Nyní v době psaní článku je červenec 2026, už přišla několikátá vlna veder, teploty až kolem 40°C a velmi málo prší. Občasný deštík jen „zasyčí“ na povrchu a rychle se vypaří. To je období, které testuje všechny naše výsadby v zahradách.
Stejně jako třeba neobvykle velké mrazy, tak i sucha a horka třídí naše rostliny a naše pěstitelské metody.

Začnu tím, že je velký rozdíl mezi rostlinami nedávno vysazenými, které by mohly být odolné suchu a vedru, ale ještě nestihly hluboko zakořenit a zesílit – takže nejsou. Oproti tomu třeba dřeviny nebo trsy trvalek, které nám tu už dlouho rostou, jsou odolné suchu obvykle mnohem lépe.

Rozdíl je i mezi přežitím a růstem. Přežívající rostlina neroste, proto ve školkách a v komerčních výsadbách zahradníci co nejvíce zalévají a hnojí, aby jim to přirůstalo. Jsou za to placení. Tyto rostliny ale nejsou připravené na nějaký extrém v zahradě. Bude jim pár let po výsadbě trvat se otužit (na teplo i zimu) a zakořenit do dostatečné hloubky a šířky. Obvykle se proto zalévají mladé a čerstvě vysazené rostliny, abychom jim přechod do reálného světa usnadnili. Nebudeme zalévat staletou lípu na návsi – ta už si tam zvykla, jinak by tam nebyla.

Nikdy nerozmazlujte! U starších rostlin to není žádoucí, příliš je hýčkat. Cennější je, aby je občasné sucho přinutilo zakořenit hlouběji. Sice porostou chvíli pomaleji, ale stanou se na svém místě odolnějšími! Dají vám doživotní volno, postarají se o sebe. Pokud je pořád zaléváte a pak vás život donutí vynechat, bude to tragedie. Nedělejte svou zahradu závislou na konstantní závlaze! Za případné kolapsy rostlin si pak můžete sami. Ze stejného důvodu nemám rád kapkovou závlahu. Rostliny mají kořeny u povrchu, čekají rozmazleně na kapičku, a nekoření do hloubek. Jsou to nesamostatní kapkoví feťáci. Když se to porouchá, je po nich. Místo různých automatizovaných závlah raději první roky pořádně mulčujte povrch kolem. Vytvoříte tím zároveň humus.
ALE MLADÉ VÝSADBY DŘEVIN A TRVALEK V SUCHÉM OBDOBÍ MUSÍME HLÍDAT A VČAS ZALÉVAT!

Vhodné umístění každé rostliny – před výsadbou bysme měli vědět, co rostlina potřebuje a zda ji sázíme na „trvale udržitelné místo“. Klasickým příkladem je rododendron na plném slunci ve vysychajícím trávníku. Rododendron by uvítal pravý opak – vlhčí místo v polostínu až stínu, kam padá listí a jehličí stromů. Když ho dáme na plné slunce, většinu let musíme zálivkou a hnojením bojovat o jeho přežití.
Na některé pozemky některé druhy prostě nepatří vůbec. Já mám spíše sušší pozemky, spodní voda je desítky metrů hluboko a podloží je pískovec, takže mne to neustále školí, že druhy vyžadující konstantnější vláhu si mohu vysadit jen na speciální místa, kam třeba vypouštím v létě vodu z našeho koupacího sudu, kam cáknu při zalévání skleníku nebo kam teče přebytek vody ze střechy, ještě k tomu v polostínu. Tam kam má péče moc často nesahá (mám 3 pozemky o celkové rozloze 20 hektarů, takže na většinu plochy), tam musí být druhy, které to trvale zvládnou jen s minimální péči = pokosení kolem a pro mladší výsadby přihrábnutí sena jakožto mulče, a to ani ne každý rok. Většina ovocných a lesních druhů dřevin to naštěstí zvládá.

Pak je kategorie rostlin, které nám na zahradách přežívají v mírných letech, ale ze své podstaty nepřežijí nějaký extrém.
Třeba strom či keř, kterému se na suchém místě roky dařilo, pokud nepřišlo „opravdové sucho“. Nebo teplomilná dřevina či trvalka, která u nás deset let spokojeně rostla, dokud nepřišla „opravdu studená“ zima. To je třídění, které nám příroda pravidelně dopřává, a se kterým se musíme smířit, pokud nechceme okolo všeho neustále skákat, zalévat jako magoři v létě celou zahradu a obalovat půlku výsadeb na zimu proti mrazům. To je rozdíl mezi spokojeným zahradníkem a věčně ustaraným zahradním poskokem. Pěstování rostlin z jiných částí světa, jejichž požadavky na klima se hodně liší od toho našeho, je vždy hazard nebo intenzivnější hobby.

Rozlišuji proto tyto čtyři kategorie rostlin v zahradě (shrnutí):

1) Nedávno zasazené, ještě důkladně neujmuté (obvykle první 3 roky u dřevin a 2 roky u trvalek).
2) Stabilní, dobře ujmuté, o které už nehodláme nijak zvlášť pečovat (jen mulč můžeme dávat, nahrabanou trávu, štěpku…)
3) Druhy na klimatické hraně – to, co „krásně“ přežívá, dokud nepřijde nějaký extrém. Takových se bohužel prodává příliš mnoho v posledních letech, je to dobré pro byznys. Nezabírají místo moc dlouho a můžete je kupovat opakovaně. Trvalky i dřeviny.
4) Zelenina – to je hra rozehraná vždy jen na jednu sezónu a cílem je dužnatost, šťavnatost, nikoliv jen přežití nepříznivého léta. Mikroskopické zelí, které „přežilo“ nebo dřevnatá ředkvička, se zde prostě nepovažuje za úspěch. O zelenině detailněji níže…

Pokud přijdou velká letní vera a sucha, naše pozornost by měla jít především ke kategorii č.1 = to nedávno vysazené. Dětičky, miminka a mládež. Rostliny ještě nesamostatné. Bez naší péče to nemusejí dát. Mají kořeny ještě mělce a pokud půda vyschne do té hloubky kam koření, prostě nemají z čeho brát vláhu a uschnou. Nejsou to kaktusy plné zásobní vody, sluníčko je vysuší jako vaše bylinky na šnůře nebo houby na radiátoru. Za pár let by mohly mít kořeny tak hluboko, takže podobné léto zvládnou i bez vás. Ale ještě nemají. Mladé výsadby vás stály peníze, čas a námahu, proto o ně dobře pečujte v letním horku.

Tlustší vrstva mulče na povrchu půdy sníží potřebu zálivky až desetinásobně!!!!!!
Pověste prádlo ven na slunce na šňůru… a nebo ho něčím zamulčujte v prádelním koši. Neuschne, bude se pěkně kompostovat. Takový podobný rozdíl cítí rostliny vystavené spalujícímu slunci. Vytahuje z nich a z odhalené půdy kolem nich poslední kapky vláhy = života. Když toto slunce necháme svítit na povrch mulče, půda zůstane chráněná, vláha mizí daleko pomaleji. Nezmizí okamžitě do vzduchu, ale rostliny ji stihnout nasávat do sebe.

Zelenina

U zeleniny se situace odvíjí ve 100% případů od toho, jaké máte záhony a zda doplňujete mulč.
Mám zkušenost, že na hlubinně zúrodněných záhonech, kdy mám na povrchu i pořádnou vrstvu štěpky, případně doplňuji na povrch i trávu ze sekačky (ne velké vrstvy, aby nehnila), nemusím přes léto dospívající zeleninu zalévat ani jednou!

Potvrzuje se, že čím hlouběji do čím úrodnějšího záhonu si mohou sáhnout, tím víc jsou v pohodě. Humus a dřevo zakopané pod záhonem je geniální zásobárna vláhy aživin. O tom není možná žádná další diskuze. Kořeny potřebují najít vláhu, a pokud tam žádná nikde není, tak prostě není. Když dole najdou materiál, který umí vláhu nacucnout jako houba, pak dokonce ani v takovýchto extrémních vedrech netrpí. Pokud mám dostatek vody a času (necestuji nikde nebo nestavím dům), pak samozřejmě rád zaleju v horkém období třeba dvakrát a důkladně, s odstupem týdne až dvou (než přijdou deště), aby byla zeleninka co nejšťavnatější a lépe rostla. Ale nemusím – a právě o to jde.

Samozřejmě mladé sazenice a nové výsevy je nutné zalévat třeba denně, nemají kořeny dostatečně hluboko – to je snad logické. Pokud nemůžete závlahu zajistit, pak před dovolenou nic nového nesázejte a nesejte. Jedině, že by byla předpověď příznivá a blížil se deštivý týden…

Nerozmazlujte – platí to samé, co jsem psal o dřevinách výše. Pokud to budete cákat každý den povrchně, nezakoření vám to do hloubky. Je to opak našeho hlubinného systému, kdy chceme, aby rostliny zakořenily co nejvíce do hloubky a nás a naší zálivku téměř nepotřebovaly!
Kapková závlaha je v dobře založeném záhonovišti zbytečná. Má smysl jen na neúrodné půdě nebo kdybyste pěstovali intenzivně na rychlou spotřebu, třeba dvoutýdenní saláty a „mikrogreens“ na denní sklizeň, kde hluboké kořenění nemá smysl.

Když si na obrázek výše přimyslíte ještě řádný mulč a hlubinné zúrodnění,
pak největší smysl dává zálivka jednou za měsíc nebo vůbec! Období bez deště to prostě přečká samo.

Opakem našeho systému jsou klasické záhony s odhalenou půdou, ryté, okopávané, bez hlubinného zúrodnění. To je v období horka a sucha peklo pekelné. Doslova. Takový záhon ráno zalijete a večer je vyschlý a horký. Musíte pak zalévat jednou až dvakrát denně a je to otročina. Sice jste ušetřili čas a práci na výrobu pořádných záhonů, ale za ty roky zabijete daleko více času zbytečnou péčí. V dětství jsem to s prarodiči dělal a měl jsem pocit, že taková zelenina nestojí zato. Zalévali jsme vodou z vodovodu a pamatuji se na tu tragedii, když obec vyhlásila zákaz zalévání, aby se v extrémním vedru šetřila voda pro domácnosti a lidi jí nevyplácali na trávníky. Pokud jste závislí na vodě z veřejného vodovodu, vaše pěstování visí na tenké nitce. I kdybyste neměli jiný zdroj vody, ani dešťovku, ani studnu, celkem v klidu to vyřešíte hlubinně zúrodněnými záhony a mulčem. Budete pak v příjemném šoku, že můžete na měsíc největšího horka a sucha zahradu opustit a vrátíte se k pěkné hotové úrodě. Mám to vyzkoušeno.
Proto se velmi vyplatí jednou udělat ty záhony fakt pořádně a zbytek života (= tisíce let) máte větší pohodu.

Pokud chcete vidět podrobný návod a mít milion vašich budoucích dotazů o mulčích, hnojích, přísadách a postupech zodpovězených předem, pak na sebe buďte hodní a pořiďte si můj online kurzík Tvorba záhonů.
Je tam vše co ještě ani nevíte, že potřebujete vědět. Denně v každém svém kurzu písemně odpovídám na vaše další dotazy pod lekcemi nebo v diskuzním fóru.
Kdybyste chtěli výhodnou kombinaci kurzu o vytváření záhonů a k tomu skvělého kurzu o pěstování zeleniny, který vás provede spoustou videí a návodů celým rokem, krok za krokem, abyste byli mistry v pěstování zeleniny ihned, pak zde aktuálně najdete výhodné zlevněné kombo těchto dvou kurzů s pěknou slevou.

Takže… je velmi zajímavé sledovat, jak se zelenina a naše záhony v takové letní horké situaci chovají.
My jsme nyní byli týden v Rakousku v horách (kde jsem na vrcholcích hor zažil i kroupy a déšť, zatímco dole v údolí Zillertal panovaly tropy). Před odjezdem jsem preventivně v záhonovišti zalil některé plodiny – ne aby přežily, ale aby přirůstaly. Po návratu domů, i přes velká vedra a teploty kolem 40 °C, bylo skoro vše v pohodě. Červené řepy (úplně bez zálivky) v poledne v horku trochu svěsí listy, ale večer jsou zase OK a jsou už dorostlé na sklizeň. Uschnul mi jen kopr a nějaké listovky, který jsem vysel trochu bokem, kde není hlubinně zúrodněno a ani jsem jim z časových důvodů nedal mulč. Nedělám vše dokonale… a rád vidím, že funguje co má – a nefunguje co opravdu fungovat nemá.
Na brukvovitých, jako je kadeřávek a kedlubny giganty (zelí letos nemáme) se objevily bílé mušky molice, což je pro suché období velmi typické a já je moc neřeším, pokud se to stane. Starší listy kadeřávku poškodí, z mladších jdou opláchnout při sklizni. Obvykle pak při deštích a k podzimu samy mizí. (Lze je průběžně smývat vodou, kropením z hadice ráno či večer, pokud můžete a chcete.)

Celkem jsem tedy některé druhy zelenin zaléval za poslední horký měsíc jen jednou, a to hlavní docela dobře prosperuje bez lidské péče.
Má žena se i letos věnuje hlavně naší malé dceři a na zeleninu jsem už druhý rok sám, do toho dodělávám i dům (po letech kdy nebyl čas), takže zeleninu letos docela flákám, abych vše stíhal. Není vůbec prioritou. A stejně to roste! Stejně pořád něco sklízím a nosím domů, protože hlavní princip a systém funguje. Umím si poradit snadno s výbuchy plevele i jinými situacemi, aniž bych tomu dal moc času. Stačí znát některé triky a nelpět na původním plánu…

Mohou se v horkém počasí objevit dřepčíci, černí skákaví broučci, jež proděraví lístky brukvovitých. Ti mají hodně rádi sucho. Přilétnou ve velkém z právě sklizených řepkových polí (imigranti z válečné zóny). My je letos poprvé máme ve skleníku (brutální sauna se jim asi líbí), kde nám úplně sežrali lichořeřišnici, ale rajčatům a okurkám nevadí. V záhonovišti hodně poškodili brukvovité druhy. Většinou to zase obroste, když začne pršet. Většinu let dřepčíky nemáme vůbec. Pokud ale přiletí velká hejna (doslova mračna) z okolních polí a teplo trvá moc dlouho, je to problém, dřepčíci vše brukvovité prostě sežerou.

Skleník též zalévám jen jednou za dva týdny, vypustím do něj nádrže vody nebo zalévám dlouze ze studny. Má hlubinně zúrodněné podloží a tlustý štěpkový mulč, takže si rostliny berou z hloubek (vše můžete vidět na videích v našem zdarma online kurzu o skleníku – který jsem pro vás stvořil jako dárek).

Dýním se hlubinné zúrodnění líbí taky – srovnání v horkém období

Mít hlubinně zúrodněné i dýňoviště je luxus, který obvykle ani já dýním nedopřeji. Zvládnou to leckde, když je tam hnůj a mulč. Já však letos mám v záhonovišti „velkou rošádu“, dýňoviště jsem udělal přes některé záhony napříč, pro jejich jednorázové odplevelení, spolu se školkařskou textilií, na níž dýně ze svého úzkého pruhu přerůstají (postupy těchto metod s mnoha detaily mám v kurzech, včetně videí s ukázkou „před, během a po“).

Pokud jste viděli nějaká naše videa a fotky s krásnými trvalkovými záhony v našem záhonovišti, jako třeba tu výše, tak ty jsem letos (jaro 2026) úplně zlikvidoval. Už jim odtikalo. Sloužily jako množárna a matečnice denivek a jiných druhů. Na jaře jsem všechny trvalky odsázel, přemnožil jinam, a jejich záhony jsou nyní na celou sezónu „pohřbeny“ pod dýňovištěm a vrátí se od příštího roku zelenině. Bylo tam za ty roky hodně pýru mezi trvalkami, přestalo to plnit účel, takže dýňovištěm spolu se školkařskou textilií to nyní superfektivně odpleveluji. Na fotce níže je tedy stejné místo jako na obrázku výše – s deseti záhony, nyní předýňovanými přes školkařskou textilii, která pod dýněmi není skoro vidět. Říkám tomu „záhonový reset“. Žádný plevel nemá šanci a sklidím tuny dýní (hokkaido a jiných druhů) na zimu.
Nejsou to všechny naše záhony, zelenina je nyní na deseti jiných záhonech opodál, ale menší množství než jiné roky (nestíhám).

Ukazuji vám to zde proto, že dýním na těchto záhonech, hlubinně zúrodněných asi před 15 až 20 lety, se ani v těch největších vedrech nikdy nesvěšují listy! Ani jednou jsem je nezalil (jen při klíčení semen v límcích, pak už ne), a jsou naprosto luxusní. Bujné, erektované, jejich dlouhé šlahouny invadují okolí. Mám pár dýní a cuket a patizonů opodál na starší kupce hnoje, kde není žádné hlubinné zůrodnění a přes poledne jim listy visí splihle jako psí uši. Vypadají tragicky. Dobré srovnání – úrodnou hloubku kořenům prostě ničím jiným nenahradíš!

Nyní, v těchto vedrech, je důležité, aby mezi plodinami byl mulč, štěpka, posekaná tráva, cokoliv, co brání odparu vody a nadměrnému ohřívání půdy. Pak stačí daleko méně zálivky, zeleniny přežijí i bez ní, když mají aspoň půl metru do hloubky zúrodněno.

Dejte vědět v komentářích, jak to vypadá u vás. Nějaké ztráty? Máte hlubinně zúrodněno? Funguje vám to i v takovém zátěžovém testu? Mulčujete, případně čím? Jak tlusté mulče používáte?