Speciální verze jedlého lesa, pro který jsem vymyslel název „tvrdý sad“.
Jeho hlavní plodinou jsou tvrdé skořápkové plody, a dřevo těchto stromů patří též k těm tvrdším.
Ořešáky, ořechovce, kaštanovníky, lísky = hlavní tvrdosadové stromy.
Plus sukcesní ovoce, dusíkáče a doplňkové dřeviny – to vše najdete ve správném tvrdém sadu!
Tvrdý sad potřebuje místo, proto je obvykle základní součástí hektarových rodových statků.
Pár „tvrdých“ stromů se ale vejde i na větší zahrady.
Tvrdý sad produkuje lepší potravu než obilné pole!
Tvrdý sad ( = promyšlená výsadba ořešáků a kaštanovníků) produkuje na jednotku plochy stejně nebo i mnohem více potravin. Dokonce ořechy a kaštany mají vyšší výživnou hodnotu než obilí.
Byly tu dřív, ještě než bylo vůbec vyšlechtěno obilí.
Neobsahují lepek jako pšenice a jiné obiloviny.
Na lepek je dnes více či méně alergická většina populace, díky poškození střev a jejich „propustnosti“ (většina lidí to netuší, poznáte to podle zvýšené únavy, zácpy, průjmů, bolestí břicha, vyrážek, špatného vstřebávání živin ze střeva atd.).
Z ořechů můžeme mixovat mléko (zdravější než kravské), lisovat kvalitní olej, z výlisků se dá dělat mouka.
Existují stovky receptů z jedlých kaštanů – pečené, na kaše, pyré, omáčky, pivo, zmrzlinu, pečivo od sušenek až po chleba…
Tvrdý sad by byla nejlepší ekonomická volba
v normálním světě.
Kdyby ekonomika nebyla pouze zdegenerovaná pavěda poplatná systému, korporacím a bankám, ale zahrnovala i položky jako zdravá úrodná půda, čistá voda, čistý vzduch, milovaná planeta, ekosystémy, krása, logika, zdraví lidí, trvalá udržitelnost, každodenní příjemný život…
… průmyslové chemické polní hospodaření likvidující rok za rokem půdu, by muselo být ihned zakázáno. Se svými chemickými zbraněmi a obřími stroji je prostě jen pokračováním války a bez dotací nemůže existovat.
Tvrdý sad je nejlepší politická volba,
zabezpečení svého rodu a činy místo slov.
Nesouhlasíte s tím, jak se hospodaří na polích?
Co se děje ve světě? Co bude s měnou?
Nemá smysl se dále rozčilovat, ani chtít změnu po někom jiném, udělejme ji sami! Vysaďme si vlastní tvrdý sad (a jedlý ovocný les a zeleninové záhonky)! Zachrání a vylepší to půdu, zajistí trvale udržitelně potravu nejlepší kvality, nastartujeme tím změnu. O zbytek nemocného systému kolem nás už se v pravý čas postarají neodvratné kompostovací procesy (už se dějí).
Zatímco půda v tvrdém sadu i jedlém lese odpočívá, dýchá a sílí, polní půda je znásilňovaná a devastovaná. Ornice již skoro neexistuje, radlice traktorů se každým rokem noří hlouběji a rozorávají to, co dříve byla podorniční vrstva a podloží. Na poli nenajdete kyprý voňavý humus, ani spletité chodbičky půdního života, mykorhizní houby, nebo vzácné brouky. Někde už ani na žížalu nenarazíte. Voda po deštích a tání sněhu se pořádně nevsakuje, stojí leckde ve velkých kalužích, nebo stéká spolu s hlínou pryč. V létě sluneční paprsky horní škraloup vysuší a vznikají praskliny, které jsme vídali ve filmech z pouštních oblastí. Více chemikálií, větší těžká technika, více ropy… hmm, to není cesta k hojné budoucnosti!
Od monokulturní plantáže stromů se tvrdý sad v mém podání liší pestrostí – sázím do něj desítky dalších druhů dřevin a trvalek. V budoucnu zůstanou pestré hlavně jeho okraje a záměrně ponechané slunné paloučky.
Stín a alelopatie stromů třeba za 50 let neumožní růst bohatým podrostům uvnitř tvrdého sadu,
ale to je zas dobré pro sběr plodů. Jde o harmonii mezi pestrostí a praktičností.
A nemusíme to brát ani moc vážně, nehoníme se za co nejvyššími výnosy ani nesázíme podle nějakých norem.
Je to hra, jako ostatně celý život. Vyhýbám se i dotacím a oficiálním přístupům, aby mi do toho nikdo nemohl kecat.
HLAVNÍ STROMY
Nosnými dřevinami pro tvrdý sad jsou ořešáky mnoha druhů a odrůd, a jedlé kaštanovníky. Druhy méně známých ořešáků a dalších plodících stromů, které by se tam hodily, zde nebudu rozepisovat, najdete je v knize Ekozahrady na straně 170 a 180 (někdo snad nevěděl, že je to povinná četba? ;-).
Prozradím vám malé tajemství – kaštany a ořechy se nemusí sklízet z koruny, padají dobrovolně na zem a sbírají se až tam. Možná jste to už věděli a nijak jsem vás tím nešokoval, ale dotaz na obtížnou sklizeň z tak vysokých stromů je až překvapivě častý, kdykoliv někde veřejně mluvím o tvrdém sadu. Takže projistotu zde píši – gravitace to řeší, nikam lézt nemusíte! Jen se to posbírá! 🙂
Narozdíl od pole se nemusí nikdy orat, stříkat proti plevelu, hmyzu, hnojit ani vláčet a kosit.
Design se dá udělat tak, aby umožňoval i strojní sklizeň plodů. Nebo naopak jako džungle pro ruční sběr v rodině.
Vzniká něco jako prales, kterému z velké části vděčíme za to, že dnešní pole vůbec existují!
Úrodná půda pro naše hospodaření vznikala v listnatých lesích a mokřadech.
Zatímco současná pole ji pouze konzumují a postupně ji úplně zničí.
Na chemické polní hospodaření lze pohlížet jako na rakovinu, moc se to neliší.
V tvrdých sadech a veškerých výsadbách s listnatými stromy tvoříme lepší půdu pro budoucí generace, aniž bychom pro to cokoliv museli každoročně dělat.
Nahradí-li většinu polí rodové statky a malé farmy plné stromů, obnoví se přirozené samouzdravující procesy v krajině, vodní koloběhy, studánky, potůčky i pestrost živočichů, která vyrovná jakékoliv populace přemnožených „škůdců“.
Jako bonus zdědí potomci nejen nádherné plodící lesy, zdravou půdu, zdravé stravovací návyky, ale také superkvalitní dřevo, které lze postupně těžit. A dosazovat nové stromy… ale možná porostou samy, jako semenáčky.
Na hektar tvrdého sadu se vejde přibližně 70 až 100 velkých stromů (záleží kolik plochy vezmou větrolamy a jiné prvky).
K jeho vysazení potřebujete JEDNOU ZA NĚKOLIK SET LET zhruba sto skořápkových plodů daných stromů (nebo roubovaných sazenic) a několik set sazenic podpůrných dřevin. Ty si můžete nařízkovat nebo vypěstovat z pecek a semen.
Stačí ale osázet i menší plochu, jak kdo chce a může. Je to hlavně hobby a zábava!
Srovnejte to s náklaďáky plnými osiva, pesticidů a hnojiv, a nádržemi nafty pro všechny stroje, které se na hektar pole vyplýtvají KAŽDOROČNĚ. Jinak tam nevyroste žádné jídlo (pokud nepočítáme plevel).
A co navíc – tušíte, jak se takový pozemek osázený nádherným jedlým porostem a vzácným dřevem zhodnotí?
Můžeme vůbec příštím generacím předat něco zajímavějšího?
Trocha inspirace z našich tvrdých sadů:
Foto: Jaroslav Svoboda