Šrucha zelná

CENNÁ ZELENINA NAŠICH PŘEDKŮ

NEJLEPŠÍ ZDROJ OMEGA-3 MASTNÝCH KYSELIN Z CELÉ ROSTLINNÉ ŘÍŠE

Šrucha zelná (Portulaca orelacea), známá i pod názvem portulák, je jednoletá rostlina z čeledi šruchovité. Běžně se vyskytuje skoro po celém světě. Setkáme se se dvěma poddruhy:

• šrucha zelná pravá
• šrucha zelná setá

ŠRUCHA ZELNÁ PRAVÁ

Planě rostoucí šrucha zelná pravá roste na slunných sušších místech. Nevadí jí zhutnělá chudší půda. V úrodné půdě se rychle rozrůstá. V zahradách se běžně objevuje jako plevel na skalkách, zídkách, v pěšinách, ale i na nezamulčovaných částech záhonů, v sadech a ve vinicích. Ve městech ji najdete také často.
Jedná se o nízkou, plazivou, rychle rostoucí, sukulentní rostlinu. Má dužnatý, hladký, načervenalý stonek s dužnatými listy a malé kvítky bíle, žlutě nebo červeně zbarvené. Drobná tmavá semínka se tvoří v malém lusku, který se po dozrání otevře.

Šruchu sklízíme ustřižením stonků s listy ideálně ještě před květem, protože po nasazení květů listy trošku hořknou. Nám už nicméně velmi chutnají ve všech fázích, jíme rosltinu mladou, kvetoucí i vysemeněnou. Ustřižená rostlinka během dvou až tří týdnů znovu doroste. Šrucha je jednoletá, ale stačí nechat pár rostlinek vykvést a vysemenit a dočkáme se výhonků bez práce i následující rok.

Šrucha má šťavnatou, příjemně nakyslou a mírně slanou chuť. Jíme stonky s listy (případně s poupaty, květy či semínky) hlavně čerstvé v salátech. Katarína si šruchu zamilovala, na což rostlinka v dalším roce zareagovala rozšířením do vícero zeleninových záhonů. A tak jí teď sklízí nejen do salátů, ale i do zásoby – ze sušené rostliny se dá v průběhu zimy popíjet odvar, který podle tradiční čínské medicíny posiluje imunitu a působí proti předčasnému stárnutí. Přesný postup pro přípravu odvaru ze šruchy se dočtete o něco níž.

Z čerstvé rostliny získá naše tělo výjimečně širokou škálu vitamínů, minerálů a dalších cenných látek jako omega-3 mastné kyseliny nebo koenzym Q10.

ŠRUCHA ZELNÁ SETÁ

Šrucha zelná setá je vyšlechtěná forma šruchy, která roste vzpřímeně. Tím se liší od plané šruchy zelné pravé, která je plazivá.

I tato kulturní forma šruchy klíčí a roste rychle. Sklízíme jí už třetí nebo čtvrtý týden od výsevu. Po zastřižení doroste. Stejnou rostlinu tak můžeme sklidit dva až třikrát v jedné sezóně.

Vyséváme od druhé poloviny května (po zmrzlých) přímo na záhon na slunné stanoviště plošně nebo do řádků vzdálených 10 cm. Vyséváme mělce co nejblíž povrchu. Při postupných výsevech vyséváme každý měsíc, naposledy v srpnu. Koncem srpna můžeme vysít šruchu i do skleníku pro podzimní sklizeň. Brzy zjara ji lze vysít do pařeniště. Šruchu můžeme snadno pěstovat i v truhlících nebo květináčích na terase nebo na balkoně.

Chutná slimákům, pro bezpečné vyklíčení a růst malé rostlinky je proto lepší chráněné stanoviště.

Je to jednoletka, ale dobře se přesévá. Můžeme tedy některé rostliny nechat vysemenit a další rok ji spolehlivě najdeme.

Šrucha je nejcennější čerstvá co nejdříve po sklizni (brzy zavadá a ztrácí šťavnatost). Nejradši jí přidáváme do salátů, ale i na chleba nebo na pizzu. Stojí za to vyzkoušet jí i povařenou v polévce, podušenou ve špenátu nebo naloženou na způsob kapari. Skvělá je v tzatziki! Jedlá jsou i drobná černá semínka šruchy. Po vzoru australských domorodců jsme je zkusili přimíchat do mouky na chleba (semínka jsou opravdu malá, menší než zrnka máku.

Šruchu setou můžeme vysít jako živý mulč mezi řádky vyšších plodin jako je pórek, česnek nebo třeba černý kořen (za šruchou zde na fotce).

LODYHA ŠRUCHY V ČÍSLECH:

• 92 % vody, přes 2 % bílkovin, do 0,5 % tuků, kolem 2 % sacharidů, 1 % vlákniny, 1,6 % minerálních látek.

ODVAR ZE ŠRUCHY:

V tradiční čínské medicíně se nať šruchy suší a užívá ve formě odvaru. Ten posiluje imunitu a prý působí i proti předčasnému stárnutí.

10 g suché nati povaříme 10 minut v 250 ml vody. Necháme 10 minut vyluhovat. Popíjíme 3x denně nalačno pro posílení imunity, jako prevenci proti kardiovaskulárním nemocem a pro celkové zlepšení zdraví a vitality.

ZAJÍMAVOSTI

Když jí budete znát, potkáte ji jako suchomilný plevílek poměrně často v chodnících,
na náměstích, podél cest a silnic… viděl jsem jí i na Václavském náměstí v Praze.
Když jednou dojdou klobásy a hranolky, víte, že je tam i šrucha…
Stačí si kousek vyškubnout a přesadit na zahrádku, do týdne se rozroste.
Tím že je malá, její případné semenění se nám nijak nevadí.

Od její vzpřímenější příbuzné s většími lístky je potřeba koupit si semínka.
My jsme je zakoupili u permaseminka.cz.

Šrucha je tradiční zeleninou napříč kontinenty. Po staletí se pěstuje v zemích Středního východu a v Asii. V 16. století byla populární i v Evropě. Italové jí dodnes přidávají do směsi listových salátů, Řekové do tzatziki, Francouzi do polévky. Běžně konzumovaná je i v Turecku a v Mexiku.

Chuť šruchy je po ránu kyselejší, odpoledne sladší. Je to dáno metabolickým procesem kyseliny jablečné, která se v průběhu teplého letního dne přeměňuje na cukry.

Šrucha je tolerantní k zasoleným půdám a používá se k odsolování půd.

Plinius Starší, autor nejvýznamnější přírodovědné encyklopedie starého Říma,
doporučoval nosit rostlinu jako amulet proti veškerému zlu. A to přeci řeší všechno!

ŠRUCHA VELKOKVĚTÁ

Tu jsme pěstovali několikrát jako okrasnou, je to moc hezká suchomilná letnička, ale jíst jsme jí nezkoušeli (a letos ji na zahradě nemáme). Pravděpodobně je to obsahem látek podobné, některé zdroje ji jako jedlou uvádějí, takže ji v příštích letech vyzkoušíme jíst také. Ačkoliv ty barevně nekvetoucí verze šruchy zelné produkují hmoty až dost. Ale mohla by to být pro mnohé taková bezúdržbová kvetoucí zelenina v truhlíku za oknem.
Vyskytuje se v mnoha barvách, kultivary se liší i tvarem lístků, některé mají květ jednoduchý, jiné jsou plnokvěté.

Sklizeň šruchy neboli portuláku ve videu uvidíte v čase videa 5:10.