Na svět přicházíme jako celistvá bytost. Prožíváme život skrze svoje tělo na fyzické úrovni, vnímáme nemalou škálu prožitků na emoční úrovni, vytváříme si obrazy na úrovni představ. Když je pro nás skutečnost příliš náročná, jsme schopni přesměřovat svou pozornost mimo tělo tak účinně, že ho téměř nevnímáme. Nepříjemné nežádoucí emoce dokážeme potlačit tak hluboko, že o nich na vědomé úrovni už ani nevíme.

Cestu uzdravení - cestu k celistvosti, cestu k poznání, kým doopravdy jsme, můžeme vnímat jako cestu opětovného začleňování vytěsněných aspektů sebe sama.

Pravdou je, že jsme dokonalou bytostí stvořenou z lásky. Protože jsme stvořeni z lásky, máme ji v sobě. Jsme láskou. Nemusíme si lásku nijak zasloužit ani o ni usilovat. Je zkrátka uvnitř nás, kde ji máme neustále na dosah. Když je pravda takto jednoduchá, proč se tolik lídí cítí často osamoceně a bez lásky? Zkusíme zapátrat k samému jádru, ke kořenům takových pocitů.

NAHLÍŽÍME NA SEBE POKŘIVENOU OPTIKOU

Pokud se v nějaké životní oblasti necítíme dobře, je to indikátor, že v dané oblasti sami na sebe nahlížíme pokřivenou optikou. Zkreslené nahlížení na sebe sama se projevuje v rozhodování a chování, které nám nepřináší radost a naplnění. V dlouhodobém horizontu se pak místo s vytouženým pocitem naplnění setkáváme se zklamáním v nefunkčních vztazích a s obavami o zdravotní stav těla.

K motivaci hlouběji se zabývat vztahem k sobě sama pomůže uvědomění si jednoduché logiky: Pokud necítím skutečně láskyplný vztah k sobě, mohu chovat opravdovou lásku k někomu jinému? Pokud neumím dobře vnímat a uspokojovat potřeby svého srdce a svého těla, mohu rozpoznat potřeby někoho jiného?

Jak jinak, než že nemáme sami sebe rádi, bychom mohli dopustit, aby naše vlastní tělo zpravidla po sérii mírných signálů muselo hlasitě křičet NEMOOOC neboli „Takhle už dál nemůžu“. Abychom ho uslyšeli a znovu s ním navázali kontakt.

PROČ JSME SE ODDĚLILI OD VNÍMÁNÍ
SVÉHO TĚLA A SRDCE

Než se vydáme na cestu uzdravení, pojďme si položit otázku: Proč jsme vlastně přestali svoje tělo vnímat do takové míry, že potřebujeme hlasité volání, často extrém, abychom si všimli, že kráčíme směrem, který nám neprospívá? Vždyť si přece všichni přejeme být zdraví. Všichni víme, že jako zdravé vitální bytosti jsme nejen sami spokojení, ale i nejvíc užiteční svým blízkým a svému okolí. Tak kdy a proč jsme se oddělili od vnímání základních potřeb svého těla a svého srdce?

Když se vydáme ke kořenům problému, dovede nás tato důležitá otázka velmi pravděpodobně až kamsi do dětství. Nejdeme se teď nutně rozpomínat na každou náročnou situaci v průběhu dětství ani hledat viníky našich současných obtíží. Jde nám čistě o pochopení určitých mechanismů živého organismu. A nutno podotknout, že velmi účinných mechanismů, umožňujících přežití i ve velmi náročných podmínkách.

Představte si semínko jabloně. Všechno, co potřebuje, aby vyrostlo v krásný statný plodný strom, má ukryto v sobě. Má v sobě ukrytou informaci – potenciál ke svému růstu. A teď si představte, že se toto semínko ocitne v půdě, kde se mu dostane vláhy. A tak vyklíčí. Zanedlouho vykoukne nad povrch země, kde se mu dostane slunečních paprsků. A tak povyroste. Má v sobě ukrytou informaci, v jak velký strom může vyrůst, jaké má mít listy i že má kvést, aby mohl plodit. A protože toto semínko vyklíčilo a roste v podpůrném prostředí, může svůj potenciál naplnit.

Teď si představte semínko jabloně, které vyklíčilo v sušším zastíněném rohu s neúrodnou půdou.

I toto semínko má v sobě ukrytou informaci, do jakých rozměrů a tvarů může růst. Prostředí, ve kterém vyklíčilo, ovšem není podpůrné k jeho přirozeným potřebám. Jabloň bude v tomto případě spíš přežívat než prosperovat.

Asi tušíte, že nám jde o uvědomění si dvou aspektů, kterými je zde na Zemi vše živé tvořeno:

ZÁMĚR v podobě informace neboli potenciálu vloženého do počátku (semínko u jabloně) a PROSTŘEDÍ, které je buď příznivé (pak probíhá rozvoj potenciálu) nebo nepříznivé (pak je na prvním místě přežití).

Jsme tedy výsledkem INFORMACE, kterou do nás vložili naši předci, a PROSTŘEDÍ, které nás formovalo. Není žádným tajemstvím, že podpůrným prostředím pro nově vzniklý lidský život (myšleno období od prenatálního do tří let) jsou láska a fyzická blízkost obou rodičů, doteky, nepřetržité okamžité uspokojování základních potřeb, živiny z mateřského mléka, spokojené rozpoložení rodičů a dalších pečujících osob. V dalším období (4-7 let) je podpůrným prostředím možnost dítěte zkoumat svoje okolí i sebe, tzn. možnost projevovat se ve všech podobách. Aby si malý člověk vytvořil zdravý / pravdivý vztah k sobě sama, aby mohl plně poznat sebe sama se vším všudy, potřebuje být bezpodmínečně přijímaný svým okolím.

Uvedený popis podpůrného prostředí se při pohledu na naší moderní kulturu může zdát až utopický. Přitom je zcela přirozený a logický. Kultura, která si uvědomuje, jak velkým přínosem je pro celek zdravý sebevědomý tvůrčí jedinec, půjde jednoznačně cestou vytváření podpůrného prostředí pro své potomky.

Ale! Zdravý spokojený jedinec NEBUDE trávit většinu svého času a života nenaplňující prací ani nakupováním nepotřebných věcí. Pro kulturu, v níž jsou nejuznávanějšími hodnotami moc a zisk, je zajímavější JEDINEC S POCITEM NEDOSTATEČNOSTI, který snadno podléhá trendům a konzumnímu způsobu života.

NĚCO SE MNOU NENÍ V POŘÁDKU,
KDYŽ NEDOSTÁVÁM LÁSKU

Vzhledem k realitě naší doby si potřebujeme plně uvědomit a pochopit ten méně ideální a až příliš častý scénář raného dětství. Život dítěte závisí na lásce a bezpodmínečném přijetí. Když se mu lásky a bezpodmínečného přijetí nedostává, VZTÁHNE SI TO NA SEBE. Malé dítě si nedokáže vyhodnotit: „Chování této bytosti ke mně není vhodné.“ Přežití dítěte plně závisí na poutu s pečující osobou. Tento vztah dítě v útlém věku nikdy nezpochybní. Často ani později. Důkazem jsou případy, kdy ani fyzicky týrané či sexuálně zneužívané dítě neuteče z domova. A dokonce se o krutém zacházení ani nikomu nesvěří. Neláskyplné zacházení si totiž vyloží jako „Něco se mnou není v pořádku, když nedostávám lásku.“ „Nedostávám lásku, protože si ji nezasloužím.“

Nemusí se ani jednat o výše uvedený extrém zneužívání. Stačí i zdánlivě tak málo, jako rodiče v nefunkčním vztahu, kteří nemají kapacitu věnovat plnou pozornost dítěti a jeho potřebám. I nefunkční vztah mezi rodiči si dítě vztáhne na sebe. A právě tady jsme u zrodu přesvědčení, že s námi není něco v pořádku a že lásku si musíme zasloužit. Že o přijetí musíme usilovat. Odtud pramení následná urputná snaha o samé jedničky ve škole, tělo přetěžující sportovní výkony, workoholičení do noci, … případně si doplňte cokoliv, u čeho dlouhodobě vyvíjíte velké úsilí na úkor sebe a výsledky se přesto nedostavují, anebo se s výsledky nedostavuje naplnění.

Je velký rozdíl mezi tím jít studovat z vnitřní touhy porozumět dané oblasti a jít studovat, protože je studium uznáváno v rodině. To samé platí pro sport a jakoukoli jinou oblast. Konáme-li z vnitřního motivu, budeme zažívat radost, naplnění a prosperitu. Konáme-li z vnějšího motivu (např. potřeba uznání otce), bude nás to stát velké úsilí a jakkoli úspěšnými se staneme, nikdy nás to plně neuspokojí.

DOKONALÁ STRATEGIE PŘEŽITÍ

To byla ta snazší část na pochopení. V náročném prostředí dochází u dítěte společně s pokřivením vztahu k sobě sama i k určitému odpojení se od vlastního těla a pocitů. Tomu lze porozumět jen v případě, že si dokážeme představit, jak moc emočně i fyzicky neúnosné některé situace pro dítě jsou. Malé dítě nemá v náročné nebo nebezpečné situaci možnost využít stejnou strategii jako dospělý – tedy útěk nebo útok. Příroda ale lidské mládě vybavila speciální strategií, která umožňuje přežít i extrémní situace a podmínky jako jsou odloučení, fyzické tresty, týrání či zneužívání. Když dítě nemůže unést bolest, která je mu způsobována, vypne se. Odpojí se od prožívání emocí v těle. Přestane svoje tělo do značné míry vnímat. A emoce, které jsou příliš bolavé, než aby je prožívalo, vytěsní. Jedná se o způsob, jakým se dítě vyrovná s nepříznivými podmínkami. Přežije. Za cenu oddělení se od některých svých částí, ale přežije.

Takto zraněný, přesněji řečeno traumatizovaný jedinec se potom v dospívání a dospělosti snaží poradit si se životem, jak nejlépe umí. Jeden do toho jde aktivně a usiluje o uznání, kudy chodí, hlavně nikdy neselhat. Jeho odpojení od těla mu umožňuje přetěžovat svůj organismus a dosahovat "úctyhodných" výsledků, ovšem na úkor svého zdraví. Jiný nachází instantní úlevu od vyplavující se bolesti v užívání nejrůznějších látek, hraní počítačových her, nakupování, sledování sociálních sítí, pornografie, sebepoškozování, … případně si doplňte cokoliv, co vám přináší okamžitou úlevu, ale dlouhodobě vám to škodí a nejste schopni s tím sami přestat.

OD NEVĚDOMÉHO PŘEŽÍVÁNÍ
K VĚDOMÉMU ŽITÍ A TVOŘENÍ

Teď už víme, že to, jací nyní jsme, jak se projevujeme a vypořádáváme s každodenními situacemi, je do nemalé míry výsledkem informace zakódované uvnitř nás a prostředí, v němž jsme vyrostli.

To jako, že jsme obětí svojí minulosti? Je to tak. Do značné míry. Do určitého bodu. Do chvíle, než zjistíme, že máme vědomí. Čímž se dostáváme k nejzajímavější části - k uzdravení. Vzpomeňte si na semínko jabloně. Roste na místě, kde vyklíčilo a nemůže se samo přesunout jinam. My se na rozdíl od stromu můžeme rozhodnout, jakým směrem svoje kroky povedeme. Nemusíme setrvat na stejném místě. Jsme obdařeni vědomím a je to právě světlo vědomí, kterým můžeme posvítit na svůj životní příběh, na jeho raději zapomenutá temná místa a místo uvíznutí v důsledcích minulosti se od minulosti odpoutat a vyrůst do svého potenciálu - nové radostnější budoucnosti.

Jak vypadá takové posvícení si světlem vědomí na vytěsněná temná zákoutí svého nitra? A proč nemusí stačit pochopení rozumem ani odříkávání pozitivních afirmací?

Dozvěděli jsme se, že jádro problému našich současných vztahových a/nebo zdravotních potíží je zakopáno už v dětství. To tam jsme nabyli dojmu, že naše hodnota není dostatečná. Že když jsme takoví, jací jsme, nestačí to. Že abychom dostali lásku, musíme sebe potlačit a stát se někým jiným. Tento dojem jsme vstřebali v období, kdy naše dětské tělo, konkrétně náš dětský mozek, operoval převážně na vlnových délkách odpovídajících hluboké relaxaci. Jako malí jsme doslova nasávali svoje okolní prostředí. Můžeme se později pokusit mylné přesvědčení o svojí nedostatečnosti změnit. Ovšem budeme-li tak činit v bdělém stavu, tedy ve zcela jiných frekvencích, než na kterých jsme ho přijali, nemusí se nám změna podařit. Nejúčinnějších a trvalých změn dosáhneme, když se ponoříme do hlubokého stavu uvolnění a posvítíme si na svá přesvědčení tam.

Proto má smysl naučit se uvolnit svoje tělo, usměrnit mysl, relaxovat v tichu, pozorovat přírodu, meditovat. Pro řadu kultur je odpradávna meditování a pobyt v přírodě běžnou rutinou k udržení si zdravého těla i ducha, případně k navracení těla a ducha do rovnováhy. Meditace není výsadou mnichů. Nejedná se o spirituální vymoženost pro pár vyvolených. Meditace je dnes víc než kdy jindy nutností pro každého, kdo chce žít smysluplný, radostný, tvůrčí život. Přirozený spokojený život bez dramat a extrémů vycházejících z neschopnosti utišit svou mysl a zpracovat své emoce.

TO NEJLEPŠÍ,
CO PRO SEBE MŮŽEME UDĚLAT

Není ani trochu náhoda, že v naší kultuře hnané heslem „Získat co nejrychleji co nejvíce“ je těžké potkat na ulici či v obchodě šťastného zdravého člověka. Většina lidí v naší kultuře neustále někam spěchá a když něco dělá, už myslí na to, co bude dělat potom.

Zkuste si schválně představit, že si každý den nebo obden v klidu sednete nebo lehnete na patnáct, dvacet minut do ticha, abyste si zavřeli oči, zaposlouchali se do svého dechu, do svého těla, do svého nitra. Co vám u té představy naskakuje za myšlenky? Že na to nemáte čas? Že si to nemůžete dovolit? Že je to blbost? Že by to k ničemu nebylo? Že by to stejně nic nezměnilo? Že máte důležitější věci na práci?

Přitom tím nejefektivnějším, co můžeme kdy pro sebe a kvalitu svého života udělat, je dát si PROSTOR. Vzpomeňte si na některé své nemoci nebo zranění. Neudály se čistě náhodou v době, kdy toho bylo na vás moc? Nepomohly vám čistě náhodou se zastavit? Nevyčítejte si to, děje se to nám všem. Neslyšíme-li a nenásledujeme hlas svého srdce a svojí intuice, který říká „Zastav“ jemným způsobem, on zesílí. Až jednoho dne ono „Takhle už dál nemůžu“ řekne naše tělo za nás. A vlastně nám tím pomůže. Všude, kde jsme nedokázali čelit pravdě - v práci, doma, kdekoli, kde už nám nebylo delší dobu dobře a báli jsme se to říct nahlas - všude tam teď můžeme říct "Jsem nemocný". Naše nemoci jsou našimi spojenci, ne našimi nepřáteli. Jakmile uvedeme do souladu svoje myšlenky, pocity a činy, spojenec ve formě nemoci už není potřeba a mizí.

MEDITOVÁNÍM NEJENŽE NIC NEZKAZÍME,
SPOUSTU TOHO NAPRAVÍME

Je velký, slovy nepopsatelně velký rozdíl v tom, z jakého bodu svoje aktivity konáme. Zda z bodu napětí, tlaku, stresu či obav nebo z bodu klidu, vyrovnanosti a jistoty. Z jakého výchozího bodu konáme, má vliv jak na průběh tak na výsledky našeho snažení. Zkuste hádat, v jakém případě budou kvalitnější.

Pokud se rozhodneme vydat se cestou kvality a pravdy, pak nás naše vnitřní vedení zaručeně povede cestou zpomalení a prostoru pro poznávání do hloubky. Meditováním se nejenže nedá nic zkazit, meditováním se toho dá spoustu napravit. A není to nic nového. Jedná se o účinnou techniku používanou napříč staletími. Co staletími, tisíciletími: nejstarší důkazy o meditační praxi se datují do doby 5000 – 3500 let p.n.l.!

Meditování nám může činit potíže v počátcích, kdy jsme ještě tak přehlceni myšlenkami, že nedokážeme setrvat v klidu bez ztotožňování se s nimi. To je úplně běžné a jediný recept je vytrvat. Když si navykneme meditovat častěji, můžeme ve stavu relaxace těla a jasné mysli provádět vnitřní práci, která má dalekosáhlý a trvalý dopad. Dokonce i když tomu nevěříme a máme pocit, že se nic neděje a nemění. S každou chvilkou meditační praxe zaséváme semínka své nové budoucnosti – harmoničtější, vitálnější a radostnější, osvobozené od nánosů minulosti. A to za tu trochu úsilí v začátcích rozhodně stojí!

Meditace může mít různé formy. Mezi nejčastější patří soustředění se na dech, kombinace dechu s pohybem těla, opakování manter, vizualizace. Každá z nich má své přínosy, ideální je vyzkoušet a osvojit si vícero z nich. Můžeme si pak zvolit, která forma je pro nás a naše aktuální rozpoložení ta pravá.

Tady na našem ekozahradním webu najdete nabídku vedených meditací pracujících s vizualizacemi. Používáme v nich představivost a symboliku přírody jako mocný tvůrčí nástroj pro harmonizaci, případně uzdravení vztahu k sobě sama, ke svému tělu, vztahu k hojnosti, k životnímu poslání a dalších oblastí. Můžete si pustit kratší ukázkové vedené meditace, které jsou dostupné zdarma nebo zakoupit ucelené série meditací, ve kterých jsou meditace obsáhlejší a doplněné o podpůrné texty k daným tématům.

Ze srdce Vám přeji obohacující chvíle při meditacích, při zasévání semínek vzkvétajícího a tvůrčími plody naplněného života!

S láskou,