Rododendrony a azalky versus ekozahrada
Jaroslav SvobodaRád bych zde popsal svůj vztah k těmto rostlinám a dal vám zároveň několik doufejme zajímavých návodů a tipů, jak je do (eko)zahrady začlenit inteligentněji a přirozeněji.
Vysazuji je na svých zahradách? Odpověď vás možná dost překvapí!
V závěru článku najdete seznámek těch nejodolnějších kultivarů.
Pěnišník (Rhododendron), česky nazývaný hlavně rododendron, a též příbuzné azalky, jsou rod rostlin náležící do čeledi vřesovcovité (Ericaceae). Jsou to velmi okrasné druhy, milující kyselou půdu a polostín.
Pro začátek základní desatero jejich pěstování:
1. Kyselá půda – pocházejí ze světlých lesů s kyselejší půdou a ideální pH je 4,5–5,5. Oficiálně je vhodné přidávat rašelinu, borovou hrabanku nebo speciální substrát pro rododendrony. Já rád používám napůl zkompostovanou jehličnatou štěpku s hnojovým kompostem. A do jámy kusy dřeva, aby se tam rozkládalo. A sázím je pod lesní stromy, kde pro ně vhodná půda sama pořád vzniká.
2. Dostatek vláhy – Preferují stále mírně vlhkou půdu, ne však zamokřenou. Špatně snášejí přeschnutí kořenového balu. Zalévat se má nejlépe měkkou nebo dešťovou vodou. Tvrdá voda jim nesvědčí – zvyšuje pH půdy. Já vláhu řeším právě tím postupně tlejícím dřevem v jámě a důkladnou vrstvou štěpky, kterou je po výsadbě zamulčuji.
Několik let po vysazení je potřeba během horkého suchého léta zalévat, dokud z původního květináčového balu neprokoření dále do okolí.
3. Polostín – Ideální je rozptýlené světlo. Plné polední slunce může popálit listy, prostě se jim na slunci moc nedaří, nejsou na to stavěné. Naopak hluboký stín zase omezuje kvetení. Nejvíc se jim líbí mihotavé sluneční světlo mezi korunami stromů. Ve spoustě fotek v pokračovací části článku uvidíte detailně, co tím je myšleno.
4. Ochrana kořenů, mulč – kořeny jsou mělce pod povrchem, rododendrony a azalky neumí kořenit do hloubky! Nemají žádný kůlový kořen, ani nic podobného. Jen jemnou hustou síť podpovrchových kořenů. Jsou to povrchožrouti, dělaní na kořenový život pod vrstvou lesní hrabanky. Mulč (štěpka, kůra, jehličí, listí, mix předchozích se slámou…) udržuje vlhkost a chrání kořenový prostor před přehřátím či promrznutím.
5. Úplně skvělé je ořešákové listí, nejlépe smíchané s jiným mulčem, aby bylo vzdušnější a nesléhalo. Má totiž kyselejší reakci než jiné listy, podobnější jehličí. Sice má alelopatické látky, zabraňující růstu rostlin, když je čerstvě opadané, ale stačí nedávat ho tam čerstvé. Ty látky se z něj deštěm a tlením rychle vyplaví, takže ho necháme odležet pár týdnů shrabané v placatějších hromádkách nebo hrabeme až později na podzim, když je už parkrát přepršelé, a bude OK.
Já mám sice ořešáků spousty, ale ještě nikdy jsem listí pod nimi nehrabal, je to zbytečná práce (pokud nemusíte mít pod ořešákem anglický trávník), ono vždy rychle samo zmizí na jaře, a hrabat jen kvůli rododendronům se mi nechce :-). To už raději vysazuji rododendrony poblíž ořešáků… pod některými porostou, pod některými ne. Každý ořešák to má jinak se svou alelopatickou náladou, většina odrůdových jsou mírné, vlašáky „kamenáče“ s malými tvrdými plody a ořešáky černé jsou silnější alelopati.
6. Pravidelné hnojení – běžně se radí používat hnojiva pro kyselomilné rostliny. To se v přirozeném prostředí těchto rostlin neděje, aby jim někdo lil ke kořenům kupované hnojivo. Jakže to ta příroda dělá? V ekozahradě kolem nich dáváme větší vrstvy organické hmoty (mulče a kompostu, nejlépe z něčeho jehličnatého, případně i kyselejší ořešákové listí). Hmota se rozkládá na živiny a tím je hnojí. Řešíme tím hnojení, vláhu i ochranu kořenů v jednom. Pokud vás přesto láká hnojit kupovanými hnojivy (když musíš, tak musíš, velký hřích to není…), je lepší hnojit na jaře a případně lehce během vegetace. Na podzim už ne.
7. Správná výsadba – sázet nejlépe na jaře nebo na podzim. Lze i vlétě, květináčové rostliny to zvládají, ale musí se hodně zalévat. Výsadbová jáma širší než hlubší, z hloubek si nic moc neberou. Kořeny nemají rády hluboké zasazení, nesmí se utopit. Zasypání mulčem jim nevadí, ten dostatečně dýchá, ale zasypání zeminou nad úroveň původního balu je problém. Kořeny potřebují nejen vláhu, ale i vzduch. Po výsadbě důkladně zalít.
Dejte si pozor, abyste je nevysadili do jámy v jílu, v níž se přes zimu drží voda. I když dáte do jámy třeba rašelinu, stejně se to tam bude topit. Pokud máte tuhý jíl, dělejte jámu jen polovičně hlubokou a bal zanořte jen napůl, v nějakém hrozném případě skoro vůbec. Obsypte ho raději do stran propustnější zeminou a nehorázným množstvím štěpky a jiných mulčů, aby rostl napůl v takové vyvýšenější propustnější muldě. A řešte, aby v létě zase nevysychal. Dřevo a mulč ve velkém množství kolem rostliny to řeší.
8. Ochrana před větrem a mrazem – vhodné je chráněné, závětrné stanoviště. U citlivějších druhů zimní přikrývka (chvojí), zvlášť v bezsněžných zimách. Nejlepší ochrana před mrazem je volba kvalitních odolných kultivarů. Ne všechny jsou totiž vyšlechtěné jako dostatečně odolné! Seznam doporučených najdete v pokračovacím článku!
9. Minimální řez – rododendrony a azalky se většinou neprořezávají, pouze se odstraňují odkvetlé květy a suché větve. Slabý tvarovací nebo ozdravný řez je možný hned po odkvětu.
10. Trvalkové podsadby – vhodné druhy trvalek zmiňuji v pokračování čláku, klikněte si níže na odkaz…
Článek jsem pro vás vytvořil důkladný, tohle byla jen taková předehra. Sem do blogu se s celou fotogalerií nevejde, proto má samostatnou, umělecky pojatou stránku, i s hlubším ponorem do nitra ekozahradníka:
Pokračujte zde na celý článek, kde najdete i doporučené odolné kultivary a spousty krásných fotek….
Pokračujte zde na celý článek, kde najdete i doporučené odolné kultivary a spousty krásných fotek….
Jaroslav Svoboda, https://ekozahrady.com
Jarda, mockrát ďakujem za informácie a návod ako pestovať rododendrony. V mojej nie veľkej záhrade pri dome máme miesta tienené stromami ihličnanmi a tak zvažujem skúsiť tam pestovať rododendrony, azalky a podobne. U nás, juh Slovenska -pri Malom Dunaji máme pôdu štrkovo hlinitú, priepustnú a tak bude treba zvoliť okrem vhodného miesta a zavlažovanie. Pôda u nás má PH cca 9,5 teda zásaditá a nie vhodná pre rododendrony pod ihličnanmi, avšak za tých 20 rokov, čo tam rastú už môže byť trochu prekyslená. Problém ale môže nastať lebo aj voda z našej studne má PH cca 9,5, čo pri polievaní môže zle vplývať na rastliny. Otázka, ak by som znižoval PH v nádrži cca 1 000 litrov na hodnotu 5 kyselinou, ktorá sa používa na znižovanie PH v bazénoch a riešil to kvapkovou závlahou samospádom z nádrže, mohlo by to mať šancu na úspech? Ak by si to ty riešil, resp. ako to vidíš ty? Rododendróny, azalky …… by boli chránené od zimného a jarného južného slnka. Už som to raz skúšal len na tú zásaditú vodu som nemyslel. Nešli mi zrejme z toho dôvodu ani kanadské boruvky, a musel som to všetko vyhodiť . V preípade, že by znižoval Ph v nádrži, mohol by som sa vrátiť aj k borúvkam, ktoré by však mali byť na slnečnom stanovišti.
Michale to zní dost komplikovaně, kdyby to byla moje zahrada, asi bych zvažoval jít cestou nejmenšího odporu a využil bych teplého klimatu k pěstování něčeho, co je tady u nás na severu komplikované (například velkoplodé tomely), i za cenu likvidace jehličnanů. Kyselomilné druhy bych na takové sušší zásadité zahradě prostě vynechal, tam se moc nehodí (nebo bych si koupil další hektarový pozemek někde v podhůří, s malým potokem, a dopřál si všechno :-).
Ale ptáš se na rododendrony a azalky – pokud je chceš za každou cenu na této sušší zahradě se zásaditou půdou, nejlepší varianta by byla odbagrovat část zeminy, naházet do jámy dřevo, větve, kompost a jen část původní zeminy zpět, přidat rašelinu a do toho to nasázet. A zalévat pouze dešťovou vodou, sbíranou ze střechy. Ale i tak to není ideální.
Kapková závlaha a okyselování studniční vody je dlouhodobě neudržitelná věc, to asi nechceš dělat a udržovat zbytek života, to je lepší udělat si rituální výlet do Průhonic každý rok na pár dní nebo do jiných krásných zahrad někde u vás, kde o to jiní pečují za Tebe, a tam si to užít. Na kurzech jsem takovýchto kompromisů řešil s lidmi pořád spousty a nemá to opravdu mnohdy uspokojivé řešení na příliš malé a různě nevhodné zahradě. Vždycky lidem radím, ať si na zahradě vysadí a udělají to, k čemu je nejlépe stvořená. Nebo ať se přestěhují, případně přikoupí další vhodnější pozemek jen na sázení, aby si splnili své sny, které se na aktuální zahradě nedají realizovat radostně a byl by to příliš kompromis. Krásných pozemků je spousty a ty nestavební někde mimo civilizaci mohou být stále levné.
pěkný den, moc děkuji za obsáhlý článek a krásné fotky 🙂