Zelenina - osivo

Zelenina III.
Výběr osiva

Co zasejeme...

...to sklidíme!

Každý může být šlechtitelem...

Kvalitní osivo vždycky bylo, je a bude základem pěstování jednoleté zeleniny. Moudří předkové byli vlastně takoví šlechtitelé - co bylo dobré, chutné a odolné, z toho si schovali semínka na příští rok. Ono se to tak různě křížilo, ovlivňovali to místní podmínky i náhodné mutace, a bylo to. Máme zeleninu, hurá. Tak byla, ve zkratce, vyšlechtěna zelenina. Například z brukvovitého "plevelu" jménem brukev zelná (Brassica oleracea) bylo vyšlechtěno zelí, květák, kapusta, brokolice, kadeřávek a kedluben, z kořenů dalším přikřížením jiného druhu tuřín a vodnice. Když vidíte ty rozdílné tvary, je celkem těžké si to vůbec představit. Každý druh má i své variety, neboli odrůdy. Takže se nerozhodujeme jen o tom, jestli budeme pěstovat brokolici nebo zelí, nebo rajče, ale také o tom, jakou odrůdu brokolice a jaké odrůdy zelí, nebo rajčat letos zvolíme. Máme na výběr z různých chutí, velikostí, tvarů, barev, vitality, odolnosti chorobám, odolnosti nepříznivému průběhu počasí, z různé doby sklizně i náročnosti na péči. Tím, že vše toto zohledníme a vybereme si správné osivo, máme mnohem větší šanci na kvalitní zdravou úrodu.

Získávání semen pro vlastní výsevy

    Je více možností, jaká semínka vysejeme a jaká je jejich historie:

    1) Domácí semenaření - pro zkušené pěstitele je úplně ideální pěstovat si vlastní semínka.
    Důvodů pro to je několik:
- je to zdarma, je to doma, je to přirozené a nadčasově tradiční
- osivo je přizpůsobené místním půdním i klimatickým podmínkám = odolnější každým rokem
- vznikají tím nové a jedinečné lokální odrůdy
- udržuje se genofond pro potomky, rodinné bohatství uložené v genech rostlin
- víme co sejeme a co můžeme od úrody čekat
- v případě kolapsu ekonomického systému máme co sít, zatímco veliké firmy už nebudou fungovat, stojánek v supermarketu pytlíčky s osivem nikdo neověší.

    Pro začátečníky to má některá úskalí:
- je potřeba mít značné znalosti a zkušenosti, abychom dokázali semenařit obtížnější druhy, zelí a mrkev například kvetou až druhý rok, musíme je tedy sklidit, skladovat ve sklípku a pak na jaře znovu hlávku nebo kořen vysadit a dopěstovat.
- pro zachování konkrétní odrůdy musíme často řešit co ji může opylit a co ne, chránit květ proti náhodnému hmyzu... musíme vědět co je samosprašné a co cizosprašné.
- je potřeba provádět kvalitní výběr, aby odrůda nezdegenerovala (hořká chuť, tuhost, ztráta dobrých vlastností, odhalit přikřížení nějaké sousední odrůdy jež nastalo a není chtěné)
- osivo se musí správně zpracovat - vyčistit, usušit a uskladnit.

    Domácí semenaření tedy velmi doporučuji, ale je to poměrně vysoká laťka pro začátek. Předpokládám, že tyto články čtou hlavně začínající pěstitelé, takže těm bych doporučil cvičně si pro zábavu semenařit hlavně ty "snadné" plodiny, jako jsou ředkvičky, saláty, fazole, hrách, boby, slunečnice, měsíčky, zahradní lebeda a mnoho dalších. S přibývajícími zkušenostmi zdvihat laťku. Dokud neumíte dobře vypěstovat hojnost obtížnějších plodin, jako je třeba zelí nebo brokolice a květák, je lépe zaměřit své snažení ke zlepšování úrodnosti půdy a mikroklimatu záhonů, než mít za každou cenu svá semena z nějakých slimáky ožraných chcípáčků zarostlých v plevelu (vím o čem mluvím) :-)).

2) Nákup od velkých osivářských firem - nejlepší zdroj semen na experimenty do začátků.
Těch je na trhu dost a produkují veliké množství kvalitních odrůd. Samozřejmě zde nemluvíme o nějakých nadnárodních korporačních parchantech, kteří geneticky modifikují osivo a podobně, to naštěstí náš zeleninový trh ještě nepostihlo a dělejmež maximum pro to, aby se to ani nestalo. U nás bych doporučil z vlastních dobrých zkušeností například českou firmu Semo, nebo rakouskou firmu ReinSaat (distribuce skrze www.permaland.cz), která se snaží o ekologické a biodynamické pěstování a s jejich osivy jsem též velmi spokojen. Dále máte na výběr MoravoSeed a Seva-Seed a pár zahraničních firem. Chcete-li jen pár druhů na zkoušku, můžete je koupit levně na stojanu skoro v každém obchoďáku. Pokud se vám něco nepovede, nemusíte zoufat, že jste přišli o nějaké pracně sehnané vzácné osivo. Pro serióznější pěstování se studují katalogy, porovnávají vlastnosti odrůd, a objednává se po internetu. To proto, že na stojanech bývá jen ten nejzákladnější sortiment (i když dost velký), a některé odrůdy, které si možná vyberete v katalogu tam nebudou. Do prvních let samostudia při testování vlastních záhonů určitě vystačí i ten stojanový sortiment.

Ředkvičky na startovní čáře... tak která letos vyběhne do květu nejpozději?

Při výběru odrůd od firem, které jich nabízejí hodně, si musíme udělat jasno, co vlastně chceme a kolik toho chceme. Já mám od dětství vášeň pro ty barevné pytlíčky se semínky a vždy jsem jich nakoupil víc, než jsem potřeboval. Naštěstí mají semínka většinou životnost (záruku na klíčivost) aspoň dva roky... jen ten další rok nesmím koupit zase tolik nových... :-). Datum spotřeby semen je vytištěn vzadu na pytlíku a čím je lhůta delší, tím lépe. Nespotřebované suché osivo skladuji s úspěchem v mrazáku, ve vzduchotěsném obalu, trvanlivost se prodlouží několikanásobně. Má to svá specifika, která vydají na další článek.

    3) Staré odrůdy, vzácná semena od nadšených pěstitelů nebo z genobanky
    Existují nadšenci i ústavy zabývající se uchováváním starých odrůd (např. Gengel, Arche Noah, Real Seeds.. výzkumné ústavy rostlinné výroby). Začátečníkům moc nedoporučuji vkládat nadmíru energie k získávání vzácných starých odrůd, nebo muset mít od všeho bio-semena, protože v začátku jde o získávání zkušeností se založením záhonu a pěstováním celkově. Také jsem kdysi sel spoustu vzácných semen, a všechna přišla vniveč, protože mé záhony a znalosti potřebovaly mnohem důležitější věci, než speciální osivo. Teprve když víme, že jsme vytvořili fungující záhony s živou humózní půdou bez zamoření plevelem a slimáky, pak jsme schopni spolehlivě vypěstovat zelí, rajčata, brokolici, tuřín nebo mrkev "obyčejných odrůd", a má smysl zvýšit si laťku a snažit se rozpěstovávat a šířit staré vzácné a tradiční plodiny pro uchování genofondu.
Pokud si například obstaráte genofondová semena od některých nadšenců, kteří je udržují (kéž jich stále přibývá), přebíráte i závazek, že je namnožíte a vrátíte jim část zpět (tak funguje třeba Gengel). Tím můžete napomoci uchování cenných odrůd. Tolik má rada z praxe, ale je to samozřejmě vaše věc, kterou cestou vydáte hned na začátku.

    Pár českých odkazů:

http://gengel.cz/ - staré, krajové a rodinné odrůdy a záměr zachovat je pro příští generace.
http://www.potravinovezahrady.cz - Marek Kvapil má mnoho zajímavých odrůd v nabídce.

"Záhada" zvaná F1

    Co jsou efjedničky? Jsou ok, nebo je to nějaký zmutovaný hnus?
    Označením F1 na pytlíčcích s osivy se dozvídáte, že se jedná o potomka dvou ustálených odrůd. Odrůda se opyluje sama se sebou tak dlouho, až se geneticky ustálí, takže když ji vysejete, vždy ze semínek vyrostou plus mínus ty samé rostliny. Z nich si můžete uschovat zase semínka (pokud vám ji neopylilo něco jiného), a množíte si tak tuto odrůdu dál. Šlechtitelé (nejen) zeleniny přišli na to, že když vezmou dvě ustálené odrůdy a zkříží je spolu záměrně, jejich potomek má jiné vlastnosti. Obvykle dobré, někdy lepší, někdy podobné, hlavně se tvrdí, že je vitálnější. Staré dobré odrůdové geny dostaly po promíchání novou "mízu". Genetici dobře vědí, že první potomci rodičů s ustálenými geny (v našem případě dvou odrůd zeleniny) jsou všichni stejní. Mají půlku genů z jedné odrůdy, a druhou půlku z té druhé. Říká se tomu F1, to jest první generace po křížení.
    Křížení mohou provést včelky a čmeláci prostým přeletem mezi odrůdami, může se udělat štětečkem... není to žádná násilná manipulace. Z tohoto pohledu na F1 osivu není nic špatného. Problém nastává až když si chcete uschovat další osivo z těchto rostlin. Vzniká tím totiž druhá generace od zkřížení ustálených odrůd, a v ní už je každý jedinec úplně jiný. Geny se natolik promíchají, že nemáme tušení, co z kterého semínka vyroste. Pro člověka který čeká svou jistou oblíbenou úrodu, je to tragedie. Naopak je to skvělé pro ty, kdož si chtějí hrát na šlechtitele, a z této obrovské rozmanitosti si vybírat svou vysněnou novou odrůdu. Je to hravé, ale abyste své vyvolené geny (chuť, tvar, velikost, odolnost...) výběrem a znovuvýsevem a znovuvýběrem a znovuvýsevem... ustálili, musíte to dotáhnout až do generace F6. Plodina která se dá sít jen jednou ročně a semena dává jako jednoletka, může tudíž být ustálena v novou odrůdu během šesti let (ředkvička, salát, rajče, dýně, fazole...). Plodině, která dává osivo až druhým rokem (zelí, pastinák, mrkev...) to bude trvat dvanáct let. Samozřejmě celou tu dobu "šlechtění a výběru" z toho budete mít zábavu, a spoustu plodin, ale ustálená nová odrůda, která opět ze semen roste "pravdivě", bude dokončenou realitou až za tak dlouho.

    Abych to shrnul, pokud si koupíte dvě odrůdy zeleniny a skřížíte je, dostanete z jejich semen F1 semena i na vašem domácím záhonku. Z nich vyseté dalším rokem budou rostliny všechny uniformní (stejné). Ale o další rok a výsev později, budou jejich potomci zcela odlišní. Z nich můžete vybírat žádoucí geny a zase se dopracovávat k nějaké ustálené odrůdě během let.

    Chcete-li si uchovávat tu samou odrůdu kterou koupíte, nesmí to být osivo F1, a musíte ji opylovat jen v rámci ní samotné. Díky tomu vám vždy její semena vyjdou jako "pravá" - vypěstujete z nich další rok tu samou odrůdu, kterou jste si oblíbili. Dokud vás cizí pyl jiné odrůdy nerozdělí...

    Nechutná-li vám, nebo neroste-li vám některá odrůda tak jak si přejete, můžete si vybrat jinou z poměrně velkého výběru moderních i starých odrůd na celém světě. Umíte-li anglicky, a máte-li nervy na pročítání diskuzních fór a webů různých spolčených nadšenců, statisíce odrůd všeho možného vám leží u nohou. Pokud si ani z nich nevyberete, je nejvyšší čas začít šlechtit tu svou.

    Takže F1 ano nebo ne? Pokud to chcete jen na konzum, semínka vyrostou, sníte to, zbytek jde do kompostu...tak klidně pěstujte efjedničky, a vůbec ničemu to fyzicky nevadí. Pokud vím, nejsou ničím horší než ustálené odrůdy. Mohou růst i chutnat lépe, ale může to být i jinak, jako u každé odrůdy, nebo u každé konkrétní dávky semen.

    Je v tom ještě nějaký jiný háček? Ano, je. Existují dohady o tom, že trendem některých výrobců osiv je produkovat co nejvíce F1 osiv, aby si lidé nemohli schovávat vlastní semínka, a museli si kupovat osivo od nich. Je možné, že tak výrobci semen opravdu uvažují. Pokud ano, myslím si, že takový přístup je blbost, protože většina běžných lidí nemá ambice si vše semenařit. Pohodlnost a nedostatek znalostí často vítězí, a osiva v prodeji nejsou drahá. A těch pár, kteří si semenaří, takový přístup akorát naštve. F1 mají někdy opravdu lepší růstové vlastnosti než odrůdy z nichž vzešly, ale mnohdy je to jen marketingový tah. Pro výrobce osiv je to náročnější, protože výroba F1 osiva znamená, že musí zároveň stále udržovat a křížit dvě čisté rodičovské odrůdy, z nichž to F1 osivo pak získají, rok co rok. F1 jsou tak i dražší, aby se tato extra námaha vrátila.

    Já osobně preferuji už z principu nakupování ustálených odrůd, protože si schovávám vlastní semínka. A taky protože nechci efjedničkaření ve velkém podporovat. Ale výrobcům osiv uchováváním si vlastních semínek zisk nekrátím, protože si stejně nakupuji hojnost i těch barevných pytlíčků... jen musím pořád přidávat nové záhony.
S tímto přístupem ale nejsme soběstační... hlavně v konzumaci. Nezvládli bychom to sníst sami. Může z toho být tolik úrody, že tím musíme občas krmit kromě svého zvířectva i lidi na našich seminářích.
Zvířátka ani lidé si však nikdy nestěžují. Takže zase happy end, jak už jste určitě z mých článků zvyklí...

Některá semínka potřebují předpěstovat v teplejších podmínkách, než jim zvládnou poskytnout na jaře záhony.
Tady je pestrá směs druhů před vysetím nahusto do předpěstovávacího teplého pařeniště,
které je ještě navíc umístěno ve skleníku. Proč je to pařeniště teplé?
Protože metr pod ním jsem týden před setím zakopal čerstvý slamnatý hnůj (plné kolečko), který svým rozkladem vytváří teplo,
a vyhřívá nějaký čas pařeniště na ideální teplotu. To není nic nového, tak se to běžně dělá.
Takže venku může být ještě poslední sníh, a rostlinky si už v únoru nebo březnu spokojeně klíčí a rostou.
Úrodu to může urychlit o měsíc nebo dva. Pro některé druhy zelenin je chráněné předpěstování dokonce nezbytnost,
aby stihly ten rok vůbec plodit a dozrát.

Nebojte se ničeho, hodně experimentujte různými způsoby,
a za pár let si vychytáte nejlepší vlastní metody i načasování.

Text a foto: Jaroslav Svoboda, 2013, doplněno 2015

Zelenina - Úvod do vědomého pěstování

Zelenina I. - Střídání plodin

Zelenina II. - Divoká zeleninová polykultura

Zelenina III. - Osivo

Zelenina IV. - Vnitřek záhonů

Zelenina V. - Povrch záhonů

Zelenina VI. - Léčivá domácí zelenina