Ořecho-kaštanové sady a pralesy do každé rodiny

Speciální verze jedlého lesa, pro který jsem vymyslel název „tvrdý sad“.
Jeho hlavní plodinou jsou tvrdé skořápkové plody, a dřevo těchto stromů patří též k těm tvrdším.
Ořešáky, ořechovce, kaštanovníky, lísky = hlavní tvrdosadové stromy.
Plus sukcesní ovoce, dusíkáče a doplňkové dřeviny – to vše najdete ve správném tvrdém sadu!
Tvrdý sad potřebuje místo, proto je obvykle základní součástí hektarových rodových statků.
Pár „tvrdých“ stromů se ale vejde i na větší zahrady.

Tvrdý sad produkuje lepší potravu než obilné pole!
Tvrdý sad ( = promyšlená výsadba ořešáků a kaštanovníků) produkuje na jednotku plochy stejně nebo i mnohem více potravin. Dokonce ořechy a kaštany mají vyšší výživnou hodnotu než obilí.
Byly tu dřív, ještě než bylo vůbec vyšlechtěno obilí.

Neobsahují lepek jako pšenice a jiné obiloviny.
Na lepek je dnes více či méně alergická většina populace, díky poškození střev a jejich „propustnosti“ (většina lidí to netuší, poznáte to podle zvýšené únavy, zácpy, průjmů, bolestí břicha, vyrážek, špatného vstřebávání živin ze střeva atd.).
Z ořechů můžeme mixovat mléko (zdravější než kravské), lisovat kvalitní olej, z výlisků se dá dělat mouka.
Existují stovky receptů z jedlých kaštanů – pečené, na kaše, pyré, omáčky, pivo, zmrzlinu, pečivo od sušenek až po chleba…

Výsadba části tvrdého sadu na našem kurzu:

Zatímco půda v tvrdém sadu i jedlém lese odpočívá, dýchá a sílí, polní půda je znásilňovaná a devastovaná. Ornice již skoro neexistuje, radlice traktorů se každým rokem noří hlouběji a rozorávají to, co dříve byla podorniční vrstva a podloží. Na poli nenajdete kyprý voňavý humus, ani spletité chodbičky půdního života, mykorhizní houby, nebo vzácné brouky. Někde už ani na žížalu nenarazíte. Voda po deštích a tání sněhu se pořádně nevsakuje, stojí leckde ve velkých kalužích, nebo stéká spolu s hlínou pryč. V létě sluneční paprsky horní škraloup vysuší a vznikají praskliny, které jsme vídali ve filmech z pouštních oblastí. Více chemikálií, větší těžká technika, více ropy… hmm, to není cesta k hojné budoucnosti!

Od monokulturní plantáže stromů se tvrdý sad v mém podání liší pestrostí – sázím do něj desítky dalších druhů dřevin a trvalek. V budoucnu zůstanou pestré hlavně jeho okraje a záměrně ponechané slunné paloučky.

Stín a alelopatie stromů třeba za 50 let neumožní růst bohatým podrostům uvnitř tvrdého sadu,
ale to je zas dobré pro sběr plodů. Jde o harmonii mezi pestrostí a praktičností.

A nemusíme to brát ani moc vážně, nehoníme se za co nejvyššími výnosy ani nesázíme podle nějakých norem.
Je to hra, jako ostatně celý život. Vyhýbám se i dotacím a oficiálním přístupům, aby mi do toho nikdo nemohl kecat.

HLAVNÍ STROMY
Nosnými dřevinami pro tvrdý sad jsou ořešáky mnoha druhů a odrůd, a jedlé kaštanovníky. Druhy méně známých ořešáků a dalších plodících stromů, které by se tam hodily, zde nebudu rozepisovat, najdete je v knize Ekozahrady na straně 170 a 180 (někdo snad nevěděl, že je to povinná četba? ;-).

Prozradím vám malé tajemství – kaštany a ořechy se nemusí sklízet z koruny, padají dobrovolně na zem a sbírají se až tam. Možná jste to už věděli a nijak jsem vás tím nešokoval, ale dotaz na obtížnou sklizeň z tak vysokých stromů je až překvapivě častý, kdykoliv někde veřejně mluvím o tvrdém sadu. Takže projistotu zde píši – gravitace to řeší, nikam lézt nemusíte! Jen se to posbírá! 🙂

Tvrdý sad je krásný živý ekosystém

Narozdíl od pole se nemusí nikdy orat, stříkat proti plevelu, hmyzu, hnojit ani vláčet a kosit.
Design se dá udělat tak, aby umožňoval i strojní sklizeň plodů. Nebo naopak jako džungle pro ruční sběr v rodině.
Vzniká něco jako prales, kterému z velké části vděčíme za to, že dnešní pole vůbec existují!
Úrodná půda pro naše hospodaření vznikala v listnatých lesích a mokřadech.
Zatímco současná pole ji pouze konzumují a postupně ji úplně zničí.
Na chemické polní hospodaření lze pohlížet jako na rakovinu, moc se to neliší.

V tvrdých sadech a veškerých výsadbách s listnatými stromy tvoříme lepší půdu pro budoucí generace, aniž bychom pro to cokoliv museli každoročně dělat.

Nahradí-li většinu polí rodové statky a malé farmy plné stromů, obnoví se přirozené samouzdravující procesy v krajině, vodní koloběhy, studánky, potůčky i pestrost živočichů, která vyrovná jakékoliv populace přemnožených „škůdců“.

Jako bonus zdědí potomci nejen nádherné plodící lesy, zdravou půdu, zdravé stravovací návyky, ale také superkvalitní dřevo, které lze postupně těžit. A dosazovat nové stromy… ale možná porostou samy, jako semenáčky.

Tvrdý sad se vysazuje jen jednou za několik životů

Na hektar tvrdého sadu se vejde přibližně 70 až 100 velkých stromů (záleží kolik plochy vezmou větrolamy a jiné prvky).
K jeho vysazení potřebujete JEDNOU ZA NĚKOLIK SET LET zhruba sto skořápkových plodů daných stromů (nebo roubovaných sazenic) a několik set sazenic podpůrných dřevin. Ty si můžete nařízkovat nebo vypěstovat z pecek a semen.
Stačí ale osázet i menší plochu, jak kdo chce a může. Je to hlavně hobby a zábava!

Srovnejte to s náklaďáky plnými osiva, pesticidů a hnojiv, a nádržemi nafty pro všechny stroje, které se na hektar pole vyplýtvají KAŽDOROČNĚ. Jinak tam nevyroste žádné jídlo (pokud nepočítáme plevel).

A co navíc – tušíte, jak se takový pozemek osázený nádherným jedlým porostem a vzácným dřevem zhodnotí?
Můžeme vůbec příštím generacím předat něco zajímavějšího?

Trocha inspirace z našich tvrdých sadů:

Foto: Jaroslav Svoboda