Vážení ekozahradníci, ekozahradnice a tvůrci rodových statků.
Zveme vás tímto k nevšednímu dobrodružství, ve kterém budete mít možnost otevřít se přírodním živlům, zemským energiím, rostlinám a jejich aurám. Nejzásadnější otevření však můžete zažít vůči sami sobě, svému životu.

Tento přírodní seminář vznikl na podnět účastníků předchozích kurzů, kteří získali mnoho informací "co a jak",
ale cítili, že být nohama na zemi, na své půdě a v plné vědomé přítomnosti,
vyžaduje otevřít se ještě dalším rovinám bytí.
Překročit v sobě "nějakou mlhu",
přestat jen plnit civilizační povinnosti a žít stereotypní dny...

Vnímat pozemek, sebe, přítomnost i vizi budoucnosti jasně a čistě, znamená jít někam hlouběji.
Kam a jak? Do přírody, do sebe, skrze silný záměr a ztišení mysli.

Nepoužíváme žádné drogy, kromě vody z léčivé místní studánky
a kyslíku v lesním vzduchu.

Přírodních cest, neboli putovně-meditačních seminářů, jsem v minulých letech vedl hodně. Byly velmi oblíbené.
Dávalo mi to vždy velký smysl a těšil jsem se na ně, ačkoliv organizačně je to velmi náročné.
Zakomponovat do tak "pohyblivého" programu jídlo, pohodu všech zúčastněných, nenadálé věci k řešení a nejisté počasí...
Nyní zvládáme dělat jen jedno toto putování ročně.

Abyste mi mohli důvěřovat i jako svému průvodci divočinou, rád bych zde uvedl, že jsem od dětství absolvoval časté výlety a túry do české i slovenské přírody. Vysoké i Nízké Tatry i jiná pohoří  jsem měl s otcem v 10 letech prochozené skrz naskrz.

Po dovršení věku 19 let jsem strávil 7 let cestováním po světě, převážně lesy, horami, pralesy, pouštěmi i civilizacemi.
Obvykle sám, pěšky a stopem, s batohem na zádech, a na motorce.
Též na plachetnici přes Tichý oceán (měsíc ve třech lidech plachtění Seattle - Honolulu).

Cestoval jsem s přestávkami v USA na dovydělání financí, kde jsem pracoval na stavbách (práce všeho druhu),
jako recepční hostelu na Hawaiské Waikiki beach nebo barman v italské restauraci v Chicagu.
Půl roku jsem vypomáhal v dílně jako umělecký kovář v Californii u San Diega a vydělal si tak na první motorku (bylo mi 20 let).

Na své několikadenní až několikatýdenní "přírodní meditační cesty" jsem se vypravoval do přírodních oblastí nejen u nás a na Slovensku, ale i v téměř všech přírodních rezervacích v USA - rok strávený na motorce, v rámci toho měsíce putování s batohem po horských  trasách). Následně jsem procházel pěšky a stopem všechny ostrovy Havaje (půl roku), cestoval a studoval na Novém Zélandu (rok), podnikal výpravy do přírody v Malajsii, Thajsku, Izraeli, Egyptě, Maroku, Fidži a samozřejmě v mnoha evropských zemích.

Vnímal jsem to jako práci na sobě a svou osobní cestu transformace.
Hodně jsem u toho meditoval a zpracovával vzorce, strachy a přesvědčení, které se průběžně vynořovaly.
Povedlo se mi vytvářet si hojnost na vše co potřebuji, za pochodu.
Děly se zázraky a synchronicity, potřebné věci a nápomocní lidé se objevovali v pravý čas..
A též se mi povedlo mít vnitřní stav bezpečí a pocit snadného přežití kdekoliv.

Nebylo to vždy  jednoduché. Dopřával jsem si vše mezi úplným dnem a nebem. Tím se získává větší nadhled.
Člověk pak přestane mít chuť dělat v životě jakékoliv kompromisy a chce žít jen tu vyšší verzi reality.
Dělá mi radost, když aspoň kousek toho pocitu dokáži nějakým způsobem předat dál.