Jsem známý mimo jiné tím, že doporučuji pěstovat semenáčové broskvoně.
Zasadil jsem jich mnoho - z pecek - na vlastních i cizích pozemcích, dokonce mám na svědomí i "větší než malé" množství broskvoní ve volné krajině. Nebojte, nejsou invazivní, potulného poutníka potěší. Všechny rostou a plodí.
Nikdy, doslova nikdy, se mi nepodařilo vypěstovat nic "planého" nebo nechutného.
Navíc jsou velmi krásné. Nádherně kvetou, na podzim se jim barví listí...

Broskvoně jsou v tomto ohledu naprosto dokonalé. Již třetím rokem mají první plody, pátým rokem jsou obsypané, jsou odolné a zcela soběstačné. Nesuďte je však podle těch úplně prvních plodů, někdy mohou být malé, nebo něčím napadené. Mladý stromek ještě nemá tu sílu, aby zaplodil tak, jak bude v dospělosti. Po dětech a teenagerech také nechceme nějaké světoborné výkony. Stromek nejdříve vytváří "dřevo" a hluboké kořeny, první plody jsou jen tréninkové. To platí u všech ovocných semenáčů. Lidé je v této době obvykle vyhodnotí jako nekvalitní a uříznou je. Velká chyba! Obvykle nejdříve po dvou až třech letech plození se objeví úroda té správné velikosti a kvality.

Ohlédnutí do dávné historie:  Léto 2015 bylo extrémně suché. Dokonce břízy a topoly ve větrolamech nám v srpnu téměř opadaly, ztratily většinu listů. A to i v kvalitní půdě. A semenáčové broskvoně, rostoucí na mírném suchém jižním svahu?  Nejen, že jim neopadaly listy, ale udržely si i plnou zásobu plodů - viz foto níže. Suchá tráva, hlošiny i břízy už žluté, borovice umíraly ve velkém. Jen broskvoň z pecky si roste a plodí jakoby nic. Ranější normálně dozrály koncem července, pozdnější až v září a říjnu, jak bývá zvykem. Při podzimních deštích se donapily a úroda byla obrovská. Mají svůj kvalitní kořen, který vytváří jen semenáče. Úplně nejlepší pro odolnost je, když vyrostou z pecky přímo na místě - venku. A nemusíme je tedy ani jednou přesadit. O tom se ještě zmíním níže.

Roubované odrůdy broskvoní jsem na tomto pozemku také na zkoušku vysazoval mnohokrát - ale ty vždy spolehlivě a se ctí umřely, pár jich živoří. Nemám z nich ani jedinou pěknou a plodící, z asi dvaceti pokusů, které zahrnovaly i "velmi odolné speciality". Mohu je doporučit v našem kraji (Severní Čechy, Českolipsko, 300 m n.m.) pouze do chráněných zahrad, někam k jižní zdi. Semenáče, na rozdíl od nich, bujaře plodí i na otevřené planině s neúrodnou půdou, dokonce rostou v prvních letech lépe než naše původní pionýrské stromy. Na fotce vidíte mou aktuálně nejkrásnější roubovanou odrůdovou broskvoň - ano je tak mrtvá, jak jen to jde. Na fotce pod ní je má největší semenáčová broskvoň, stará přes 15 let, živá a plodící. Ale už z ní beru pecky a sázím, protože dlouho také žít nebude. Po 15 letech prostě v chladnějším klimatu zahájí odumírací fázi všechny broskvoně.

    Meruňky mi tu bohužel tak dobře nejdou, semenáčové meruňky mi jen jednou zaplodily, ale v zákeřné zimě mi většina odumřela (v teplém průběhu zimy začaly rašit a následné tuhé mrazy nepřežily, samotný mráz by jim nevadil).Ty které přežily neplodí proto, že kvetou velmi brzy z jara a vždy jim namrznou květy.

Broskvoně ze semen mi naopak přežily všechny. V tom je vidět ten velký rozdíl v jejich "teplomilnosti".

Na mé bývalé zahradě u Mladé Boleslavi, vedle zdí domu, byly úrody meruněk velké každý rok. V teplejších oblastech samozřejmě meruňky prospívají skvěle, roubované odrůdové i pravokořenné semenáčové.
Vy kdo jste z teplejších oblastí máte velkou výhodu a určitě zkuste i meruňky z pecek.
Na této mé starší fotce je semenáčová broskvoň uprostřed a meruňka vpravo.

A choroby? Z desítek semenáčových broskvoní, které přežily úspěšně dětské stadium, jsem zlikvidoval jen jedinou, která od mala začala být kadeřavá. Ostatní tím většinu let netrpí, pouze jednou za pár let je nějaké nevhodné jaro a listy se kadeří u většiny z nich. Nijak to neošetřuji, přejde to samo, narostou nové zdravé listy a stromky zaplodí. Jiné roky se nekadeří nic. Na slupce téměř všech plodů se některé roky objevují drobné tmavé flíčky (lze vidět na fotce výše), asi těmi výkyvy počasí, ale na kvalitu plodu ani na jeho chuť nemají tyto estetické vady žádný vliv. Nehezkou slupku lze oloupat.

    Všeobecně doporučuji opustit styl zahrádkaření, kdy si člověk myslí, že stále musí vše bedlivě sledovat a každou věc ihned řešit. Je lepší si pořídit větší pozemek, sázet si, co se vám líbí a co vám chutná, a mít takové nadbytky, že ztratíte chuť řešit každou blbost.

A jednou za pár let u nás zmrznou květy i broskvoním a úroda je žádná nebo minimální. Ale obvykle je o to více nějakého jiného ovoce.

Příroda mezitím provede selekce, to nejlepší pro všechny zúčastněné vám zůstane. Nikdy jsem žádný ovocný strom neošetřoval žádným postřikem, ani přírodním. Na to opravdu nemám čas ani chuť. Pokud něco přece jen nevyjde dobře a nechcete to dále pěstovat, můžete to uříznout a hledat lepší genetický materiál.

Většinu času můžeme jen nechat přírodu růst a radovat se z toho. Nepotřebujeme pro své potřeby marketingově dokonalé plody za každou cenu. Tento odlehčený přístup je nejlepší lék na každou zahradnickou fobii. Tuto nutkavou psychózu neustálého vyhledávání (a tím vytváření) problémů lidem do hlav během minulého století nasadili výrobci chemických postřiků, aby toho víc prodali (a zahradnické školy, aby měly co učit :-)). Sázejte pecky, z nich dopěstujte pěkné malé sazenice v květináči, po výsadbě je chraňte na stanovišti proti okusu zvěří (drátěnou ochranou) a nic víc neřešte! Za pár let budou broskve.

  Většina semenáčových broskvoní roste v první etapě života spíše keřovitě, košaté stromky se z nich stanou až v druhé polovině života. Nikdy tyto stromky nestříhám, ani neupravuji jejich růst. Řezné rány by jen vpustily do jejich těla choroby, a zásah do koruny by porušil přirozenou harmonii. Nikdo jiný než strom sám neví lépe, jak má růst! Výjimkou je snad jen případ, když se pod tíhou úrody nebo ve vichřici nějaká větev nalomí, což se děje i v přírodě. To ji holt potom zakrátím před místem lomu, nebo celou uříznu, dle situace.

    Zde v severních Čechách jsou to stromy relativně krátkověké, počítám s životností kolem 10 až 20 let. V teplejší oblasti mohou být mnohem větší a žít déle. Čím je lokalita chladnější, tím to bude obráceně a musíte vybírat chráněnější a co nejslunnější stanoviště. Z těch nejlepších si znovu vezměte pecky a sázejte průběžně nové stromky. Každou generací se lépe přizpůsobí vašemu pozemku, půdě a klimatu. Stáváme se tak šlechtiteli ovoce přizpůsobeného našim konkrétním podmínkám.

Na fotce níže typicky keřovitá broskvoň, na jaře s pachovým nátěrem proti okusu zajíci. Ne vždy to fungovalo, přidají se občas i srnky, dávám jim proto nyní drátěné ochrany. Ale tyto semenáčové broskvoně, pokud jim tolerujete keřovitost, skvěle po okusu obrážejí a zvířatům rychle odrostou. Proto lze pecky sázet i do volné krajiny a obvykle přežijí. Nemají podnož, takže cokoliv obrazí "je ta ona".

  Zajímá vás, odkud jsou původem mé zázračné broskvoně?

Kde se berou elitní (vyvolené) pecky pro divoké výsadby?
Samozřejmě, pašují se tajně z neobjevené Atlantidy, též ze školy čar a kouzel v Bradavicích, některé jsou ze speciálního tajného permakulturního e-shopu v Himalájích. Několik prvních vysazených broskvových pecek na mých hektarových pozemcích bylo osobně i od permakulturní propagátorky Heleny Vlašínové.

Ale většina broskvoní jež pěstuji má méně ušlechtilý původ. Jsou z jakékoliv tržnice, sebrané z chodníku, vyplivnuté na odpočivadlech u silnice, ze supermarketu, z pláží Máchova jezera, od přátel, od lidí ze zahrádek po okolí, kde jsem bydlel. Ano, můžete zasadit pecku z jakékoliv broskve. Čím větší rozmanitost genů, tím lépe.

Pokud v sobě semínko nedokáže probudit odolné a zdravé geny, příroda to vyřeší za vás - prostě nevyklíčí, zahyne po vyklíčení, nebo zmrzne v prvních letech. Pecky jsou víceméně zdarma. I když vám z dvaceti pecek v jednom květináči vyroste jedna krásná broskvoň, nemáte co ztratit, pořád je to enormní důvod k radosti a moc vás to nestálo.

Na mých kurzech též rád rozdávám co zrovna mám k dipozici. Včetně našich broskví a broskvových pecek. Ale o posílání mne prosím nežádejte, na to tady nemáme kapacitu.

Díky velké rozmanitosti zdrojů

máme broskvoně různých tvarů a různé bujnosti, plody se značně liší. Mám ze semen broskve s růžovou dužninou, také takzvané bělomasé a žlutomasé. Některé z nich mají zvenčí slupku zelenou i v plné zralosti, jiné žlutou, nebo žíhanou. Ty zelené bývají známé pod názvem "vinohradnické broskve". Ty obvykle mají nejméně výraznou chuť, méně šťávy, ale hodně hmoty. Nejaromatičtější a nejšťavnatější bývají ty růžovo-bílé. Každopádně se všechny mohou křížit a vznikat nové kombinace. Je to velmi dobrodružné a velmi chutné hobby. Stačí neškudlit a pořídit si kousek pole, aby to bylo kde sázet... :-).

Co s takovou úrodou?

Jíme je celé, nebo zpracované na jinou konzistenci, kdy stále zůstanou syrové.
Kombinace: broskve, jablka, hrušky, aronie nebo jakékoliv jiné plody a silný mixér nebo odšťavňovač vytvoří lahodné smoothie nebo čerstvou šťávu = cesta k orgasmicky ideální ovocné snídani, očistě těla, dodání vitamínů a minerálů, zlepšení trávení.

Ovoce jíme hlavně ráno a dopoledne, nalačno, dokonale se stráví, nekvasí v těle (což se děje, když se zasekne ve střevech o nějaké předchozí hutnější jídlo - pak se prdí). Ovoce tepelně zpracované se stává v těle kyselinotvorným a neobsahuje už své hlavní prospěšné složky, ale dobrá marmeláda, džem nebo povidla se občas také hodí, hlavně v zimě.

    Kromě syrového zpracování na šťávy, smoothies, nebo jiné raw dobroty, což znamená využití okamžitě nebo v rámci několika dnů, je možné ho ještě sušit, nebo fermentovat. Mrazení je méně vhodné, ale stále lepší než zavařování. Mražené vypeckované broskve házíme do smoothies s čerstvým ovocem v jiných obdobích roku, hlavně začátkem léta, místo ledu. Dodají luxusní chuť. Pak i obyčejný rybízový mix nebo smoothie z kopřiv a bršlice chutná mnohem lépe.

    Tip na uskladnění šťáv: čerstvé šťávy lze nalít do lahví, co nejplnější, do hrdla nacpat přesně ořezaný kus křenu, nebo nastrouhaný křen zamotaný v kusu přírodní tkaniny nebo gázy, láhev důkladně zazátkovat. Je dobré k tomu používat kvalitní tlakové skleněné lahve s patentním uzávěrem (zátka na drátkách). Bez jakékoliv tepelné úpravy vydrží v chladnu pro pozdější použití, někdy i měsíce. Možná lehce nakvasí, perlí, ale nezkazí se. Z počátku je dobré s tím trochu experimentovat, u špatných lahví hrozí bouchnutí, tak je skladujeme raději v nějaké další nádobě, aby to případně neteklo po podlaze. Plastové lahve nejsou ideální kvůli látkám, které se postupně vlivem kyselin luhují z plastu.

    Nemusíte sklidit a zpracovat vše, co se vám urodí. Divoká zvířátka na pozemku a mikroorganismy v půdě se o přebytky rádi postarají. Stane se z toho úrodný humus, žádné choroby se nešíří. Základem musí být, že máte pod korunami stromů živou zahradu, s živou půdou, nikoliv chemický golfový trávník. Na něm to může ležet a hnít a mumifikovat se celé měsíce. Nám s přebytky veškeré sezónní úrody pomáhají účastníci našich výukových akcí, ale ještě více nám pomáhají domácí zvířátka - naši dva velcí psi (milují zeleninu i ovoce odmalička). Mnoho let jsem choval kachny a slepice, ty také nemají problém zpracovat libovolnou dávku přebytků.

Z většiny semenáčových broskvoní se stávají stromky pozdní, tedy jejich plody dozrávají na podzim. Jen malé procento je rané, to jest s dozráváním v létě. Kdykoliv se tedy vyskytne ze semene raná broskvoň, její pecky považuji za velmi vzácné. Jednu takovou máme v centru, kde pořádám semináře a účastníci letních seminářů si odvážejí domů nejen chuťový zážitek z dokonalé broskve, ale i velmi speciální pecky. Logickou variantou, jak dosáhnout ranosti u semenáčových broskvoní, je vysévat co nejvíce pecek nasbíraných z raných roubovaných odrůd.

Jak se pecky vysévají?

Máte vícero možností. Nejprve ale zmíním překvapivě velmi častý dotaz, zda pecky kladívkem rozbíjet, a sít jen měkké jádro? Rozhodně ne! Pecky nerozbíjíme, sázíme je, jak jsou, ve tvrdé skořápce. Samy si puknou, až to na ně přijde. Tak to má přeci příroda vymyšlené.

Pokud víte, že nemáte schopnosti a čas něco konstantně pěstovat v květináčích, nejlepší je natlouct ihned po získání pecek do země kůl a kolem něho je zahrabat do země, několik cm hluboko (2 až 10 cm).

Je možné a velmi doporučené pecky natloukat do země i kladívkem.
To se překvapivě osvědčilo nejvíc. Simuluje to zašlápnutí do země kopytem zvířete. Pecky volně ležící by nikdy na povrchu půdy nepřežily. Proto mají ten speciální tvar se špičkou a tvrdý obal. Zvíře si poodnese plod opodál, sní dužninu a na pecku povinně šlápne. Tím ji vysadí. Tak to příroda vymyslela.

Dáme jich poblíž sebe víc, aby byla větší šance, život je pak vytřídí. Nebo prostě podpatkem zašlápnout pecku právě dojedené broskve do kypré půdy, na slunném místě, kde může trvale růst. Jen ji nesmíte pak posekat, nebo je nesmí zadustit plevel. Takže dát kůl. A po vyklíčení kolem nastlat mulč.

Při této divoké metodě nemáte kontrolu nad ničím, mohou vám pecky sežrat myši nebo zničit velký mráz. Úspěšnost ale bývá přesto dobrá, doporučuji to (i s meruňkami). Na pozemcích bez kvalitního oplocení je nutné po vyklíčení dodat rostlinkám drátěnou ochranu proti okusu od zajíců a srnek. Nedělám tuto metodu se vzácnými peckami, jen s těmi, kterých mám nadbytek a nelpím moc na výsledku (pak to funguje).

Chcete-li více kontroly a největší šanci na úspěch,
je nejlepší vysadit v suchu uschované pecky během zimy do květináčku se zeminou. Ten udržovat mírně vlhký a na zimu ho dát do lednice (ne do mrazáku!). Nebo do chladného sklepa - znovu zdůrazňuji - ochránit proti myším!.

Ve všech případech se jedná o to, že semena musí projít několikaměsíčním obdobím chladu, jinak by nevyklíčila. Říká se tomu stratifikace. Toto chladné vlhké období pro ně znamená, že proběhla zima  a odblokuje se možnost klíčení. V březnu je můžete vyndat z lednice/sklepa a postavit i s květináčky v bytě za slunné okno, začnou klíčit a růst. V květnu po posledních mrazech mladé rostlinky můžete dát ven a pečovat o ně různými způsoby jako o cokoliv jiného.

Musíte pro domácí květináčování vymyslet:
1) kde je stratifikovat (zimovat), aby tam nemrzlo ale bylo dost chladno (2 až 10 °C) 
2) kam je dát na jaře, aby měly klíčící rostlinky slunce, ale nezmrzly venku (zimní zahrada, slunné okno, temperovaný skleník) 
3) kde je mít potom, když v dubnu jdou ven (v květináči) a budou potřebovat zalévat a nesmí je nic sežrat.

DALŠÍ PĚSTEBNÍ POSTUP:

    Pokud je máte jednotlivě, můžete je rovnou i s balem z květináčku vysadit během jara, až trochu zesílí, do zahrady a dát jim tyčku, aby byly vidět.

    Já je však nemívám jednotlivě, ani v sadbovačích. Roste mi prostě trs semenáčů, třeba po dvaceti ve velkých květináčích, celý první rok takto pospolu. Na podzim je přesadím do větších samostatných květináčů. Sazeničky nejraději ještě druhý rok pěstuji ve své květináčové školce, aby na naše hektary přišly už velké a silné rostliny, vysoké nejméně metr a trochu rozvětvené. Nějaké malé nitky by v té divočině neměly šanci.

Broskvoně rostou extra rychle, budete překvapení.  Máme tedy takovou malou květináčovou školku, pěkně na očích, většinou vedle skleníku a blízko vody na zalévání. Hnojím přírodními zákvasy z kopřiv a kostivalu (jícha), ředěnou močí, ale někdy nemám čas to dělat pravidelně, a tak používám i pomalurozpustné umělé hnojivo (Osmocote časované kuličky, Silvamix), protože objem květináčku je malý a rostliny potřebují hodně živin. Jinak zakrní a po celé sezóně skončíme s vyčerpanými bonsajemi, které nelze zdárně nikam sázet.

    Choulostivější dřeviny z výsevů (muďouly, tomely, některé ořechovce a jedlé kaštany) obvykle přezimovávám v květináčích v chladném, temném sklepě, udržuji čas od času zálivkou vlhký substrát. Broskvoně po prvním roce pěstování můžete přezimovávat pro úplnou jistotu také tak. Já to většinou nedělám, nechávám je pro selekci na odolnost už venku, jen květináčky zasypu v naší školce hustě štěpkou, aby nevymrzaly kořeny.

  Pro shrnutí - výsadbu na trvalé stanoviště můžete opatrně i s balem (květináčovou bábovičkou) provést už během první sezóny, nebo na podzim, nebo je ještě další rok pěstovat v květináči a zimovat je v chladné bezmrazé místnosti nebo dostatečně chladném sklepě, i temném, mírně občas zalít, aby neuschly.

Závěrem bych vám ještě poradil, abyste každého, kdo vám řekne, že z pecek a jadérek vyrostou jen plané stromy, poslali s jeho radami tam, kam si zaslouží .Ještě nikdy mi ze semen odrůd nevyrostl "planý" strom.

Každá existující odrůda, s výjimkou několika mutací, vyrostla nejprve ze semene. Teprve potom ji začali množit vegetativně, roubováním (= klonováním), aby ji udrželi absolutně stejnou ve více exemplářích, pro účel šíření a prodeje.

Při generativním množení (= ze semen) se míchají geny předků a vždy z toho vyleze něco trochu jiného. Nikdy to není kopie odrůdy, ze které pochází plod. Jako u lidí. Ale to neznamená, že je to vše jen malé, kyselé  a plané! Samozřejmě je potřeba selekce (výběr), abyste získali to nejlepší z nejlepšího. Jenže dle mých zkušeností, 90 % všeho co vyklíčí plodí dostatečně zajímavé plody. Vždyť jsou to potomci už důkladně vyšlechtěných odrůd!

Je logické, že ne každý semenáč bude plodit tak skvěle, aby se z něho stala světoznámá odrůda. Většina bude plodit dost dobře, některý bude grandiózní, sem tam nějaký bude nic moc. No a co? Kvůli tomu nikdy nezkusíme vysít semínko? Každý z nás také nemusí být blondýna 90-60-90, nebo vypadat natolik dobře, zdravě a důvěryhodně, aby byl zvolen prezidentem :-). I my obyčejní a prostí lidé si můžeme dovolit být sami sebou, bez cizího posuzování! A můžeme to tedy dovolit i svým stromům! Prostě si jen tak růst, vychutnávat slunce, a plodit, když se nám zrovna chce... Život má být zábavný a hravý.

Semenáčové broskvoně používám nejčastěji pro tzv. sukcesní design. Jedná se o výsadby krátkověkých a dlouhověkých dřevin dohromady, aby bylo hned od začátku dobře využitý prostor zahrady. Postupně se vystřídají. Zahradní ekosystém se tak lépe vyvíjí, je to krásnější a plodnější. Rád vám detaily vysvětlím a ukážu osobně u nás na zahradě - na některém ze dvou živých kurzů vyhlášených pro roky 2024 a 2025 :https://ekozahrady.com/kurzy/praxe/

Ať vám to roste, plodí a dělá radost. O to jde především!

Jaroslav Svoboda