Staré versus nové odrůdy jabloní

Jsou staré lepší než nové? Jsou nové lepší než staré?
Proč nesázet do zahrady odrůdy, jež znáte z regálů supermarketů?

Máte-li chuť mrknout se mnou hlouběji do králičí nory ohledně výhod a nevýhod starých a nových odrůd ovoce, hlavně jabloní, tak jdeme na to!
Začněme tím, že vlastně není žádné přesné vymezení, co je nová a co stará odrůda. Používáme relativní, proměnlivé pojmy. Nejde opřesně vymezenou botanickou kategorii. Pojem stará odrůda se vztahuje k odrůdám dříve běžně pěstovaným a obchodovaným, přičemž představa „staré“ odrůdy se mění podle doby a regionu. Z nadhledu vývoje planety Země je posledních tisíc let jen „lví pšouk uprostřed věčnosti“ a všechny odrůdy v rámci našich životů jsou horká novinka, která zase rychle zmizí, i s naší civilizací.

Z hlediska jedné lidské generace vnímání odrůd především záleží na vašem věku. Já jsem například na začátku tisíciletí, např. v roce 2002 až 2008, nadšeně nakupoval a propagoval nové rezistentní odrůdy jabloní, nevyžadující postřiky, které dnes, po dalších 20 letech, už svou rezistenci ztratily (byla zmutovanými patogeny prolomena, protože houbová choroba se vyvíjí také). Současní šlechtitelé tyto 20 let staré odrůdy považují za „historii“ šlechtění pro odolnost chorobám. Přitom se mnohé stále prodávají. Existují už novější, lepší, odolnější, možná některé i chutnější odrůdy, ale trvá, než se dostanou na trh. Situaci také velmi komplikují licence, které bývají drahé a tak je nemůže množit každý školkař. Zatímco staré odrůdy žádné licence nemají.

Vnímat historický vývoj odrůd (pro příklad nyní řešíme jabloně, ale týká se to skoro všeho) můžeme asi nějak takto
(v rámci toho, že o skutečné dávné historii lidstva víme úplné prd, takže Atlantidu a mimozemské předky v tabulce vynecháváme):

Etapa	Přibližně	Hlavní způsob výběru / šlechtění	Typický cíl
1. Rané domestikační a místní populace	do středověku	přirozený výběr, semenáče	adaptace, přežití, použitelnost
2. Tradiční krajové odrůdy	cca 1500–1800	výběr náhodných semenáčů, vegetativní množení	chuť, místní adaptace, různorodé využití
3. Klasická pomologická éra	cca 1750–1900	cílený výběr a popis odrůd, stále hlavně semenáče	kvalita ovoce, vzhled, skladovatelnost
4. Organizované křížení	cca 1900–1950	plánované křížení odrůd	kombinace vlastností, výnos, kvalita
5. Éra intenzivního komerčního ovocnářství	cca 1950–1980	systematické šlechtění pro velkovýrobu	výnos, uniformita, skladování, transport
6. Éra rezistentních odrůd	cca 1940–současnost	přenos rezistence z planých druhů + zpětné křížení	strupovitost, padlí, později další choroby
7. Moderní integrované šlechtění	cca 1980–2010	klasické křížení + genetické poznatky	chuť × výnos × rezistence × skladovatelnost
8. Genomická éra	cca 2000–současnost	markery, genomika, MAS, QTL, genové editace	kombinace mnoha vlastností současně

Pokusím se sepsat tento článek co nejvíce nezaujatě, což si myslím, že bude úspěšné, protože nemám nic proti starým ani proti novým odrůdám. Fandím veškerým odrůdám a stromům. (Výhrady mám jen k přílišnému tlačení zakrsajících podnoží jabloní do všech zahrad, kde to v drtivém počtu případů nemá vůbec pozitivní efekt, jak popisuji v jiném článku.)

Cílem tohoto článku je rozbourat různé mýty o odrůdách, omezené pohledy na věc, umožnit vám vybrat si strom na svou zahradu, který pro vás bude ze všech úhlů pohledu ten nejlepší.
Stará i nová odrůda mohou být to pravé, záleží na vás.

Většina z vás zřejmě nemá prostor na zahradě pro desítky krásných stromů (možná jste si to ještě nedovolili), proto je potřeba si umět ze stovek možností vybrat třeba dvě nebo pět odrůd jabloní, které vás doživotně uspokojí.
Budeme se bavit nyní o jabloních, protože jsou považovány v našich krajích za ultimátní ovoce – jablka jsou na pomyslné ovocné pyramidě dle mého názoru nejvýše, díky své praktičnosti, výnosům, skladovatelnosti, chutnosti, univerzálnosti a spolehlivosti.

Nostalgie versus praktičnost – vyberme si opravdu vědomě odrůdu i auto

Metafora přirovnání odrůd jabloní k autům funguje překvapivě dobře. Staré odrůdy můžeme vnímat jako auta veterány – v některých už jezdit prostě nechcete. Prastarou malou zakulacenou Octavii kabrioleta budete rádi nostalgicky obdivovat z dálky, ale na každodenní ježdění po městě či na dovolenou ji nezvolíte. Škodu Favorita, kdysi velký hit a splněný sen mnoha rodin, už možná rádi necháte na vrakovišti. A Trabantem do Berlína také nepojedete, pokud máte doma nové BMW (toto nedávno na setkání ovocnářů pronesl střížovický šlechtil Ing. Jan Zima, možná náš největší odborník na nové odrůdy). Některé staré odrůdy prostě nejsou až tak chutné jako ty nové, případně více trpí chorobami.

Ale jsou i staré odrůdy, které se drží stále v kondici, dobře plodí, dobře chutnají, většina plodů je vždy zdravých nebo prostě dobře použitelných i bez postřiků. Například Průsvitné letní nebo Matčino a Malinové holovouské – těch já se vzdát nechci. Jsou pro mne něco jako staré pěkné Porsche, které by si většina mužů ráda do garáže zaparkovala – vzpomínka na staré časy, kdy však svezení ještě stojí za to.
Průsvitné letní miluji, protože vždy zrálo o prázdninách jako první jablko u babičky na chatě. Provázelo mne celým dětstvím, plné krabice těchto jablek jsme v srpnu brávali s taťkou na „roadtrip“ po Československu. Když dozraje první Průsvitné, dříve „první zrající jablko“, považuji to za důležitý milník sezóny. Takže mám k němu vztah a mé chuťové buňky ho mají propojené s příjemnými zážitky. To je ta romantická nostalgie. Trpí strupovitostí, ale zraje rychle, a jí se hned, takže nedokonalost plodů pro mne není tak velký problém (neskladují se) a každé léto se na něj těším víc než na Vánoce.

Nadchly mne též krásné stromy a vynikající plody staré odrůdy Matčino – většinu let plodí dokonalé, zdravé a velmi chutné plody. Několik jich tu po okolí máme. Jsou to podzimní jablka, skladovat se dají, nicméně jsou jedlá (a asi nejlepší) už při opadu ze stromu.
Zažil jsem krásně plodící Koženou renetu zimní na zahradě centra Skalka22, kde jsem pořádal kurzy. Než obří stoletý strom zevnitř kmene vyhnil a musel být pokácen. Ta drsná „kožená“ jablka prostě byla velmi zajímavá a nevšední a po dozrání ve sklípku byla svou příjemnou kořenitou chutí zajímavou změnou sortimentu. Ale asi bych si ji na omezeně velkou zahradu nevybral, je spousty lepších odrůd.
Na jednom ze svých pozemků mám dožívající velký strom podzimního Holovouského malináče, odrůdy z 18. století. Jablka s voňavou načervenalou dužinou, které sklízíme právě teď v říjnu, když píši tento text. Dnes jsem jich 5 snědl, naše 18ti měsíční dcera 3 a chtěla další. Tato jablka nevydrží dlouho skladované, jen pár týdnů, pak moučnatí. Čerstvé je ale velice dobré, šťavnatě aromatické, sladce nakyslé, chutná i voní po malinách. Přesně tuhle chuť jsem zatím u žádné moderní odrůdy nenašel. Patří do skupiny odrůd zvaných „malináče“. Charakteristickým znakem této odrůdy je zdužnatělý výrůstek neboli svalec ve stopkové jamce (jen u některých plodů), a tvorba velikého mohutného stromu.
Nové odrůdy ho však daleko překonávají ve skladovatelnosti a jiných parametrech, komerčně je nepoužitelné, ale mám k tomu konkrétnímu stromu vztah (přežil nějakým zázrakem na bývalém pozemku JZD, ještě k tomu pod dráty el. vedení). Přerouboval jsem si ho jinam, abych o něj úplně nepřišel, až brzy dožije (proto mám velké pozemky, abych mohl…). Jablka má zdravá, bez strupovistosti a plodí zde desítky let bez jakékoliv péče.
Nicméně pokud máte místo jen třeba na dva jabloňové stromy, doporučil bych raději nové, dlouho skladovatelné odrůdy. Průsvitné letní a tenhle malináč jsou dávka jablek pro přímý konzum nebo rychlé zpracování na mošt hned po dozrání na stromě. Vhodné tedy pro lidi, kteří mají velké pozemky a vícero dalších stromů, které vám dají jablka i na zimu.
Toto je přímo ten náš malináč:

Zatímco nové odrůdy, hlavně ty úplně nejnovější, jsou zase jiná liga, přirovnatelná k novým autům. Mají velké výhody, jako třeba moje Toyota Hilux, která na dálnici jede jak ďas a když přepnu v terénu čudlík, umí táhnout skrz bahno a příkopy velký přívěs plný dřeva (a tváří se, že je jen na výletě). Proč bych tedy měl jezdit svou předchozí škodovkou, které jsem dvakrát spálil spojku a mnohokrát zapadl (např. odrůdy z druhé poloviny 20. století trpící příliš strupovitostí), když vývoj pokročil a mám pro své potřeby lepší možnost?

Přílišná podobnost novějších odrůd… Opět analogie – moderní auta se tváří odlišně, ale při řízení působí trochu jednotvárněji, všechna mají docela podobné vlastnosti, některé značky už ani dle vzhledu z dálky nerozeznáte – třeba jejich SUV se až nepříjemně podobají. Nové odrůdy jabloní mají nyní podobné předky a mnohé působí v nějakém aspektu podobně. Měl jsem kolekci prvních rezistentních odrůd vysazenou kolem roku 2007, a většina jablek jsou prostě „pěkná, více či méně červená jablka“, která od sebe laik těžko rozezná. Má oblíbená je Rosana, pak Melodie, Topaz, Rajka, Rozela, dále je tam Prima a Rubinola a pár dalších prvních rezistentních vlaštovek. Jsou si docela podobné. A pak je série jablek se žlutou či žlutozelenou barvou. Odrůdy z nejnovějších šlechtění už naštěstí vypadají rozmanitěji, ale takové extrémy jako mezi starými odrůdami, u nich nenajdete.
Staré odrůdy mají větší škálu odlišností – široké rozpětí tvarů, chutí, velikostí i genů, protože vznikaly do určitého období (viz tabulka níže) lokálně, izolovaněji jedna od druhé. Globalizace nám vše trochu unifikovala. Není to nutně špatně, ale zachovat pro příští generace by bylo dobré co nejširší genovou základnu. Aby se z ní mohlo šlechtit dále pro případné další parametry, které třeba nyní nejsou důležité. Nebo jen tak pro zábavu, klidně i v zahrádkách.

Šlechtí se nyní s velkým důrazem na rezistentní geny, aby plody byly zdravé i bez postřiků.
A zároveň samozřejmě musí být chutné, soutěží spolu v různých degustacích. Jsem tedy velkým příznivcem moderních odrůd, které jsou jak odolné chorobám, tak i velmi chutné. U šlechtitele Ing. Jana Zimy na soukromé degustaci mne jich zaujalo vícero, například tato Cassiopeia.

Tmavě červená, aromatická, pevná jablka na pozdní konzumaci a dlouhé skladování. Pokud hledáte odrůdu do zahrady, která by předčila praktičností můj starý výše zmíněný malináč, Cassiopeia by mohla být zajímavá. Malináč nabídne typickou historickou chuť, zatímco Cassiopeia pevnost dužniny a dlouhou skladovatelnost, včetně plné aromatické chuti. Je díky střížovickému šlechtění silně rezistentní chorobám. Podobně odrůda Ellipso, která vítězí v degustacích. O těchto nových odrůdách najdete více informací níže.

Samozřejmě někdy i „nedokonale“ nebo méně obvykle chutnající jablko starší odrůdy je potřeba, aby člověk vůbec ocenil ten vývoj! 🙂 Já mám rád pestrost chutí.

Stejně tak jako ke staré odrůdě, si můžeme vytvořit srdečný vztah k úplně nejnovějším odrůdám! Ale aby opravdu vstoupily do dějin a nebyly to jen přelétavé trendy na jedno desetiletí, potřebujeme je mít naroubované na vzrůstných semenáčových podnožích. Udělat z nich pěkné stromy, jež žijí třeba 50 a více let (a sázet je na pěkné velké zahrady). Jinak je to spotřební zboží, které mizí rychleji, než módní trendy z Milána.

Staré odrůdy na podnože!

Jadernička, Antonovka, Strýmka, Cronselské, Bittenfelder, Smiřické nebo prostě Jabloň lesní (Malus sylvestris), se tradičně používaly na rozpěstování kvalitních, mrazuodolných podnoží na oroubování. Vzrůstné semenáčové podnože. To ostatně můžeme dělat i dnes a vytvořit si sad jabloní, i moderních odrůd, na těchto vzrůstných podnožích ze semen starých odrůd.

A zase ty podnože…
Na rozdíl od moderních školkařů a sadařů chci nejnovější odrůdy pěstovat na vzrůstných semenáčových podnožích, jako pěkné stromy. Vyzkoušet, jak se která odrůda chová na „vysoké noze“. To skoro nikdo nedělá, ale já prostě chci. Pro dlouhověkost, krásu, romantiku, zahradní atmosféru a velkou plodnost s minimem práce. Tak jak se vždy pěstovaly staré odrůdy – což je důvodem, proč si je i dnes mnoho lidí kupuje. Protože je seženou na vzrůstné podnoži, díky několika nadšencům, kteří je množí! Zatímco nové odrůdy jsou v drtivé většině případů výhradně roubované na zakrsající podnože a laik si je sám přeroubovat neumí.

Já to prostě potřebuji velké a dlouhověké! Pořádné pěkné stromy, protože vytvářím pořádné pěkné zahrady. Strom pro mne není jen věšák na ovoce, na co největší výnos z co nejmenšího dřeva. Je to i osobnost, dárce stínu, kyslíku, zahradní atmosféry. Vynikající plody jsou bonus, oproti třeba javoru :-).

Ano, nové odrůdy nemusejí být krátkověké ošmikané zákrsky, jak si většina lidí myslí. Staly se jen obětí moderního (pochopitelného) trendu zakrsajících podnoží. Nové odrůdy v sobě mají úplně stejnou touhu růst do krásy, jako měly (mají) ty odrůdy staré. Mohou být velké a v krajině mohou starým odrůdám směle konkurovat – případně s nimi růst bok po boku. Jen nejsou ještě dostatečně v tomto formátu vyzkoušené, nemají za sebou ty dekády a staletí praxe na „vysoké noze“.

A co do krajiny? Krajinní architekti jdou na jistotu, a raději do projektů alejí dávají starou odrůdu, která lidi svými plody už dávno nenadchne a může být nemocná. Ale je tradiční a je to formálně uznávané ochránci přírody a krajiny. Pokud však nezohledníme i praktickou stránku věci, jen si hrajeme na staré časy, nikoho to moc zajímat nebude. Nová odrůda na semenáčové podnoži by mohla vytvořit klidně hezčí, zdravější strom, se superzdravými plody. A nikdo kromě pár odborníků v krajině rozdíl nepozná a neřeší. Detaily o výhodách nových odrůd, preferencích na lokalitu, nadmořskou výšku, půdu a o jejich stylu růstu na dlouhověkých podnožích bohužel nenajdeme opěvované ve starých knihách a na internetu. Tyto detaily teprve zjistíme. A to je nepohodlné, protože to trvá dlouho. Je potřeba to udělat… a mít velký pozemek… Je prostě potřeba takové stromy sázet, pozorovat a doporučovat či nedoporučovat dále.

Testovat nové odrůdy pravokořenné? No, nebyl bych to já, kdybych je nechtěl vyzkoušet i pravokořenné, bude-li v dalších letech na to čas. Zakořenělou odrůdu z matečnice, úplně bez podnože, jak popisuji jinde. Na tom se vidí její opravdový styl růstu a její schopnosti či neschopnosti pro konkrétní klimatické a půdní podmínky. Jinak vždy testujeme hlavně podnož.
Jen řeším, co budu dělat s takovým množstvím jablek. Asi budu muset dělat i podzimní kurzy, kde si nasklízíte sami…

Staré odrůdy hodně náchylné ke strupovitosti – ty rovnou vynechte!

Nejsem odborník na všechny odrůdy, to rozhodně ne, nechci zde žádné konkrétní pomlouvat… nebo jen pár z nich pomluvím. Určité starší odrůdy bývají celkem zdravé, z mé praxe již zmíněné Matčino, Průsvitné letní nebo ten můj malináč (a vícero dalších, možná i v závislosti na konkrétním stanovišti) mají 70 až 90% plodů v našich podmínkách pěkných nebo ucházejících, bez jakékoliv větší péče (ve vzdušně pěstovaném, nepřehuštěném velkém stromě). To mi úplně stačí, to je super. Nejsem komerční pěstitel, který musí mít každé jablko dokonalé a stejně velké, aby ho supermarket odebral. Sklidím si jen co potřebuji, a sem tam ďubka nebo nepravidelný tvar, mi vůbec nevadí.
Bohužel jiné staré odrůdy jsou většinou brutálně napadené strupovitostí, jako třeba nejznámější Golden delicious nebo Gala a mnoho hlavních komerčních odrůd z konce minulého století. Tyto staré odrůdy bych doporučil běžným lidem prostě už nepěstovat.

Bez velikého množství postřiků nebudou zaběhlé supermarketové odrůdy moc použitelné. Vídáte je neustále na regálech, bez jediné tečky a skvrnky, úplně dokonalé – a teď už víte, co za těmi krásnými plody je. Až 30 chemických postřiků za rok. Divil bych se, kdybyste měli chuť je nadále kupovat. Jedovatá příšera se tam skrývá. Plody mnoha známých odrůd (nyní tedy už starších odrůd) při volném pěstování v zahradě, bez chemické péče, budou prostě hodně ošklivé. (Obdobně jako staré známé odrůdy vinné révy, jež znáte z etiket lahví. U révy se určitě, absolutně bez diskuze, do zahrady vyplatí sáhnout po novějších odolnějších odrůdách.)

Nejčastěji se jako BIO jablko nyní prodává odrůda Gala, v Lidlu bylo 4 ks jablek zabalených fólií na papírovém tácku, jako supervzácnost, za hodně draho. Gala není rezistentní odrůda a musí se i v bio režimu stříkat horem dolem, aby ji nesežrala strupovitost. Ale ošetřuje se pro bio produkci povolenými, oficiálně neškodnými postřiky na bázi mědi a síry. V malém množství je to OK, ale v tak velikém množství postřiků během sezóny (desítky) už to škodí půdě a není to udržitelné. I naše tělo potřebuje měď, ale stopově. Od určitého množství by byla pro nás jedovatá. To samé platí pro půdu a půdní organismy v sadu. Komerčním řešením, ale i tím nejlepším zahradním, jsou nejnovější nejodolnější odrůdy, na které mrkneme níže.

Můžeme mít veškeré ovoce zadarmo a v nejlepší kvalitě,
bez prostředníků a překupníků,
zatímco korporace tlačí svých pár chemizovaných (strupovitosti neodolných) odrůd stále dokola.

Volte raději rezistentní potomky slavných odrůd, místo jejich rodičů

Stává se, že laikům chutná kupovaný chemický Golden delicious, který znají celý život ze supermarketů. Je to už stará odrůda. Jedna z nejchemizovanějších, aby byla pěkná. A tak si lidé do své nové zahrádky v prodejně stromků vyberou tuto odrůdu, protože ji znají dle jména i vzhledu. Ale normální člověk to stříkat nechce, ani na to nemá čas, takže se hezkých jablek nedočká.

Přitom daleko zajímavější jsou novější odrůdy, v nichž je Golden delicious jen jedním z rodičů či (pra)prarodičů. Používá se pro šlechtění, protože předává potomkům skvělou chuť. Byl přikřížen s rezistentní odrůdou, která by sama o sobě chutná nebyla. Selekcí se hledají jejich potomci, kteří jsou rezistentní strupovitosti a zároveň skvěle chutnají, např. z něho vznikly odrůdy Biogolden, Shalimar nebo Sirius. Samozřejmě ne všichni potomci jsou plně odolní strupovitosti, má to vývoj. Například mám ve svém sadu polskou odrůdu Ligol (níže foto dvou zdravých plodů z mé zahrady, většina jich ale měla známky strupovitosti), která je potomkem Goldenu a strupovitostí trpí jen částečně. Ale trpí. Je to odrůda registrovaná roku 1997 a mohli bychom ji zařadit také už mezi starší odrůdy, protože vývoj je zase někde jinde. Existují novinky, které jsou na tom se zdravotním stavem mnohem lépe.

Určitě milujete tabulky! Tady níže je ještě jedna porovnávající výhody i nevýhody starých a moderních odrůd.
Z této tabulky můžete pochopit, že běžný zahrádkář má obvykle jiné požadavky než komerční pěstitel, který především musí jablka dlouho skladovat, transportovat přes půl zeměkoule, vyžaduje uniformitu plodů a pravidelnou plodnost. To vše my amatéři možná oželíme, pokud jsou jablka prostě chutná a dostatečně zdravá i bez přehnané péče. Máme rádi i některé specifické chutě. Moderní ovocnář však nemá pro staré odrůdy vpodstatě žádné využití, protože dnešními kriterii pro úspěšnou komerci nemají šanci projít. Jsou to „dinosauři“.
Není třeba zavrhovat žádnou odrůdu, ale měli bychom se v tom vyznat a zvolit si přesně to, co konkrétně my od svých jabloní očekáváme a potřebujeme. Někdo rád bydlí v moderním sklobetonovém domě řízeném počítačem, kde vše dokonale funguje, někdo si užívá útulnost dřevěné chaloupky a rád si topí dřevem v kamnech. Oba přístupy jsou platné.

Vlastnost	Historické odrůdy	Moderní šlechtění
místní adaptace	často velmi silná	může být užší
genetická diverzita	velmi vysoká mezi odrůdami	problém zužování rodičovské základny
komplexní aroma	často silně specifické	cíleně selektováno pro vyváženou chuť
vzhled	různorodý, velké rozdíly	silně selektováno na moderní parametry
uniformita – stejnost plodů	často nízká, každé jablko jiné	vysoká, jablka většinou jako z kopírky
výnos	různorodý	silně selektováno na výnos
pravidelnost plodnosti	různorodá, může být ob jeden rok	pravidelnost důležitý šlechtitelský znak
skladovatelnost	u některých výborná, u jiných krátká, nutno pečlivě vybírat	velmi silně selektováno vynikající skladovatelnost
transport	obvykle vedlejší kritérium	zásadní kriterium
rezistence	často náhodná/toleranční	cílená, vícenásobná, zásadní
odolnost vůči více chorobám	různá	stále významnější cíl
vhodnost pro intenzivní sad	často nízká	zásadní
vhodnost pro vysokokmen	u mnoha starých odrůd velmi dobrá	není hlavním cílem většiny moderních programů, neví se v praxi
vhodnost pro ekologické pěstování	některé výborné, jiné velmi špatné	cíleně šlechtěná vlastnost
genetická šíře rodičů	potenciálně obrovská	v minulém století se výrazně zúžila

Romanticko-krajinářský pohled na věc vymizel, pojďme ho vrátit – klidně i s novými odrůdami na vysoké noze!
Se starými odrůdami se pojí nostalgie, pocit domova, pocit z krásných starých zahrad a krajiny, která nebyla zničená člověkem. Byla podporovaná lidmi sázejícími stromy pro sebe i pro potomky. To se většině z nás líbí.

Možná někteří z nás touží tento neradostný vývoj ovocnářství otočit jiným směrem. A správně tušíme, že jinak než skrze naše zahrady a naše peníze to nepůjde, protože nad ničím jiným nemáme dostatečnou moc. Ale není to vůbec málo. Pokud si lidé začnou pořizovat větší pozemky a sázet pěkné dlouhověké stromy, které naplodí spoustu ovoce s minimem práce, pak máme absolutní moc! Stačí snížit poptávku po jedovatých plodech.

Když to udělá dostatek lidí, chemické zemědělství zahyne na nezájem o jeho toxické produkty. Kromě soukromých zahrad přežijí jen lokální ekologické sady, založené na odrůdách, které nepotřebují téměř žádné postřiky. Zvítězí zdravý rozum automaticky, protože ten nezdravý bez obrovských dotací a zmanipulovaných nevědomých davů nepřežije.

Dává smysl plnit opět krajinu vzrůstnými ovocnými stromy, které umí též plodit zdravá jablka a hrušky a švestky… stačí, aby se o ně místní lidé trochu starali, pokud je chtějí i sklízet. To se stane, pokud si ubereme stres a začneme víc žít „doma“. Nyní jsou domovy lidí spíše noclehárny, z nichž jezdí do práce a na nákupy a za zábavou a vrací se večer.
Časem snad více lidí zjistí, že život může být víc o příjemném žití, o malých každodenních radostech, a pohodě v krásné zahradě. Než o tom něčeho „dosáhnout“ a být nejbohatší nebo nejkariérovatější mrtvola na hřbitově (obklopeném řepkovým polem a nikým nemilovanou nehostinnou krajinou, s otrávenou spodní vodou).

Nejzajímavější nové odrůdy ze Střížovic

V září 2026 jsem byl pozván šlechtitelem, nadšeným zahrádkářem a přítelem Ing. Janem Zimou na soukromou degustaci novinek v jeho zahradě, určenou pro odborníky a jeho přátele. Bylo mi ctí potkat se tam s velmi zajímavými a známými lidmi z této oblasti. Střížovická šlechtitelská stanice, spadá pod Akademii věd ČR, a nachází se v mém rodném kraji, proto má mé sympatie. Je zřejmě nejúspěšnější ve šlechtění na vícenásobnou rezistenci. Jablka jsou navíc velmi chutná a vyhrávají nebo se vysoko umisťují v degustačních soutěžích. Foto ze setkání:

Odrůdy jsou opravdu velmi chutné. A to v září ještě nejsou v plně rozvinuté chuti, jak je u déle skladovatelných odrůd zvykem. Byl jsem v minulých letech i na jiných menších degustacích těchto a dalších odrůd, i v pozdějších termínech, a vždy byly příjemné.
Pokud bych měl z novějších, aktuálně nejvíce chorobám rezistentních odrůd ze Střížovic, vybírat pro běžnou českou zahradu, soustředil bych se zejména na tyto tři (foto všech níže):

• Lyra – pokud chcete především výbornou chuť, křupavost, jablka k uskladnění na dlouhou zimu a jaro, a odolný strom.
• Ellipso – pokud chcete tmavě červené jablko, menší až střední plody a strom s mírnějším růstem. Označují ho jako ideální svačinové jablko s výjimečnou chutí.
• Cassiopeia – pokud vás lákají velké, mimořádně tmavé plody a chcete vyzkoušet nejnovější generaci střížovického šlechtění. Vylepšený potomek oblíbeného Topazu.

Vyzkoušet to tedy „na vysoké noze“ musíme my, obyčejní smrtelníci, na svých zahradách. Já už jsem začal, ale je to běh na dlouhou trať, tak by byla škoda, abyste čekali 20 let, než vám řeknu, jak co roste. Dle mého názoru to bude stejně dobré nebo i lepší, nežli staré odrůdy. Není důvod, aby nebylo.
Problém je jen v tom, že se tyto odrůdy na semenáčových podnožích běžně nedají sehnat.
Jednám nyní s některými školkaři (kteří mají licenci na jejich množení), aby je na vzrůstných podnožích do sortimentu začlenili.
Jinak nezbývá, než si koupit a vysadit stromek žádoucí odrůdy na zakrsající podnoži, odebrat rouby a přeroubovat si ho na vypěstovanou nebo zakoupenou semenáčovou podnož. Což neodborník nechce slyšet, protože to neumí a trvá to celé moc dlouho.

Porostou opravdu na semenáčových podnožích? Bavil jsem se v poslední době s několika významnými školkaři a šlechtiteli a panuje názor, že není důvod, aby tyto nové, chorobám rezistentní odrůdy, nerostly dobře na vzrůstných semenáčových podnožích. Někteří se přiznali, že by je to také v praxi zajímalo. Někteří už je ve spolupráci s místními spolky poskytli na výsadbu do alejí. Je to prostě jabloň, jako jsou staré odrůdy jabloní. Směska genů různých předků, ale také normálních jabloní. Není zatím pořádně vyzkoušené, jak velkou korunu, jakého tvaru nebo bujnosti a hustoty která odrůda vytvoří, ale jinak prostě porostou.
Je jasné, že každý šlechtitel roubuje na zakrsající podnože, aby mu stromek co nejdříve plodil a odrůdy se tak daly brzy hodnotit a snadno pěstovat na rozumné ploše. Dává to smysl. Život není nekonečný, aby se na první jablka čekalo o pár let déle, zvláště ne v dnešní době. Pro komerční pěstování dnes nikoho vzrůstné vysokokmeny nezajímají, jablka se musí prioritně testovat na podnožích pro zákrskové sady. Je to tedy na nás.

Nejnovější střížovické odrůdy můžete prozkoumat zde:
https://applebreeding.ueb.cas.cz/cz/stolni-odrudy/

Závěrem odpověď k častému dotazu: „Proč se globálně neodolné jabloňové odrůdy, vídané neustále v supermarketech, dávno nevyměnily za rezistenty? „

V dnešní době zákrskových sadů a průmyslového zemědělství, kdy u nás ovocnářství (nemluvě ani o vysokokmenných sadech) vpodstatě umírá, prodávají ovoce hlavně supermarkety. Ty jsou vlastněné zahraničními korporacemi, a není pro ně problém odebírat většinu produktů ze zahraničí. Umí manipulovat ceny, tlačit na dodavatele, likvidovat konkurenci. Mohly by zařídit, aby se hospodařilo ekologicky, aby se pěstovaly jen rezistentní odrůdy bez jedovatých postřiků.
Bohužel dělají pravý opak. O naší krajinu, romantiku nebo udržení soběstačnosti ovocem v rámci republiky jim určitě nejde.
Supermarkety určují poptávku – a nehledají pro své pulty ty nejodolnější odrůdy, aby snížily nebo úplně vyloučily jedovaté postřiky. Očividně je toto téma vůbec nezajímá. Proto jsou velkopěstitelé nucení dodávat jim stále stejný sortiment globálních odrůd, které najdete na pultech v Austrálii i na Slovensku. Jeden známý mi nedávno říkal, že se právě někde zakládá nový zákrskový sad a sází se tam opět Goldeny, Galy a podobné neodolné odrůdy. Proč mají korporace byznys postavený na několika nejznámějších globálních odrůdách, jež vyžadují nejvíce postřiků? Mají na to nastavené speciální sklady, tabulky, agrotechniku, a nehodlají to měnit. Vše je to propojené, a je dokonce podezření, že ta chemie prodávaná pěstitelům (a následně léky nemocným lidem), jsou ve finále výdělečnější, než ta jablka. Všechny tyto zdánlivě oddělené firmy mají tam úplně nahoře stejné vlastníky. Proč by dobrovolně ubíraly chemii, když je to obrovský byznys? Ještě k tomu námi placený dvakrát – z dotací zemědělcům na pěstování (kdepak na to stát asi vzal?) a pak v krámě zaplatíme za plody podruhé, včetně přidané daně.

Většina ovoce se pěstuje tak, že byste ho vůbec nechtěli jíst, kdybyste znali i jen desetinu pravdy, co to obnáší, a jak je ošklivý celý ten technokratický proces je (podobně jako velkochovy zvířat). Průmyslové zemědělství mi spíše připomíná přebujelou rakovinu (která asi už brzy zničí sama sebe), nežli láskyplný systém pro produkci potravin určených do lidských těl. S lidmi se počítá jen jako s „článkem ve finančním řetězci“. Kdyby to bylo jinak, jak by se ještě mohly používat jedovaté postřiky na jablka určená na svačinu dětem?
Tím jsem chtěl dojít k vysvětlení, že volba odrůd na pultech supermarketů je zcela odlišná od rozumné volby odrůd pro naše zahrady. Supermarkety ovlivníme jen tak, že přestaneme kupovat co nabízejí.

Není to tak dávno, několik generací, kdy žádné větší komerční sady na našem území nebyly a byli jsme ovocem jako národ soběstační. Velké ovocné stromy prostě rostly kolem každého domu, chalupy a cesty.
Každý člověk si snadno může napěstovat a oroubovat podnože vyrostlé z vyplivnutého jadérka. Několik dobře se doplňujících odrůd, na ně naroubovaných, vám zajistí jablka na celý rok a na celý život. Tak snadné, že je to až šokující! Přidejte pár hrušní do každé rodiny, nějaké další druhy ovoce, i keřové, ořešáky a kaštanovníky a hotovo.

To že dnes skoro žádná rodina nemá svých aspoň 2.000m2 zahrady a aspoň 10 pěkných ovocných stromů, je známka totální civilizační bídy a úpadku moderní společnosti. Extrémní závislost na korporacích, která nemůže dopadnout dobře.
Pošťouchnutí je potřeba, aby změny začaly! Proto do toho tak rýpu, někdo tu nepříjemnou práci udělat musí.
Ale nechci tento článek zakončit negativně, takže dobrá zpráva je, že znám osobně za ty roky tisíce lidí, kteří už přesedlali nebo přesedlávají na velké pozemky a sází stromy. A žijí klidněji a radostněji. Doufám, že je to třeba někdo z vás, a že vám mé informace pomáhají dělat dobré volby a prošlapávat cestu. Mějte se fajn!

Jaroslav Svoboda, Ekozahrady.com

P.S. Pokud se chcete naučit správně vysévat jadérka, aby vyklíčila, roubovat si vlastní stromy, školkovat je, šetrně řezat, abyste moc řezat nemuseli… pak tu mám svůj online kurz o ovocných stromech. Řeší nejen jabloně, ale základní ovocné stromy všeobecně, včetně přehledu podnoží, ostření roubovacích nožů, řezu stromku po zakoupení atd. Zodpovím vám v něm veškeré dotazy i k vašim stávajícím výsadbám, na základě fotky nebo popisu. Cokoliv by vám v něm chybělo, tak doplním.
Jediné co vám v něm nedoporučím jsou zakrsající podnože, ale ty vám doporučí úplně každé zahradnictví a každý školkař a moderní sadař, takže mě můžete brát jako takový zdravě vyvažující protipól.