V čem a na čem vařit pro zdraví a dlouhověkost? – článek jen pro odvážné

S touhou jíst a připravovat zdravější pokrmy, které si pečlivě vypěstujeme, přichází i zamyšlení nad kuchyňským vybavením a nádobím. Je potřeba skloubit zdraví, trvanlivost, příjemnost k použití. Řešili jsme to na kurzech pravidelně. Ani byste nevěřili, kolik debat už proběhlo…

Klasikou je smaltované nádobí, které je zdravotně nezávadné, levné a nadčasové. Ideální na hrnce. Jeho životnost ukončuje odprýsknutí smaltu, opravy většinou dobře nefungují nebo nejsou možné. Vařit v oprýskaném prý není zdravé, nepotravinářský kov pod smaltem by se nám luhoval do jídla. Ale recyklace snadná, je to plech a keramická vrstva, lze používat ještě roky jako čepice pro sněhuláky, misky pro drůbež nebo děravé hrnce na výsadbu netřesků.

Hliník samotný je při pojídání i v mikromnožstvích zdravotně velmi závadný, způsobuje poškození mozku (Alzheimera) a čistě hliníkové nádobí a příbory jsou už zakázané. Máte-li něco hliníkového doma, včetně starých ešusů, dejte to raději recyklovat, zbavte se toho úplně. Nerezové verze jsou levné, není sebemenší důvod držet na něco hliníkové nádobí.

Nerezové nádobí je asi nyní nejpopulárnější a univerzální. V nerezi, i té kvalitní  potravinářské, by se nemělo prý jídlo nechávat přes noc, něco se do něho také nepatrně uvolňuje (tvrdí přímo odborníci na kovy). Není ocel jako ocel, nerez je prostě ocel s příměsí vícero přísad a vděčí za svou nerezovost ještě jiným kovům.
My to příliš striktně neřešíme, jídlo tam občas necháváme i přes noc, ale dobré vědět. Používáme denně hlavně nerezové papiňáky, menší hrnce a nerez konvici na vodu.

Titanové nádobí – tvrdí se, že je skvělé, nemáme s ním osobní zkušenosti, možná dostane šanci ve formě hrnců. V pánvích máme jasno (litina, viz níže).

Co se pánví a woků týče, pro rychlý životní styl, kdy není na nic čas ani dost peněz, se dnes vyrábí hliníkové pánve potažené teflonem nebo „keramickým“ povrchem.

O teflonu se už mnoho desítek let ví, že je v určitých situacích zdraví škodlivý. Smažení na pávni nesmí přesáhnout prý 250 °C, tedy nenechávat teflonovou pánev moc rozžhavit na prázdno, jinak se začne uvolňovat fluór. Když budete mít kanárka v nevětrané místnosti, kde se intenzivně vaří na teflonovém nádobí, tak prostě chcípne. Jsou na to citliví, proto se používali i v dolech pro indikaci důlních plynů jako bezpečnostní prvek. Dlouhodobá expozice plynům z teflonu může údajně způsobovat rakovinu, problémy se štítnou žlázou a zhoršení plodnosti.
Teflon se postupně z pánví uvolňuje, seškrabává, odloupává v tisících mikroskopických částeček. Mikroskopické částice (mikroplasty) se z mnoha podobných zdrojů dostávají do našeho jídla a každý dospělý člověk jich prý v sobě má množství přibližně jako kreditní karta. Ještě není dobře prozkoumáno, co vše mohou plasty v těle způsobovat, ale prospěšné určitě nejsou.
Za mého dětství, když jsme jednu teflonovou pánev „snědli“, matka ráda koupila novou. Takhle se skrz naše těla prohnalo několik teflonových pánví. Přesněji řečeno – něco z nich tam stále je.

Keramické vrstvy místo teflonu: keramické vrstvy nejsou až tak úplně keramické, jenom to dobře zní. Je to nějaká patentovaná umělá směs, která postupně degraduje a mizí. Možná je to lepší než teflon, ale možná není. Je to nádobí na limitované použití, rychle se znehodnocující, což je v souladu s duchem této konzumní společnosti, kdy je možné a žádoucí si každý rok za levno koupit všechno nové. Jsou lepší a nezávadnější než teflon? Krůček vpřed z doby jedové? Kdo ví. Já nevím, nepoužíváme je už vůbec.

Skleněné nádobí – je fajn, pokud je zaručeně zdravotně nezávadné.
Současné skleněné nádobí by mělo být nezávadné a dobrá volba.
Dříve se do skla přidávalo olovo pro zlepšení jeho vlastností, hlavně do broušeného skla. Olovo je jedovaté. Takže nepoužívejte nějaké staré okrasné skleněné věci na servírování jídla a nápojů.

Též je dobré vyházet všechny skleničky a hrníčky se zlatým okrajem. Nemilosrdně. Jsou v tom těžké kovy, které se uvolňují do těla a ničí například mozek. Pozor i při nákupu malovaných hrníčků a skleniček pro děti, některé barvy jsou toxické. Vždy hledejte, zda je to certifikované a nezávádné, anonymní nekupujte.

Existuje měděné nádobí, nenašel jsem u něj žádné výhody, na něž by mne nalákalo. Jen zajímavý efekt, vypadá krásně v nafocených starých kuchyních na pinterestu. Velmi náročné na údržbu a nejsem si jist zdravotními účinky. Pokud ho někdo používáte, posdílejte níže v komentářích.

Tak co konečně probrat něco opravdu zdravého a praktického?

My jsme postupně objevili kouzlo drahých, ale věčných litinových pánví, woků a pekáčů. Úplně jsme se do nich zamilovali. Nějak nám to příjemně sedlo do životního stylu, do domu z přírodních materiálů, do odklonu od neustálého konzumního „spotřebovávání“ věcí. Souzní to s mou dlouhodobou filosofií, že je dobré podpořit kvalitu, stabilní vícegenerační firmy, které dělají poctivé výrobky, jež vydrží na celý život a třeba i pro potomky.

Litina uvolňuje ze sebe železo, kterého má většina lidí deficit a doplňuje se formou suplementů. Takže zdraví spíše prospívá. Ale tyto pánve, když v nich necháme jídlo ležet dlouho nebo je necháme neošetřené (jedlým olejem) tak mohou reznout a toho železa by se uvolnilo zbytečně moc :-). A chuťově to pak jídlo negativně ovlivní. Po vaření z nich proto jídlo brzy vyklopíme, lehce je opláchneme, většinou jen teplou vodou bez mycího prostředku a vytřeme papírovou utěrkou.
Někdy stačí jen vylít olej po smažení a vytřít papírovou utěrkou.
Venku u ohně (s jinými obyčejnějšími litinovými pánveni na trojnožce) to dělám suchou trávou nebo listím. Pokud někdy omylem zreznou, nasypu do nich trochu písku jako brusivo, suchou trávou nebo ubrouskem povrch chvíli třu aby rez zmizel, naolejuji jedlým olejem a jsou zas jako nové.

Zjistili jsme, že třeba 4 tisíce Kč za pánev (či litinový wok, litinový hrnec či pekáč s víkem) není moc peněz, když to na sto let nahradí jedovaté pánve, které by stály znovu 500 nebo víc Kč každý rok. Plus cena zdraví celé rodiny, která je nevyčíslitelná. Litina je dobrá investice, zhodnocení peněz, které nyní pohlcuje inflace. Proč investovat do zlata, které někde leží v trezoru, když lze investovat do litiny a sto let si na ní vařit obědy a večeře? :-))

A kdo ví, jestli to levné aušusové zboží v příštích letech vůbec bude přes moře dál připlouvat, svět se mění. Každopádně je asi moudré neposílat každoročně peníze za levné šunty do otrokářské Číny.

Katarína byla nejdříve k těžké litině nedůvěřivá, protože měla před 10 lety polámané ruce po pádu v horách a měla období, kdy nic těžkého zvedat nechtěla a nemohla. Ale i tak si litinu nyní oblíbila a pak chtěla přikoupit další podobné nádobí. Jde o to změnit návyky, jak se to přenáší, vyklápí jídlo z pánve atd. Nejde moc dobře těžkou pánev držet ve vzduchu jednou rukou a druhou z ní něco vyhrabovat na talíře, jak jsme zvyklí. Je potřeba vzít je obouruč, případně jídlo z těch větších vyndávat vhodnou naběračkou.

Umyté nebo vytřené litinové nádobí jednou za čas potřeme jedlým olejem (lněný, olivový, slunečnicový…) a necháme stát na sporáku (máme kamna na dřevo) nebo na mírném plameni či plotýnce, aby se olej vsákl do litiny. Čím déle takto nádobí používáme, tím se jeho vrstva stává nepřilnavější! Je to jako živá věc, vyvíjí se s polu s námi do moudrosti a krásy :-). Už se nám na našich litinových pánvích dávno nic nepřichytilo, funguje to podobně jako teflon, když víme, jak s tím zacházet a budovat jejich nepřilnavou vrstvu.

Nikdo nám nic neplatí ani neslevuje, není to žádná reklama na litinu ani výrobce, jen v tomto blogu sdílíme zkušenosti, výsledky mnoha debat z předchozích kurzů, naše objevy a životní radosti.
V tomto duchu sdílíme, pokud to chcete vědět, že jsme se rozhodli po průzkumu internetu nakupovat od firmy https://www.skeppshult.cz/. Výrobců je více, zapátrejte si sami, ale s těmi prostě nemáme zkušenost a tohle nám vyhovuje. Litinové nádobí je návykové, vaří se na tom skvěle, když si člověk zvykne na trochu jiná pravidla.

Vaříme v kuchyni na ohni (propan butan – nad vařiči je zapnutá digestoř s odsáváním ven) nebo na sporáku na dřevo (La Nordica America), když se v něm zrovna topí – což se většinu zimy topí, takže topíme i vaříme zadarmo – dřevo máme trvale obnovitelně z větrolamu z vlastního pozemku (sklizeň dřeva ve víceletých cyklech, znovu dorůstá = kopicování).

V teplé sezóně používáme i venkovní solární vařič a ohniště s mnoha různými kotlíky a trojnožkami a venkovními litinovými pánvemi, což je u nás populární hlavně koncem jara a začátkem podzimu, kdy jsou večery tak akorát včas na venkovní vaření po tvořivém dni na zahradě. A při setkáních s přáteli a na některých kurzech.

Jednu věc v domácnosti nemáme a nikdy nechceme mít, a to je mikrovlnná trouba.
Ničí kvalitu ohřívaných potravin. Mikrovlnná radiace, podobně jako z mobilních telefonů, jen silnější, prochází buňkami a molekulami potravin, rozkmitává je svou frekvencí a tím je uvaří. Likviduje to jejich strukturu, informace v nich a výsledná potrava má pozměněné, méně přirozené vlastnosti. Možná jste slyšeli, že nejíme jen hmotu, ale i vodu v ní, která nese určité životodárné informace (viz vědci a jejich výzkumy – Masaru Emoto, Viktor Schauberger…). Proto i hodně záleží na tom, jak se jídlo vaří, jaká je jeho výsledná struktura, jaké živly k tomu použijeme. Otiskne se to do jídla. Z venkovního kotlíku z ohně chutná jídlo vždy všem nejvíce, co tak pozoruji už 40 let. Klidně to nazvěte esoterika, já si za tím stojím :-).

Navíc skoro u každé mikrovlné trouby lze naměřit vhodným přístrojem (používám Acoustimeter AM-10) únik mikrovlnného záření do okolí, což ničí i lidské tkáně. (Podobně jako vysílače a mobily a wifiny, které to ale dělají postupně, během let a dekád. Proto razantně přibývá rakovin a chronické únavy. Nechceme doma mikrovlnku, wifinu a mobilní telefony používáme tak minimálně, jak jen to jde. Rozhodně ne na data, jen sms a volání co nejvíc zřídka. Doma máme internet rozvedený od venkovního přijímače po domě kabelem. Skrze vhodný adaptér lze takto připojit kabelem na internet i každý mobil a tablet a on pak nevyzařuje mikrovlny – ušetříte si vydatné dávky mikrovlnného záření. Úřadujeme jen na určených místech. O nic tedy nepřicházíme, napojení jsme, nežijeme v jeskyni, jen nemáme závislost na čučení do mobilu kudy chodíme. Hlavně pro děti bych to doporučoval, jejich mozek se vyvíjí a dávky záření tomu neprospívají. To jen takový tip bokem, který většina lidí závislých na svém mobilu asi nezvládne zkousnout – nicméně každý si musí stanovit své vlastní priority ve zbývajícím pozemském čase. Je to každého věc, co pro sebe a své blízké udělá. Sdílím s vámi nyní ty naše priority, mezi než prostě nepatří skrolování facebooku na záchodě, ale jasná mysl, zdravé tělo a dlouhý radostný život.)
Ale zpět ke zdravému vaření…

Indukční vařič doma také nechceme – sice nevyzařuje žádné mikrovlnné záření, ale vytváří, jako každý elektrický výrobek, elektromagnetické pole (k měření používám M/E-Analyser ME3840B). Čím vyšší výkon, tím silnější elektromagnetické pole. Pokud u takové plotny stojí žena každý den, toto pole jí prochází přímo oblastí pohlavních orgánů. Nemusí to nic způsobit, ale může. Naše tělo má své, velmi jemné, elektromagnetické pole, a to je těmi silnějšími poli narušováno. Zatímco v přírodě je harmonizováno. Vše je směsí mnoha faktorů (jídlo, různá záření, psychika, toxiny z okolí…), nic od sebe není oddělené. Co vám říká základní logika, je to důležité? Není?

Nedůvěřovat ničemu, prověřovat. Dnešní normy bohužel neurčuje zdravý rozum a zájem o lidi, ale všemu vládnou nadnárodní technologické (farmaceutické, chemické…) korporace, které z toho mají obří zisky. Normy se ohýbají podle nich, studie se vyrábějí na objednávku. Kde jsou peníze, tam jde všechno. Jejich lobby je velmi silné a sahá do všech struktur, které se staly spíše loutkami. Na nemoci se dnes vydělává úplně nejvíc. Zdraví není komerčně zajímavé, takže nám ho za nás nikdo shora hlídat nebude. Své zdraví si musíme vědomě hlídat sami, informováním se do hloubky i z nemainstreamových zdrojů. Používat selský rozum, chápat, co a jak funguje, než tomu svěříme to nejcennější, co máme. Vlády ani kontrolní instituce, ani hlavní média, už dávno své funkce neplní a je téměř jisté, že nepracují pro nás, pracují pro vyšší zájmy. Pokud jim jako ovečky budeme všechno věřit a skočíme do každé pasti, vlk nás po kouskách sežere. Ačkoliv nevědomost a automatické žití v „matrixu“ může být příjemné, je to dočasný stav, dokud tělo vážně neonemocní. Pak je to celé jen jedna velká marnost, supi se slétnou a veškeré civilizační pohodlí ztrácí svůj lesk. Napadá mne jen heslo, které už jsem někde slyšel: „Lidé bděte“ :-)).

Více info o materiálech nádobí například zde:
https://zdrava-vyziva.zdrave.cz/davejte-pozor-v-cem-a-na-cem-varite/
https://www.zgastro.cz/module/kbblog/articledescription?rewrite=charakteristiky-typu-nadobi

Budeme rádi za posdílení vašich zkušeností, pokud jste už vědoměji přistoupili ke kuchyňskému nádobí, vaření a máte nějaké své objevy a rady…