Šrucha zelná

CENNÁ ZELENINA NAŠICH PŘEDKŮ

NEJLEPŠÍ ZDROJ OMEGA-3 MASTNÝCH KYSELIN Z CELÉ ROSTLINNÉ ŘÍŠE

Šrucha zelná (Portulaca orelacea), známá také pod názvem portulák, je jednoletá rostlina z čeledi šruchovité.
Vyskytuje se téměř po celém světě. Setkat se můžeme se dvěma poddruhy:

  • šrucha zelná pravá
  • šrucha zelná setá

ŠRUCHA ZELNÁ PRAVÁ

Planě rostoucí šrucha zelná pravá roste na slunných sušších místech. Nevadí jí zhutnělá chudší půda. V úrodné půdě se rychle rozrůstá. V zahradách se běžně objevuje jako plevel na skalkách, zídkách, v pěšinách, ale i na nezamulčovaných částech záhonů, v sadech a ve vinicích. Ve městech ji najdete také často.

Jedná se o nízkou, plazivou, rychle rostoucí, sukulentní rostlinu. Má dužnatý, hladký, načervenalý stonek s dužnatými listy. Malé kvítky jsou bíle, žlutavě až červeně zbarvené. Drobná tmavá semínka se tvoří v malém lusku, který se po dozrání otevře.

Půdokryvná jedlá rostlina

Zde jsme šruchu nechali volně růst jako živý mulč mezi pórky. Pokryje půdu, chrání ji proti vysychání i jiným plevelům. Tvoří jedlé přízemní patro.

Dobře zvládá horko a sucho

Šrucha je jediný plevel, který s nadšením zvládá horko a sucho pod skly skleníku v kaktusové sbírce. Je totiž také sukulent. Zvládne i týdny bez vody.

Šruchu sklízíme ustřižením stonků s listy ideálně ještě před květem, protože po nasazení květů listy hořknou. Rostlinka během dvou až tří týdnů znovu doroste. Šrucha je jednoletá, ale stačí nechat pár rostlinek vykvést a vysemenit a dočkáme se výhonků bez práce i napřesrok.

Šrucha má šťavnatou, příjemně nakyslou a mírně slanou chuť. Jíme stonky s listy (případně s poupaty) především čerstvé v salátech.

Z čerstvé rostliny získá naše tělo výjimečně širokou škálu vitamínů, minerálů a dalších cenných látek jako omega-3 mastné kyseliny nebo koenzym Q10.

ŠRUCHA ZELNÁ SETÁ

Šrucha zelná setá je vyšlechtěná forma šruchy, která roste vzpřímeně. Tím se liší od plané šruchy zelné pravé, která je plazivá.

I tato kulturní forma šruchy klíčí a roste rychle. Sklízíme jí už třetí nebo čtvrtý týden od výsevu. Po zastřižení doroste. Stejnou rostlinu tak můžeme sklidit dva až třikrát v jedné sezóně.

Vyséváme od druhé poloviny května (po zmrzlých) přímo na záhon na slunné stanoviště plošně nebo do řádků vzdálených 10 cm. Vyséváme mělce co nejblíž povrchu. Při postupných výsevech vyséváme každý měsíc, naposledy v srpnu. Koncem srpna můžeme vysít šruchu i do skleníku pro sklizeň v zimě. Brzy zjara ji lze vysít do pařeniště. Šruchu lze snadno pěstovat i v truhlících nebo květináčích na terase nebo na balkoně.

Chutná slimákům, pro bezpečné vyklíčení a růst malé rostlinky je proto lepší chráněné stanoviště.

Je to jednoletka, ale dobře se přesévá. Můžeme tedy některé rostliny nechat vysemenit a další rok ji spolehlivě najdeme.

Šrucha je nejcennější čerstvá co nejdříve po sklizni (brzy zavadá a ztrácí šťavnatost). Nejradši jí dáváme do salátů, na chleba nebo na pizzu. Ale stojí za to vyzkoušet jí i povařenou v polévce, podušenou ve špenátu nebo naloženou na způsob kapari. Skvělá je v tzatziki! Jedlá jsou i drobounká semínka šruchy. Po vzoru australských domorodců je přimícháváme do mouky na chleba.

Šruchu můžeme použít jako živý mulč mezi řádky vyšších plodin jako je pórek, česnek nebo třeba černý kořen (za šruchou zde na fotce).

LODYHA ŠRUCHY V ČÍSLECH:

  • 92 % vody, přes 2 % bílkovin, do 0,5 % tuků, kolem 2 % sacharidů, 1 % vlákniny, 1,6 % minerálních látek.

ŠRUCHA JE ZDROJEM:

  • vitamínů: C, E, B1, B2, B3, provitamínu A,
  • minerálů: draslík, hořčík, vápník, železo, fosfor, zinek,
  • omega-3 mastných kyselin,
  • koenzymu Q10.
  • Obsahuje také slizy, hořčiny a silici.

DALŠÍ ÚČINNÉ LÁTKY:

  • noradrenalin, dopamin,
  • vápenaté soli,
  • kyselina jablečná, citronová, glutamová, asparagová,
  • alanin,
  • glukóza, fruktóza, sacharóza.

HLAVNÍ ÚČINKY ŠRUCHY:

  • Snižuje obsah tuků a cholesterolu v krvi.
  • Podporuje trávení: doporučuje se při žaludečních potížích (překyselní) a při střevních potížích (nadýmání).
  • Pomáhá při zánětu žaludku a střev.
  • Podporuje střevní peristaltiku (prevence zácpy).
  • Čerstvě vylisovaná šťáva snižuje horečku.
  • Posiluje celkovou obranyschopnost organismu.
  • Čerstvá je močopudná.

DALŠÍ ÚČINKY:

  • Zevní použí čerstvých listů na rány a popáleniny: zklidňuje pokožku a urychluje hojení.

ODVAR ZE ŠRUCHY

V tradiční čínské medicíně se nať šruchy suší a užívá ve formě odvaru. Ten posiluje imunitu a prý působí i proti předčasnému stárnutí.

10 g suché nati povaříme 10 minut v 250 ml vody. Necháme 10 minut vyluhovat. Popíjíme 3x denně nalačno pro posílení imunity, jako prevenci proti kardiovaskulárním nemocem a pro celkové zlepšení zdraví a vitality.

ZAJÍMAVOSTI

Když jí budete znát, potkáte ji jako suchomilný plevílek poměrně často v chodnících,
na náměstích, podél cest a silnic... viděl jsem jí i na Václavském náměstí v Praze.
Když jednou dojdou klobásy a hranolky, víte, že je tam i šrucha...
Stačí si kousek vyškubnout a přesadit na zahrádku, do týdne se rozroste.
Tím že je malá, její případné semenění se nám nijak nevadí.

Od její vzpřímenější příbuzné s většími lístky je potřeba koupit si semínka.
My jsme je zakoupili u permaseminka.cz.

Šrucha je tradiční zeleninou napříč kontinenty. Po staletí se pěstuje v zemích Středního východu a v Asii. V 16. století byla populární i v Evropě. Italové jí dodnes přidávají do směsi listových salátů, Řekové do tzatziki, Francouzi do polévky. Běžně konzumovaná je i v Turecku a v Mexiku.

Chuť šruchy je po ránu kyselejší, odpoledne sladší. Je to dáno metabolickým procesem kyseliny jablečné, která se v průběhu teplého letního dne přeměňuje na cukry.

Šrucha je tolerantní k zasoleným půdám a používá se k odsolování půd.

Plinius Starší, autor nejvýznamnější přírodovědné encyklopedie starého Říma,
doporučoval nosit rostlinu jako amulet proti veškerému zlu.

ŠRUCHA VELKOKVĚTÁ

Tu jsme pěstovali několikrát jako okrasnou, je to moc hezká suchomilná letnička, ale jíst jsme jí nezkoušeli (a letos ji na zahradě nemáme). Pravděpodobně je to obsahem látek podobné, některé zdroje ji jako jedlou uvádějí, takže ji v příštích letech vyzkoušíme jíst také. Ačkoliv ty barevně nekvetoucí verze šruchy zelné produkují hmoty až dost. Ale mohla by to být pro mnohé taková bezúdržbová kvetoucí zelenina v truhlíku za oknem.
Vyskytuje se v mnoha barvách, kultivary se liší i tvarem lístků, některé mají květ jednoduchý, jiné jsou plnokvěté.

šrucha velkokvětá
šrucha velkokvětá

Sklizeň šruchy neboli portuláku ve videu uvidíte v čase videa 5:10.

POUŽITÁ LITERATURA:

  • TISCHLEROVÁ, Ivana. Léčivá zahrada v souladu s přírodou. Praha: PRAGMA, 2013. ISBN 978-80-7349-383-7
  • BREMNESS, Lesley. Bylinář. 7. vyd. Praha: Fortuna Print, 2004. ISBN 80-7321-113-0
  • NĚMEC, PAUKERTOVÁ, VALÁŠEK. Divoký zelinář. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p.o., 2022. ISBN 978-80-86974-28-6
  • TRONÍČKOVÁ, Eva. Zelenina. Praha: ARTIA, 1985. ISBN 37-012-86
  • LÁNSKÁ, Dagmar, ŽILÁK, Pavel. Jedlé rostliny z přírody. Bratislava: AVENTINUM s.r.o., 2006. ISBN 80-86858-13-8
  • DUKE, A. James. Zelená lékárna. Praha: PWP, 2006. ISBN 80-86880-23-0