Můžeme používat jehličnanové a ořešákové materiály na záhony? Ano, máme tři možnosti:

1. Necháme je před použitím k zelenině nebo trvalkám odležet na dešti nějaký čas (záleží na období roku a vláze, třeba přes zimu). Nevhodné látky, zvané inhibitory růstu, se z nich dostatečně vyplaví deštěm a mírným kompostováním.
   Ideálnější je řízené předkompostování smícháním s dusíkatým materiálem (hnůj, bioodpad z kuchyně, mokrá tráva ze sekačky, prolévání močí a jíchou…). Musí to pak být dostatečně vlhké, aby to pracovalo. Inhibiční látky tím neutralizujeme rozkladem. Tím získáme i během jednoho měsíce kvalitní neutrální mulč nebo při důkladnějším procesu i kompost.
   
2. Na zeleninové záhony čerstvou jehličnatou štěpku či ořešákové listí v rozumné vrstvě můžeme dávat na podzim přímo na hnůj, když vytváříme první trať. Mám na mysli naše oblíbené bezorebné metody, kdy nic nezarýváme, jen vrstvíme. Proces rozkladu se, díky přítomnosti dostatku dusíku z hnoje, odehraje přímo na místě. Nejdříve dáme hnůj, pak na něj mulč.
   
3. Kyselou štěpku i ořešákové listí zdárně využijeme i čerstvé ke kyselomilným rostlinám (rododendrony, azalky, borůvky), kterým to nevadí. Ani na inhibitory růstu tolik nereagují. Kyselost jim prospívá, pochází z jehličnatých lesů, musely si zvyknout.
   Brambory například skvěle rostou pod tlustou vrstvou ořešákového listí, když pod ně dáme rozložený hnůj.

O co jde?

Jehličnany (smrky, borovice, túje…) i ořešáky obsahují různé inhibitory (brzdiče) růstu, mající na některé rostliny negativní účinek, když se tyto látky ze dřeva, jehličí a listů luhují.

Je to úplně nejčastější dotaz v komentářích ve všech mých online kurzech (proto jsem sepsal tento článek). Často je však toto téma řešené až přehnaně. Občas mulčuji zeleninu i čerstvou štěpkou s 50 až 80 % obsahem jehličnanů a je to naprosto v pohodě! V rozumné míře nevadí ani odleželé ořešákové listí.

Nejspíše je to o tom, že zelenině v humózní půdě to neublíží, zvláště jednou za delší dobu. Nebudeme to používat nonstop. Humus v půdě všechno neutralizuje, různé jedy, toxiny i látky rostlinného původu. Pokud bychom tím obložili zeleninu v chudé půdě a dělali to často, mohlo by to velmi negativní efekt mít.

Humus řeší všechno!
Pokud máte hodně kvalitní úrodnou humózní půdu nebo použijete vrstvičku kompostu (nebo dokonce bobkatý hnůj) pod tento mulč, pak ani čerstvá jehličnatá štěpka či ořešákové listí jako mulč nenadělá žádné škody u zeleniny ani u trvalek, ani u dřevin. Humus v půdě umí tyto látky neutralizovat. Ve vyčerpané polmrtvé půdě bude ale efekt inhibitorů z jehličí a ořešáků pravděpodobně citelný.

Dřevo na zakopání do hlubinných záhonů?
Vůbec nevadí ze zmíněných dřevin. Rozkládá se pomalu a látek v něm není dost na to, aby čemukoliv uškodily. Zvláště, když ho prohazujeme hnojem. Nedáváme tam ale dřevo akátové, protože se prostě skoro nerozkládá a neplní funkci akumulátoru vláhy a zdroje dlouhodobého humusu. To použijeme na povrchu na něco jiného, je svou odolností cenné. Tenčí akátové větve a listy do záhonu nevadí (vždy v mixu s hnojem).

Piliny?
Piliny a hobliny z moderní truhlárny nepoužíváme nikdy nikam, protože v nich bývá i lamino a dřevotříska, tudíž toxické a umělé příměsi (ani nábytek z toho nepořizujeme domů, otravuje to vzduch). Pouze piliny a hobliny z pily nebo od řemeslníka, který na nic jiného než poctivé dřevo nesáhne.
Piliny jsou velmi jemné a rychle se rozkládají. Je to uhlíkatý materiál, který ke svému rozkladu potřebuje dusík. Pokud jimi pokryjeme půdu, ochudí jí o dusík, který si ukradnou pro svůj rozklad.
Štěpka to dělá také, ale tak pomalu, že nám to nevadí. Zatímco piliny svou jemností způsobují rychlejší deficit dusíku v horní vrstvě. Můžeme to kompenzovat jejich promícháním s dusíkatým materiálem a pak je jako mulč můžeme použít. Platí zde principy kompostování, kdy ideální poměr je 1 díl dusíku na cca 20 dílů uhlíků (plus mínus).
Takže stačí promíchat je s trochou trávy ze sekačky, kuchyňským bioodpadem, nějakými bobky, slepičinci, prolévat je močí přátel nebo krví nepřátel. To vše jsou zdroje dusíku, které nastartují a vyharmonizují kompostovací proces.
Ideální je zasypávat nezávadnými pilinami pilinovou ekotoaletu a pak to dávat kompostovat. Naše těla kupodivu produkují ideální dusíkaté látky pro rozklad pilin. Stačí i sebe začlenit do koloběhu.

Kůra?
Kůra je jediný mulčovací materiál, který znají mudlové, bytosti nezasvěcené do magie ekozahrad a taje mulčů. Když jsem před 20 lety i mezi profi zahradníky řekl mulč, nenapadlo je nic jiného, než kůra. To se naštěstí mění. Kůra je ze všech mulčovacích materiálů nejméně vhodná, protože obsahuje nejvíce inhibičních látek, hůře se rozkládá, nevytváří tak kvalitní humus. Je to hlavně dekorační záležitost. Máme-li jí, samozřejmě jí využijeme, opět smícháním s dusíkatými materiály, jako u pilin.
Nejstrašnější je, když jí lidé sypou kolem rostlin na netkanou nebo jinou textilii. Textilie dusí půdu a kůra zakrývá tu katastrofu. Humus se nemůže tvořit, žížaly nemají potravu, půda je pokrytá plastem, který pak skoro nejde odstranit, protože proroste kořeny. Odpornost největšího kalibru, to by se mělo zakázat.
Navíc mezi kůru, nad tu textilii, časem stejně nějaké listí či zemina napadá, uchytí se v tom plevel a celá ta textilie pod tím ztratí jakoukoliv užitečnou funkci, ne že by nějakou předtím měla. Když už potlačovat plevel pod mulčem, tak papírovými nepotištěnými krabicemi, ty se rozloží a zmizí, jsou ze dřeva. Déle tam stejně nejsou potřeba. Jejich lepidla už musí být rozložitelná a neměla by škodit. A je to zdarma.

Houby z mulče?
Co když z mulče začnou růst houby nebo ho prorůstají plísně = podhoubí? To je super. Je to odvěký způsob rozklad dřevní hmoty a půdu to velmi obohacuje. A potlačuje to plevel, který je naprogramovaný na to, aby nerostl v lese. Plevel má za úkol opravovat a držet pohromadě narušené půdy, chránit je před erozí. Proto čím horší kvalita půdy, tím bujněji jí zarůstá plevel. Půda humózní, přikrytá dřevitým mulčem a plná různých podhoubí, chutná našim kulturním rostlinám, ale nechutná tolik divokému plevelu! Chcete-li pěstovat hlavně plevel, nepoužívejte štěpku.

Jaroslav Svoboda, https://ekozahrady.com