"Stránky o ekozahradách a životním stylu respektujícím přírodní zákony, určené lidem, 
jimž zdraví naší planety není lhostejné." 


Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt

Zelenina VI.

Léčivá domácí zelenina


Text: Ing. Lada Svobodová, foto: Jaroslav Svoboda





    Že se k léčení všech možných fyzických i psychických neduhů používají bylinky, to asi ví každý, ale fakt, že i každá zelenina je nejenom zdravá a chutná, ale zároveň léčivá, to si uvědomí většinou málokdo. Zelenina nemusí být degradována na pouhou "přílohu" nebo ozdobu talíře. Zajímavé poznatky našich předků i současných odborníků na léčivé účinky rostlin stojí zato schraňovat a využívat v každodenním životě.



    Téměř každý původní předek jednoletých druhů zelenin se nacházel dříve volně v přírodě, jako součást pionýrských společenstev, tedy těch ekosystémů, které se jako první objevují na porušené, či holé půdě a připravují svými schopnostmi nové stanoviště pro další náročnější rostliny. Dnes bychom nejspíše takové rostliny pojmenovali jako plevel, aniž tušíme, co se za nimi všechno může skrývat (viz předchozí článek o lékárně za domem v podobě plevelů). Prapůvodní druhy, ze kterých byly postupem času vyšlechtěny některé zeleniny, můžeme ještě stále nacházet například na loukách, mezích, ladních a ruderálních plochách. Jedná se například o mrkvous – mrkev obecná, což je divoký předek mrkve, divoký pastinák, divoký kmín, a další.

    Většinu z těchto rostlin můžeme i nadále využívat jako perfektní a „bezúdržbovou“ zeleninu, pokud si uvědomíme, že budou mít menší květy, či listy, tedy i sklidíme menší objem. Chuť nebude přesně taková, jakou očekáváme od šlechtěných zelenin. Vykompenzují nám to však svou nenáročností a širokou paletou výživných látek, kterých již většinou šlechtěná zelenina nemusí obsahovat tolik. Zvláště, když je pěstována konvenčním způsobem na obrovských lánech, za pomoci statisíců tun umělých hnojiv a postřiků. Výživné látky se prostě ztrácejí, rostlina je jednoduše nemá v „mrtvé“ půdě kde načerpat, protože byla většinou šlechtěna na velikost a výnosnost, ne na obsahové látky. Volně rostoucí můžeme najít například kozlíček polníček (Valerianela locusta), vynikající salátovou rostlinu pro chladnější období roku. Divokých zelenin je velké množství, věnujeme jim proto raději další článek.

    V tomto článku se budeme zabývat druhy zeleniny, které můžeme pěstovat doma na vlastních záhonech, což je v podstatě každá zelenina. Když jí dáme dobrou péči a kvalitní výživnou půdu, zajistíme si tím, jaké látky bude obsahovat. Zároveň si můžeme být jistí, že naše zelenina nebude obsahovat žádné škodliviny, tedy pokud je sami nepoužijeme, což je při doporučeném permakulturním způsobu pěstování naprosto zbytečné.

    Každá zelenina, kterou si vypěstujeme, nám může sloužit nejen jako potrava a pochutina, ale zároveň i jako lék či detoxikační prostředek. Spolu s dalšími přírodními léčivy – bylinkami, houbami apod. si tak můžeme připravit velmi účinnou přírodní léčbu, bez negativních vedlejších účinků. Naopak, většina druhů má spoustu pozitivních vedlejších účinků :-). Jde tedy hlavně o léčbu stravou, která je známá již od dob Antiky a velmi pravděpodobně ještě mnohem déle.








    Pro lepší orientaci začneme podle abecedy.


    A

    Jako první je tu labužnický artyčok (Cynara scolymus), je to „bodlák“, příbuzný vynikajícímu léčiteli jaterních potíží ostropestřci mariánskému. Stejně tak je i artyčok pomocníkem při léčbě látkové výměny a trávení, tudíž pomáhá léčit i kožní potíže jako jsou ekzémy, ale například i extrémně páchnoucí pot z podpaždí. V našem podnebí potřebuje trochu více péče, ale je to dobrý doplněk k dalším bylinkovým „hořčinám“ a detoxikantům. Jako zelenina se používají nedozrálé úbory (květy), jako léčivo pak listy i kořen, takže můžeme krásně využít celou rostlinu.

    B

    Zajímavou zeleninou spíše pro skleníky je lilek baklažán (Solanum melongena). Čerstvá šťáva má značné antibiotické účinky, hodí se v teraupeutických dávkách do směsí s dalšími zeleninovými šťávami (s mrkví a červenou řepou) pro léčbu revmatu, odlehčovací dietě a podporu imunitního systému. Lilek je samozřejmě skvělý i pro kulinářské účely. Tepelná úprava však značně snižuje obsah léčivých látek.

    Další známý lilkův příbuzný je brambor (Solanum tuberosum). Syrová šťáva z brambor se používá v malých dávkách jako projímadlo, bramborový škrob je dobrý prostředek na ochranu sliznic (používaný i jako střevní klyzma), také na pudr a zásyp. Při úporném zánětu horních cest dýchacích se osvědčily bramborové inhalace, jde o brambory vařené ve slupce s přídavkem petržele, vzniklé páry se inhalují. Odvar z čerstvé natě, která není stříkaná žádnými chemikáliemi(!), je skvělý prostředek pro léčení revmatických potíží rukou a nohou. Při větší a časté konzumaci brambor je vždy vaříme s kmínem! Obecně však lze doporučit, aby jídelníček nebyl založen především na bramborách, jako přílohu místo nich můžeme použít téměř všechnu ostatní zeleninu.

    C

    Velmi oblíbenou a vysoce léčivou zeleninou je též celer (Apium graveolens). Nať je výrazně močopudná, pomáhá při léčbě močových kaménků a urologických potíží, lépe pak celer působí na muže, pro ženy je vhodnější petržel. Kořen se využívá pro posílení nervové soustavy a uklidnění spánku, taktéž lze použít jako mužské afrodisiakum, stejně poslouží i semeno celeru. Intenzivní léčba urologických potíží pouze celerem by však neměla překročit délku šesti týdnů, v kombinacích s jinými bylinami lze i déle. Čerstvá šťáva se používá do kombinací s mrkví a červenou řepou a to nejenom při rekonvalescencích, ale také při revmatu. Celerová šťáva má své účinky i při kožních zánětech (spolu se zředěným jablečným octem a solí). Celerová nať pomáhá při odstraňování lupů, hlíza pak při odstraňování rudých skvrn v obličeji.



    Cibule (Allium ceppa) je nejenom základní kuchyňská potravina, ale rovněž skvělý bojovník proti mnoha bakteriím, zvyšuje sekreci žaludečních šťáv, žluče i tvorbu pankreatických (slinivkových) enzymů. Působí jako antisklerotikum a desinfekce ve střevech, též i při větším zahlenění (šťáva ze syrové cibule smíchaná v poměru 2:1 s kvalitním medem, užívaná po lžičkách je skvělý léčitel kataru horních cest dýchacích a nachlazení). Při chřipce lze i čerstvou šťávu inhalovat (odšťavnit 2-3 cibule, vdechovat asi 3min, oči mít zavřené!). Cibulovou šťávu můžeme také rovnou kapat do nehojících se nebo zhnisaných ran a při léčbě vypadávání vlasů. Velmi důležitý je poznatek, že rozkrojená cibule začíná být po 24hod skladování toxická, požitím této rozkrojené či nakrájené cibule mohou vznikat nesnášenlivosti až alergie na cibuli!

    Č

    Česneky (Allium sativum a další) jsou kromě lahodného dochucovadla pokrmů většině lidí známé svým antibakteriálním a protiplísňovým působením. Česnek si poradí s 500 z 560 známých kmenů stafylokoků a také spolehlivě ničí plíseň bělostnou (Candida albicans). Skvělým způsobem léčí dýchací cesty. Česnek také ozdravuje střevní flóru (základ imunity), rozšiřuje cévy, působí antiskleroticky, léčí infekční průjmy a prohlubuje práci srdečního svalu. Uklidňuje zánětlivá onemocnění slinivky, snižuje krevní koncentraci cholesterolu a zvyšuje jeho vylučování, současně působí i žlučopudně, takže nezvyšuje riziko vzniku žlučových kaménků. Jako skvělá jarní zelenina se používá i česnek medvědí (Allium ursinum), jeho svěže zelené jarní listy jsou doslova detoxikačním balzámem na ledviny a jarní únavu organizmu.



    F

    Každý zná fazole (Phaseolus vulgaris), ale málokoho zřejmě napadne, že můžou být i skvělou léčivkou. Jedná se hlavně o zralý lusk bez semen nebo zelený fazolový lusk. Zralé lusky se připravují hlavně formou dlouho vařeného odvaru a využívají se jako diuretikum, urychlovač látkové výměny a pro snižování hladiny cukru v krvi, tj. při cukrovce, močových kaméncích, revmatizmu, kožních chorobách a vysoké hladině kys. močové v krvi. Fazolový lusk je součástí vitalizující směsi, která dodá tělu všechny potřebné prvky (fazolový lusk, přeslička, pampeliška, heřmánek, měsíček, řebříček, třezalka, vlaštovičník, lípa a bez černý).



    K

    Výraznou aromatickou rostlinou je kopr (Anethum graveolens), který má své nejčastější použití v salátech, koprové omáčce a při nakládání zeleniny (okurky). Jeho používáním si můžete také zlepšit prokrvení srdečního svalu (léčba anginy pectoris a ischemické choroby srdeční), snížit krevní tlak, či doléčit infarkt myokardu. Kopr též působí proti nadýmání, tlumí břišní křeče, zlepšuje trávení a produkci mateřského mléka (léčivé látky proudí i k dítěti, takže se takto dá léčit i nadýmání a trávicí poruchy a s tím spojený neklid a problémy u kojenců). Používá se nať i semeno. Šálek či dva koprového nálevu pomáhá zvládnout mořskou nemoc a další cestovatelské potíže. Žvýkání koprového semene pomáhá při škytavce.



    Ne nadarmo se křen selský (Armoracium rusticana) nazývá „český žen šen“. Rozdrcený či nastrouhaný kořen má účinky antibiotické, pomáhá při odhleňování průdušek, proti astmatu, zvyšuje vylučování trávicích enzymů, normalizuje střevní mikrofloru, zlepšuje celkově látkovou výměnu a působí močopudně. „Křenové placky“ jsou i skvělým antirevmatickým obkladem. Díky vysokému obsahu vitaminu C je nejen skvělá zásobárna tohoto vitaminu na zimu, ale žvýkání kořene léčí paradentózu a poškozené dásně.



    L

    Další antibiotickou a zároveň okrasnou rostlinou je lichořeřišnice (Tropaeolum majus). Léčí bakteriální onemocnění urogenitálních cest a střev, také desinfikuje cesty dýchací. Letní saláty s jejími listy a květy nás ochrání před spoustou problémů.


    M

    Obsahové látky mrkve (Daucus carota) jsou schopny zvyšovat odolnost organizmu proti infekci. Mrkev – kořen či šťáva z něj, zlepšuje zrak, zvláště šeroslepost (nedostatek vit. A). Je to velmi efektivní potravina při jaterní dietě a „zkaženém“ žaludku. Velmi efektivně se podílí na léčbě močových kaménků a při revmatických zánětech kloubů, tedy je velmi důležitá součást jídelníčku při nemocích a poruchách látkové výměny. Mrkvová nať pomáhá léčit plíseň v ústech. Mrkev je hlavní složkou léčivých zeleninových a ovocných šťáv, které pomáhají léčit širokou paletu problémů od obezity, až k neplodnosti. O léčbě čerstvými šťávami je k dispozici velké množství informací i v odborné literatuře a na internetu.


    O

    Velmi významnou složkou léčebných zeleninových šťáv je rovněž okurka (Cucumis sativus). Přidává se do směsi pro čištění krve (spolu s č. řepou a mrkví), tato směs také léčí mnohé potíže močové soustavy, tím pádem i revma. Velmi oblíbené je použití okurkové masky pro osvěžení a napnutí pokožky obličeje.

    P

    Méně známým příbuzným mrkve je pastinák (Pastinaca sativa), který je často na pultech obchodů zaměňován s petrželí. Kořen pastináku obsahuje spoustu minerálů a vitaminů, šťáva i nálev působí proti křečím v trávicím ústrojí, uklidňuje zažívání, zlepšuje chuť k jídlu a působí močopudně (velmi vhodný na léčbu močových kaménků a písku). Pastináková šťáva čistí krev, takže se přidává do zeleninových léčivých šťáv, spíše jako menšinová složka. Její působení je výrazné a citlivé osoby by jí neměly užívat při delším pobytu na sluníčku (fotodermatóza). Jako léčebný prostředek se též vyrábí pastinákové víno a pastinákový likér. Velmi chutnou kulinářskou úpravou je, kromě napaření kořene, či jeho uvaření v polévce, také osmažení pastinákových hranolků. Kam se na něj „hrabou“ ty bramborové :-).




    Petržel zahradní (Petroselinum crispum) je známá ve dvou variantách, naťová a kořenová Kořeny sbírané na jaře druhého roku mají podobné účinky jako mrkev a celer. Petržel je také známá jako afrodisiakum pro ženy a léčivo na ženské orgány, tedy tím, čím je mužům celer. Léčivá jsou i semena. Čerstvá šťáva jako léčivo je vhodná do zeleninových směsí, opět v menšinovém podílu, podobně jako pastinák. Její užívání však není vhodné pro těhotné a kojící ženy, taktéž pro lidi s akutními záněty ledvin. To samé platí i pro celer a pastinák. Natí je možno léčit kruhy pod očima a pihy, taktéž při bolestech uší se doporučuje rozmačkat velkou hrst petrželové nati a přiložit na ucho. Z petržele se také dříve vyrábělo želé proti vysokému tlaku.


    P, R

    Další oblíbenou zeleninou jsou papriky (Capsicum annuum) a rajčata (Lycopersicon esculentum). Nejlepší léčebné i výživové výsledky mají plody rostlin pěstovaných doma ve skleníku nebo na záhonku, protože tyto lilkovité rostliny patří k nejvíce chemizovaným plodinám vůbec (většina konvenčně pěstovaných pochází od pěstitelů, kteří je pěstují čistě chemicky, v písku, v obrovských průmyslových fóliovnících v poušti – Izrael, Španělsko, a zavlažují je z hlubinných neobnovitelných zdrojů vody).




    Z kvalitních plodů paprik se vyrábí dietní koření (citlivé sušení plodů při teplotách do 40°C) anebo se používají jako prostředek pro zlepšování tvorby slin a trávicích fermentů. Fytoncidní účinky spočívají v útlumu množení choroboplodných zárodků. Paprika zlepšuje periferní cirkulaci krve, což se využívá nejen pro léčbu celé řady kardiovaskulárních potíží, ale také do různých mastí při léčbě svalových ztuhnutí a bolestí zad a revmatických bolestí - v tom napomáhají hlavně pálivé odrůdy, chilli. Syrová nepálivá paprika je vhodný doplněk při léčbě anémie.



    Rajská jablka mají taktéž spoustu výživných látek a antibiotické účinky, zvláště čerstvá šťáva. Jsou také močopudná, pomáhají léčit choroby ledvin a močových cest. Zlepšují krvetvorbu a snižují obsah cholesterolu v krvi, příznivě ovlivňují jaterní funkce a imunitní systém. Probíhají rovněž výzkumy ohledně jejich protinádorových účinků. Osoby mající problémy s artritidou či dnou však mohou mít při jejich zvýšené konzumaci větší potíže, proto nejsou těmto lidem doporučována jíst ve velkém množství, nebo lepší je rajčata úplně vysadit z jídelníčku až do vyléčení potíží, což se týká i ostatních lilkovitých zelenin. Odvar z rajské nati působí blahodárně na unavené nohy nebo ruce, koupel navíc zvyšuje kvalitu cév, jež se stávají pružnější a nepraskají. Rajčata mají využití i v kosmetice, při akné potíráme obličej plátkem rajčete a po čtvrt hodině opláchneme.

    Ř

    Ředkev setá (Raphanus sativus) výrazně podporuje trávení, léčí nechutenství a je silně žlučopudná. Má protiplísňové, antibakteriální a antivirové účinky. Desinfekční účinky se hojně využívají v léčbě potíží dýchacích a močových cest. Velmi známé je také použití šťávy při detoxikační kůře, má však velmi silné působení, takže tuto kůru lze většinou doporučit jen jednou ročně.


    Řepa červená (Beta vulgaris var. rubra) je velmi bohatá na mikroelementy a vitamíny. Její šťáva je velmi dobrý detoxikační prostředek při nemocech látkové výměny, lečí různé krevní choroby a také nádorová onemocnění, kde má velmi širokou paletu uplatnění a je velmi dobře snášena. Zlepšuje rovněž stav nemocných boreliózou a klíšťovou encefalitidou. Využívá se též při menstruačních a klimakterických obtížích. Též se často používá spolu se šťávou z mrkve, zelí či celeru (muži) nebo petržele (ženy). Zavařená řepa má mnohem menší účinnost, nejlepší je ve formě čerstvé šťávy či salátu.



    T

    Tykve či dýně (Cucurbita pepo) jsou nejen lahodnou krmí, též mají rozmanité léčivé účinky. Léčivá je nejen dužnina, ale také semena. Semena jsou důležitou složkou přírodní léčby nezhoubného stařeckého zbytnění prostaty (vysoký obsah zinku), ale také při chorobách ledvin, srdce a krevního oběhu (vysoký obsah draslíku a sodíku). 60ml dýňové šťávy před spaním uklidňuje spánek, pravidelná konzumace dužniny pak reguluje stolici a odstraňuje zácpy. Na suchou, namáhanou a loupající se pokožku je výborná dýňová pasta s ovesnými vločkami a smetanou.



    Z

    Zelí a další košťáloviny. Vynikající na různé kožní problémy, vyrážky a spáleniny je pomletý zelný nebo kapustový list přiložený jako obklad. Šťáva má výrazné desinfekční účinky, léčí nemoci látkové výměny, „čistí krev“ a výrazně napomáhá při nedostatku vitaminu C a při obtížích celé trávicí trubice. Dalším příbuzným zelí je brokolice (Brasica oleracea conv. italica), která chrání plíce a pomáhá léčit gynekologické problémy. Je mimořádně vhodná jako výživa pro těhotné a kojící ženy a také pro malé děti. Jelikož vršek brokolice je jedlá forma květu, neobsahuje nadbytečný dusík z půdy ve formě dusičnanů, jako ostatní brukvovité. Dusičnany se hromadí hlavně v dužnatých partiích, listech a kořenech. Nebývají problémem v domácích přírodně hnojených záhonech na bázi kompostu a humusu s živou půdou, kde se dusík uvolňuje postupně a harmonicky. Jsou však problémem při přehnojování nadměrnými dávkami umělých hnojiv v obvykle polomrtvých půdách, protože rostlina je musí přijmout spolu s vodou.








    U všech zelenin, ale hlavně u těch výraznějších platí, že je třeba vždy ověřit individuální snášenlivost a podle toho pak i nastavit léčbu či konzumaci. Doporučené postupy a kombinace naleznete v herbářích, u bylinářů či na internetu (například sedmidílný Herbář: Janča, Zentrich; nakl. Eminent). U mnoha druhů jsou léčebné účinky mnohem rozsáhlejší, vzhledem k omezenému prostoru jsem zmínila jen ty nejběžnější.

    Zelenina nám stejně jako ovoce a byliny přináší skvělou přírodní lékárnu až k naším dveřím.

    Nejlepší je však nemocem předcházet, jíst jako součást běžného života pravidelně a v hojném množství kvalitní ovoce, zeleninu, ořechy a semena, což jsou nejlepší zdroje léčivých a výživných látek na této planetě. To věděli i naši dávní předkové, a proto máme takový široký výběr zeleniny. Základem je mít pestrost a hojnost v jídelníčku a co nejkvalitnější a nejčerstvější zdroje, o který víme, že rostou zdravým způsobem v živé půdě. Pěstovat si vlastní léčivou a chutnou stravu se mnohonásobně vyplatí.




Zelenina - Úvod do vědomého pěstování

Zelenina I. - Střídání plodin

Zelenina II. - Divoká zeleninová polykultura

Zelenina III. - Osivo

Zelenina IV. - Vnitřek záhonů

Zelenina V. - Povrch záhonů

Zelenina VI. - Léčivá domácí zelenina


  
Text: Ing. Lada Svobodová, foto: Jaroslav Svoboda, 2016



 

Úvodní Ekozahrada Rostliny Kurzy Doporučuji Kontakt