymýšlet další „zlepšováky“. Nemusíme se udřít při spolupráci s půdou, nečeká nás žádný nekonečný boj s živly. Lidská mysl je silná a vytváří nám realitu, na kterou myslíme nejčastěji. Je potřeba pochopit, že kdo se chce udřít, ten se udře i na balkóně.

        Počátky jsou těžší, ale stojí za to
        V počátku, když začínáme od strniště, bude práce hodně.  A budeme možná i trochu závidět těm, kteří se jednou narodí už do hotové rajské oázy. Možná budeme i trochu naštvaní, že naši předkové na nás jakoby nemysleli, a nechali nám tady holou půdu bez živin, prosáklou postřiky a udusanou traktory. Ale nakonec to stejně bude práce radostná, očistná od předchozího způsobu života, kterou manifestujeme své odhodlání na této planetě něco změnit. Jsme to my, kteří založí něco tak důležitého pro děti budoucnosti. Místo omšelých soch, pomníků a betonových monolitů tu po nás zbudou kvetoucí a plodící zahrady a úrodná půda pečující o zachování a zdraví našeho rodu. Jmenujte jednu důležitější věc, než je toto ... schválně to zkuste!

        Terénní úpravy
        Jakmile si zjistíme a promyslíme, co na pozemku dělat, upravovat, co sázet a jak to sázet, nastal čas činů. Každý zřejmě intuitivně cítí, že chce tvořit vlastnoručně, a ne to někomu svěřit. Tak by to mělo být, je to každého soukromý životní prostor, energie. Bagry a traktory leckde zarovnaly rozmanitou českou krajinu do nudné placky, zahrnuly přirozené vyvýšeniny, strouhy, potůčky, tůňky, skalky a prohlubně. Všechny tyto věci jsou dobré pro vytváření malých mikroklimat na pozemku, kterých se můžeme chytit a odvíjet od nich svůj design. Krumpáčem a rýčem zvládneme jen menší úpravy, ale co bagr napáchal, by měl dát zase do původního stavu – nebo spíše do jiného, ale také funkčního. Jaký byl původní stav se zjišťuje těžko, ale stojí to za námahu. Po vhodném rozvržení terénních prvků můžeme v případě potřeby naposledy vpustit těžkou techniku. Bude to něco stát, není to nejekologičtější, ale účinek těchto úprav bude trvalý, jednou pro vždy. Úpravy mají být předem velmi důkladně promyšlené, podle plánu, který si vytvoříme pro celý pozemek. Těžko něco většího měnit za deset let, když statek již krásně zarůstá a kvete. Kdo nemá ještě jasno, vyplatí se mu raději rok počkat a pečlivě studovat, než se unáhlit a nepromyšleně konat. Stejně je i během této doby hodně dalších věcí, které můžete dělat hned, např. vysadit živé ploty a vysévat zelené hnojení pro zlepšení a ochranu půdy.  

        Hlavní tvorba rodového statku
        Výsadba plotů, sadu, lesa, louky, vytváření zeleninových záhonů, vodních prvků ... je toho hodně, a jediná možnost jak to dělat, je postupně, procítěně a s dostatkem znalostí permakultury a u nás téměř neznámých technik přírodního hospodaření. Vše co v této době pracně studujete a hlava vám to někdy nebere, budou potomci považovat za naprostou samozřejmost a budou se divit, že to jejich předci nevěděli. A my si budeme připadat jako si nyní připadají naše babičky, které se frustrovaně pokouší ovládnout mobilní telefon. Takový už je život, vzhůru do toho. Někdo to začít musí.

        Komu předáme své dílo

Jaroslav Svoboda