Zelenina II.

Divoká
zeleninová polykultura

Pěstujete si vlastní zeleninu? Pokud ano, baví vás to? Pokud nepěstujete, tak proč ne? Možná odpovědi na všechny otázky závisí na tom, jaké máme informace o pěstování zeleniny a jaké názory nám rodiče, prarodiče nebo sousedé přes plot předali. Většinou to bývá spojeno s frustrací, dřinou, plevelem a spoustou času.
A to je velká škoda, pojďme to změnit!

Zelenina se dá pěstovat i pro zábavu, jako džungle!

     Dobrý start, základ úspěchu
    Již v létě nebo na podzim je nejvyšší čas myslet na příští jaro, a připravit si záhony. První roky je naším hlavním úkolem nezarůst úplně plevelem, proto k jeho likvidaci používáme kartonový mulč, klidně i rok předem můžeme začít s kultivací půdy pro záhony. Na jaře, s pytlíkem semínek v ruce, je již pozdě přemýšlet, kam je vysít. Není náhoda, že stále všude píšu (v dalších článcích) a mluvím o tom, jak si rychle vytvořit superúrodnou půdu. Celé tajemství pěstování zeleniny, a nejen jí, totiž závisí na dvou faktorech – na půdě a na kombinaci rostlin. Živá půda zajistí rostlinám zdraví a imunitu proti chorobám, kombinace rostlin na záhoně vytvoří užitečné vztahy mezi nimi. Vláha a plevely mohou být problémem jen v prvních letech – to jsou ty roky, kdy půda ještě stále není tak kvalitní jak si představujeme, málo humusu v ní zadrží málo vody, a obsahuje skladiště semen plevelů. Některá semínka plevelů vydrží dlouhé roky ležet a vyklíčí, až když jim vytvoříme vhodné podmínky. Když vytrváme a naše záhony důkladně zúrodníme, zelený plevel zahubíme rok předtím mulčem (nebo jeden rok sázíme jen do hnízd v mulči, ne do holé půdy), a vytrhneme to, co tam nemá být, přehoupneme se do fáze, kdy zbytek našeho života bude pěstování zeleniny už jen zábavné dobrodružství. Díky praxi, pochopení principů a stále se zlepšující půdě je to každým rokem snazší. Důležité je znát do začátku pár neobvyklých fint, které jsem před lety zjistil od zkušených severoamerických permakulturistů.

    Co je zeleninová polykultura
    Existuje monokultura, porost jediné plodiny na větší ploše. Rostliny jsou v ní náchylné na invaze škůdců, jednostranné vyčerpání půdy, zaplevelení, a neexistují mezi nimi užitečné vztahy. Nebrat. Dále existuje tzv. smíšená kultura. O ní už vyšlo dost knížek, jedná se o pěstování v řádcích, kdy řádky vedle sebe se skládají z různých rostlin, o nichž je známo, že se nějak podporují nebo odpuzují. Tyto metody též doporučuji, knížky je dobré mít a o zelenině se vzdělávat, ale je to pro úplného začátečníka docela věda hned vše nastudovat a správně kombinovat. Více píši v úvodním článku o střídání plodin.

    Jako úvod do pěstování zelenin doporučuji začít jednodušeji. To co nadchlo tenkrát mne, a co rád ukazuji lidem na kurzech, je divoká polykultura. I ona má svá pevná pravidla, přestože vypadá jako překrásný zeleninový prales. V polykultuře vysejeme do čisté uhrabané půdy semena několika druhů zelenin na jeden záhon, plošně, bez řádků, necháme pouze místa na cestičky, abychom nešlapali na půdu. Z cestiček musíme všude dosáhnout. Semena pak hrabičkami lehce zapravíme do půdy. Zeleniny vybereme tak, aby se celý rok na záhoně střídaly, nikde nebylo volné místo. Například ředkvičky vylezou a dozrají jako první. Jak je sklízíme, už se pod nimi klube rukola, mrkve a jiné druhy. V řádku by po ředkvičce zbylo volné místo, náchylné k zaplevelení a vysychání. Tady je místo okamžitě zaplněno novými listy dorůstajících sousedů. Kdyby ne, můžeme během roku stále dosazovat semena i sazeničky. Druhy do polykultur vybíráme nejen dle načasování, ale i s ohledem na velikost, aby nám celou tu delikátní parádu nezarostla nějaká dýně. Pro velké druhy vytvoříme klidně jinou polykulturu na jiném záhoně. O vztahy (mezi zeleninami myslím) se zde moc nestaráme, příroda to vyřeší za nás, a bude jich tam dostatek. Já vytvářím polykultury obvykle z deseti až třiceti druhů rostlin. Je lépe začínat třeba s šesti druhy, učit se je znát a rozšiřovat skladbu postupně. Zkuste třeba tuto směs: ředkvičky (3 odrůdy), mrkve (3 odrůdy), petržel, saláty (2 odrůdy), kopr, rukola a špenát. Sejte semena na záhon postupně, stejnoměrně. Pokud je smícháte a rozhodíte, ta těžší dolétnou dál a lehčí vám spadnou k nohám. Na okraje záhonu můžete napíchat cibule nebo hrášek.

    Estetika přírodního chaosu
    Stejně jako se do módy dostávají květnaté louky a trvalkové záhony připomínající prérie, kde se rostliny střídají v nahodilých nepravidelných vzorech, tak i naše zelenina může být hlubokým estetickým zážitkem. Pěstuji zeleninové polykultury už deset let, ale přesto vždy dlouze čučím do našich záhonů a nevěřím vlastním očím. Zelenina, o které jsem míval mínění jako o spořádané a upravené flóře, v záhoně najednou vytváří šokující kreace a kombinace. Amazonský prales v miniaturním podání. I když vyseju to samé co loni, bude to letos určitě vypadat úplně jinak. A hlavně to funguje. Stále je co sklízet, je to moc dobré a baví mne to. Kromě zeleniny vysévám na stejný záhon i několik semen květin. Je to hezké, ale je to i užitečné. Měsíček i afrikán například desinfikují půdu a odpuzují háďatka. Květy měsíčků jsou mimochodem výborné v salátech i jako jedlá plovoucí ozdoba na polévce. Několik vybraných ředkviček nechám v záhoně vykvést. Jednak si schovávám vlastní semena (jsou pak odolnější a vznikají mi nové odrůdy), a navíc mladé lusky, které z ředkvičkových květů vznikají, jsou stejně chutné jako ředkvičky samotné. Na severní stranu záhonu můžete napíchat tyčky a pnout po nich fazole, lichořeřišnici nebo kvetoucí hrachor.

    Jak se nám to chrání před škůdci
    Většinu vznikajících vztahů mezi rostlinami a živočichy asi ještě ani neznáme, ale víme o vylučování různých látek (každá kytka něco dělá), kterými si rostliny od sebe odpuzují nebo přitahují hmyz. Někdy je to výrazná vůně, jindy to vůbec nepoznáme, ale děje se to. Mají i různé tvary a barvy. To vše má za následek takzvané "zmatení škůdců". Zmatený dezorientovaný hmyzí škůdce, budiž mu země lehká, je snadnou kořistí predátorů (ptáků, nebo dravého hmyzu). Díky tomu jedno zelí má na sobě housenku běláska, a druhé o kousek dál, rostoucí mezi jinými druhy, nemá. V monokultuře na poli to mají na sobě všechny najednou, a musí se stříkat. Říká se, že zdravý ekosystém (i zahrádka) má obsahovat úplně všechny škůdce, ale nenajdete od nich žádné větší škody. To je přírodní harmonie. Každý tvor má v systému své místo, právo na život, a vymkne se nám to jenom, když sami vytvoříme disharmonický systém. Škůdce vlastně neexistuje, je to metaforicky jen varovný prst přírody namířený na naše chyby a omyly.

    Vláhu pryč nepustíme
    Pravidelné zavlažování zeleniny je obvyklá povinnost, které se také můžeme zbavit. Kromě dokonalé humózní půdy, která v sobě vláhu drží nasáklou jako houba a celoročně s ní dobře hospodaří, máme ještě několik trumfů. V polykultuře listy zelenin zakrývají povrch půdy kompletně celou sezónu, a sluníčko ani vítr ho nemůže vysušovat. V našich pralesozeleninových kombinacích se též vedle sebe přirozeně vyskytnou druhy s hlubokými kořeny a vyššími listy nebo stonky, a s mělkými kořeny a rozložitými přízemními listy (třeba mrkev a salát). Hlubokokořenící druhy vytahují vláhu z hloubek, nízkoolistěné druhy jí drží pod sebou a libují si v polostínu těch vyšších. Pomáhají si tak navzájem v období sucha. Ve velkých polykulturách, které nevyséváme ale sázíme hlavně ze sazenic (rajčata, dýně, kukuřice, zelí) nám vláhu může držet i mulč (obvykle sláma), kterým záhon před výsadbou pokryjeme. Mohou nastat případy, kdy zálivka je nutná. Je to při klíčení semen když jaro selhalo a jsou brzy vedra bez deště, nebo v parném suchém létě, když chceme, aby zeleninka byla křehčí a nemusela jen předčasně dozrávat. Každý rok je jiný, stačí na to trocha citu a pozorování.

 
První sklízecí etapa se nazývá ředkvičková. Je třeba je sklízet intenzivně, jsou hodně bujné, navíc jsou mladé nejchutnější. Zároveň můžete sklízet výhonky jiných rychlých plodin, pokud jste je vyseli též (pohanka, kopr, špenát, laskavec, barevné zahradní lebedy...).

---

Důležité body pro navrhování vlastní polykultury

Polykultura a její design pro mírné klima je stále ještě v plenkách. Stále je co zkoumat a vylepšovat. Každý by měl experimentovat s vlastní verzí složení druhů, protože podmínky na jednotlivých místech jsou odlišné, a rodině chutnají jiné věci.

1. Vysévejte několik variet (odrůd) od každého druhu. To prodlouží dobu sklizně, poskytne informace který typ rostliny je nejlepší, a zaplní se tak každé místo v záhonu. Například mrkve rané, středně rané a pozdní, různých tvarů i barev. Ředkvičky jsou červené, bílé, žluté, krátké, dlouhé... Některá semena mohou zrovna letos hůře klíčit, pojistí vám to úspěch.

2. Nevysévejte příliš hustě. Instrukce na balíčcích semen počítají s velkým jednocením (protrháváním husté výsadby). Vy budete jíst téměř každou rostlinu, takže "jednocení" se odehrává až když jsou vaše rostlinky střední velikosti, to znamená později než obvykle. Vyséváte-li deset druhů, sejte tedy od každého jen 10% semen z doporučené dávky pro danou plochu. Jedno jediné semeno na každých 5cm² je až dost. Při větší hustotě se sklízení a jednocení stává velmi zdlouhavým, a rychleji rostoucí druhy mohou zahubit ty pomalejší. Častá začátečnická chyba.

3. Začněte sklízet brzy. Sklízejte vaše rostliny, především listovou zeleninu, když se začínají mačkat, ne když dosáhnou maximální velikosti. Přehuštění totiž zabraňuje rychlému a kvalitnímu růstu. Navíc mladá zelenina je velmi chutná, jak dokazuje její stále větší obliba. Hlavně pozor na ředkvičky! Ty musíte hodně jíst, klidně i s listy, je to zdravé pro vás i pro zdárný vývoj polykultury.

4. Kombinujte rostlinné rody, nejen druhy. Blízce příbuzné rostliny soutěží o stejné živiny, takže polykultura s převahou podobných druhů zeleniny, např. kombinace mnoha brukvovitých (kapusta, zelí, brokolice, květák, ...) neporoste dobře. Kromě důvodu výživy rostlin, větší rozmanitost rodů a druhů zmate případné škůdce, hledající velké skupiny svých oblíbených pochoutek.

5. Začleňte semena rychle rostoucích, mělce kořenících druhů. Ředkvičky, hořčice, pohanka atd. rychle zaplní povrch půdy a zabrání růstu plevelů. Budete je jíst již velmi brzy a ve velkém množství, když jsou ještě malé. Jsou výborné v salátech. Nesníte-li je, musíte je stejně sklidit, aby uvolnily místo!

6. Prodlužte doby sklizní. Více různých variet od jednoho druhu prodlouží dobu sklizně na celou sezónu, proto je vybírejte hlavně podle rozdílných časů zralosti. Například listový salát je zralý dříve než hlávkový. Navíc kombinujte rychle rostoucí odrůdy s pomalu rostoucími. Nahrazujte plodiny po sklizni dalšími, vznikne-li volné místo. Hrách může být po sklizni nahrazen keříčkovými fazolemi, ředkvičky zelím, jarní zeleniny jako kopr vystřídá letní bazalka, atd.

7. Vyhněte se kořenové a světelné konkurenci. Roztahující se rostliny jako brambory a rajčata se do malé polykultury nehodí, zastíní mnoho jiných. Převaha kořenových plodin bude zase soutěžit o místo pod povrchem. Uvědomte si tvar a velikost každé rostliny v dospělosti ještě před vysazením, a vyhnete se nadměrné konkurenci.

8. Sklízejte celé rostliny. S vyjímkou některých dlouho žijících rostlin a bylin, které se dají udržet v rozumné velikosti pravidelným sklízením po částech. Ostatní rostliny v polykultuře by měly být vytrženy celé, čímž se zvětší životní prostor pro další. Buďte opatrní, neporušte kořeny sousedních rostlin. Sklízejte z nejhustších míst a vybírejte ty exempláře, jejichž odebráním uvolníte z konkurence pomalejší druhy.

9. Zachovejte několik rostlin na semeno. Nechte několik nejzdravějších exemplářů od každého druhu dozrát, buď pro přirozené vysemenění, nebo uschování semen pro příští sezónu. Tyto semenné rostliny by pokud možno měly být na severní straně záhonu, aby nestínily ostatní vegetaci.

10. Prohlížejte svou polykulturu každý den. Věci se zde dějí rychle a vaše přítomnost bude znát. Po třech týdnech dosáhne polykultura maximální hustoty a rychlý růst bude pokračovat jen při pravidelném sklízení. Vaší odměnou bude chutná a zdravá mísa salátu nebo příloha každý den. Jak říká čínské přísloví "Nejlepší hnojivo je zahradníkův stín". Není to vhodné na chatu nebo víkendovou zahrádku v kolonii, kde denně nejste. Proto záhon umístěte poblíž domu, ať ho máte stále na očích a na dosah. Nemusíte se za něj stydět, dopřejte sousedům jejich šok!

Měsíčky a afrikány (aksamitníky) pomáhají zelenině s některými háďátky, která napadají kořeny. Navíc to hezky vypadá.

     Příprava záhonu pro setí polykultur
    Ředkvičko-mrkvo-salátovo-ledacosdalšího polykultura patří na záhony tzv. druhé trati. Zjednodušeně řečeno takové, kde není čerstvě (od podzima) aplikován hnůj, ale uplynul od hnojení hnojem nebo něčím hodně dusíkatým jeden celý rok. Pokud máte chudou půdu a potřebujete ji nejprve vyhnojit, první rok po podzimní aplikaci hnoje do ní můžete na jaře sázet polykulturu složenou z rostlin tzv. první trati. to jsou hladové druhy kterým hodně dusíku nevadí, jako například dýně, celer a košťáloviny typu zelí, kapusta, květák...

    Závěrem vám chci popřát, abyste si u toho hráli jako malé děti v říši divů, a ničeho se nebáli. Vysejete po sobě špatné plodiny? Něco přeroste? No a co? Nemáte čas to vše nastudovat? Nic se neděje! Zkušenosti které získáte za to stojí, a nějaká dobrá úroda vyroste vždycky. Můžete začít ještě letos malým trochu vyvýšeným záhonkem, na kterém je snadné instantně vytvořit super půdu, vše uhlídat a korigovat. Bylo by chybou zakládat hned, bez zkušeností, velké plantáže. Kdo ještě nemáte zahradu, můžete to zkusit i v nádobách na slunném balkóně nebo terase, třeba ve staré vaně naplněné kompostem, odšpuntované, s dobrou štěrkovou drenáží vespod., nebo v pytlích naležato s koupeným přírodně pohnojeným substrátem, do kterých uděláte dole odtokové dírky a nahoře díry pro sazeničky.

Semínka v pytlíčcích stojí pár korun, a každá letošní zkušenost se vám bude hodit příští rok, začněte hned. V každém období roku se dá něco dělat pro nejbližší úrodu - začít připravovat záhony, půdu, shánět různá půdní zlepšovadla, osivo, informace... sít se dá i v létě nebo na podzim, když pořídíte odrůdy a druhy k tomu určené.

Vylepšené tvary záhonů

Tyto tvary doporučuji chcete-li jen několik záhonků ladně začlenit do zahrady.
(Pro větší záhonoviště doporučuji prosté přehlednější obdélníky.)

       V permakultuře se neryje ani neokopává, kromě hloubení děr a případně prvotní výroby záhonu na slehlé, jílovité nebo udusané půdě.  Proto se po záhonech nešlape (nebo jen sem tam a velmi opatrně), aby půda zůstala vzdušná a kyprá sama od sebe, díky práci mnoha půdních živočichů. Abysme vůbec mohli sklízet a pečovat o úrodu, musíme mít v záhonech cestičky, ze kterých všude dosáhneme. Jenže ty na běžných zahradách, vedle každého řádku zaberou mnoho místa - obvykle bývají rovné a pravoúhlé. Můžeme rovnost zachovat a udělat záhony o šířce do 2,4m, do jejichž středu dosáhneme (lidský dosah z místa bývá kolem 1,2m, upravte si dle sebe).

    Příroda sama ale nic rovného a pravoúhlého ve svých výsadbách nepropaguje, takže pokud záhonů neplánujeme mít mnoho (pak by to mohlo být nepraktické), můžeme to zkusit po jejím. Křivky a ladné tvary jsou mnohem výhodnější. Použití přírodních tvarů a vzorů šetří místo, práci a vytváří lepší rovnováhu. Příkladem je kulatý nebo oválný (nebo i čtvercový či obdélníkový) záhon s cestičkou ve tvaru klíčové dírky, nebo mandaly. Možných tvarů je nekonečně mnoho a záleží jen na vaší fantazii, který vytvoříte. Záhon není v jedné rovině, je vyvýšený a cestička je níže (zahloubená). Díky tomu snadno dosáhnete dále a nemusíte se tolik ohýbat. Tento útvar navíc z jakéhokoliv místa zahrady nepřipomíná záhon, ale stává se estetickým prvkem, proto se hodí do okrasné části (ačkoliv v permakultuře toto dělení neexistuje - celá zahrada je okrasná i užitková zároveň).

    Tyto tvary záhonů lze využít pro polykulturu i pro obyčejný způsob pěstování zeleniny. V tom druhém případě na vzdálená místa zasaďte něco, co nemusíte pravidelně ošetřovat (dle zónového systému, jen v menším měřítku). Není totiž vždy podmínkou, že z cestiček musíte dosáhnout všude. Pokud třeba jen jednou za rok stoupnete na půdu záhonu, aby jste sklidili plodinu rostoucí mimo dosah, je to OK. Také jde někam umístit nášlapný plochý kámen nebo dvě cihly naležato. Polykultura je ale intenzivnější na častost sklízení a je lépe mít vše snadno v dosahu bez šlapání po záhoně.

Tip

    Máte-li čtvercový prostor a vybudujete v něm kulatý záhon, zbude vám v rozích hůře dostupné místo. To je ideální využít pro nenáročné trvalky užitečné např. lákáním prospěšného hmyzu (kvetoucí), vytvářením dusíku svými kořeny (lupina vlčí bob, hrachory,....), vytvářením mulče (kostival lékařský, křen). Je-li pozemek příliš větrný, lemujte ho vyššími druhy plodin, nebo obkružte pletivem, lze na něj napnout rákosovou rohož pro okamžitý efekt, a pak popnout např. fazolemi nebo lichořeřišnicí. Pokud vchod do klíčové dírky namíříte na jih a nejvyšší vegetaci umístíte v severní části záhonu a po stranách, vznikne vám efekt "sluneční pasti" - paprskům nebude nic bránit v cestě ke všem rostlinám a teplý vzduch se zde bude držet díky hradbě z vegetace na severu. Tento princip funguje ve velké měřítku i v celé zahradě. To vyhovuje teplomilným druhům. 

Záhony u nás

    Zde je již historická ukázka jednoho z mých prvních vyvýšených záhonů s klíčovou dírkou, který byl poměrně malý, byl narychlo vybudován během dvou hodin ze zbytkových materiálů - staré trámy, dřevěné laťky a cihly (viz první obrázek). Za základ posloužila navezená úrodná půda z výkopu rybníčku a kompost, na dně jsou i větve. Tvar záhonu byl přizpůsoben části zahrady ve které vznikl, kulatý tvar by byl v tomto případě nevhodný. Vyseto bylo polykulturně několik různých druhů zeleniny najednou. Nejdříve klíčily a bujně vzrostly různé barvy a tvary ředkviček, od bílých přes žluté a červené (viz druhý a třetí obr.- ředkvičková džungle). Červené byly nejrychlejší, bílé vydržely nejdéle. Bohatá sklizeň probíhala každý den a ve stínu ředkviček se velmi líbilo klíčícím salátům a dalším zeleninám, které postupně získávaly převahu. Ale ředkviček bylo vyseto přeci jen moc na úkor jiných druhů, což je častá chyba, ze které jsem se poučil na příští rok (marně :-)). Musel jsem sklízet i tuny miniředkviček, aby mrkve a další následovníci měli prostor. Bylo to ale i dobře, ředkvičky předhonily plevel.Navíc jsem příznivce ředkviček v každém jídle (tedy slaném jídle, ředkvičkový pudink ještě čeká na objevení). Ale po dalších dvou letech už jsem se ovládal při setí ředkviček trochu více a přehnal jsem to s hlávkovými saláty. Nazval bych tyto fáze "ředkvičková smršť" a "doba salátová".  Toto v podstatě není pěstování zeleniny, je to spíše dobrodružství. Vůbec si nepamatuji, že bych trhal nějaký plevel déle než pár minut týdně- nezbylo na něj místo. Snad jen kromě desítek mladých slunečnic, které se neplánovaně dostaly do půdy během zimního přikrmování ptactva. Slunečnice se do tak malého záhonu nehodí, během léta by vysály všechnu vláhu a živiny potřebné pro ostatní osazenstvo.

    Sklizenou úrodu omývám a okrajuji hned vedle nad kýblem pod zahradním kohoutkem nebo u nádrže s dešťovkou. Špinavou vodu vylévám zpět na záhon, zbytky zeleniny házím na kompost, nebo drůbeži. Za dlouhého sucha zalévám dešťovou vodou zachycenou ze střechy ve třech tisícilitrových nádržích. Díky gravitaci voda teče z nádrží sama, stačí položit na záhon hadici a otevřít uzávěr nádrže ke které je připojena, a jen po pár minutách hadici přesunout na jinou část. To vše jsou rychlé záležitosti, nejvíce času zabírá sklizeň. A ta je spíše odměnou než prací. A ta chuť...

Většina rostlin které na záhoně vidíte jsou ředkvičky.
Ze všech zelenin rostou nejrychleji a jsou připravené k jídlu, zatímco jiné druhy teprv začínají vykukovat na svět.

V této fázi jsem sklidil 90% všech ředkviček které na záhonu vidíte, protože jich bylo fakt moc.

V kachňáku netrpělivě přešlapující indičtí běžci. Čekají, až je vypustím na slimáčí hody.
Nenechávám je ale v mladé zelenině celý den, pouze krátce a pod dohledem, protože hned jak dojdou slimáci, pustili by se do zeleniny. Ve starší zelenině, kde nejsou už saláty a mladé sazenice, tolik škody nenadělají. Někdy stačí když jsou jen volně ve svém výběhu v okolí kachní voliéry (plotem oddělené od zeleniny).
Jejich trus a zbytky krmení totiž lákají slimáky, kteří se jim sami servírují pod zobáky.

Text a foto: Jaroslav Svoboda, sepsáno v roce 2003,
aktualizováno a doplněno v roce 2013 (po dalších deseti letech praxe)