Planě rostoucí šrucha zelná pravá roste na slunných sušších místech. Nevadí jí zhutnělá chudší půda. V úrodné půdě se rychle rozrůstá. V zahradách se běžně objevuje jako plevel na skalkách, zídkách, v pěšinách, ale i na nezamulčovaných částech záhonů, v sadech a ve vinicích. Ve městech ji najdete také často.

Jedná se o nízkou, plazivou, rychle rostoucí, sukulentní rostlinu. Má dužnatý, hladký, načervenalý stonek s dužnatými listy. Malé kvítky jsou bíle, žlutavě až červeně zbarvené. Drobná tmavá semínka se tvoří v malém lusku, který se po dozrání otevře.

Šruchu sklízíme ustřižením stonků s listy ideálně ještě před květem, protože po nasazení květů listy hořknou. Rostlinka během dvou až tří týdnů znovu doroste. Šrucha je jednoletá, ale stačí nechat pár rostlinek vykvést a vysemenit a dočkáme se výhonků bez práce i napřesrok.

Šrucha má šťavnatou, příjemně nakyslou a mírně slanou chuť. Jíme stonky s listy (případně s poupaty) především čerstvé v salátech.

Z čerstvé rostliny získá naše tělo výjimečně širokou škálu vitamínů, minerálů a dalších cenných látek jako omega-3 mastné kyseliny nebo koenzym Q10.

Šrucha zelná setá je vyšlechtěná forma šruchy, která roste vzpřímeně. Tím se liší od plané šruchy zelné pravé, která je plazivá.

I tato kulturní forma šruchy klíčí a roste rychle. Sklízíme jí už třetí nebo čtvrtý týden od výsevu. Po zastřižení doroste. Stejnou rostlinu tak můžeme sklidit dva až třikrát v jedné sezóně.

Vyséváme od druhé poloviny května (po zmrzlých) přímo na záhon na slunné stanoviště plošně nebo do řádků vzdálených 10 cm. Vyséváme mělce co nejblíž povrchu. Při postupných výsevech vyséváme každý měsíc, naposledy v srpnu. Koncem srpna můžeme vysít šruchu i do skleníku pro sklizeň v zimě. Brzy zjara ji lze vysít do pařeniště. Šruchu lze snadno pěstovat i v truhlících nebo květináčích na terase nebo na balkoně.

Chutná slimákům, pro bezpečné vyklíčení a růst malé rostlinky je proto lepší chráněné stanoviště.

Je to jednoletka, ale dobře se přesévá. Můžeme tedy některé rostliny nechat vysemenit a další rok ji spolehlivě najdeme.

Šrucha je nejcennější čerstvá co nejdříve po sklizni (brzy zavadá a ztrácí šťavnatost). Nejradši jí dáváme do salátů, na chleba nebo na pizzu. Ale stojí za to vyzkoušet jí i povařenou v polévce, podušenou ve špenátu nebo naloženou na způsob kapari. Skvělá je v tzatziki! Jedlá jsou i drobounká semínka šruchy. Po vzoru australských domorodců je přimícháváme do mouky na chleba.

Tu jsme pěstovali několikrát jako okrasnou, je to moc hezká suchomilná letnička, ale jíst jsme jí nezkoušeli (a letos ji na zahradě nemáme). Pravděpodobně je to obsahem látek podobné, některé zdroje ji jako jedlou uvádějí, takže ji v příštích letech vyzkoušíme jíst také. Ačkoliv ty barevně nekvetoucí verze šruchy zelné produkují hmoty až dost. Ale mohla by to být pro mnohé taková bezúdržbová kvetoucí zelenina v truhlíku za oknem.
Vyskytuje se v mnoha barvách, kultivary se liší i tvarem lístků, některé mají květ jednoduchý, jiné jsou plnokvěté.