Online kurz o všem, co potřebujete znát,
abyste dosáhli svých nejtajnějších zeleninových snů.

Cena 2.750 Kč

Zelenina může růst jako houby v lese (bez toho lesa) - z půdy pokryté štěpkou, kterou žádný snaživý zahradník pořád dokola neryje, ale na kterou vrstvíme organickou hmotu. V přírodě sice občas ryjí prasata, ale na tom to není založené. Příroda používá gravitaci a hází veškerou odumřelou biomasu - hovínka, listí, dřevo, mrtvolky i kytky - na povrch půdy. Tam za dostatku kyslíku vše tleje, kompostuje se a pomocí vláhy z nebes živiny zatékají hlouběji do půdy. Též žížaly si je tam pilně zatahují. Není žádný důvod to tam každoročně zarývat. Rytí kompletně ničí dokonalou půdní strukturu. Chodbičky miliard půdních organismů, díry po biomase odumřelých kořínků - to vše zdravou živou půdu samo kypří, provzdušňuje a buduje zevnitř. Rytím a oráním ničíme geniální sytém, vyvíjený od počátku věků. Půda slehne po rytí a obracení daleko víc, než jak byla před rytím. Doslova se tím zhutní.
Hlubinné zúrodnění při tvorbě záhonu je žádoucí, pokud nemáme kvalitní hlubokou půdu přirozeně. Zúrodňujeme důkladně a jen jednorázově. Jednou za sto tisíc let to pro každý záhon stačí. Následujících 100.000 let pak jen vrstvíme. Potom to zkoukneme a pokud je úrodnost dokonalá, což by měla být, protože se každým rokem zlepšuje, tak pokračujeme dalších sto tisíc let. Nějaké dotazy?

Naše záměry se mohou klidně každý rok měnit - stejně tak vaše. My když potřebujeme přežít, nic se nedá koupit, civilizace neexistuje, peníze přestaly platit, tak to je případ, kdy raději cílíme na soběstačnost. Chytré, že. Mít vlastní jídlo je nejvyšší priorita. Zatímco když je pohoda, musíme vysedávat u počítačů a snažit se nějak zabavit blahobytem zhýčkanou populaci (rozumějte vás), tak to především pěstujeme pro radost a pro inspiraci. Máme však dobrý pocit, že umíme-li s lehkostí pěstovat pro radost, snadno zvládáme pěstovat i pro soběstačnost. Prostě se úplně to samé udělá ve větším množství. Velkoryseji, důsledněji. Soběstačnost není žádná věda, ale ani žádná povinnost. Sami si zvolte měřítko, které je pro vás aktuálně nejlákavější. Třeba si zkuste každý rok soběstačnost s některými konkrétními druhy, každý rok jinými. Brzy dosáhnete mistrovství. Nebo se zaměřte na jedinou hlávku zelí ročně, ale fakt krásnou.

Zelenina bude i na vašich záhonech rotovat jako divá. Možná jste si před časem stáhli naše vytříbené zdarma PDF na osetí jednoho záhonu. A možná vás to vzrušilo, případně nadchlo. Někteří jste to možná už letos vyzkoušeli v praxi.

A chcete určitě vědět, jak rotovat 3 záhony! Aby se zeleniny správně střídaly, včetně tratí, čeledí a všech dalších možných kritérií. A jestli to myslíte se soběstačností a zeleninou trochu vážně, tak co třeba 6 záhonů? Nebo 8 záhonů plných zeleniny? Nebo šokujících 16 rotujících záhonů? Tam už se vejdou začlenit i odpočívající záhony plné překrásných letniček a motýlů...

Ono totiž více záhonů vám i motýlům dá křídla - v možnostech osevních plánů. Brukvovité zeleniny potřebují aspoň dva roky půdní pauzu, aby zůstaly zdravé, hrášek sám po sobě až 7 let...

Velmi dobrá zpráva je, že jsme minulé 3 roky tyhle konkrétní rozkreslené strategie v našem 30ti záhonovém záhonovišti doopravdy dělali a důkladně testovali - a fotili a natáčeli. A budeme to dělat i na jaře 2025. A vy můžete být onlinovou formou u toho.

Víc z praxe a víc ověřené zkušenostmi už to asi v životě jednoho člověka ani nejde. Pro mne to bude v příštím roce osmnáctá sezóna (!!!) na těchto konkrétních bezorebných, hlubinně zúrodněných záhonech na rodovém statku. Tím končí veškeré diskuze o tom, zda tyto permakulturní metody fungují. Prostě fungují, velmi uspokojivě a spolehlivě.

Od raného dětství, konkrétně od tří let, jsem pěstoval zeleninu klasickými způsoby (nejprve s prarodiči a asi ne moc intenzivně, nepamatuji si přesně :-)). Mám srovnání mezi klasickou a permakulturní metodou.  Jednoznačně vyhrála ta nerycí, pouze vrstvící. Je to úplně evoluční rozdíl, založený na větším vnímání a propojení přírodních souvislostí, versus pouhé "odmakání". Obojí funguje, samozřejmě. Jenže v té nerycí verzi si necháváme mocně pomáhat od přírody. Frčíme na jejích principech, nechceme s ní už zápasit. Necháváme půdu, ať se zúrodňuje sama. Neničíme pořád dokola její strukturu. Netvoříme tolik plevele, v mulči ho roste méně, nevynášíme rytím na světlo stále nová semena plevelů z půdní zásoby (semena plevelů v půdě čekají i desítky let na svou šanci).
Vláha v půdě díky mulči a přirozené půdní struktuře drží lépe. Žížaly jsou spokojenější a méně jich zabijeme rýčem. Slimáky a hlodavce také umíme zvládat se ctí (nepřežijí to mnohdy, ale nepoužíváme jedy). Naše plné záhony jsou toho důkazem. Zpátky k původním metodám bych už neudělal ani krok. Z pohledu aktuálního pochopení a zkušeností už by mi to nedávalo smysl. Už jen té práce, co takhle ušetříme...

O pěstování na obou našich záhonovištích jsem dal dohromady tlustý bestseller, knihu Zelenina z ekozahrady, vytvořený ještě s bývalou ženou Ladou. Hospodařili jsme na mém původním záhonovišti a též na úplně novém, na druhém pozemku, které vzniklo ten rok na jaře se záhonovými kurzy. V knize najdete příběhy a dokumentaci sezóny na obou záhonovištích. Fungovalo to výborně na starším zaběhlém, i na tom úplně novém, s čerstvě hlubinně zúrodněnými záhony. Což je dobrá zpráva - hned 1. rok na nových, hlubinně zúrodněných záhonech, můžete mít úspěch. V knize zdokumentováno. Výše zmíněnou knihu můžete používat spolu s tímto kurzem, krásně se to doplní. I když mnoho informací bude stejných (protože je to prostě o několika principech a o té zelenině), budou podané jiným způsobem a dostanou se do vás hlouběji. Když se učíme něco nového, potřebujeme obvykle stejnou informaci přijmout vícero způsoby, abychom se v tom cítili jako doma.

Nyní jsem hodně omezil živé kurzy, aby bylo víc kapacity na ty online. Takže novější záhonoviště, plánované jako zeleninové "cvičiště" pro kurzy, slouží teď na množení jiných rostlin, nikoliv na zeleninu. Což se mimochodem také hodí. Hlubinnou úrodnost to místo už nikdy samo neztratí. Stačí dodat další biomasu k lokálnímu zkompostování shora a jede se dál. V mezičase musí být zarostlé trvalkami, dýněmi nebo důkladně zamulčované či přikryté kvalitní školkařskou tkanou textilií, aby se zbytečně nezaplevelilo.Takto můžete jakékoliv záhonoviště uspat, když některý rok nepěstujete zeleninu. Můžeme ho kdykoliv zapojit, kdybychom potřebovali víc záhonů na víc experimentů, což se dělo například před dvěma lety, kdy to Katarína přehnala s množstvím sazenic...

Na zeleninu nám v rámci naší kapacity nyní stačí jedno záhonoviště, to původní, starší. Pouhých 20 až 30 záhonů širokých 1,2 až 1,5 m a dlouhých 5 metrů... Snad s tím nějak vyjdeme :-).  Z něj také uvidíte veškerá videa z praxe v tomto kurzu.  Dokonce ani nepoužijeme všechny jeho záhony pro zeleninu, na některých jsou jahody ve tříletých cyklech a též trvalky. Požívat budeme přibližně 16 záhonů. Vy jich nemusíte mít tolik, ale aspoň 3 pěkné velké záhony každému doporučujeme pro začátek. Pokud nestíháte udělat hlubinně zúrodněné, zkuste aspoň instantní. Veškeré návody s mnoha variantami a spoustou odpovědí najdete, jak jsem již zmínil, v záhonovém kurzu.

Je to koncept postupně se rozvíjejícího kurzu. Neuvidíte ho celý hned, protože ještě neexistuje :-).
Z "0 na 100" má i tento druhý, skrytý význam :-). Tímto způsobem jsme vedli a vytvářeli za pochodu i naše minulé roční online kurzy. Jinak by to ani dát dohromady v takovém objemu nešlo. Nyní to bude ale rok výhradně o zelenině. Teď během zimy do něj dáme lekci za lekcí veškerou potřebnou teorii, podle níž zbytek roku pofrčíme.

Po přihlášení, už nyní, tam najdete hlavně naše strategické plány rotací zelenin a záhonů. Chcete-li je pochopit, případně si vymýšlet své vlastní na jejich základě, tak  je to perfektní start. To vám chceme ukázat jako první.

Při startu bude kurzík ještě takový prázdnější. Postupně v dalších dnech a týdnech přibydou principy a teorie našeho pěstování, které vysvětlíme formou videí. Kurz je koncipován tak, aby uspokojil i naprosté začátečníky, takže vysvětlíme úplně všechno. Tratě, koloběhy materiálů, rotace zelenin, následné plodiny...
(V kurzu nebude tvorba záhonů, na to doporučuji pořídit si tento samostatný kurz o záhonech.)

V dohledné době dodám i lekce o předpěstování pod světly, které mám už hotové a někteří je znají z ročního kurzu. To se může hodit, pokud plánujete předpěstovávat rajčata, papriky a různé jiné druhy od března doma.

Mám mnoho nezpracovaných natočených materiálů z několika minulých let a budu do kurzu průběžně přidávat vše důležité z aktuálně probíhající sezóny 2025, až začne probíhat, už od předjaří. Postupně vás to provede od přípravy záhonů, přes setí, přípravy sazenic, doplňování mulčů, řešení slimáků, první sklizně, následné plodiny, až po zvládání občasných plevelů nebo menších nezdarů a hlavně větších zdarů celou sezónou. Každý rok je jiný, něčím specifický. Něco vždycky jde ještě lépe, než jsme čekali a něco se vždycky trochu nepovede, i když loni to vyšlo skvěle. I to je běžnou součástí téhle hry, je lepší to přijmout a nestresovat se.

Pokud si zakoupíte tento kurz, počítejte tedy s tím, že si kupujete postupný roční cyklus s námi a že neuvidíte nyní celý hotový kurz! Tím se to liší od ostatních aktuálních online kurzů, kam sice stále nové lekce přidávám (vždy je to delší tvůrčí proces), ale jsou z velké části hotové už při zakoupení.

Myslíme si, že většině lidí bude tato postupnost spíše vyhovovat. Bude vás podporovat krok za krokem celou sezónu, můžete s námi pod lekcemi v komentářích cokoliv ihned diskutovat a dávat to sami do praxe. A těšit se, co přibyde v dalších dnech nového.