Zelenina I.

Střídání plodin na záhonech
O čem to je?

    Zelenin je mnoho druhů (i odrůd) a každý druh nejen jinak chutná, ale má i jiné nároky na pěstování. Na záhonech je to jako na šachovnici - střídají se políčka a každá figurka má odlišné vlastnosti a schopnosti, některé se podpoří, některé se nemají moc rády vedle sebe. Abyste každou sezónu odehráli úspěšnou partii a plně využili celou šachovnici, je potřeba naučit se dobře pravidla. Možná časem objevíte, že některá až tak úplně neplatí a vymyslíte nová... i to je součástí hry.

    Co je divoká polykultura a kdy ji použít?
    V případě, že vám komplexní řešení rostlinných vztahů a kombinování druhů zatím připadá příliš složité, doporučuji začít jednodušší metodou, kde za vás mnoho rozhodnutí učiní sama příroda. Semena několika vybraných druhů se rozhazují velmi řídce na jeden záhon, a později se dosadí na volná místa sem-tam pár předpěstovaných sazeniček. Rostlinky potom rostou v těsné blízkosti, vytvoří se samoregulující zeleninový prales, taková zmenšenina divoké přírody, kde vaší hlavní činností je stále sklízet... sklizené rychlé ředkvičky uvolní místo pomalejším mrkvím a salátu, saláty zase odejdou do kuchyně dříve než zelí. Jedna dorůstající zelenina střídá druhou. Chce to trochu praxe a experimentování, abchom vyseli správné množství semen a druhů. Bez neustálého intenzivního sklízení to také nefunguje. V prvních letech bývá půda nových záhonů plná semen různých plevelů, které sklízíme spolu se zeleninou. Pokud byste půdu předtím nezúrodnili, budou plevely silnější než zeleninka. V humózní kompost připomínající půdě je to naopak. Mnohé plevely jsou ve fázi mladých lístků jedlé a celkem chutné, jako třeba lebeda, ptačinec nebo kokoška, nejedlé a nechutné můžeme vykvasit v sudu s vodou na hno jivo. Po přibližně třech letech polykulturních pokusů začnete intuitivně chápat správné poměry setých druhů, vaše záhony už budou úrodné a plevely postupně zmizí, a stanete se mistry/němi v setí divokých polykultur. Podrobněji v tomto článku.
 

    Smíšená kultura, nebo polykultura (nedivoká) znamená, že řešíme vztahy...
    Druhá metoda, zvaná obvykle smíšená kultura, více připomíná klasické zeleninové zahrady, ale přesto funguje na přírodních principech a hospodaří se tam také bez chemie, ideálně i bez rytí a okopávání. Užitečné vztahy vznikají mezi rostlinami v sousedních řádcích, čtvercích nebo flecích (vzory a tvary jsou na vás), a hodně se řeší, co s čím může růst a co ne, a co tam rostlo předtím a co bude potom. O smíšených kulturách se už dá narozdíl od polykultur sehnat více informací.

Je ale několik situací, kdy se vyplatí sít přehlednější řádky smíšených kultur, malé fleky (políčka) jedné nebo dvou či tří plodin spolu, nebo na střídačku do mulče vysazovat dva nebo tři druhy sazenic. Tyto situace většinou nastávají, když začnete seriózně uvažovat o plné potravinové soběstačnosti a z velké části "náhodná" a krásná, leč nevyzpytatelně proměnlivá polykultura z několika důvodů nestačí. Zde jsou příklady:

Kombinace a střídání zelenin dle vlastností

Podle jakých vlastností rozlišujeme zeleninu pro úspěšné kombinování, případně střídání na záhonech? Já používám v praxi tato tři základních dělení:

1) dle nároků na živiny - náročné, středně náročné a nenáročné – tomu se říká dělení dle tratí. Je to asi nejdůležitější kriterium pro vhodný výběr druhů na konkrétní záhon. Záhon 1.trati je od podzimu předchozího roku prohnojený čerstvým hnojem a v tomto roce je tedy nejvýživnější (hodně dusíku). Některým druhům plodin to vyhovuje, jiným vůbec ne. Dalším rokem se hnůj promění v kvalitní jemnější humus s menším obsahem živin a jedná se o záhon 2.trati. Třetím rokem od hnojení vzniká logicky 3.trať, která je vhodná pro nejméně náročné plodiny. Na podzim se opět dodá hnůj a máme připravenou opět 1.trať na příští sezónu. Ideální je tedy mít nejméně tři záhony, abychom jeli ve všech tratích zároveň.

2) dle rodů (čeledí) – běžně pěstované druhy zelenin jsou někdy rodově blízce příbuzné, někdy naopak velmi vzdálené. Ty příbuzné odebírají z půdy podobné živiny a mají podobné neduhy (choroby a škůdce). Aby nedocházelo ke vzájemné konkurenci a porosty zelenin byly zdravé i bez chemických postřiků, je důležité pěstovat spolu na záhoně a v různých letech po sobě převážně rodově nepříbuzné druhy. Typickým příkladem jsou košťáloviny, které mají mnoho tvarů, barev i chutí, ale jen jednoho společného předka, takže jsou si velmi příbuzné a je třeba po nich příští rok na záhoně pěstovat něco jiného, než se zase vrátí.

3) dle velikosti a tvaru nadzemní a podzemní části - malá, velká, vysoká, nízká, utlačující, rozpínavá, půdokryvná... - volíme k sobě rovnocenné spoluhráče, malé k malým, velké k velkým, bujné k bujným. Vyjímkou je, pokud malé stihnou dorůst do sklizně dříve, než je mohou utlačit ty velké. To je princip přírodní sukcese v jednoletém měřítku.