Jednou nohou z města
Intenzivní celodenní kurz ve městě!
Lektor: Jaroslav Svoboda
PROBĚHLO - Aktuálně není vyhlášen další termín
Města jsou fajn, ale možná toužíte po velké zahradě, chcete sázet stromy,
být soběstační zdravým jídlem, rozvíjet permakulturu...
... a město si dále (trvale či dočasně) ponechat jako hlavní zázemí.
Jak na to? Jak začít? Čím začít? Co to obnáší?
Je možné vytvořit třeba rodový statek o víkendech?
Jak získat odvahu a udělat to?
Znáte ten pocit vnitřního volání, abyste se pohnuli z místa (z práce, z bytu, ze vztahu...), že tam jinak shnijete? A zároveň to pohnutí je nepříjemné, máte ze změn obavy a mysl vymyslí tisíc důvodů, proč to neudělat?
Nejste sami, hodně lidí tohle zná.
Někteří nakonec projeví odvahu a život je pak zázračně vede. Odvážným štěstí vždy přeje! Synchronicity se spustí, přijdou nová krásná setkání, spolupráce, "náhody" a dobrodružství. Jiní naopak sklapnou uši a bez nadšení dožijí tam, kde už jednou jsou. No není to škoda?
Kdo mne znáte naživo, tak tušíte, že můj celodenní kurzík bude život měnící, trochu hustý, dotkne se různých podvědomých strachů a bloků a možná naruší některé stereotypy :-). Umožní vám rozvíjet myšlenky, které si možná doma ani nedovolíte myslet. Otevřeme i některá prazákladní společenská témata, která jsou však tabu, o kterých se nemluví.
Dostanete zároveň jasné návody i informace, co funguje, co nefunguje. Nezáživné přednášky nedělám,
půjdeme rovnou k věci, do hloubky, možná od základních plodin pro přežití až k zábavnějšímu smyslu života.
Akce je vhodná pro ty z vás, kdo toužíte aspoň částečně opouštět město, začít tvořit zahradu nebo rodový statek někde "venku". Cítíte silnou touhu po něčem víc, urgenci pro změnu. A zároveň si třeba ještě hodláte ponechat, z platných důvodů, druhou nohu ve městě.
Já to dokonce doporučuji, udělat tu proměnu postupně, i kdybyste chtěli časem ven oběma nohama.
Nebyl by svět krásnější, kdyby více dobrých lidí odvážně šlo za svými sny?
Kdyby více rodin mělo zabezpečeno kvalitní potravu a zázemí?
A co já pro to mohu udělat, jestli vůbec něco?
(a takhle vznikl tento jednodenní kurz...)
Jaké informace vám z vlastní praxe mohu sdělit? Jak vás mohu motivačně nakopnout? Čím vás mohu vyprovokovat k akci?
Jak vám mohu pomoci najít vnitřní sílu ke změně? Jak se vy sami můžete díky novým informacím motivovat k činům?
Pokud máte odvahu, přihlašte se a zažijte si to.
Pokud jste stále oběma nohama ve městě a uvnitř cítíte, že nejste svobodní
a nemáte možnost volby "úniku" do své velké zahrady,
do vámi stvořeného přírodního světa klidu a pohody,
a trápí vás to, pak je tento jednodenní kurz šitý vám na míru.
Ale musím vás varovat - pak už to nejde vrátit.
Něco ve vás pochopí, že cesta je otevřená,
a že není žádný důvod své sny odkládat.
Může se stát, že se města stanou na nějaký čas neobyvatelná?
Opravdu nerad rozebírám katastrofické scénáře.
Ale i tohle je pro mnoho lidí důvod osidlovat pozemek dál od měst.
Vidím krásnou budoucnost lidstva... ale vnímám i to, že jsme v období docela zásadních přerodů.
Dějí se světelné věci i temné věci zároveň. Budeme se tvářit, že ne?
Je tu bohužel stále nemalá pravděpodobnost,
že nějaký živelný, politický, ekonomický, válečný nebo jiný výpadek vyřadí městskou infrastrakturu a zásobování z provozu.
A bohužel - pokud by do bytů přestala proudit voda, elektřina, plyn, teplo a v obchodech nebude dovezené jídlo,
miliony bytů by se staly během chvíle neobyvatelnou betonovou dírou a začal by boj o přežití.
Pouhé tři dny nefunkční infrastruktury prý dělí zaběhlý pořádek od anarchie.
Město se do týdne změní v zoufalé gheto, neobyvatelnou a velmi nebezpečnou oblast.
Policie ani úřady by od nějakého momentu nefungovaly - každý by začal řešit jen sebe a své blízké.
V takové situaci se doporučuje odjet ven z měst dříve, než se to celé stane a než se ucpou výpadovky.
Možná pro nás sci-fi, ve světě se to děje pořád - někde někomu právě teď.
Ačkoliv to myšlenkami nechci dál tvořit, je možné,
že přerod společnosti nebude postupný a růžový (ale přesto doufejme, že bude!).
Nikdo neví. Lepší být připraven, ne překvapen.
Sami zvažte - je opravdu bezpečné a moudré s celou svou rodinou
žít oběma nohama v potenciální pasti,
v níž při případném kolapsu společnosti většina lidí prostě nepřežije první měsíc?
Já bych se jako muž s žitím v tak enormní závislosti na systému,
doslova "dobře maskovaném otroctví", nemohl smířit.
Ono to celé dává parádní smysl... ale jen dokud to funguje podle plánu.
Je to rozdíl, jestli vaše každodenní přežití závisí na zaměstnání či podnikání a penězích
nebo jestli pro vás pracuje příroda na vaší vlastní půdě.
Peníze / bitcoiny/ smlouvy jsou krásná hra, všichni hrajeme, jenže může skončit ze dne na den.
A co ten další den, týden a měsíc?
Neodpustím si apelovat na základní lidskou logiku.
Je lepší si "zbytečně" 🙂 vytvořit rajskou zahradu, nežli stát bezmocně před rozbitou výlohou.
Navíc, krásně osázeného pozemku jedlými rostlinami vy ani vaši potomci nikdy litovat nebudete.
Ano, dá se jít do polí, do lesů... ale co tam? A v zimě? Třeba rok?
Z dlouhodobějšího hlediska je řešením pouze pozemek, na němž vám roste dostatek jídla,
a to i takového, které běžní lidé vůbec nepoznají (a nikdo vám ho nevezme).
Jedlé trvalky, hlízy pod zemí, lze tam mít skrytý krecht, sklípek, malý příbyteček...
Mít své zázemí dále od města, s větším pozemkem plným stromů, dává velký smysl.
Udržovat velký extenzivně laděný pozemek dá mnohem méně práce,
než malou piplanou zahradu - záleží totiž na designu a přístupu.
Já jsem rodový statek z těchto "survival" důvodů nezakládal,
mne poháněla touha sázet rostliny a tvořit z nich "krásno a jedlo".
A nyní jsem rád, že jsem to udělal.
Dává mi to pocit prostoru,
kde mohu jako muž vytvořit bezpečí, zázemí, stabilitu.
Znám ten prostor nejlépe, každý strom, každý keř, každé zákoutí, každou kytku.
Uměl bych tam rodinu ubránit i uživit trvale, bylo-li by třeba.
Připadá mi to skoro jako primární lidská potřeba,
kterou jsme v moderní civilizaci vyměnili za absolutní závislost na těch,
kdo mají nad námi iluzorní moc a kteří rozhodují o všem.
Pokud nedokážeme přežít ze své půdy,
tak prostě nemůžeme být svobodní!
Názor většiny versus váš život.
Možná se mezi přáteli a kolegy (možná ani ve své vlastní rodině)
nemůžete otevřeně bavit o svých snech a touhách - po jiném životě, jiném způsobu vydělávání peněz,
jiném bydlení, po velké zahradě plné stromů nebo rovnou rodovém statku.
Netrávit už zbylý životní čas v nějaké ne úplně smysluplné práci...
Slýchal jsem to od spousty lidí, kteří prošli za minulých 17 let mými kurzy. Znám tisíce příběhů...
Stává se i vám, že vás okolí nepodpoří, nerozumí vám a jste jen za blázny?
Otázka zní - čí touhy a názory jsou důležitější? Těch druhých nebo vaše?
Nikdo jiný za vás nemůže a nebude žít váš život, každý má svůj. I vaši rodiče, děti i partneři.
A koho si vy sami více vážíte - těch, kdo za svými sny jdou nebo velkého zástupu "ušláplých",
kteří čekají, až jim to maminka, kamarád nebo nadřízený požehná?
Čekáte na požehnání ke změně? Nemuseli byste se dočkat.
Jakým vy sami chcete být příkladem těm, na kterých vám záleží?
Realita je taková, že pochyby a zrazování od ostatních lze brát jako testování, zda to myslíme vážně.
Jedná se o jejich vlastní bublající strachy a obranu navyklého "smrádku a teplíčka".
Když to myslíte vážně a jdete si za tím, postupně okolí utichne,
někteří vás časem budou následovat a ptát se na rady.
Není třeba pro druhé hrát role, ve kterých vás mají pod kontrolou.
Neprospívá to ani vám, ani jim.
Lidé, kteří putují cestou méně vyšlapanou,
prostě potřebují odvahu a nemohou přeřešovat, co si o nich kdo myslí.
Jen jsem to potřeboval zmínit...
Co je cílem kurzu?
Cílem je ukázat co nejvíce praktických možností, jak to udělat.
Každý máte jinou situaci, jiné finanční možnosti, jiné načasování.
Pro každého existuje řešení!
Někdy to řešení není hned viditelné, někdy není přímé, někdy pro nás vesmír vytvoří cestu, "kterou bychom nevymysleli".
Rád bych vám pomohl vidět a otevřít nejrůznější možnosti.
Rozhodně není záměrem něco někam tlačit násilím - naopak.
Spíše najít způsob, jak uvěřit, že to co chcete, jde lehce.
Jak odšpuntovat bloky. Celým srdcem si dovolit cokoliv si přejete.
Tento kurz je... o vás.
Budu mít připraveno vícero témat a průběh společného dne ukáže, co je pro vás nejaktuálnější.
Například:
- výběr pozemku, kde, jak velký, pro koho?
- co na něm udělat nejdříve a co později?
- čím začít při výsadbách, jak to urychlit?
- jak zahradničit o víkendech nebo pár dní v měsíci?
- jak zvládat velký pozemek "s prstem v nose"?
- jak začít s minimem peněz?
- jak hospodařit a přežít na pozemcích v krajině?
- stavět či nestavět, legislativa, jiná řešení?
- co byste ocenili na pozemku v případě krize?
- jak vlastně chcete v dalších dekádách žít?
- jak si vědomě tvořit krásnou realitu?
Zachránit nejdříve sebe
a pak svět.
Zachráněný svět... jak to vypadá? Není náhodou plný "oživlých" probuzených lidí, kteří se cítí svobodně a odvážně? Jsou nezávislí na politických a ekonomických machinacích, podporují přírodu kolem sebe, sázejí si vlastní jídlo, smějí se a dělají, co je baví?
Spolupracují, někteří se milují a rozmnožují a vědoměji vychovávají děti... Co když stále větší lavina takových lidí vyřeší všechny ostatní problémy světa, jen tak mimochodem, tím jak si žijí... a třeba u toho mnozí promění řepková pole v rajské zahrady?
Přerůst svou bublinu
a udělat něco víc.
Člověk, jenž se osvobodí z otroctví a šedi, může mít kapacitu tvořit i něco navíc. Dávat své dary, být užitečný. Už není jen slabým víkendovým aktivistou, křičícím skrz sociální média do černé díry. Jde konat, pro co se narodil, co ho/jí nejvíce táhne.
A to stačí. To vždycky přitáhne hojnost pro sebe a z přebytků se dává společnosti a Zemi.
Nezanechat po sobě jen skříně plné věcí a dům, který jednou spadne, ale živý prostor, který může sloužit příštím generacím tisíce a tisíce let...
Člověk může sázet stromy pro sebe... a pak to samo na dostatečně velkém pozemku přejde v pocit, že sází pro všechny. Kyslík i koloběhy slouží všem. Spousty živočichů a dalších rostlin obydlí takový "prostor lásky".
(Na fotce sklizeň hub ve větrolamu kolem našeho rodového statku, bývalé pole).
Jaroslav Svoboda, https://ekozahrady.com