Pokud chceme něco ve své životní realitě změnit,

vylepšit, vytvořit... a možná zrovna nevíme, jak to udělat... tak vždy pomůže vytvořit si to nejdříve uvnitř. Když máme vnitřní pocit, že už to máme, musí se to nějakým způsobem (obvykle nečekaným) zhmotnit i na venek.

Chápu, že pro mnoho lidí je to zcela nový koncept, ale funguje. Já medituji od roku 2002 pravidelně a vše důležité, co jsem si kdy chtěl zhmotnit, jsem si nejprve tvořil skrze vedené vizualizační meditace. A pak se vždy začaly dít zázraky a synchronicity. Okolnosti se přenastaví a "najednou z ničeho nic" nebo "náhodou" nám někdo nebo něco (nebo nápad nebo příležitost nebo informace) přijde do cesty a změní nám to život. Obvykle si pak říkám "tak tohle bych fakt nevymyslel...".

Život se krásně tvoří těm, kdo už pochopili,

Život se krásně tvoří těm, kdo už pochopili, že žijeme ve světě, kde veškerá hmota je jen přeměněná energie. Že to vše není až tak reálné a rigidní, jak to vypadá. Že se tím zbytečně moc stresujeme. Ne, že by se mi to občas také nestávalo. Svého "lidství" se prostě zaživa úplně nezbavíme... Ale když se věci začnou kazit a realita tlačená myslí zadrhávat, tak mi to dojde a vrátím se zase rád k vědomé vnitřní tvorbě :-).

Energii, která vytváří hmotu, i naše tělo, naše okolnosti, naštěstí můžeme s trochou vnitřní disciplíny směrovat a řídit svými myšlenkami, pocity a představami. Prostě silným vnitřním prožíváním toho, co si přejeme, jako kdyby to už doopravdy bylo skutečné. Vnitřně už žijeme v tom, co je naším snem. Pro děti je takovýto způsob tvorby – hraním si na to, co si přejí – zcela přirozený. Cestou do dospělosti často až příliš zvážníme a opustíme svět fantazie, přitom jsou to naše představy a vize, které hýbou hmotou! Vzdáváme se tím své pravé životní síly!

Když se naučíme ovládat svou představivost, fantazii,

 zjistíme, jak velké síly nabývá myšlenka, u níž udržíme pozornost. Má sílu se zhmotnit. Co si představujeme, se pak opravdu stane. Realita se po novém přenastavení nitra prostě poskládá, cesty se vždy najdou. Vytvoří se to i navenek. Proto jsou reality mnoha lidí tak hodně odlišné. Někdo se cítí chudý, tak vždy bude chudý, povede ho to všemi možnými chudými cestami v tomto vesmíru.... Čeká, že něco z vnějšku ho musí přesvědčit, zachránit, ale to se nemůže stát, dokud nezmění vnitřní tón (obehranou písničku) své chudě naprogramované mysli. Někdo se cítí bohatý a v hojnosti (naučil se tak cítit nebo byl tak už vychován), a vždy bude bohatý. Nemusíme soudit, zda je jedno lepší než druhé, nemusí být každý milionář - ta pravá a jediná podstatná otázka zní, jestli vážně chceme tu verzi, kterou aktuálně máme.

To s hojností je jen příklad, většina lidí slyší na peníze. Proč ne, potřebujeme je v dnešním světě všichni a většina lidí za peníze prodává většinu svého životního času a energie. Takže jsou asi důležité, ne? Ale funguje to úplně stejně v každé oblasti života.

Neznamená to ale,

že nás meditování, vizualizování a vědomá vnitřní tvorba zbaví výzev, nepříjemných zjištění a růstu. Například zjistíme, ponorem do nitra a postupným "probouzením se", že jsme se v mnoha věcech mýlili, že jdeme nesprávnou cestou, že nemáme v životě radost. Že jsme jinde a třeba s někým jiným, než vlastně chceme být... To se stává, protože jsme se asi všichni řídili od mládí spíše nutkavými a silnými převzatými rodinnými a kulturními vzorci, nežli srdcem a vedením duše. A i ta naše duše nás vede k vnitřnímu probouzení, růstu a nevyhnutelně k průběžným změnám reality na tu verzi, která aktuálně odpovídá našemu vnitřnímu nastavení. Aktualizuje se, v čem a jak si už dovolujeme žít.

Pokud máme hrůzu ze změn a nechce se nám konfrontovat naše stereotypy, tak je samozřejmě plnohodnotná možnost nějak dožít ve smrádku a teplíčku a svou realitu nechat dál fungovat na vystresovaného a brblajícího autopilota, to je jasné! 🙂 Každý je zodpovědný především za své prožívání reality, to jak realitu prožívají druzí, je jejich věc.

Toto sdílení a meditace je z naší strany jen inspirace pro ty, kdo mají chuť se nechat inspirovat. Kdo tu chuť nemá, tak to ani číst a poslouchat nebude a pro ty to není.

Tento přístup už není nic nového,

kvantová fyzika dokázala, že naše realita je opravdu velmi tvárná, hmota je složená z celkem prázdných atomů reagujících na naše myšlenky a my jsme tvůrci svého osudu. (Dostupných knih  videí na toto téma existuje obrovské množství.)
Jen jsme bohužel často tvůrci nevědomí. Omílající často stále stejný příběh, stížnosti a problémy. A ono se nám to pak stále dokola tvoří.

Se stejnou lehkostí si ale můžeme vytvořit zcela čerstvou "realitu". Stačí změnit myšlenky a pocity, přestat být oběť okolností. Jsme neomezení tvůrci. Ale pouze v případě, že nepodléháme své omezené mysli a svým převzatým přesvědčením.

Meditační vizualizace jsou nejlepší způsob, jak prolomit zdi své reality, které jsme si v mysli za celý život vybudovali. Dalo by se i říci, že "nám byly pečlivě vybudovány". A začít si tvořit vědomě to, co doopravdy v životě chceme zažívat. Ať už jsou to hmotné věci, hojnost peněz, životní práce, hojnost na zahradě, hojnost zdraví, příjemnější a funkčnější vztah, vyšší smysl života, více radosti, času... cokoliv si přejeme, je v našich možnostech si vytvořit.

Všechny výzvy s tím spojené nás vždy posílí a posunou. A je jedno, co si o tom myslí druzí (že se stěhujeme, rozvádíme, pořizujeme větší zahradu, nějak moc bohatneme a nechodíme už do staré práce, nefňukáme se starými přáteli v cukrárně či hospodě...). Je to náš život, nikdo jiný ho za nás žít nemůže. A všichni bubáci jsou jen v naší hlavě.

Ale naše mysl ty nové cesty nevymyslí. Ta je spoutaná tím, co se v minulosti naučila a vnímá veškerou realitu kolem velmi omezeně. Projektuje minulost na budoucnost a je z toho bludný kruh. Je potřeba ji překročit, dát jí místo pouhého nástroje, ne kapitána naší lodi. Náš život má řídit naše duše, vyšší Já, intuice s proudem životního nadšení, které má větší nadhled a neomezené možnosti přihrát nám do cesty cokoliv.