Pohádka o zblblé Karkulce, aneb „Mezi dvěma světy“

Žila byla krásná a moudrá Karkulka. Denně běhala po svém paloučku v rajské zahrádce, vysazovala si květiny, keře a stromy, tak jak jí to babička učila. Sháněla nové odrůdy jabloní, po babičce a dědečkovi jí plodily krásné velké stromy mnoha starých odrůd.

Ptáčci zpívali, květiny kvetly, byla soběstačná ovocem, ořechy, kaštany a zdravým lokálním jídlem všeho druhu. A měla se moc dobře, nic jí nechybělo.

Bohužel na návštěvu chodila občas neodbytná globální ježibaba. Tvářila se přátelsky, podpůrně a ochotně. Marketing měla v malíčku. Karkulce nosila pet lahve s přeslazenými nápoji s konzervanty a barvivy, hamburgery plné éček, kravských a kuřecích antibiotik, růstových hormonů a glutamátů pro skvělou chuť.

Také kafe, dortíky, cigarety, víno na každý večer, dokonce jednou i doživotní předplatné Netflixu.
Ano, ta samá ježibaba, co tenkrát začala chodit i k její babičce, když byla ještě naživu… hodili pak babiččinu smrt na vlka, protože se rád za babičku převlékal (fetišista), ale mohlo za to nekvalitní jídlo.

Chudák Karkulka z té nové (p)otravy a životního stylu časem úplně zdementněla. Mozek jí přestal správně pracovat, byla častěji unavená, nemocná, líná, nezřízeně tloustla a na zahrádku se jí už moc nechtělo. Začala trpět cukrovkou a depresemi… tak to zajídala.

Ani otěhotnět s ajťákem Budulínkem se jí nepovedlo, asi měl moc často laptop na klíně. „Grilovaná spermie a otupělé vajíčko, taková je prostě doba“, pokřikovala na stromě veverka. „Možná vymření druhu do toho vnese čerstvý vítr“, poznamenala moudrá sova.

Jednou za Karkulkou do pustnoucí zahrádky přišla cizokrajná hyena (už po desáté) a nabídla, že jí výměnou za její velký pozemek pomůže sehnat bungalov v satelitním městečku u Prahy. Slíbila jí protekčně co nejmenší zahradu, hodně betonu a plastů, a hlavně nevrlé sousedy příliš blízko. Prostě jak to mají dnes lidi rádi.

Karkulka, nyní už kompletně otupělá a závislá na fast foodu, tuto nabídku pod nátlakem podlých šelem letargicky přijala.
Hyena potom spolu se šakalem a oposumem vše zajímavé z její zahrádky vyrýpali a poslali do laboratoří za sedmero hor a moří. Na pozemku její bývalé zahrady postavili obří sklady a překladiště kontejnerů.

Nyní je Karkulka ochotná po betonových stezkách, kolem tisíců výfuků, za hřmění jezdících strojů, chodit do práce, aby se mohla najíst.

Sedí většinu všech dní někde zavřená, zatímco venku svítí slunce a zpívají ptáci. Za každé jablko, které jí dříve rostlo u chaloupky zdarma, místnímu dealerovi vlkovi (v beránčím rouše) musí zaplatit penězi a svým časem.

Z vydělaných peněz odevzdává daň do nějaké černé díry, do které není vůbec vidět a občas to z ní smrdí. Nic už nemá zdarma vyrostlé z půdy, jak byla zvyklá na své zahrádce. Všechno má cenovku. Platí kudy chodí. Při koupi čehokoliv platí zbylými zdaněnými penězi velké šedé chobotnici další daň. A mnoho dalších poplatků, jako zdravotní, sociální, za energie, daň z nemovitosti, za telefon, za dopravu… hlava jí z toho jde kolem a nestíhá se ani zamýšlet nad důležitými věcmi. Brzy bude muset připlatit i za udržování těla, vlasů, a zubaře, aby se tady postupně nerozpadla…

To ve svém pohádkovém kouzelném jedlém lese neznala. Vše tam padalo ze stromů samo a pečovalo to o ní. Dříve o její zdraví a vitalitu pečovala zahrádka, jako o její babičku, která nikdy kreditní kartu neměla. Dřevo na zátop rostlo kolem zdarma, a když ho nějaký šikovný muž kácel a řezal a skládal do dřevníku, bylo radost na něj z okna chaloupky koukat.

A čas tady letí nějak rychleji, pořád má pocit, že nestíhá. Myslela si, že ve městech a v domcích poblíž měst žije tolik lidí proto, že je to daleko lepší a výhodnější. Ale teď má pocit, že je to jen past, do které všichni spadli a jen nedokáží vylézt. Oni možná ani neví, že by měli chtít utéct. Jsou tím ruchem příliš zaneprázdnění, ze dne na den. Mít nějakou krásnější vizi nejspíš ani nestíhají.

A ještě k tomu se tam, do toho hororu (jako by to nestačilo), opět připletla ta všudypřítomná globální ježibaba. A zařídila, že každé to drahé jablko je zároveň otrávené! Kamarádka Sněhurka by mohla o alergických reakcích na pesticidy vyprávět. Tuhle se málem po polních jahodách od Marušky a 12ti měsíčků ani neprobrala…

Karkulka nyní sice rychleji stárne, život jí moc nebaví, ale naštěstí si výměnou za mládí a nejlepší roky života vydělala na spoustu krásných věcí. Má nejnovější mobil, umělohmotné oblečení, nářadí na cvičení (které nepoužívá) a je nonstop v kontaktu se Sněhurkou a Popelkou.

Obě jsou také vynervované, dokonce i rozvedené, mají podobné zdravotní problémy, tak si mají aspoň o čem dlouze psát. Dny tím ubíhají rychleji a aspoň není čas řešit blbosti, jako třeba dovolit si nějaký vyšší smysl života a tak podobně.

Vydekorovala si pokoj doplňky od zlé macechy, která jí je ráda kupuje, když jsou zrovna v akci. Např. dřevotřísková kuchyň s formaldehydem, toxické koberce se zpomalovači hoření, linoleum s ftaláty, wifi a mnoho „chytrých“ věcí s neustálým mikrovlnným zářením, měnícím frekvenci mozkových vln, aby se už nikdy dobře nevyspala. A aby jí ten zbytek života uběhl komfortněji a nebyl příliš dlouhý.

A kdyby do toho marastu chtělo přijít děťátko, nejlépe s někým perspektivním, nebránila by se. Vše má přeci připravené.

========

Ve skrytu duše ale Karkulka dobře tuší, že se někde něco podělalo. Že by měla něco zásadního změnit. Tajně doufá, že se objeví nějaký odhodlaný probuzený princ v bílé dodávce, který už pořídil hektar a začal sázet stromy. A odtáhne ji, chudinku zhrzenou, z města pryč. A nadělá jí děti – raději někde v přírodě.

=======

Jenže princ tohoto formátu, když se konečně objevil,
si odvedl z města její kolegyni!

Ano, přesně tak, tu „ezo čůzu“!
Odnesl si v náručí na svou zahrádku Princeznu se zlatou hvězdou na zadku!

Ta se před rokem rozhodla pro změnu. Došlo jí, že kariéra v korporátu je pro princeznu ta nejnudnější cesta do hrobu.
Také jí vadilo, že její bývalý partner Smolíček Pacholíček neměl žádnou pořádnou vizi.
Toužila po něčem víc, jen ještě nevěděla, co to vlastně bude.

Princezna se zlatou hvězdou na zadku začala chodit na terapie a seberozvojové kurzy, aby se s ní dalo žít. Upravila stravu, cvičila a běhala nebo jezdila na kole trochu každý den, a shodila nějaké to kilo. Zpevnila si zadek, aby vynikla její princeznovská zlatá hvězda, která předtím v kanceláři visela proklatě nízko (kdysi dávno, když stačily jako důkaz princeznovství jen korunky na hlavě, bylo to jednodušší).

Dala si do kupy mysl i tělo a ještě navíc měla krásné vize své budoucnosti. Nebyla ochotná smířit se s ničím jiným.
Snila o něčem víc, než co žijí všichni kolem.
Doslova tím vnitřně žila, pohánělo jí to ve vnitřní i vnější transformaci. Protože pochopila, jak funguje zákon přitažlivosti. Že se musí sama vnitřně stát tím, co chce, aby si přitáhla do života.
Stejné si přitahuje stejné. Chce-li skvělého muže, musí být skvělou ženou, kterou by takový chlap chtěl. Tečka.

Byla to láska na první esemesku. K princovi v bílé dodávce plné stromků se mnohem víc hodila, z nějakého „záhadného“ důvodu, než letargická, zahořklá a rozkydlá Karkulka.

=========

Happy end pro Karkulku, ač jí fandíme, tedy vůbec není jistý. Ale není ještě vyloučený. Záleží, kterou cestou se holka vydá dál. Dokud žije a pokud chce (a dokáže zpracovat svou línou mysl), tak má další krásný život teprve před sebou. Je to jen na ní, zda bude žvýkat koblihy a čučet do obrazovek většinu času. Nebo se krok za krokem promění zpět ve svou vědomější a radostnější verzi.

=========

Mezitím princ a Princezna se zlatou hvězdou na zadku, na své velké zahradě vysadili mnoho krásných stromů a keřů. Dokonce je i podsazovali trvalkami.
(Byli opravdu moudří, pořídili si online kurzy o ovocných stromech, o dřevinách a trvalkových guildech od Jaroslava Svobody, princezna zvažuje i ten zeleninový, aby neztráceli cenný čas marnými pokusy a tvořili od základu efektivně… :-)).

Když k nim jednou přišla na návštěvu silně podezřelá globální ježibaba s košíkem plným „dobrot“, princezna jí bez váhání naložila i s jejími zavazadly, a odvezla daleko na dálnici D1. Odtud se už ježibaba zaručeně nikdy nedostane zpět, jako mnoho jiných.

Ježibaba bude muset nadosmrti prodávat své otupující laskominy v dálničním občerstvení na benzince.
S otravnými globálními ježibabami se toto tradičně dělá už od nepaměti, proto se nedoporučuje na dálnicích nikde zastavovat, natožpak něco jíst.
Ostatně, není tajemstvím, že takhle všechny ty podniky s nejedlým jídlem vznikly…

Později za princem a princeznou do jejich ráje přišla ještě cizokrajná hyena, se zlatým řetězem na krku a nějakými letáky v tlapě.
Nabídla jim výměnu jejich pozemku obklopeného přírodou za útulný bungalov na bývalém poli u Brna, po jakém prý ukrutně touží každý pozemšťan i mimozemšťan.
Dokonce se u baráčků zmenšily i rozměry zahrádky! Hurá! Letos už je to jen metrový pás kolem domu, chodníček a proužek trávy na jedno objetí sekačkou. Takže minimum práce, minimum té otravné přírody, střechy domů se skoro dotýkají a nepříjemní sousedi mohou přelézat na návštěvu oknem!

Princ po vyslechnutí této fantastické nabídky rázně odmítl a doporučil hyeně a jejímu doprovodu opustit do dvou vteřin jeho království.
Hyena přešla k manipulaci, nátlaku a vyhrožování. Chtěla totiž využít jejich pozemek pro skladovou halu plastových brček z Číny.
Princ se pousmál stejným úsměvem jako jeho otec, král králů Lví Srdce… a z kožichu cizokrajné hyeny udělal předložku na podlahu do kadibudky kompostovacího záchodu.
V zimě to bude hezky hřát do nohou a na světě bude o něco příjemněji.

Na posvátnou půdu se s nekalými záměry prostě nevstupuje, vzkažte to všem.
(Asi víte, že každý pořádný princ musí mít koule i mozek na správném místě, aby se mohl stát králem, a princezna se mohla cítit po jeho boku bezpečně.)

=======

Karkulka právě dojídá další koblihu a nadává, že je život nespravedlivý. Chtěla dnes jít na rodinné konstelace, podívat se konečně na svůj nedořešený vztah s matkou a macechou a emočně nepřítomným otcem. Ale videohovor s Popelkou, kde rozebírali Sněhurku za jejími zády, se příliš protáhl. Tak si dala raději brzkou, leč dvojitou večeři, a pustila si další díl seriálu o tom, jak někdo jiný s někým jiným něco zbytečného řeší. Pokud jí nevypnuli proud nebo nezemřela předčasně na nějakou civilizační nemoc, tak to dělá možná dodnes.

========

Skvělý příběh, že. Naštěstí je to jen pohádka. To by se v reálu žádné Karkulce doufám stát nemohlo… Nebo možná nejsem dostatečně informovaný a takových Karkulek dnes po městech běhají celá stáda? Nevím, raději tam moc často nechodím.

Jaroslav Svoboda, ekozahrady.com