Rozhovor s Jaroslavem Svobodou pro magazín Český Ráj

„Jsme na fungujících ekosystémech závislí“

Otázky pokládá Jitka Maděrová, https://www.recallcentrum.cz/

Jaroslav Svoboda je neznámější propagátor permakultury a ekozahradničení u nás. Vydal dvě obsáhlé bestselerové knihy plné textů, návodů a praktických rad: Zelenina z ekozahrady a Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku. Moc často se nestává, že by vyjížděl „mezi lid“ a dělal přednášky. A proto jsme velmi rádi, že 22. října zavítal do sedmihorského Recall centra s „nabušenou“ přednáškou.

Čtenáři vás mohou znát především skrze dvě naprosto zásadní bestselerové knihy. Jak vás napadlo knihy napsat a jaký je u vás proces psaní?

Nejprve jsem psal články na web a do časopisů, pak po mně chtěli lidé projekty a realizace zahrad. A stále jsem všude musel vysvětlovat to samé, aby lidé věděli, jak jejich nová zahrada funguje, co a jak se na ní dá jíst, jak se o to pečuje, jak se výsadba rozvíjí dál. Obě knihy byly nejprve obsáhlá skripta ke kurzům. Až mne v roce 2008 oslovilo nakladatelství Smart Press. Měla to být dle dohody útlá kniha, ale nějak se to zvrhlo. Já jdu rád s věcmi do hloubky a dávám do toho všechno… Dali té obsáhlé verzi důvěru. A ekozahradní bestseller byl na světě. Druhá kniha, o zelenině a záhonech, je ještě mnohem větší. To také měla být tenčí kniha… Je v ní přes 1000 fotek z našeho záhonoviště a pěstitelské praxe.

Vyznáváte permakulturu a ekologický zahradnický styl, proč to má podle vás smysl?

Protože nic jiného smysl nedává. Není udržitelné, aby lidstvo jedlo jen potravu, která pro pěstování vyžaduje likvidaci půdy, proměnu krajiny na pouště, otravuje spodní vody herbicidy a pesticidy. Lidé pak zbytečně umírají na rakoviny a jiné „civilizační“ choroby. Navíc tato technokratická mašinerie nefunguje bez masivních dotací, což jsou jinými slovy peníze odebrané lidem na všudypřítomných daních. Za jídlo, které kupujeme v supermarketu, jsme tudíž už jednou zaplatili. A ještě k tomu není moc zdravé. Systém jeho pěstování zaručuje, že prostě nemůže být. A to je od základu špatně. Těžko to změníme shora, ale můžeme ihned začít u sebe, najít způsoby, jak nakupovat průmyslovou potravu co nejméně.

Co si naprostý laik může představit pod pojmem permakultura a ekologická zahrada?

Já tomu spíš říkám „ekosystémová zahrada“ (tak vznikl název Ekozahrady). Napodobíme funkční přírodní systémy, které jsou za miliony let osvědčené. Ale nahradíme pro nás nepraktické druhy těmi, které pěstovat chceme. Mají podobné vlastnosti, jen produkují výborné plody nebo jedlejší listy.
Permakultura je „permanentní civilizační kultura“. Propojení všech oblastí života do celku, který podporuje sám sebe. Je udržitelný trvale. Což je opakem smýšlení „po nás potopa“ a oddělování všeho – všech vědních oborů, které spolu pak jakoby nesouvisí. Prostě raději uznáme, že souvisí všechno se vším. Jako když lékař kouká na člověka jako na celek, i na jeho celý život a myšlenky. Neléčí jen bolavý žaludek, oddělený od všeho ostatního. Takže permakulturním přístupem nebudeme řešit mšici a hledat umělý způsob, jak ji zahubit. Vnímáme zahradu jako celek a vysadíme rostliny nebo vytvoříme úkryty, které přilákají a ubytují predátory mšic. Nastolíme tím rovnováhu, vytvoříme funkčnější ekosystém, místo abychom hned kupovali a stříkali jedy a ekosystém stále ochuzovali. Protože pak by se zhroutil. A my jsme na fungujících ekosystémech závislí.

Určitě je nutno říci, že nejde o žádný ekoterorismus, ale spíše o přemýšlení nad souvislostmi, přírodou, našimi vyčerpatelnými zdroji…

Skoro bych to nazval selskou logikou. Paradoxně je přínosem být méně odborně vzdělaný, a místo překomplikovaného vědního pohledu prostě cítit srdcem. Začne to pak dávat okamžitě smysl. Věci jsou jednodušší, než vypadají. Asi každý touží především po příjemném životě, naplňujících vztazích, zdraví a pohodě. Dle mého názoru to nenajdeme v honbě za kariérou, ani ve stresu všedních dní, ale v zahradě. Jde o to žít v přítomnosti, propojit se trochu s planetou, živly, přítomným okamžikem… Ne se pachtit za iluzí a pak strhaný zemřít. Takže rozhodně ne ekoterorismus, ale spíše cesta ke svému nitru a smysluplnému životu, skrze širší vnímání přírody i zahrady.

Sám máte bohaté zkušenosti s vlastním pěstováním rostlin a uplatňováním přírodních metod v praxi, jaký je tedy rozdíl oproti konvenčnímu pěstování s chemií?

To je na celou knihu. Ale v krátkosti jde o to, že rozvíjíme systém na produkci zdravé potravy, nikoliv systém na produkci peněz. Nic proti penězům, ty všichni v této společnosti také potřebujeme. Jenže pro zdravou potravu potřebujeme pečovat hlavně o půdu a o celek kolem. Dodávat do půdy humus, nastýlat organickou hmotu, aby nevysychala a nezplevelila se, podporovat půdní život. Pak to už roste samo. Ale to nejde v gigantickém korporačním měřítku, kde se vše počítá jen na co největší výnos za každou cenu a k půdě tam není žádný osobní vztah. Chemie také není nutnost, je to jen zkratka. Ale platí se za ní úplně vším, co máme.

Na vašich stránkách mne zaujal v blogu článek s titulem Spoléháte na globální jídlo?

Ano, na malé zahradě se dá vypěstovat až neuvěřitelně hodně jídla. Já hospodařím na několika hektarech (tvořím si pro radost rajské zahrady plné květů a zeleně), ale většinu potravy nám stejně dává 200 m2 našeho záhonoviště. Tam je jednoletá zelenina, ale i mnoho jedlých trvalek a je obklopené ovocnými keři a stromky. Na malý pozemek se nevejdou velké plodící stromy, což je velká škoda, ale jejich výnosy se dají nahradit větší intenzitou nižších druhů.

Myslím, že spousta zahrádkářů si letos v dubnu uvědomila, za jakou chvíli může dojít ke zkáze celé úrody. Přišly mrazy a většina z nás přišla minimálně o plody na ovocných stromech…

To je opravdu letos veliká nepříjemnost. Jediné, jak se na podobné věci můžeme připravit, je co největší rozmanitost druhů a odrůd. Co kvetlo během mrazu, je ztracené. Nám ale nyní po mrazech rozkvétají další odrůdy jabloní, kdouloně, budou i mišpule, muchovníky vypadají nadějně, jahody… Ořechům květy zmrzly, ale jedlé kaštanovníky ještě nekvetly, lísky to snad dají, zeleninu to nijak neovlivnilo, jedlé trvalky obráží do plné parády… Takže i když přijde nějaká kalamita, pestrý jedlý ekosystém to nemůže rozhodit a hlady potom neumřeme. Horší to je v komerčním systému, kde máte spousty hektarů jen jediné odrůdy jabloní a zmrzne všechno. Celý rok se pak musíte starat o něco, z čeho není daný rok žádný užitek. Ani se v tom nedá žít, nepodporuje to přírodu, jen se čerpají další dotace a chemie se musí stříkat dál.

Jakou cenu má podle vás vlastní vypěstované jídlo?

Pro každého jinou. Záleží, jak si člověk váží sám sebe, svého těla, své jasné mysli a nakolik se nad těmito věcmi doopravdy zamýšlí. Jisté ale je, že na tohle všechno nám ve staším věku dá život přímou zpětnou vazbu. Kvalitní podpůrné a léčivé jídlo je investice do sebe. Dle mého názoru lepší, než lékařské zákroky.

Jak důležitá je pro naši zahradu, pěstování… půda?

Půda určuje úplně vše. Dá se pěstovat i v umělých živných roztocích, ale je to jako žít připojen na kapačku. Jíme totiž nejen hmotu, ale i celou škálu minerálů, vitamínů a energii potravin. Slunce, voda a půda jsou základní prostředí, jež vytvoří jedlou hmotu, jež vytvoří naše tělo. My tedy jíme skrze rostliny transformovanou půdu. V umělém systému pěstování jsou rostliny nafouknuté, vypadají šťavnatě, ale je to do velké míry atrapa. V zahradě se tedy musíme starat hlavně o půdu, to pak řeší i většinu problémů s růstem rostlin, zvýší se jejich odolnost chorobám.

V říjnu přijedete na přednášku do sedmihorského Recall centra, na co se mohou zájemci o téma zdravé zahrady těšit?

Na přednášku „Jíme svou zahradu – jak být co nejvíce soběstační potravinami i z menší zahrady“. Jak vám to nejzdravější a nejetičtěji pěstované jídlo díky přírodním koloběhům může růst u domu. Bez jedovaté chemie, bez transportu kolem světa, bez meziskladů, faktur a korporací. Jen díky úrodné půdě, mulči, slunci, vodě a troše vaší péče. Finanční vklad do celoročního pěstování jídla na své zahradě může být jen v hodnotě několika běžných nákupů. Semínka, sazenice, nářadí. Každá zahrada může být mnohonásobně jedlejší, než si možná myslíte. Nejde jen o zeleninové záhony. Můžeme pěstovat plodiny v patrech, od jedlých hlíz pod zemí i ve velkých květináčích, přes spousty jedlých a léčivých trvalek až po menší, střední a vyšší stromy a keře. Propojením ušetříme prostor. A nezapomeňme na zajímavé jedlé popínavky! Po této přednášce uvidíte každé místečko vaší zahrady jako potenciální zdroj nové superzdravé potravy. Pokud se dobře osadí a opečuje. Zároveň se snažíme navrhnout výsadby tak, abychom minimalizovali práci a většina toho rostla rok co rok sama. Jde to. Zmíníme i nejlepší formy skladování na zimu, které zachovají v potravinách život a metody průběžného sklízení všeho jedlého, které je k vyšším výnosům i z malé zahrady nezbytné.

Nejste vyznavač krátkých nicneříkajících přednášek a jdete do hloubky, tedy předpokládám, že to pro diváky bude velmi přínosná a vydatná přednáška, ze které si odnesou spoustu nových poznatků…

Když už, tak už! 🙂 Bude to kvalitní informativní nálož, určitě velmi dobrá investice několika hodin života.

Na závěr nám řekněte, jestli je nějaká plodina, které jste nově objevil a připadají vám zajímavé a přínosné. A také jestli jsou plodiny, bez kterých si nedokážete zahradu představit?

Já jsem například poslední roky nadšený z denivek. Máme sbírku desítek barevných kultivarů. Mají jedlé květy, mladé listy i hlízky. Jíme tedy hlavně květy. Ty večer odkvétají a tvoří se na další den nové (denivka kvete každým květem jen jeden den), takže denně během léta sbíráme, děláme z nich chutná jídla a sušíme je na zimu ve velkém. Dá se to použít jako každá jiná zelenina, skvělé jsou sušené třeba do vaječné omelety nebo do polévky.
Nedokáži si představit zimu bez dýní hokkaido, jedlých kaštanů, ořechů,topinambur, batátů, kvašeného zelí a plného mrazáku jahod a rakytníku…

Děkuji za rozhovor: Jitka Maděrová

Kalendář akcí v recallcentrum.cz: http://www.recallcentrum.cz/kalendar-akci/