Volba podnože ovocného stromu = volba velikosti a dlouhověkosti, harmonie a údržbovosti.

Chcete romantiku pěkného dlouhověkého stromu a zdravá jablka u domu zdarma?
Aby to fungovalo, rozhodně nemůžeme vysadit jakoukoliv odrůdu jabloně na jakékoliv podnoži.
Proto řešíme nejprve volbu podnože a až následně vobu odrůdy!
Pojďme se nyní podívat na podnože a jiné možnosti, jak strom pěstovat.

1) VOLBA PODNOŽE = VOLBA VELIKOSTI A ŽIVOTNOSTI STROMU

A) Můžeme dnes pořídit jabloně na více či méně zakrsající (škrtící) podnoži, která ale žije poměrně krátce. Jabloň na ní naroubovaná s vámi bude po velmi omezenou dobu. A vyžaduje docela dost péče, například pravidelný řez, protože nemůže růst přirozeně. Nerezistentní odrůdy navíc vyžadují postřiky, pokud chcete hezké plody. Po 10 až 15 letech vám zakrslá jabloň začne odumírat, ty na extrémně zakrsajících podnožích i dříve. Nesplní tedy romantický záměr „strom pro potomky“. Možná vám nevydrží ani na důchod, pokud nejste profík ovocnář, a stále si nepřeroubováváte na nové podnože. Ale zabere málo místa – to je hlavní prodejní argument, protože zahrady se stále zmenšují a lidská sídla stále víc připomínají „paneláky na ležato“.
Takto na škrtících podnožích se pěstuje ovoce v dnešním průmyslové (polním) sadaření, a přebírá se to na malé zahrádky.
Je to však dle mého názoru zamýšleno pro odborníky ovocnáře, kteří si snadno napěstují stromky nové, umí roubovat, rádi stříhají a stříkají. Poznají co se s tromku děje, co je třeba udělat a mají na to čas i chuť. Nebo jsou za to placení. Běžní lidé ale obvykle ani neví, co je podnož, roubovat neumí, řez jabloně si pletou s tvorbou bonsají nebo mučením rukojmích. A čekají, že budou mít na zahradě krásný plodící strom. Opak je pravdou. Nezasvěcení lidé neumí a mnohdy nechtějí pečovat o stromek doporučeným způsobem (a´la průmyslový sad) a stromky často vypadají bídně.
Proto to lidem do přírodnějších ani romanticky-okrasnějších zahrad jabloně na zakrsajících podnožích nedoporučuji. Alternativou, docela doporučenou, jsou pro malé zahrady sloupovité jabloně, které vyžadují méně údržby, protože si drží tvar díky genetické sloupovité mutaci. Dříve nebývaly k sehání běžně, nyní je nabídka sloupovitých odrůd už dobrá. Ty bych většině malozahrádkářů k vyzkoušení doporučil mnohem raději, než běžnou odrůdu na zakrsající podnoži. (Můžete sehnat i jiné „sloupovité“ druhy ovoce, ale to je spíš komerční podvod vytvořený řezem a hodně zakrsající podnoží, opravdu sloupovitě umí z běžného produkčního ovoce růst jen takto vyselektované jabloně). Nebo si vysaďte raději nashi hrušeň nebo mišpuli, to je též menší stromek a plodí to i bez údržby. Nebo si dopřejte normální pěknou zahradu, klidně i někde než máte dům, a můžete k dalšímu bodu:

B) Další volba, kterou doporučuji všem, kdo mají důstojně velkou zahradu nebo rodový statek, jsou jabloně naroubované na vzrůstné podnoži, většinou semenáčové. Podnož vyrostlá ze semene, která odrůdu neškrtí. Nenutí ji zůstat malým stromkem. Ta pak dle mých zkušeností roste přirozeněji, vyžaduje méně řezu, vytvoří dlouhověký velký strom. Velikost a maximální věk závisí na genech a zdravotním stavu odrůdy. Pokud chceme, umíme je pěstovat s naprostým minimem řezu. Stačí když během prvních 10 let růstu vyvětvíme kmen, zapěstujeme přirozenou korunu z kosterních větví – a hlavně automaticky nestříháme tak, jak se stříhají jabloně na zakrsajících podnožích! To vám bohužel vzrůstný strom zničí jednou provždy, bude pak „zašmodrchaný“ a odkázaný na pravidelný řez.
Například větve vzrůstným stromům zásadně nezakracuji, pouze zlomené, křivé nebo jinak poškozené. V případě přehuštění při babčení, divném růstu nebo přischnutí stromu, odstraňuji některé přebytečné větve raději celé (ještě dokud jsou mladé a tenké). Pokud má strom vhodné stanoviště a podmínky, vzdušná harmonická koruna s dlouhými větvemi se nepřehušťuje! Nepotřebujeme ani stříhat pro maximální výnos z jednoho stromu, protože je velký a dobrovolně dá ovoce spoustu i tak. Pořídíme si 6 m dlouhý teleskopický česáček a bezpečné sadařské štafle, a můžeme si užívat stín a mikroklima velkých stromů. Nemusíme navíc sklidit vše, plus část posbíráme padanou na šťávu, sušení nebo zamražení. Velké stromy, pokud se na zahradu vejdou, prostě nejsou problém!
Nezakracované větve si zachovají pružnost – ohýbají se s úrodou jako luk, ale nelámou se. Zakrácená větev ztratí možnost kvalitního ohybu, a pak vzniká argument, že se řezem předchází lámání. Opak je pravdou. Toto je lepší velmi dobře pochopit a pečovat si o strom sami. Běžný ovocnář vám ho ostříhá jak je zvyklý ze zákrsků (jež jsou tak trochu spotřební zboží), a to u velkých stromů, zamýšlených pro příští půlstoletí až století růstu, nedělá dobrotu. Oni to nemyslí špatně, ti mladí i staří ovocnáři, ale sami takto stromy většinou nikdy nepěstovali, ani se to nikde za posledních pár set let neučilo jinak. Pokud to sami tak na zahradě nemají a mít nechtějí, tak vám s tím ani nemohou správně pomoci. Ani s metodami péče ze sto let starých pomologií nejsem v souladu, dle mého názoru je tam spousty nesmyslů. Proto ovocnáři a sadaři použijí to, co jim funguje doma na jejich zakrslé málo rostoucí verzi a co už dobře umějí, ale nemusí to být to nejlepší pro dlouhověký, harmonicky rostoucí strom.
U vzrůstných stromů, které chcete nechat růst pro pěkný vzhled, minimum údržby a zároveň příjemnou plodnost, je lepší respektovat základní vynálezy přírody, jako třeba přirozená kostra stromu s terminálním výhonem (nikoliv kotlovitá koruna) a dlouhé nezakracované větve. Většina metod řezu jako první zastřihne terminální výhon a zakrátí větve… pravý opak, než bych doporučil v tomto případě. U zakrsajících podnoží je to jedno, tam harmonický strom není šance vypěstovat, podnož dramaticky mění způsob růstu na něm naroubované odrůdy a bez značného řezu to tam nejde! Museli byste si to přeroubovat na semenáčovou podnož (což můžete!). Považuji za důležité tyto případy a pěstitelské cíle striktně odlišovat, abychom předešli nedorozuměním a nesmyslným hádkám, který řez je lepší. Nebo že to lze všechno nechat úplně bez řezu.

C) Pěstovat můžeme semenáče, to znamená ovocné stromy ze semínka. To nebude odrůda, z níž bylo semínko. Odrůda se u dřevin zachovává pouze klonováním, tedy množením částí těla (roub, očko, řízek, odkopek nebo kousek tkáně v laboratoři). Ze semene se nám geny vždy namíchají trochu jinak a není to už ta samá odrůda, z níž jsme vzali jadérko nebo pecku. Takhle samozřejmě vznikaly a vznikají odrůdy – výsevem semen a pak selekcí. Ty nejlepší se pak zaregistrují a množí částmi těla, tedy už ne semenem. Aby se zachovaly identické vlastnosti a daly se distribuovat ve velkém množství, množí se nadále klonováním (a roubovat je lze například na ty semenáče).
Výsev semen je tudíž vhodný pro dobrodruhy, nadšence, milovníky stromů, šlechtitele a lidi s většími pozemky. Výhodou je největší přizpůsobení stromu místním podmínkám, hlubší kořenový systém. Zvláště při výsevu přímo na místo, tedy bez přesazování, získáme nejodolnější stromy. Já to miluji například u broskvoní, rostou a plodí mi díky tomu desítky parádních broskvoní na pozemcích na Českolipsku, kde mi roubované odrůdy růst a plodit nechtěly. Vysévám rád všechno možné, ale „normálním“ lidem s malým pozemkem doporučuji třeba u jabloní zaměřit se na odrůdy a jít na jistotu.
Na druhou stranu – když to vysejete a neplodí to dle vašich představ, máte na zahradě skvělou vzrůstnou podnož, na níž si můžete naroubovat tu nejvhodnější odrůdu (nebo někoho zkušeného o přeroubování požádat).
Zde na všech fotkách v tomto článku je má semenáčová jabloň, plodící skvělá jablka a tvořící krásný kmen. Zatím je mladá. Těch pár plodů na ní přežilo v roce, kdy všem jabloním níže u země pomrzly květy. Je to semenáč, není to tedy odrůda, je to „náhodný“ potomek odrůd. Mohl bych jí nějak nazvat, třeba „Svobodova oblíbená“ a klonovat ji roubováním na její vlastní potomky vyrostlé z jejích jadérek – to by byla nejvěrnější metoda duplikace tohoto stromu, této mé nové soukromé neregistrované odrůdy. Díky nezakracování větví má přirozeně vzdušnou korunu. Vyvětvil jsem jí do výšky 2 metrů, aby se pod ní dalo chodit a jezdit = vysokokmen. Jinak roste jak jí Bůh stvořil a dělá jí to dobře (i mně). Tvoří hezkou dominantu části naší hektarové zahrádky.
Tohle s čímkoliv naroubovaným na zakrsající podnoži nikdy nedocílíte. Má před sebou budoucnost. Bude dlouhověká a bude na naší zahradě růst do krásy, poskytovat stín a plody dalším generacím. Pokud bych ji někdy omylem uřízl u země motorovou pilou, z pařízku nebo z nějakého záměrně odhaleného kořene vyraší výhon (více výhonů, jen jeden ponechám) a z něj během pár let vyroste ten samý strom. Výhon pak ztloustne, zase ho vyvětvím do 2 metrů a mám tu opět stejný strom, plodící stejná jablka. Znovu, zmlazený, extrémně rychle vyrostlý díky stávajícímu kořenovému systému. Líbí se mi, jak roste a jak je zdravá, proto mohu její jadérka používat k napěstování si vzrůstných podnoží pro jiné odrůdy. To jsem zatím neměl čas udělat, ale plánuji to. Vy můžete také – z jakékoliv velké zdravé jabloně získáte jadérka zdarma, nacházejí se v plodech, mrkněte do ohryzku… 🙂

D) Pravokořenné odrůdy – bez podnože. To znamená, že opravdu nemají žádnou podnož, celý strom se skládá jen z jedné rostliny, ne ze dvou. Všechny neoroubované semenáče jsou samozřejmě pravokořenný strom, ale nejsou ověřenou odrůdou, i když semínko pochází z odrůdy. Ale v tomto bodě mám na mysli zpravokořenělé odrůdy = stále klonování jednoho stromu (odrůda je vždy jen jediný originální strom, klonovaný na stovky či miliony jedinců). Odrůdu nezachováte semínkem, jak už víte! Proto to lze udělat několika metodami na bázi kopčení a matečnic, a následně odběrem zakořenělých výhonů kompletně vynechat u odrůdového stromku podnož. Bohužel (mimo laboratoře) nejde jabloně a hrušně jednoduše řízkovat, jako třeba rybíz. To by bylo samozřejmě úplně nejjednodušší.
Zpravokořeňování je (spíš bylo, teď jsem na to neměl čas) trochu mé hobby, protože mne nadchávají výhody pravokořenných stromů. Můžete ho uříznout u země a cokoliv obrazí z pařezu je odrůda – z níž rychle vypěstujete nový strom. Versus roubovanec, u kterého vám zbyde většinou podnož, kterou musíte znovu oroubovat. To se hodí při zmrznutí, přeschnutí, okusu, zmlazení… získáte nesmrtelný strom, jako při kopicování lesních stromů, které tak mohou žít tisíce let (viz pařeziny, výmladkové hospodaření). Mne ale na pravokořenných jabloních zajímá především jejich růst – každá odrůda je jiná a je zajímavé sledovat, jak se chová neovliněná žádnou podnoží. Většinou je menší než semenáč, ale větší než na zakrsající podnoži. A roste docela harmonicky. Nevýhodou je, že nemá kořeny takových kvalit, jako mají semenáče.
Zpravokořeňování ovocných odrůd stromů se pokud vím nikdo nikde profesionálně nevěnuje. Nelze takové stromky aktuálně zakoupit. Bylo by u školkařů náročnější úkon než roubování, navíc jsou ovocnáři hrdí na moderní podnože a možnost jimi přizpůsobovat stromky pro různé podmínky a vzrůstnost. Jelikož netvořím uniformní produkční sad, ale pestrou hravou zahradu, tyto věci rád oželím a zpravokořeňuji si pro zábavu. Vy můžete také, popisuji to ve svém online kurzu i ve své knize. Proto je zpravokořeňování odrůd na okraji zájmu a vhodné pro nadšence a zahrádkáře, běžní ovocnáři v tom nevidí smysl, což také chápu. Má ještě mnoho dalších výhod, které popisuji jinde. Prostě je mnoho úhlů pohledu na zahradu i na pěstování a není nutné zuby nehty bránit pouze jediný.

Pro zjednodušení, co bych já poradil lidem s větší zahradou = můj názor po shlédnutí spousty klasických zahrad a nefunkčních pěstitelských případů a umučených, zavlkovaných zákrsků.

Chcete-li krásný statný ovocný strom, ale nemáte chuť roky trávit zkoumáním, hraním si a množením, volte prioritně co nejodolnější a zároveň chutné odrůdy naroubované na vzrůstnou semenáčovou podnož. Tím máte tu nejjednoduší verzi pořádného stromu, který vytvoří v zahradě požadovanou atmosféru, a nechce po vás neustálé obskakování. Pro malou zahradu zvolte sloupovitou odrůdu jabloně nebo úplně jiné ovocné druhy (keře, keřostromy, malé stromy) rostoucí a plodící i bez údržby. Většina laické veřejnosti potřebuje co největší jednoduchost a co nejméně péče o vysazený strom, jinak to prostě neklapne. Pokud jste zkušení ovocnáři, pak vám tento článek nejspíš připadá nesmyslný a máte své zažité metody, které budete nadosmrti preferovat, a je to naprosto vpořádku, pokud jimi dosahujete svých cílů. Všechny přístupy mají své výhody a nevýhody a je potřeba dívat se na to pohledem různých lidí, s různou pěstitelskou kapacitou, odborností, znalostmi a potřebami.

V čem tedy vidím dnešní největší problém v pěstování jabloní?
Zákrskový sad na poli je zcela jiná kategorie, než soukromá zahrada! Je v tom gigantický rozdíl – jako mezi výrobní halou a útulným obývacím pokojem. Zkuste do obojího použít stejný nábytek… To co je určeno pro průmyslové zemědělství, se striktními předpisy řezu a postřiků, s přesným načasováním operací, nemusí (a nebude) fungovat, pokud to nacpeme do zahrádek milionům laických zahrádkářů. Podobně jako lán zeleniny na poli, udržovaný traktory a postřiky, nemá moc společného se záhonkem u domu. V zahradě, zvláště v té přírodnější, lépe funguje přístup úplně jiný. Očekáváme jiný vzhled, jinou potřebu péče, klid, stabilitu v rámci desítek let a pohodu.

Současný inteligentní zahrádkář, který nechce předčasně zemřít, už nechce používat chemické postřiky a chemická hnojiva, protože pěstuje právě proto, aby získal opravdu kvalitní, zdravou a výživnou úrodu. Chemické výpěstky si může rovnou koupit. Běžný zahrádkář též není ochoten udělat si z několika jabloní doživotní hobby a studovat složité návody, jak o ně nejlépe pečovat. Od toho jsou na polích proškolení zaměstnanci a jezdí stroje, dodržují se agrotechnické lhůty. Postrádá to srdečný lidský přístup, jež naopak v zahrádce být musí (je to hlavní smysl zahrady, obnovovat a léčit naše tělo i ducha). Moderní lidé mají mnoho jiných starostí a radostí, nežli zahrádkář před 50 lety, který po návratu z práce v komunistickém Československu měl celé a každé odpoledne na to, aby zastřihl každou větvičku, postříkal jedem každého brouka a shrabal každý lístek. Tak jak to viděl v televizním Receptáři od Přemka Podlahy. Doba zrychlila. Někdo dnes sotva stíhá žít a dýchat, natož skákat pořád dokola kolem několika stromů, které mu stejně za 10 až 15 let na škrtící podnoži odumřou. Pokud jste profík a toto vás na zahradě baví, pak proti tomu vůbec nic nemám, naopak. Píši zde o většinové mase lidí, které to spíše nebaví a ani netuší, co by se stromkem měli dělat.

Bohužel toto není v dnešní době dostatečně vysvětlováno a chápáno, lidem jsou hromadně prodány jabloně ve formátu vhodném na průmyslovou plantáž a tito zákazníci mají absolutně nulové znalosti ohledně péče o ně. Většina lidí ani neví (jak jsem v minulých 20 letech zjistil), proč je stromek na podnoži, a že podnož ho silně ovlivňuje. Téměř každý v zahradnictví řeší jen odrůdu. Dělal jsem si občas průzkum při náhodných návštěvách různých prodejních míst. Ptal jsem se lidí, jež tam vybírali ovocné stromky, zda vůbec řeší podnož. Většinou ani nevěděli, na co se jich ptám! Řešili na cedulce jen nápis s odrůdou, a to spíš podle rozkošnosti názvu a barvy plodu, nežli podle doby zrání, rezistence chorobám atd. Podnož při koupi řeší málokdo a prodejci obvykle nemají chuť to každému vysvětlovat. Jedna velikost (kterou zrovna mají skladem) padne všem a hotovo. Znám desítky lidí, kteří si rovnou vysadili menší sad, s vidinou velkých stromů pro vnuky, a až poté zjistili, že sázeli zakrsající verze jabloní. Čest poctivým školkařům, kteří dělají osvětu a se zákazníky to probírají.

Pletou se lidem hlavně pojmy jako vysokokmen a zákrsek (jež mluví o výšce založení koruny), které s podnoží v této terminologii nesouvisí. Jsou to názvy z dob, kdy zakrsající podnože ještě neexistovaly, vše se roubovalo na semenáče a znamená to jen, jak vysoko ponecháme na kmeni první sadu větví. Tudíž si při touze po velkém stromě zákazník koupí „vysokokmen“, jenže vytvarovaný na zakrsající podnoži. Korunka je vysoko nad zemí, ale celé to bude jen malé koště na 15 let. Stejně tak můžete mít angrešt na extra dlouhé noze, též nazvaný „vysokokmen“ a na kratší noze „zákrsek“. Stejný princip, stejná podnož, s dlouhověkostí a mohutností to nemá nic společného. Zahradníci a prodavači to lidem nevysvětlují, možná to ani leckteří prodavači sami nevědí, jsou to jen najatí zaměstnanci prodejny.

Sleduji toto neuspokojivé divadlo už příliš dlouho. Stav ovocnářství na českých zahrádkách (tedy, i polích a v sadech) mi připadá smutný. Spíše to celé odumírá. Proto píši tyto články. A vytvořil jsem pro zájemce o pěstování pěkných velkých ovocných stromů online kurz, kde probíráme metody množení, roubování, zpravokořeňování, druhy podnoží, řez i neřez… a pod lekcemi a ve fóru s účastníky diskutujeme o všem, co je potřeba. Budu i nadále pokračovat ve vysvětlování, osvětě a nabízení různých úhlů pohledu na ovocné stromy.
Jediné řešení světlejších zítřků, jak to vidím já, je být informovaní a zcela vědomě se rozhodnout, co z této škály možností právě vy chcete a co nechcete. Aby vám zahrada a ovocné stromy dělaly radost.