Ekozahradní rozjímání
nad zkrášlováním svého vesmíru

Vezmu to trochu ze široka a brzy se dopracuji k pointě, nebojte.
Představme si, že jsme na týdenním výletě v horách s úplně cizími lidmi. Mohou mezi nimi být zloději, teroristé, vrazi, úředníci na kontrole, náboženští fanatici nebo politici. Prostě nevíme, jaká zákeřná verbež by to mohla být a nemáme z toho dobrý pocit. V náročných situacích se na ně nemůžeme spolehnout, chráníme si soukromí ve své bublině a distancujeme se. 

Rozhodně by pomohlo, kdyby se na začátku výletu věnoval čas na vzájemné seznámení. Po krátkém popovídání, zasmátí, posdílení si svých příběhů a životních detailů zjistíme, že naše obavy byly zbytečné. Že to jsou všichni fajn lidé. Vždyť který vrah nebo politik by chtěl jít s námi na týdenní výlet do hor… Zpětně vidíme, že jsme rovnou mohli být otevřenější a přátelštější a ne taková zastydlá konzerva.

Zjistil jsem to tisíckrát na svých kurzech, že prvotní zamrzlá atmosféra na začátku kurzu hned zmizí, když se lidé rozpovídají, každý něco řekne, začne se vtipkovat, ledy roztají… a na konci kurzu se od sebe ani nechtějí oddělovat, vyměňují si kontakty a plánují, kde by se mohli zase potkat. Tak to bylo vždycky. Ovšem na tom začátku jsme pro to museli něco udělat – vyvinout snahu se sblížit, otevřít se i přes mírné obavy a stud, něco ze svého nitra dát a něco od ostatních přijmout. Jako to dělají všechny živé bytosti v ekosystému planety Země.

Takže dobře víme, že mezi cizími lidmi nám není tak dobře, jako mezi známými a blízkými. Možná pro vás nebude velkým překvapením, že s přírodou a zahradou je to podobné. Bez důkladného seznámení a otevření se jsou tam obavy!

Když jí moc neznáme, netušíme, jaké druhy jsou kolem nás. Chtějí nás rozdrápat svými trny a otrávit svými plody? Nejspíš ano. Vše působí tak cize a nepřátelsky. Lepší bude je ignorovat, vytěsnit jejich existenci. Vypálit to, rozjezdit buldozerem, pořezat, postříkat jedem, pořídit jen tůje a nějaké hobbymarketem schválené barevné listí a je od toho divného cizího světa klid! Většina lidí se raději prochází o víkendu po nákupních centrech, nežli divokou přírodou. A není to škoda, aby se člověk v životodárné a léčivou energií nabité přírodě cítil jako cizinec na návštěvě v nehostinném vesmíru?

Abychom se cítili mezi keři a stromy jako doma, jako mezi svými přáteli, první krok musíme udělat my. Oni mají kořeny a moc toho nenamluví, těžko se jim dělá první krok…

Poznat je, koukat na ně s otevřeným srdcem, něco si o nich zjistit. Všímat si detailů i celkového dojmu, pátrat po jejich darech a potřebách. Co pro ně můžeme udělat? Co oni pro nás? Jaké mají jedlé, léčivé nebo ekosystémové funkce? Jak se u nich cítíme, jakou vyzařují energii? Ano, jsou to živé bytosti, jen komunikují jinak. A hle, když jsme udělali první krok, něco se v našem srdci pootevřelo. Najednou se z nich stávají naši přátelé, kteří nám pomohou v nouzi. Vyléčí nám bolístky svými důmyslnými medikamenty v listech, kořenech i plodech, nakrmí nás, vytvoří krásno na naší zahradě, a v divoké přírodě nás už z dálky vítají. Tak to opravdu je, jen většina lidí to kompletně míjí. Tak jako mnoho rodičů míjí krásné nitro svých dětí (i to své), kvůli vnějším problémům a shonu všedních dní. 

Já jsem se už dávno rozhodl, že to chci mít jinak. Vy také můžete, pokud jste to ještě neudělali. Chtěl jsem znát každý strom, každý keř, každou rostlinku. A ten svět se mi najednou začal otevírat. Začal se mnou komunikovat. Proto jsem jako teenager ani dlouho nevydržel hrát počítačové hry – protože jsem hlouběji poznával svět venku, který byl mnohem zajímavější a interaktivnější. Nikoliv umělý a vysávající a víceméně zbytečný, ale donekonečna živý a dávající. Po dni stráveném něčím marným a neradostným se cítím o den blíže ke své smrti. Po dni stráveném v krásném živém prostředí, plném přátelských bytostí a energií, se cítím o den bohatší a živější. Počítadlo mých zbývajících dní na této planetě se pak tváří zmateně, protože se tím mění pravidla.

Pro mne je každé roští, každý strom, každá květina určitou osobností, se kterou se po každém setkání znám lépe a důvěrněji. Cítím se díky tomu vítanou a začleněnou součástí této planety. Jakože sem patřím. Že mohu něco pro ten venkovní svět vědomě udělat. Zkrášlovat ho, léčit ho například vytvářením procítěného „ekozahradního designu“. A ono se to mně i mé rodině pak vrací.

Nerad bych, aby to znělo jako nějaké klišé nebo ulítlá esoterika. Zasvěcuji záměrně svůj život předávání tohoto krásného lidského pocitu dál, protože to má praktický smysl. Je to velmi uzeměné a logické. Ani si neumím představit něco důležitějšího, co by se dalo v praxi dělat pro vyřešení všech problémů lidstva. Pokud tu budou chodit vnímající bytosti s otevřeným srdcem, okamžitě se vyřeší veškeré znečišťování, zmizí jedy z polí a zahrad, voda bude čistá, vzduch bude čistý, nemoci zmizí, život se zjednoduší. Každý problém je jen symptom ignorování něčeho. Mám pocit, že všechny komplikace a utrpení pramení z nevědomí, chamtivosti a lidské zavřenosti. Mnoho lidí se tu cítí jako mezi cizími, ve společnosti i v přírodě, jak jsem se snažil metaforicky naznačit hned v prvním odstavci. Nakonec i ti úředníci a politici mohou být moc fajn lidé :-).

Můžeme pro to každý něco udělat.
Začínám tedy u sebe…

Nejvíc mne baví, když zažívám interakci lidí, kteří se od srdce otevírají spolupráci, výměně, sdílí nadšení pro jakékoliv smysluplné tvoření. A ani toho pak nemusím být součástí, stačí mi vědět, že se to děje a že jsem tomu napomohl. Mimochodem, tahle interakce právě teď probíhá mezi námi. Dávám si pauzu od živých kurzů, tak mám zas etapu více psací, kterou to celé začalo, skrze web ekozahrady.com a mé dvě knihy, které vám tímto doporučuji k nahlédnutí.

Mým prvotním záměrem pro tvoření ekozahrad, psaní knih, vedení kurzů nebo tvorbu online kurzů není vydělat co nejvíc peněz (ty jsou jen zcela nezbytný vedlejší produkt). Mým základním záměrem je žít naplno své životní poslání, které mi dává smysl.

Kdysi dávno, na jednom seberozvojovém semináři, kde jsem byl jako účastník, jsem si jasně zformuloval svou životní misi.
A ta zní: „V maximální možné míře přispět k tomu, aby tato planeta byla jedna velká krásná rajská zahrada„. Protože to řeší všechno. Zvláště, pokud nosným prvkem této vize jsou zdraví a šťastní lidé. (A superschopností, která to povznáší na další úroveň, je možnost tvořit permakulturní rodové statky…)

Jsem vděčen vám všem, kdo jste ochotní za tyto plody mé práce utrácet peníze, protože díky tomu v tom mohu nadále pokračovat. Koloběh energie funguje. Bez propagace a „marketingu“ by se o tom nikdo nedozvěděl. Pokud vám něco z toho co dělám pomohlo, udělalo radost nebo vyřešilo problém, budu moc rád za nenásilné šíření mezi vaše známé a přátele, o kterých víte, že jsou příjemnějšímu a vnímavějšímu životu otevření.

Přeji vám dny naplněné hlubokým vnímání přírodních krás, které máme na této planetě k dispozici (a se kterými si můžeme hrát na svých zahrádkách).

Jaroslav Svoboda