Kdy že přijde ten pořádný blackout?

Tak jak je to s tím kolapsem civilizace? Je to reálné nebo jenom lidi blbnou?

Jaroslav Svoboda, www.ekozahrady.com

Kolikrát větší šance je, že zažijete v příštích 10 letech blackoutový kolaps civilizace, oproti tomu, že vyhrajete jackpot ve Sportce? Uff, tak tohle rozhodně nechtějte vědět! :-)) (Spoiler: propočet je na konci článku.)

Jsem lektor kurzů o přírodních, jedlých zahradách, učím jak na soběstačnost zeleninou, ekosystémové zahrady, rodové statky, žití v souladu s přírodou. A žiju tak, protože mě to baví. Na kurzy se mi hlásí velká škála lidí. Za posledních dvacet jsem potkal i mnoho „prepperů“, to jest těch, kteří očekávají kolaps civilizace a chtějí být připraveni přežít. Já jsem pro ně velmi dobrým zdrojem permakulturních informací, což mne těší. Vedli jsme spousty rozhovorů, naživo i online, za ty roky. Rozhodl jsem se věnovat tomuto tématu článek na blog. Téměř nezaujatě. Tady je.

Nejsem tak úplně na žádné „straně“. Rovnou říkám, že já poctivý prepper prostě nejsem. Mě pohání hlavně zahradnické nadšení. Soběstačnost jídlem řeším především z lásky ke zdravým potravinám a z radosti z jejich pěstování. K této globální lidské společnosti mám tisíce výhrad a její kompletní přerod každou buňkou očekávám a podporuji (a už se dávno děje), avšak spíše postupně. Děje se to zatím ve vlnách a krocích, malých kolapsíčcích režimů i jednotlivců. A zrychluje to. Nemám obavy, že by něco zůstalo při starém. Nebo třeba na kameni kámen. To rozhodně ne. Otázkou ale je, jak to v příštích letech půjde – hladce nebo drsněji?

Je třeba být objektivní. Nemohu vyloučit, že příroda ke zkompostování lidské hlouposti a hamižnosti zvolí i radikálnější opatření. A ještě pravděpodobnější je, že si něco takového lidstvo způsobí samo. Lidstvo samo sebe zabíjí po celé věky, rádo a pravidelně. Hodně se nyní řeší umělá inteligence versus světové mocnosti, války, viry, cílená migrace a podobné hrátky „pánů tvorstva“. Takže kdo ví, třeba se kolapsu civilizace dočkáme už zítra nebo za rok.

Když jsem se na kurzech bavil s „blackoutology“ o možných příčinách blackoutu, tedy výpadku elektrické sítě a tím i celé civilizace (bez elektřiny je za pár dní po civilizaci, z moderního života nezbyde nic, to asi všichni chápeme), scénářů mají v rukávu spousty. Mne nejvíce zajímá ten přírodní, to jest způsobený slunečním výbojem. Nezabije nás, ale vyřadí na dlouho vše elektrické. Ten je prý vysoce pravděpodobný, dříve či později.

Zeptal jsem se na aktuální dostupná data umělé inteligence (AI)

Ať najde odborné údaje, jaká je šance na kolaps civilizace blackoutem, způsobeným větším slunečním výbojem (výronem hmoty, která magneticky vyřadí sítě na Zemi). No, nedá mi to se nepodělit. Pokud na to házíte bobek, tak dál nečtěte, nemám v úmyslu nikoho strašit – ale dobrá zpráva je, že šanci na přežití máme!

Otázka pro AI: Kdy byla poslední sluneční erupce, taková, která by v dnešní době způsobila vážný blackout? 
Odpověď: V moderní době (tj. za dobu, kdy máme rozsáhlé elektrické sítě) se žádná sluneční erupce přímo neprojevila masivním celosvětovým blackoutem. Nejbližší srovnatelná událost s potenciálem pro rozsáhlý blackout je historická Carringtonova událost (1859), která způsobila silné geomagnetické přepětí a škody telegrafních systémů. Podobná událost dnes by pravděpodobně ohrozila celou globální elektrickou síť a tím i celou civilizaci. V dávné minulosti jich určitě bylo více, ale neví se o nich.
Menší události: Výpadek elektrické energie v Quebecu (Kanada) 13. března 1989 trvající asi 9 hodin, silné aurory (polární záře) viditelné daleko od pólů, poruchy rádiového spojení. Co se stalo: Velmi silná geomagnetická bouře způsobená sluneční koronální hmotovou erupcí (CME). Halloween storms (říjen–listopad 2003). Série intenzivních slunečních erupcí a CME, včetně extrémně silného záblesku (~X40+). Narušily satelity a vyvolaly poruchy komunikací, lokální výpadky (např. v severním Švédsku elektřina) – ale nezpůsobily rozsáhlý moderní blackout jako v 1989. Letní bouře 2012 – „blízko mimo Zem“. Velká CME proletěla kolem Země, ale minula naši planetu – kdyby zasáhla, podle modelů by mohla vést k rozsáhlému modernímu výpadku sítí. (zdroj těchto dat skrze AI je Wikipedie).
Otázka pro AI: Jaká je pravděpodobnost takového extrémního „Carringtonu“ v příštích letech podle odborných predikcí?
Odpověď: Většina seriózních odborných modelů se pohybuje mezi ~1 % až ~12 % pravděpodobností na příštích 10 let, přičemž nižší odhady jsou považovány za robustnější. I když by Carringtonův typ události dnes mohl způsobit rozsáhlé výpadky sítí, satelitů a komunikací, pravděpodobnost, že k tomu dojde v příštích ~10 letech, je nízká (v řádu jednotek až desítek procent) podle většiny vědeckých studií. Mnoho vědců říká, že spíše než o otázku „jestli“, jde o otázku „kdy v delším časovém horizontu“ se událost podobného typu stane – ale neexistuje přesná „sázka na datum“. Extrémní události (supersilné vypalující superflares) jsou ještě vzácnější a mohly by mít mnohem tvrdší dopady, ale jejich frekvence a riziko jsou ještě méně jisté. 

Otázka pro AI: Jak dlouho by se civilizace z takového „kvalitního“ blackoutu vzpamatovávala, pokud vůbec?
Odpověď: Krátká odpověď: civilizace by se z toho vzpamatovala, ale ne rychle a ne všude stejně. Bavíme se spíš o letech, ne dnech. Teď delší, ale realistický rozklad bez hollywoodského přehánění. Co přesně myslíme „kvalitním blackoutem“? Scénář typu Carrington 2.0 dnes znamená hlavně: poškození vysokonapěťových transformátorů (to je klíčové), dlouhodobé výpadky elektřiny v částech světa, kolaps GPS, části nebo všech satelitů, některých komunikačních sítí, řetězové dopady (voda, paliva, logistika, banky). Neznamená to úplně konec lidstva ani návrat do středověku, ale tvrdý test moderní společnosti. První dny až týdny: okamžitý blackout v některých regionech (zejména vysoké zeměpisné šířky: Kanada, sever USA, Skandinávie). Chaos v dopravě, bankách, nemocnicích (závislost na záložních zdrojích). Voda a kanalizace přestávají fungovat tam, kde není elektřina. Státy vyhlašují nouzové stavy. Civilizace funguje, ale hodně bolestivě. Týdny až měsíce: tady se láme chleba. Hlavní problém: transformátory! Velké transformátory: nejsou „na skladě“, výroba trvá 6–24 měsíců, vyrábí je jen pár firem na světě. Pokud jich odejde hodně najednou → úzké hrdlo celé obnovy. Bez elektřiny a fungující společnosti ani nepůjdou vyrobit. Důsledky: dlouhodobý blackout v některých regionech (měsíce, roky), prudký propad HDP, problémy se zásobováním potravinami (chlad, logistika, hnojiva), společenské napětí, migrace z postižených oblastí. Tohle je nejnebezpečnější fáze pro sociální stabilitu, ne pro „technologii“.
Období 1–3 roky po blackoutu: v tom nejlepším případě, nejpostiženější regiony se postupně znovu připojují. Ekonomika se reorganizuje, ne vrací zpět do původního stavu. Některé firmy/odvětví zmizí, jiné vzniknou. Státy investují masivně do: ochrany sítí, decentralizace (mikrosítě, lokální zdroje), odolnosti proti space weather (vesmírnému počasí). Svět už běží, ale jinak než předtím.
Období 3–10 let: v tom nejlepším případě je globální civilizace znovu plně funkční, technologicky možná i odolnější než před blackoutem, změna myšlení: méně „just-in-time“, více redundance, space weather jako vážné bezpečnostní téma (podobně jako kyberútoky).

Otázka pro AI: Mohla by se civilizace nevzpamatovat?
Odpověď: Upřímně, mohla. Ne kvůli Slunci samotnému. Kolaps by hrozil spíš pokud by: událost zasáhla svět v kombinaci s globální válkou, rozpadem dodavatelských řetězců, extrémní politickou nestabilitou, státy by nezvládly sociální dopady (hlad, voda, násilí). Jinými slovy: výboj slunce by nás nezničil blackoutem, ale mohlo by to odhalit slabiny, a lidé by se zničili sami. Ne všichni, ale civilizace jako taková, tak jak ji známe nyní, by nepokračovala.

===========

Šel jsem s AI ještě hlouběji v různých scénářích a shodovalo se to s mnoha rozhovory s preppery na kurzech. Nic, co by člověku po pár minutách přemýšlení samo nedošlo a pro mne v tom nebylo nic nového… Zkrátím to na podstatné věci a rozvedu je níže po svém. Zde je verze pro ten nejhorší scénář „opravdu kvalitního“, v krátké době neopravitelného blackoutu, kdy shoří rozvodné sítě, transformátory a vše důležité elektrické:

• Šance na přežití ve městech v týdnech, měsících a možná letech po blackoutu je mizivá (záleželo by na intenzitě události a na tom, jak moc se to v prvních dnech a týdnech zvrhne).
• Násilí, rabování, všechny byty a domy neobyvatelné (neteče voda, žádné vytápění, nesplachuje záchod, není jídlo, mobil nefunguje, není žádná pomoc, v bytě prostě není co dál smysluplného dělat, žádný důvod tam zůstat a na něco čekat, ani když je hezky zařízený…).
• Ve městech není jídlo a pitná voda na víc, než na prvních pár dní. Co potom, pokud by nic nefungovalo? Policie přestane fungovat brzy, všichni půjdou domů řešit svou rodinu.
• Palivo dojde rychle. Benzinky bez elektřiny a dovážení nového paliva nefungují.
• Peníze nefungují, bankomaty, banky, internet… nic z toho, jedním bliknutím, už tu s námi není.
• Nemocnice jedou nejprve na záložní generátory (?) – možná ani to ne, pokud sluneční výboj vyřadí všechny elektrické rozvody. Po nějaké době, ne moc dlouhé, udržet nemocnici není možné, řeší se základní přežití. Velmi brzy žádné nemocnice prostě nejsou. Šanci na přežití mají jen zdraví lidé – buďte tedy zdraví, je to jen vaše zodpovědnost! Nikdo jiný to za vás nevyřeší. Cvičte, běhejte, řešte co jíte, učte se bylinky.
• Bez jídla a pitné vody propuká násilí, nemoci, hlad. Každý je na svém, zodpovědný sám za sebe.
• I těm nejpřipravenějším dojdou časem zásoby nebo jim je někdo sebere, pokud nejsou hodně mimo hlavního dění. Spoléhat se jen na zásoby a na „věci“ je krátkozraké. Sirky a plná skříň toaletního papíru rodinu ve městě nespasí (oproti všeobecnému přesvědčení).
• Nejlepší šance na přežití a na smysluplné žití je na venkově, mimo více zalidněné oblasti. Tam lze zůstat relativně v klidu, dát se dohromady s ostatními, vymýšlet plány a strategie, krátkodobé i dlouhodobé. Je tam dřevo, dá se udělat teplo, dá se najít nebo ulovit potrava. Lidé tam nejsou přehlušeni městským chaosem.
• Síla je v podobně smýšlejících společenstvech lidí, kteří se společně ubrání a začnou spolupracovat na pěstování jídla a stavění.
• V přírodní jedlé zahradě vám poroste jídlo, které běžní lidé ani nepoznají. Nikdo vám ho nevezme, i kdyby se tam prohnala rabující horda. Ti poznají jen hamburger, párek a konzervu a zase půjdou dál (a pak se vymlátí nebo sežerou mezi sebou).
• Existují desítky jedlých trvalek, listů, plodů, v zimě najdete mnoho výživných hlíz a kořenů pod zemí. Např. porost topinamburů je jídlo na většinu zimy, důkladně skryté před zraky lidí, natě jsou v zimě polehlé. Kdo dobře zná svou velkou jedlou zahradu, vždycky se tam i nouzově uživí. Jíst se dá i suchá kůra borovic v lese, když je nejhůř, jsou z ní po namletí a smíchání s dalšími věcmi skvělé, minerálově výživné placky… to jen příklad, že se dá přežít i bez mekáče.
• Zima může být vždy náročnější, bez větších zásob, ale od jara je to na pohodu, léto a podzim v klidu, na další zimu se pak dá připravit velmi důkladně. Stačí vysít hodně dýní, řepy, mrkve, uskladňovat sušením a nakládáním stovky jedlých věcí a budete mít na zimu hody. Výhodou je, pokud jste se už před tím stravovali zdravě a nemusíte mít za každou cenu kýtu a knedlík a kafe, abyste se psychicky nehroutili.
• Veškeré závislosti lidem výrazně zkomplikují možnost přežití – na cigaretách, alkoholu, cukru, kávě, čaji, drogách, mobilu… nic z toho najednou nebude k dispozici. Místo zaměření se na podstatné věci, závisláci se budou dny a týdny potýkat s abstinenčními příznaky a depresemi a bojovat s ostatními o svou drogu. Situace tak bude vypadat stokrát horší pro mnoho lidí, než by doopravdy byla. Může to být drsná selekce. Je lepší vědomě se všech závislostí zbavit hned a fungovat jako svobodný člověk.
• Zda se obnoví časem z trosek původní vyspělá technokratická společnost, podobná, úplně jiná, lidstvo se vydá jiným směrem – scénářů je nespočet a záleží, jaká vstupní data zadáte. Jestli se zachovají vlády, státy, vedení měst… nebo zda to vše zmizí a pojede se od nuly, zdravým rozumem a lokálně? Nikdo neví, jsou to vše jen spekulace, založené na vypozorovaném lidském chování a na případech, kdy se v minulosti různé katastrofy, války a lokální kolapsy už staly. Verzi, že by planeta nebyla obyvatelná vůbec, netřeba řešit (to řeší kolega Elon Musk, chystá se na Mars…).
• Já vidím krásné světlé zítřky na planetě Zemi, hezčí, než kdy byly. Ale možná k nim vede zkompostování starých struktur a probuzení spícího lidstva. Uvidíme.

Základní logika každému rozumnému člověku praví, že je lepší být připraven, nežli překvapen. Mít vlastní půdu, jedlé rostliny, umět pěstovat a zpracovávat, umět přežít v přírodě, umět přežít celkově, pečovat o své zdraví přirozenými metodami… co víc logické ohledně lidství existuje, než tohle?

V případě opravdové krize excelové tabulky ztratí svůj lesk… a hlavu z písku bude muset vytáhnout i ta největší ovce. Byla by to velká selekce. O tom není pochyb.

Dobrá zpráva je, že po případném kvalitním blackoutu odpadne přeživším chození do práce, do školy, vyplňování formulářů, faktur a placení daní a spoustu dalších kravin a bude víc času na osévání záhonů a péči o stromy. To je pro mne hlavní důvod, proč by se vyplatilo přežít… V úřadech s vymlácenými okny budou spokojeně hnízdit, místo naprdlých úřednic, krásné spokojené sovy. A peníze, jak jsme je znali, nebudou existovat. Ne že by nyní opravdu existovaly, ty papírky a čísla dávno nic neznamenají, jen v ně kolektivně věříme (a jsme za to zatím rádi, je to praktičtější, než si vyměňovat korálky a zrcátka).

Osobně doufám a věřím, že společnost projde postupnou změnou, k udržitelnosti a rozumu a tento scénář nebude muset nastat. Ačkoliv ho zde detailně vypisuji, abyste se případně mohli doprobudit a začít konat, tak tyto události přímo bytostně neočekávám. Přesto se to nedá vyloučit a vůbec je nebrat v úvahu. Šance, že něco podobného nastane, tady vždycky byla a je a není zanedbatelná. Strčíte hlavu do písku nebo se zamyslíte? Zůstanete závislí a odkázaní s celou svou rodinou jen na doufání, že se to nestane? I to je platná volba, hazard s procentuálně velkou šancí. Většině lidí to tak očividně stačí a dál to neřeší nebo se jen drží stáda, které je vycvičené to neřešit. To mne ale přivedlo k další otázce, na níž mne odpověď dost překvapila:

==========

Otázka pro AI: Kolik % lidí na světě nyní věří, že civilizace nějakým způsobem zkolabuje?

Odpověď: Odhady víry v kolaps civilizace obecně: výzkumy na téma „kolaps civilizace“ (širší téma, ne jen blackout): ve Francii věří 65 % lidí, že civilizace významně zkolabuje v následujících ~20 letech. V Itálii je to 71 % lidí. V USA a UK kolem 50–56 % dospělých dotázaných považuje kolaps civilizace za pravděpodobný ve svém životě. U mladších respondentů v USA (pod 35 let) bylo přes 60 % přesvědčeno, že kolaps civilizace nastane „brzy“. Globální průzkum mladých lidí (10 000 respondentů v 10 zemích) ukázal, že ~55 % souhlasí s tvrzením, že „lidstvo je odsouzeno“. Co to neříká přímo o blackoutu? Tyto údaje neříkají přímo, kolik lidí věří, že konkrétně blackout způsobený sluneční bouří nebo jiným technickým rozvratem zničí civilizaci – ale ukazují, že značná část populace má pesimistické nebo katastrofické očekávání ohledně budoucnosti civilizace obecně. Náznaky z menších anket: Existují i menší, nezávislé online průzkumy — například anonymní ankety mezi čtenáři či uživateli internetových fór — které ukazují, že: ~48–49 % respondentů věřilo, že civilizace může zaniknout (otázka formulována obecně) a dalších ~23 % myslelo, že ji přežijeme v jiné civilizační/ společenské formě. Tyhle neformální průzkumy nejsou reprezentativní, ale naznačují, že nějaká část veřejnosti přikládá vážnou možnost katastrofickému scénáři, byť jejich interpretace a motivace se mohou značně lišit (např. ekologická úzkost, mediální senzace, konspirační teorie, vyděšení hollywoodskými filmy).

Otázka pro AI: Kolik % lidí odhadem dělá praktické kroky k uzpůsobení svého života tak, aby i po případném kolapsu civilizace přežili a byli soběstační potravou?
Odpověď:
1) Oficiální (a seriózní) publikované odhady (např. USA). Identifikace jako „prepper“: v USA se odhaduje, že asi ~6 % dospělých lidí se označuje jako „prepper“ (tedy někdo, kdo se připravuje na katastrofy včetně dlouhodobé soběstačnosti). To odpovídá přibližně 20 milionům Američanů ve Spojených státech. Tento „prepper“ termín ale nespecifikuje přesně soběstačnost potravou – může zahrnovat i jen krátkodobé zásoby nebo obecnou přípravu.

2) Kroky k dlouhodobé soběstačnosti vs. krátkodobému přežití: podle některých průzkumů spotřebitelského / prepper trhu a survey dat: ~83 % Američanů uvedlo, že podniklo alespoň některé kroky připravit se na nouzovou situaci (např. zásoby na několik dní, základní vybavení). Ale jen asi 12–18 % respondentů má zásoby a schopnosti, které by jim umožnily být nezávislí déle než několik týdnů až měsíc – což je přibližný threshold (práh, bod zlomu) mezi „přežitím“ a „dlouhodobou soběstačností“.

3) Praktická soběstačnost (jídlo, farma, umění přežití). Když se ptáme na reálné praktické kroky vedoucí k soběstačnosti potravou (např. pěstování, chov, dlouhodobé zásoby, know-how), obecné odhady z praktických průzkumů a trhu ukazují: < 10 % lidí mají plán nebo vybavení pro dlouhodobou soběstačnost (měsíce až roky) – podle některých survival statistik. Tato čísla zahrnují lidi, kteří skutečně pracují na dovednostech a infrastrukturu pro soběstačnost (např. zahrada, konzervace, studny, výuka dovedností).

4) „Pragma vs. Extrém“ Je důležité rozlišit: Lidé, kteří něco udělají kvůli nejistotě (např. pár dní jídla, evakuační batoh) – to může být desítky procent populace podle různých průzkumů. Lidé, kteří se připravují na dlouhodobý civilizační kolaps permanentní soběstačností – to je malá menšina: pravděpodobně v řádu jednotek procent populace (< 10 %), spíše blíže ke 5 % nebo méně ve většině západních zemí. To znamená, že většina lidí si udělá pár zásob na několik dní či týdnů, ale jen malá část vynakládá energii na skutečnou, dlouhodobou soběstačnost.

Co se z toho dá vyčíst: kratší připravenost (týdny): relativně častá – mnoho lidí má zásoby na pár dní, baterky, vodu… Střední připravenost (měsíce): už méně běžná – možná do 10–15 % populace. Dlouhodobá soběstačnost (měsíce až roky, včetně vlastní produkce potravin): spíše velká menšina (< 10 %, pravděpodobně kolem 5 %). Tato čísla velmi závisí na zemi a kultuře – v USA jsou přípravy častější než v Evropě, kde jsou data méně dostupná. „Prepping“ má různé úrovně – od základních zásob až po kompletní soběstačné systémy (což je výrazně méně časté). Více lidí může být zainteresováno v dovednostech (zahrada, vaření, první pomoc), aniž by se považovali za survivalisty nebo preppery.

 =========

SHRNUTÍ (píše Jarda)
Takže přátelé, riziko blackoutu a kolapsu civilizace díky slunečnímu výboji 0,1% až 12% v příštích letech není velké ani malé, nejspíš budeme v klidu (… a přijde to až za 11 let :-)). Nahodit základní sítě by trvalo prý pár let, civilizace by se prý vzpamatovala asi do 10 let, pokud by se nestalo nic dalšího horšího. Ale pokračovali bychom na planetě v trochu jiném rozpoložení a nastavení hodnot. Ještě jsou i jiné možnosti, jak blackout vytvořit (zneužitá umělá inteligence, válka, kometa, psychopatičtí manipulátoři a politici, šílení vědci a teroristi…). Tam jsou procenta šance, že se to stane, ještě daleko větší než u solární erupce… ale na to už radši prdíme, že. Dostali bychom se s pravděpodobností blízkého kolapsu daleko nad 100 % a museli bychom všechny nevědomé obyvatele měst, kteří neumí přežít v přírodě na koříncích a neovládají kung-fu, označit za sebevrahy… a do takových extrémů rozhodně jít nechceme, že ne.

Proč se o tom veřejně nemluví? Proč to někdo „shora“ preventivně neřeší? Protože na to „pro prostý, nic netušící lid“ není řešení! Není způsob nebo opatření, jak miliony lidí v takovém případě zabezpečit. Každý je v tom sám za sebe. Nejbohatší elity a politici o tom dobře vědí a dávno si budují své luxusní obří bunkry, v nichž se dá pod zemí roky „v klidu“ přežít, ať se na povrchu planety děje cokoliv (je spousty youtoube videí, kde konkrétní podzemní díla můžete vidět, je to velká móda a tečou do toho nepředstavitelné peníze – které se nyní vydělávají díky tomu, že ještě žijete).
Pak vylezou staří páprdové ze svých nor, rozhlédnou se – a kdo venku přežil, ten přežil. Možná je pak někdo vezme rýčem po hlavě, jako krtka… žádný plán stejně není úplně dokonalý :-).
Takže takhle dokonalý je plán „shora“, který ale konkrétně s vámi asi nepočítá. Takže na to bych moc nespoléhal…

Mně se líbí tahle verze:

Nechci se ničeho bát, očekávat armagedon nebo zkázu lidstva se staženým zadkem. To by nebyl život.
Vidím krásnou a světlou budoucnost, ať už k ní vede cokoliv.
Se strachem se člověk nikam nedopracuje a vše založené na strachu je předem odsouzeno k neúspěchu. Pokud nás vystrašení probudí z letargie a ovčího spánku, může to být i dobře, ale tvořit zahradu nebo rodový statek je lepší z lásky a nadšení, ne kvůli plánování kolapsu civilizace. (Toho si v tom nadšení pak ani nevšimnete.)  

Ty nepříjemné možnosti, vše co by se mohlo stát, si uvědomuji, ale netrápím se jimi. Nikdo nebudeme žít věčně a důvodů se bát, jsou miliony. Ale obávání se není vůbec tvůrčí a smysluplné. Když budete vystrašení z kolapsu civilizace, může vás stejně tak přejet auto nebo zabít cukrovka z těch dortíků minulý týden… nebo vyhrajete jackpot v loterii a klepne vás z toho.

Tvořím si nadšeně, jako nejmilejší hobby, tu nejpříjemnější možnou verzi života, což je konkrétně pro mne a mou rodinu krásná velká zahrada na venkově, ráj na hektaru, schopnost pěstovat a zpracovávat potravu. Pokud nikdy nic náročného nenastane, tak je to stejně ta nejlepší forma života, kterou bych chtěl žít, v jakékoliv verzi společnosti. Jíst nejlepší jídlo a žít většinu času s rodinou v rajské zahradě. To už mám, to už žiji a neměnil bych za žádnou jinou verzi. Pytlíček semínek v mrazáku (i když v poslední etapě už nemrazícím) neuškodí, aby bylo rok poté co jíst, pokud přežijeme a budeme mít úrodné záhony připravené. Pokud přeci jen nastane ten civilizační kolaps, jako vedlejší produkt, má tato verze života největší šanci na přežití. Roky po rozkladu civilizace si život, s pár stovkami přátel na nádherných pozemcích v okolí, můžeme parádně užívat. A když na nás spadne kometa a všichni chcípnem, tak se reinkarnujeme jinam a prd se děje :-). Je to jen hra.

Zeptal jsem se na závěr vtipnou otázku, zpochybňující krapet inteligenci lidstva:

Otázka pro AI: Dokážeš spočítat, o kolik procent je větší šance na kolaps civilizace blackoutem, versus výhra Jackpotu ve Sportce?
Odpověď: Jo, tohle je výborná otázka. Pojďme si to nekompromisně spočítat „na pivní tácek“, ale poctivě. Pravděpodobnost vážného civilizačního blackoutu způsobeného extrémní sluneční bouří se podle nejvíc konzervativních odborných odhadů pohybuje v řádu desetin až jednotek procent za desetiletí. Pro srovnání: šance vyhrát jackpot ve Sportce (trefit 6 z 49) je přibližně 1 ku 8 milionům, tedy asi 0,000012 %. Jinými slovy – statisticky je pravděpodobnost zásadního blackoutu desítky tisíckrát vyšší než výhra ve Sportce, přesto se na tu druhou běžně sází, zatímco na tu první se téměř nikdo nepřipravuje.

První výpočet byl velmi důkladný, požádal jsem pak o (tu výše uveřejněnou) kratší verzi. AI se snaží být velmi slušná a držet se co nejvíc při zemi, tak zvolila pro výpočet tu nejmírnější verzi – s pouhým 0,1 procentem šance na blackout! Ačkoliv to může být 1 až 12 % dle vědců, takže si ten výsledek můžete klidně i vynásobit 120x! Pro základní logiku je to brutální masakr!!

Chápete to? Také jsem kdysi vsázel sportku nebo koupil stírací los, ale šance na větší výhru je tak mizivá! Vyhozené peníze! Lepší je koupit si sazenici ovocného stromu. Každý vyhrává! Šance na vážný civilizační průšvih, způsobený blackoutem, je zhruba 40 000× až 4 800 000× větší než hlavní výhra ve Sportce! Cože???

Když tedy uvidím ve výloze obchodu info, kolik je zrovna aktuálně v jackpotu Sportky, mohu si uvědomit, že mám možná milionkrát větší šanci, že pár let nepůjde proud… a že tato výloha bude vymlácená při rabování… než že vyhraji tento jackpot, pokud si vsadím. Hustý! Přitom se to hemží (reklamními, neověřitelnými) články, že kdejaký (anonymní) šťastlivec vyhrál, ale o možném výpadku proudu a civilizace se moc nemluví. Čím to bude?

Když byste věděli, že máte několikamilionkrát větší šanci zemřít s celou rodinou hlady, žízní a zimou a násilím v městském bytě nebo příměstském domě, než vyhrát jackpot, půjdete si vsadit? Nebo řešit, jak se pěstuje jídlo, kam z města včas utečete? Nebo rovnou, kde se dá sehnat pěkný větší pozemek? Skoro mi připadá, a docela mne uklidňuje, že jestli civilizace půjde do kompostu, tak že si to vážně zaslouží :-).

No nic, to je tak asi všechno k dnešnímu malému zamyšlení (s dopomocí umělé inteligence a nějakých faktů ze světa). Užívejte života a tvořte si krásné zahrady! Nikdy na to nebyla lepší doba, ty nabídky semínek a rostlin všude možně jsou přímo božské. Jo, a pozemků je všude dost pro každého, zvláště ty daleko od měst jsou pořád levné (ne ty v inzercích, hledejte v terénu, choďte přímo za majiteli). Chemických polí tolik rozhodně nepotřebujeme.

Za cenu malého smradlavého panelákového bytu si můžete během pár let vytvořit absolutní ráj se vším všudy, i s mnoha přáteli na pozemcích kolem. Nebo aspoň naučit se pěstovat ovoce a zeleninu tam, kde zrovna žijete, jíst a zpracovávat plané byliny, chodit často do přírody. A taky se do každé permakulturní party hodí pár správných drsných chlapů se zbrojákem, dobrým tréninkem, přímým pohledem, otevřeným srdcem a velkýma koulema.

Hezký „tak akorát slunný“ den, bez zbytečně velké koronální hmotové erupce, nám všem přeji.
(Pod článkem je prostor na slušné komentáře a vaše názory či dotazy.)

Jarda